Ve znamení levobočka
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1203/bmid_ve-znameni-levobocka-uBU-1203.jpg
4
39
39
Nabokovův druhý anglicky psaný román je originálně pojatým příběhem svobodného člověka v diktatuře. Jeho hlavní hrdina Adam Krug, největší filosof fiktivní země ovládané vzmáhajícím se totalitním režimem, je přesvědčen, že mezinárodní věhlas a mravní odvaha jej ochrání před krutostmi policejního státu, v jehož čele stojí jeho dávný nepřítel ze školních let. Nabokov se i v tomto jízlivém antiutopickém vyprávění projevuje jako mistr vědomí i podvědomí, svébytného stylu plného tajemství a přesného detailu, přistupující k obtížnému tématu jinak než Arthur Koestler či George Orwell a překvapující čtenáře nečekanými triky.... celý text
Přidat komentář
Jeden z těch komplikovanějších nebo spíš těžkopádnějších Nabokovových románů. Politické drama čeřené snovostí; nebo snad spíš jako noční můra za bílého dne, tak působí tenhle na Nabokova poměrně težkopádný příběh s prvky politického thrilleru a černé grotesky. Nejde čistě o antiutopii, ale má to k ní blízko. Celé je to zahalené v takovém těžkém oparu a dýmu, jako v kouři z předrevolučních Startek nebo Líp. Ale i tak se jedná o dobrý román a originální příspěvek do žánru antiutopistické literatury. Doporučuji.
Za mě až podivně nejistý a roztěkaný Nabokov, jako kdyby psal v nějakém duševním vypětí... i to utopické téma jeho stylu příliš nesedí. Někdy v budoucnu si to přečtu znovu, ale první dojem je (instinkt, který pak následně obhájím): nejslabší autorova práce a navíc, i v rámci hardcore fans, značně opomenutá a nijak oblíbená. Je to jako mnoho "druhých" knih (Nabokovova druhá anglická), kdy prostě autor jede na autopilota, příliš se snaží, příliš to do sebe plácá, příliš to kombinuje, už tak nějak nekompromisně jede... chce to samo o sobě být příliš - možná i ta značná politická angažovanost knihy, protože mě politika absolutně nezajímá a ve výsledku, na podobné téma se řada autorů vyslovila mnohem lépe. Škoda, název 'Bend Sinister' se mi vždycky líbil.
Jsou díla, nad nimiž se čtenář ptá: "Co tím chtěl básník říct?" Tady mě při čtení napadala spíš otázka: "Proč to řekl zrovna takhle?" Místy jsem měl pocit, že nejde o román, ale o nějaké intelektuální cvičení. A i teď, po přečtení, mé dojmy stále oscilují mezi tím, že by bylo dobré si knihu s odstupem a v jiném rozpoložení přečíst ještě jednou, a otázkou "Ale proč?" Tři a půl hvězdičky by mé hodnocení vystihovaly nejlépe.
Jen obtížně definovatelný text, ovšem jinak zcela typický Nabokov. Děj samotný není paradoxně komplikovaný, ovšem vytváří paradoxy sám v sobě tím že autor něm vytváří citace sebe samého natolik silně že to místy nabírá silně proustovské prvky. Jako by na děj a siluetu knihy Nabokov záměrně a kupodivu i často zcela zapomínal a potom se k ní vracel jen jakoby okrajově. Nálada v knize nekolísá,ale často najednou vyskočí a zase vrátí k tolik známému extrému podivné tíhy. Četla jsem knihu celkově již třkrát a vždy tam vidím ono slovíčkaření, rozebírání knihy až na její kostru,ono holé nic a pak to třeskuté pozadí. No Nabokov.5/5
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Často na hranicích srozumitelnosti, co mě ale překvapilo: u některých pasáží jsem měl silný pocit, že to psal Jiří Kratochvil.