Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512015/bmid_varhanik-z-mrtve-vesnice-63fe218f37c24.jpg
4
349
349
Emotivní román z Karvinska 50. a 60. let. Od autorky bestselleru Jizva. Teodor je zapálený vesnický učitel, který hrává v kostele na varhany. Padesátá léta v Československu ovšem nejsou dobou varhan a kostelů, a Teodor se tak dostává do stále ošemetnější situace. Když během tragické nehody zaviní smrt svého souseda, odsoudí ho ve zpolitizovaném procesu na dvacet let do vězení. Život Teodora i jeho rodiny a přátel se tak stává jednou velkou zkouškou. Jak jejich osudy ovlivní setkání s autistickým chlapcem, který má výjimečný hudební talent?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , VyšehradOriginální název:
Organista z martwej wsi, 2020
více info...
Přidat komentář
Opět skvěle napsané. Musím říci, že tyto lidské osudy z pohraničí jsou mi teď hodně blízké .
Četl jsem před rokem v originále, zapůjčeno kolegou z práce.
Musím přiznat že po skvělé Třetí terapii (česky ještě nevyšla) a Jizvě zklamání.
I když jsem srdcař karvinský, tohle zpracování tématu komunistického útlaku v tomto regionu zdá se mi poněkud plytké a nedotažené a troufnu si říct "nepřesvědčivé"?
Nevím.
Kolega mně půjčil teď další knihu Chlupové v polštině, jejíž název by se dal velmi zhruba přeložit jako" Cesta, kterou se nikdo nechce dát."
Tak uvidíme.
Výborné téma, jen pro mě to zpracování nebylo úplně stopro...Může to být poměrně nízkým počtem stran, že autorka nešla více do hloubky.Přitom by se z příběhu dalo hodně vytěžit, Přesto dobré čtení, poučné.
Takovéto knihy jsou národním pokladem české republiky. Z příběhu je mi těžko. Co všechno se dělo za komunistů. 50 a 60 léta jsou snad opravdu ještě horší než válkatam alespoň měli lidé naději, že jednou skončí
Příběh se odehrává na Karvinsku, těžký život horníků, vesnici postupně vystěhovávají kvůli těžbě uhlí. Jelikož v podzemí těží, ve vesnici nad zemí to ničí domy. Lidé se musí nuceně stěhovat že svého rodného domu z vesnice na velká sídliště v Karviné.
Theodora jedna velká hádka se sousedem a následným neštěstím s následkem smrti dostává do vězení. Ve vězení přežívá jen díky dalším řeholníkům a kněžím, kteří jsou ve Valdicích jako političtí vězni. Po návratu si hledá cestu mezi lidi a obnovuje vztah k manželce Lidce a synovi Adamovi. Že to není nic lehkého nemusím ani zmiňovat.
Radost mu přináší seznámení s 12 ti letým chlapcem Mirkem, který chodí na procházky do lesa. Je velmi hudebně nadaný a Theodor tak znovu učí někoho hrát. Miluje hudbu, byl učitelem, po vězení nastoupil do šachty.
Obyčejný život lidí v těžké době je krásně napsaný. Kniha mi nešla odložit. Musela jsem vědět, co s nimi všemi bude. Přesvědčovací metody komunistické strany jsou opravdu tíživé. Jsem ráda, že se takové knihy píšou a ještě lepší bude, když se budou hojně číst. Já moc děkuji a doporučuji.
Příběh se odehrává v pro mě zajímavém období. V době, kdy vládl nejtvrdší komunismus a obce i lidé byli obětováni vyšším stranickým cílům. A to je i příběh jak Teodora, tak vesnice, kde žil. Oba byli odsouzeni. Z Tedora udělal režim třídního nepřítele a vraha, z Dvorů vysídlené místo, kde zbyl jen hřbitov. Těžká doba, která dopadla na všechny. A ačkoliv jde o fikci, podobných příběhu se odehrálo dost i ve skutečnosti. Je to depka.
Není to jenom příběh jednoho muže, je to příběh našeho kraje, který díky své pohnuté historii je nepřebernou studnicí podobných příběhů. Dvory jsou sice fiktivní vesnicí, ale všichni víme, že takových vesnic, které musely být vylidněny kvůli těžbě černého uhlí, bylo více. Kromě všech výše zmíněných témat mě velice mile potěšilo, že zde autorka díky jedné postavě zakomponovala ještě jedno velice vážné téma, prozrazovat však nebudu. Já jsem spokojená, příběh tady od nás mě vždy potěší .
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
V příběhu se přeneseme na Karvinsko v období 50.-60. let. V jedné malé obci žije Teodor se svojí ženou a synem. Živí se jako vesnický učitel, varhaník a žije poměrně klidný život. Vrásky na čele lidem žijícím v tomto kraji dělá bohaté naleziště uhlí a vyhlídka, že se v budoucnu budou muset odstěhovat.... Jednoho dne, shodou nešťastných náhod se Teodorovi změní život naprosto od základů. A nejen jemu, ale celé jeho rodině...
Teodor se dostane do vězení, ale jakým způsobem, nad tím zůstává čtenářův rozum stát. To, jak se soudruzi přiživili nad neštěstím jiného, tak z toho mi bylo opravdu nevolno. Ten pocit zoufalství nad tím, jak se do jedné tragédie zamíchala i politika a Teodor byl označen jako třídní nepřítel....Hrozné, když se po jeho zádech chtěl vyšplhat někdo jiný do vyšších funkcí...Aneb ať žije budování socialismu...Autorka skvěle vylíčila Teodorovy pocity z pobytu ve vězení a jeho dopady na celou jeho rodinu.
Velice mě potěšilo, že do knihy zakomponovala i jedno velice vážné téma, které je v dnešní době bráno jako něco s čím lidé běžně žijí, ale v 50.-60. letech tyto lidi posílali do ústavů. Nepředstavitelné, co se dělo ještě de facto nedávno. Záměrně zde dané onemocnění nejmenuji, ale v příběhu ho okamžitě poznáte. Ač mají tito lidé těžší začlenění se do společnosti, je skvělé, že nekončí v ústavech.
Příběh v knížce vás vtáhne a nepustí. Je napsaný velice čtivě a já si autorku zařazuji na seznam oblíbených spisovatelek.
Kniha Jizva me vubec neuchvátila, ale jsem rada, ze jsem dala autorce jeste sanci. Tenhle pribeh byl čtivý a urcite zajimavejsi. Přečteno za 2 večery jedním dechem.
81%
Román se mi moc líbil. Výstižně ho ohodnotila moje oblíbená čtenářka eva3992 i čtenářka eva096, pod to bych se podepsala. Autorka má dar vyprávět a knížka tak byla pro mě milým překvapením.
Doporučuji!
Padesátá léta v Československu nebyla ta nejlepší doba a místo pro život, obzvláště pak pro politicky nevhodné. Teodor je vesnický učitel, který hraje na varhany. Tento fakt mu uškodí ve zpolitizovaném procesu, ve kterém je odsouzen.
Knížky z tohoto období naší historie mám moc ráda, je to doba, na kterou by se nemělo zapomínat. Nelehký život pro slušné lidi. Navíc se děj příběhu odehrává na Karvinsku, máme tu tak vykresleny česko-polské vztahy i rozrůstající se těžbu uhlí.
Autorka skvěle popsala pocity, když je člověk ve vězení. A to jak jeho samotného, tak i jeho rodiny. Také to, jak se lidé cítí po návratu z vězení, a jak je kolikrát těžké zapojit se do normálního života.
Díky tomu, že jsem si moc pečlivě nečetla anotaci, překvapil mě nečekaný vývoj a zajímavá zápletka, kterou autorka použila v druhé polovině knihy. Do příběhu tak dala ještě něco víc (tím i naznačuji, nečtěte si anotaci ).
Kniha je psána jednoduše, pomaleji. Ze začátku mi to trochu vadilo, ale když jsem se začetla, už mi to ani nepřišlo, a hlavně pak ke konci jsem knížku nemohla dát z ruky.
Příběh, který nás donutí zamyslet se nad dobou, která nebyla jednoduchá a nad tím, jak ovlivnila nejeden život.
Román ze Slezska, z poválečného života lidí polské národnosti na našem území.
Z hornického kraje a není o hornictví. Je o mezilidských vztazích při "budování socialismu" u nás. Je to vlastně životopis jednoho muže, který chce něco dělat pro druhé a tím přináší pro sebe a pro jiné jenom samé problémy, protože nechce táhnou s davem. K zamyšlení - ale románová špička to není.
O těch varhanách se toho moc nedozvíme, ale zato si projedeme československé dějiny a trochu těch polských. Kouknem na Ostravsko, do Valdic a zase na Ostravsko-Karvinsko. Koho bavil Lednické Šikmý kostel, tak by neměl s četbou váhat. A po těch všech ženských hrdinkách chlapská postava je vítaným zpestřením.
Moc pěkný a zajímavý román, přečten za 2 večery. Spojení zločinu s politickou perzekucí, Valdice 50. let, zánik jedné vesnice, osud ženatého muže, který není jen politickou obětí. Je věřící, přesto mu ženská přitažlivost není cizí... Hluboce lidské. Doporučuji!
Varhaníka jsem četla ještě před vydáním a skoro jsem na to zapomněla, z čehož jde vidět, jak se mi příběh (ne)dostal pod kůži. On z toho byl u nás v práci docela boom, protože příběh ze zaniklé vesnice na Karvinsku, každý čeká něco velkého. Ale ono se vlastně v konečném výsledku zas takové halo nekoná. Příběh je fiktivní, ale je založený na skutečné události. Asi jsem to měla čekat, protože Jizva na tom byla úplně stejně, ale i tak to bylo docela zklamání. Ne že bych nějak bazírovala na knihách o historii kraje, kde žiju, ale z hlediska prodejnosti jsem zkrátka čekala víc. Že to osloví víc lidí. Že po tom půjdou. Po nahlédnutí do recenzního výtisku mi bylo jasné, že zas takový boom to nebude. On ten příběh není špatný, ale ve své podstatě mi nic nedal. Prostě jsem ho přečetla a konec, jede se dál. Nebylo tam nic, co by knihu dělalo nějak výjimečnou. Příběh člověka, který je odsouzený režimem, následně se vrací do vesnice, ze které se postupně ukrajuje, až zmizí úplně... Pro srdcaře to nejspíš bude, ale mě tento příběh neoslovil a velmi brzy na něj znovu zapomenu.
Příběhy z českého prostředí, které se odehrávají v nedávné historii, čtu moc ráda. Už jen proto, že mi víc přiblíží dobu, ve které žili a vyrůstali moji rodiče a prarodiče. Příběh Teodora mě naprosto pohltil. Oproti předchozímu románu Jizva se pohybujeme pouze v jedné časové rovině, na začátku jsem chvíli bojovala s postavami, než jsem si zapamatovala kdo je kdo, ale pak už děj naprosto nerušeně plynul. Líbilo se mi, že tentokrát byla v hlavní roli naprosto normální, běžná funkční rodina, přesto se dostali do nezáviděníhodné situace a řešilo se tu mnoho vážných témat - politické procesy, komunismus, náboženství, autismus, vězení a další. Hodně důležitou roli tu hraje i hudba. Pro mě osobně byla postava Teodora ještě o to bližší, že jsem sama kdysi na varhany hrávala. Stejně jako u Jizvy nečekejte žádné zbytečné řečičky a omáčku okolo. Nic není extra rozpitváváno, místy jsou v ději i větší skoky, přesto na mě příběh silně působil a dokázala jsem se do postav vcítit. Za mě velké doporučení, tahle knížka rozhodně stojí za přečtení.
Od autorky jsem četla Jizvu, která mě příliš nenadchla. Ale zkusila jsem ji dát další šanci u této knihy.
Ráda čtu literaturu o 50. a 60. letech minulého století, ale tady mi přišlo, že autorka spojila více témat, které se mi vzájemně rušily.
Autorka opět nezklamala, předložila čtivý příběh zpracovávající hned několik témat. Jsem ráda, že se náš region dostává díky knížkám do popředí.
Danuta Chlupová pro mě byla před čtením Varhaníka z mrtvé vesnice neznámou autorkou. Po přečtení anotace jsem si udělala lehkou představu o ději knihy, ale absolutně jsem nevěděla do čeho jdu!
A po dočtení musím uznat, že jsem mile překvapená. Autorka má dar vyprávět a příběh jsem si zamilovala. Ačkoliv nejde o veselé čtení, tak jsem si čtení opravdu užila. Celý příběh je nevšední. Díky tragické nehodě sledujeme změnu životů hlavních postav a prožíváme jejich strasti společně s nimi.
V knize jsme sledovali vývoj hned několika postav. A pro mě byl každý příběh velmi emotivní. Jsme svědky složitého návratu z vězení do běžného života. Sledujeme talent, který se rozvíjí, ale nikdy nebude dostatečně oceněn. Nebo sledujeme příběh ženy, jejíž manžel se ocitl ve vězení. Náročné a těžké příběhy, rozhodně nečekejte odpočinkovou literaturu.
Sama jsem velmi vděčná, že jsem autorku objevila. Její tvorba je nevšední a Varhaník z mrtvé vesnice rozhodně není poslední kniha, kterou od ní čtu. Velmi brzy se musím pustit do autorčiny předchozí knihy Jizvy.
Čtení Vám doporučuji všema deseti, pokud máte chuť pustit se do nelehkého, ale vlastně překrásného čtení, tak po Varhaníkovi z mrtvé vesnice určitě sáhněte.
Tato kniha má pouze 240 stránek a já pořád nedokážu vstřebat, co všechno dokázala autorka na tyto stránky vměstnat. Politické procesy, náboženství, komunismus, hudba, vězení, mezilidské vztahy a autismus, který mě pro mě byl nejsilnějším tématem celé knihy. Je až k neuvěření, že o této nemoci se u nás v této době ještě nic nevědělo a tak si asi dokážete představit, jaké podmínky pro výchovu takového dítěte byly v poválečném Československu.
Hltala jsem stránku za stránkou, protože jsem potřebovala vědět, co bude dál. Zároveň jsem nechtěla, aby to skončilo....bylo to ale silnější než já a přelouskala jsem ji za jeden den.
Předchozí autorčina kniha Jizva, která zpracovává téma Životic, byla skvělá, Varhaník je ale ještě o třídu víš. Jestli milujete knihy Karin Lednické nebo Aleny Mornštajnové, Varhaníka budete taky milovat. U mě v srdci budete mít tento příběh místo navždycky.
Štítky knihy
polská literatura Československo 50. léta 20. století osudy lidí oběti komunismu polské romány KarvinskoAutorovy další knížky
| 2021 |  Jizva |
| 2023 | Varhaník z mrtvé vesnice |
| 2024 |  Třetí terapie |
(SPOILER) Příběh o venkovském učiteli a varhaníkovi Teodorovi jsem si hned zamilovala, i když jsem tušila, že to bude nelehké čtení. Vyprávění nás zavede do Karvinska 50. let, kdy byla v tehdejší společnosti silně zakořeněná víra v komunismus, kdy se hledaly záminky pro odstranění nepohodlných osob a cokoli bylo jiné, bylo nepřípustné.
Teodor miluje hudbu a často sám rád chodí do kostela nejen jako varhaník. To se však straníkům nehodilo, aby Teodor hrál v kostele a k tomu učil jejich malé pionýry. Navíc se Teodor potýká i se žárlivým sousedem-opilcem, a když jednoho dne jejich hádka skončí tragickou nehodou, Teodor, který byl už tak pro soudruhy trnem v oku, je díky vykonstruovaným důkazům a svědectvím odsouzen na 20 let vězení.
Ve vězení se Teodor setkává s řeholníky, díky kterým je jeho víra posílena a pobyt za mřížemi se stává o něco méně hrozným.
Po propuštění z věznice se Teodor vrací do rodné vsi, která je odsouzena k zániku - v okolí probíhá těžba uhlí, proto musí vesnice ustoupit zájmům socialistického státu.
Teodor se po návratu do bežného života nesnadno začleňuje zpět do společnosti, proto se často vydává na procházky do lesa. V lese se setkává s 12letým chlapcem, který vykazuje známky geniální paměti a zároveň se chová zvláštně. Z jejich lesních setkání se stane přátelství a nakonec Teodor chlapce začne učit hře na klavír.
Krásné a poutavé čtení o těžkých časech, o přátelství a lásce k hudbě. Líbil se mi popis charakterů všech postav, které dostávaly dost prostoru pro vlastní příběhy. Velmi oceňuji, že hlavní postava Teodora nebyla jen dokonalým románovým hrdinou bez poskvrnky, ale naopak čtenáři dovolovala se ztotožnit s Teodorovými pocity, které byly velmi pěkně vykresleny. Příběh byl pro mě nesmírně lidský a emotivní. Moc doporučuji k přečtení.