Ani mrtvá, ani živá
Ursula Poznanski
Vídeň, Ústřední hřbitov. V jednom z bezpočtu květinářství pracuje žena, která není tím, čím se zdá být, která musí skrývat, že je stále ještě naživu, a která chce zapomenout na svou minulost. Jednoho dne však obdrží květinový pozdrav, jenž se rovná polibku smrti. V řeči květin reprezentuje bodlák hřích a narcisy symbolizují znovuzrození – nic bych si nepřála méně. Je to varování a já vím, kdo mi ho poslal.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2021 , KalibrOriginální název:
Vanitas - Schwarz wie Erde, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha Ani mrtvá, ani živá je přesný prototyp toho, co se stane, když autorka vymyslí skvělý námět, který nedovede zpracovat.
Kladnou stránkou hlavní postavy bylo, že uměla používat svou hlavu. Snažila se i přes všechny překážky vymyslet cestu, jak dosáhnout svého cíle. Její hlavní charakterový rys je, že má z někoho nebo z něčeho panický strach. To je prakticky vše, co se o ní během čtení dozvíme. Zpočátku mě to dost bavilo, protože jsem něco takového v knize ještě neviděl. Problém nastal, když jsem se blížil ke konci a stále se nic nového nedozvěděl. Ani konec nepomohl a důvod strachu hlavní postavy je mi pořád záhadou.
Zpracování na mě působilo dost jednoduše. S výjimkou strachu hlavní postavy se o nic nového v tomto žánru nejedná, právě naopak.
Konec taky nedostal moc péče. Odhalení záporné postavy nebylo žádným překvapením. Jasnější to už být nemohlo. Pár překvapení tam sice bylo, ale z velké části jsem zvraty dokázal odhadnout.
Je to opravdu škoda. Ten nápad je dobrý, ale zpracování vše zkazilo. Kdyby si autorka vše lépe promyslela, mohlo to být o něčem úplně jiném.
Vím, že se už chystá druhý díl, kde se pravděpodobně hodně věcí osvětlí, ale tady mi to prostě chybělo.
Bohužel hodně slabé..čekala jsem víc..Ursula dokáže velmi dobře a napínavě psát,ale tohle bylo nějak mimo mísu...škoda no..l
Nebyla to žádná oddechova kniha. Což ani nebyl záměr.Napinava byla a dej zajímavě propleteny. Na mě někdy až moc zamotany a prekombinovany.Doporučuji druhá půlka knihy gradovala napětím.
Další příběh od mé oblíbené autorky, tentokrát jde o detektivku / thriller o ženě, která není sama sebou, má za sebou zlou minulost, díky které je pro všechny mrtvá a sama vlastně neexistuje. Je požádána, aby vypomohla s řešením záhadných úmrtí a i když má veliký strach, nakonec do toho jde. Od začátku jsem byla napnutá, hltala každé slovo a snažila se hledat mezi řádky. Hlavní hrdinka mi nepřirostla úplně k srdci, ale oceňovala jsem její sebekontrolu i schopnost si poradit. Naproti tomu jiné postavy mi byly nepříjemné, hlavně Robert a Tamara. Čtivost se knize upřít nedá, avšak jiné její knihy mne dokázaly dostat mnohem víc. Co mne nejvíce naštvalo, bylo neobjasnění její minulosti, tak snad se dočkám v dalším díle. Původně jsem netušila, že je kniha prvním dílem a proto jsem na konci zůstala zírat na otevřený závěr. Ale po zjištění, že bude pokračování se mi ulevilo. Série Beatrice Kaspary je rozhodně lepší, ale i tato kniha stojí za přečtení a těším se na pokračování.
Za mě byla tato kniha o ničem. Mnohem raději bych četla o gangu, kterého se Carolin tak obávala. To by podle mě bylo mnohem poutavější.
Utahane,dlouhé,někdy moc nudné.Konec taky žádná pecka.Knihy od spisovatelky mám ráda,ale tohle mě nebavilo.
Kniha se mi zdaleka nelíbila tolik jako jiné od autorky, znovu bych ji nečetla. Není špatná, jen jsem čekala prostě víc, vím, že autorka to umí lépe. Jako plus hodnotím význam květin, který prochází celým příběhem.
Asi jsem od Ursuly čekala po sérii s Beatrice něco víc. Snad bude druhá kniha s Caro lepší.
Tak čtení této knihy mě nijak neurazilo, ale ani nenadchlo. Tentokráte, jakoby autorka ztratila svou jiskru, kterou do svých knih vkládá a tím pádem celkový efekt - děj knihy u mě, při čtení větší zápal nerozdmýchal, nevyvolal.
Líbil se mi námět, než jsem začala číst. V půlce knihy je hlavní hrdinka vyloženě na po tlamě. Tak nesympatickou ženskou jsem dlouho v knize nepotkala. Pořád se babrá v minulosti, o které nám neřeknou ani ň, takže je to vyloženě otravné. Překlepy, to už asi nemá cenu řešit. Spíš je úsměvné, že místo odborový šéf někdo napíše odporový. Pak takové ty banality typu: vaří návštěvě čaj, podá jí kávu a návštěva se napije čaje. Mě tyhle detaily vždycky trknou do očí a jsou dost rušivé. Jak tahle ženská může pracovat pro policii to nechápu. Je zralá na psychiatrii. Tam by ji asi nikdo nehledal. Druhý díl si rozhodně nepůjčím. Je spousta jiných a lepších knih, kterým stojí věnovat čas. Je mi vcelku jedno jak to dopadne s Caro nebo jak se jmenuje. Nezáleží mi na ní. Nikoho v knize jsem si neoblíbila, naopak ty propletené vztahy, množství postav, je matoucí. Několikrát jsem se vracela v knihe zpět, abych se zorientovala kdo je teda kdo.
Tak tohle byl pro mě úplně nový druh knihy, totiž taková, která mě nijak zvlášť nebavila, ale stejně mě hrozně zajímalo, jak to všechno je a bylo a jak to dopadne. Konec už měl trochu lepší spád a celkově to nakonec nebylo až tak zlé.
Tuto autorku mám ráda, ale tady se mi do vkusu netrefil. Vůbec mě to nebavilo, bylo to roztahly, vleky a nective napsaný. Škoda, snad příště.
Kniha byla velice čtivá a napínavá. Na úplném závěru knihy nás autorka naláká na další pokračování. Ale abych řekla pravdu, tak nevím, zda se mi kniha líbila. Jsem trošku v rozpacích. Ovšem pokračování si určitě přečtu.
(SPOILER)
Zatím se s knihou potýkám, do poloviny mi přijde zbytečně utahaná a natahovaná - kdy už konečně z hlavní hrdinky vypadne, co se jí vlastně ve Frankfurtu stalo (když už ne její původní jméno), že se chová velmi podivně a ještě dostala nový podobný úkol, na který podle všech včetně jí samotné prostě nemá (ustrašené se pořád rozhlíží, schovává se doma na podlaze a srdce jí neustále padá do kalhot, přitom si za převlek zvolí "investigativní novinářka").
Úplně se snažím autorku popostrkovat, aby přidala... Mezitím totiž musím odbíhat k jiné četbě, která postupuje uspokojivě rychle.
A ta řeč květin, připomínaná neuměle i na obálce, byla ubohá - jen několik málo občas se opakujících "pohřebních" květin.
Pozn.: jak přibývá překlepů ve všech knihách, tak jsem se zde konečně dočkala i vcelku zábavného ... "odporového předáka".
Na tuto autorku mám jiné požadavky a očekávání a to zejména napínavější děj, gradaci a překvapivý závěr. Tahle kniha není špatná, ale v zásadě by ji mohl napsat kdokoliv jiný. Je bez šťávy.
Nad rámec vyzdvihuji řeč květin - to by člověk asi čekal spíše ve "Večerech pod lampou" (co chtěl nápadník květinou říci) zde je originálně zapracovaná do děje.
-
První díl série si mě získal zajímavou anotací a knihu jsem si pořídila už jen proto, že jsem od autorky četla knihu Pět a Hlasy, které se mi líbily. Ze začátku jsem si říkala ty jo to bude napínavé a ten název je úplně přesný. Ale postupně jsem zjistila, že jsem čekala úplně jiný příběh.
.
Občas jsem se i ztrácela v postavách členů všech rodin (hlavně ze začátku), které v knize vystupují. Hlavní hrdinka je skvěle vykreslená. Její charakter, myšlení i paranoia, ale sympatická mi vůbec nepřišla. Spíše jen zajímavá.
.
Ani nevím jak bych knihu měla hodnotit. Některé části byly čtivé a napínavé, ale pak zase přišla hluchá místa, která se táhla. Možná jsem čekala víc napětí a akce. Každopádně mě příběh moc nepohltil a do čtení jsem se někdy musela nutit. Nehledě na to, že samotná hlavní hrdinka skrývá hodně tajemství zvlášť ze své minulosti. A právě proto si určitě další díl přečtu a doufám, že bude lepší.
(SPOILER)
Na vídeňském hřbitově pracuje květinářka Carolin, která se skrývá před svou hroznou a děsivou minulostí. Má změněnou identitu a se svými nadřízenými si vyměňuje vzkazy zakódované do řeči květin. To je velmi zajímavé a originální. Posléze je odvolána k novému případu do Mnichova...
Čtení to špatné nebylo, docela se mi líbilo, jen žádné nadšení z knihy nesdílím. Tato kniha mi až tak nesedla, i když místy byla hodně napínavá, místy i úsměvná. Tak ještě uvidím, zda i příště sáhnu po této rakouské autorce.
Štítky knihy
rakouská literatura tajemství hřbitovy
Autorovy další knížky
2015 | Pět |
2011 | Erebos – Hra, která zabíjí! |
2014 | Saeculum |
2017 | Hlasy |
2018 | Cizinec |
Týden přečteno a stále nevím, co bych napsala.