Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1868
1868
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bavila a splnila mé očekávání. Hodně dobrá kniha ze života a chodu jedné rodiny, a jak to může dopadnout.
Fajn ctiva kniha, takova ze zivota.... banalni vztah ze ktereho vzejde banalni rodina... hezky vykreslene postavy, i kdyz Alice i Richard spolu vlastne od zacatku byt nemeli, chybel jim naboj a porozumeni tomu druhemu. Mam predpubertalni deti a spoustu situaci mi bylo povedomych...
(SPOILER) Kniha nabízí všední příběh jednoho páru/rodiny. Po celou dobu autorka nevysvětluje žádné časové údaje, prostě se v jedné kapitole poznají a v druhé už mají děti. Stejným způsobem neodděluje dialogy a vnitřní monology, i tak je vše pochopitelné - obdivuji, to neumí jen tak někdo! Jediné, co mi přijde z cesty, je poměr s Vojtěchem, respektive ten sex, který na konci vyčte Alice v jedný větě - trochu bezesmyslu. Jinak se čte kniha sama, poutavý příběh a velmi reálný - snad každý zažil podobné hádky a nedorozumění. Na jednu situaci je v knize pohled ze všech stran, tedy Alice a Richarda (občas dětí). Pak nejste ani na jedné straně, ale prostě chápete všechny. Doporučila bych přečíst všem, každý jsme zkrátka nějaký a naše reakce dávají v celém kontextu smysl - na vše chce koukat ze všech stran a né jenom z té naší. :)
Tahle kniha je jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása. Protože takový ten příběh byl - jednoduchý, a přesto tak destruktivní a tíživý, s každou další stránkou víc a víc. Petra Soukupová má nezpochybnitelný literární talent a dar pro neplýtvání slovy, příběh vyprávěla velmi stroze, vizuálně byste od sebe nerozeznali dialogy či vnitřní monology, vše splývá v jeden text, který díky absenci veškeré omáčky okolo, odsýpá neskutečně rychle.
Věřím, že tento příběh se právě svou všedností dotkne mnohých z vás a zaryje se vám hluboko pod kůži. Připravte se ale na to, že sic jde o velmi pohlcující příběh, nebude vám z něho dobře na duši. Takže hledáte-li odpočinkovou četbu na slunnou dovolenou, tak tohle asi nebude úplně to pravé ořechové.
Knihu jsem precetla za tyden na dovolene, coz je co rict. Cetla se dobre, ale musela jsem si davat od ni oddych, protoze jsem se dostavala moc pod kuzi vsem postavam a zacala jsem jejich rozpolozeni moc resit. Urcite bych se do jejich situace nechtela nikdy dostat. Trosku jsem citila intrikareni ze strany Alice, ale Richard zil stale nekde mezi mraky a vse si idealizoval. Deti byly vice pri mame, coz odpovida i jejich chovani k tatovi. Nekdy to maji tatinci tezke, ne ze bychom my zeny to mely jednoduche, ale myslim si, ze je treba trosku porozumneni v manzelstvi a u nich to nebylo uz od zacatku. Jelikoz jsem cetla v posledni dobe lepsi knihu, tak musim sebrat jednu hvezdicku. Nedoporucuji cist lidem v dobe, kdy resi partnerskou krizi.
Styl Petry Soukupové mám ráda - ale tentokrát jsme si vzájemně moc nesedly. Začátek románu v povídkách jsem hltala, záhy mě ale dostihlo přesycení a měla jsem pocit, že všechny události jsou už na jedno brdo - Alice s permanentním PMS 30 dní v měsíci, litující se, jak na ní leží rodina i práce; Richard permanentně nakrknutý, protože Alice takovým tím nenápadným způsobem prudí; děti, které čím jsou větší, tím už toho dusna taky začínají mít plné zuby... Plíživost rozkladu jednoho vztahu byla na mě v tomhle případě zkrátka příliš plíživá... A hlavně tíživá (vzít si tuhle knížku na dovolenou je trochu sebemrskačské). Na druhou stranu mi tyhle příběhy ze života jedné rodinky připadaly docela aktuální - bohužel takthle spousta vztahů funguje (nebo spíš nefunguje). Nicméně pokud by tentokrát Petra Soukupová ubrala na klišoidním zařazení mužských, ženských a koneckonců i dětských rolí, bylo by to za mě celé mnohem upřímnější a zřejmě i zajímavější... Konec zaujal - zajímavé bylo probrat konec s dcerou, každá jsme na další vývoj měla trochu jiný pohled, který je zřejmě ovlivněn odžitými zkušenostmi (nechci moc spoilerovat, tak jen prozradím, že já tvrdím, že Richard na konci není šťastnější ani o fousek, chlapi jeho "formátu" totiž neví, co chtějí, takže to svoje štěstí ani nejsou schopni najít...).
Příběh jedné obyčejné rodiny, která prožívá radosti a starosti, které jim život přichystal. Líbí se mi, že autorka opět nabídla pocity a vnitřní hlasy Richarda i Alice na stejné situace. Postavy příběhu byly docela reálné, uměla bych si takovou rodinku v pohodě představit a vlastně i to, co se jim přihodilo, a jak příběh skončil. Je to naprosto dnešní a reálné téma. Velmi povedené, dobře se mi četlo.
V tomto vskutku titánském díle se autorka snaží podat asi sedmnáct nebo kolik let jednoho manželství v jedné knize. Postavy jsou uvěřitelné, ale náhled do jejich nitra tak omezený a klišoidní, že si můžeme jedině přát, aby uprostřed knihy někoho unesli ufoni, pak by tam bylo aspoň něco nepředvídatelného. Kromě toho mám pocit, že se paní Soukupová chtěla pomstít nějakému konkrétnímu chlapovi, nebo snad všem. Nebo je to snad kalkulace na to, že si ženy řeknou: "Všechny babky mají hloupé dědky, ale ne tak hloupého, jako je tenhle." Podle mě obsahuje kniha tak 20 % literatury, 40 % bulváru a zbytek je taková ta výplň, co se dneska do knih pro ženy dává, aby jim dobře chutnaly.
Koupeno na doporučení kamarádky, když jsem hledala knihu na dovolenou. Dobrá volba. Moc se povedla.
"S chutí nesní asi jen tři jídla: brokolicovou polévku, rýžový nákyp a pak žemlovku. K obědu je brokolicová polévka a žemlovka. Tentokrát nemůže být pochyb, že to Alice udělala schválně."
Zdánlivě obyčejný životní příběh jedné rodiny nám perfektně nastaví zrcadlo, protože situace odehrávající se mezi jednotlivými členy se více či méně mohou přihodit každému z nás. Kniha je čtivá, líbilo se mi zvolení otevřeného konce. Moje čtvrtá kniha autorky, mám ráda její psychologický rozbor postav a běžných životních situací.
Libi se mi, jak Petra Soukupova na bazi kazdodennich situaci umi vykreslit charakter postav. V jednotlivych kapitolach se nedejou zadne velke veci, jsou to okenka do bezne rutiny, ale presto clovek ma pocit, ze postavy diky tomu dobre pozna.
Nevyhodou tohoto typickeho autorcina stylu je, ze kdyz ten zdanlive nahodny vysek do zivota postav skonci, tak je konec a neni ani naznaceno, co bude dal. V teto knizce od spisovatelky je to mozna trochu min extremni nez v jejich jinych dilech, coz ocenuji.
Celkove hezky napsane, ctive a hlubsi nez se na prvni pohled zda.
Vztah ze setrvačnosti běží už sedmnáct let, narodí se dvě děti, miluji tě - říct za ta léta asi tak desetkrát, komunikace pokulhává, žena má pocit že je na vše sama a muž nechápe co se po něm chce. Tak nějak se jede ve vyjetých kolejích. A pak BUM PRÁSK. Petra Soukupová se s tím nepáře, její postavy nejsou plně sympatické, ale v jejich reakcích se mnozí poznáme a možná se i trošku víc zamyslíme.
Uvažovala jsem kolik dát hvězdiček. První jsem chtěla dát dvě, ale nakonec jsem si to rozmyslela kvůli hezké myšlence knihy a poselství, které by kniha měla každému přinést. Jinak co se týká psaní autorky - tohle mi fakt nesedlo, otřesné. To, že má extrémně dlouhé věty (nespočet vedlejších vět a souvětí), nepoužívá žádné uvozovky, er- a ich- forma splácená do jedné věty, to bych ještě překousla, ale že má v textu i chyby, to už ne (př. byli šťastný, čárka místo tečky na konci věty, na začátku věty malé písmeno, aj.). Celkově mi styl psaní autorky nesedl.
Ke knížkám Petry Soukupové mám ambivalentní vztah. Děsně mě štvou, ale něco mě na nich neskutečně láká a baví číst. Stejně jako jinde, i tady oceňuji skvěle vykreslené jednotlivé postavy. Autorka se opravdu dokáže vcítit do kohokoliv - od malé holčičky po čtyřicátníka se zálibou v cyklistice. Díky ní tak máme i my, čtenáři, možnost dostat se do jejich hlav a chvíli myslet jako oni. Věci na které nastal čas jsou kronikou jedné rodiny psanou ze 4 pohledů jejích 4 členů. Každému pohledu odpovídá také způsob, jakým je ta která část psaná a problémy, které ten který člen považuje za závažné (a u druhého člena jsou třeba jen okrajově zmíněné). Všichni čtyři mě štvou!!! Taková banda sobců, to aby člověk pohledal. Ale víte co mě na nich štve nejvíc? Že jsou vlastně děsně reální a že nastavují zrcadlo. Ano, i já jsem v rámci své rodiny vždycky byla a budu do jisté míry sobec, který pro problémy ostatních má jen určité pochopení a většinou řeší jen sám sebe. Ach jo. SKvěle napsaná knížka, která mě ale děsně štve.
To byla jízda, kde vlastně od začátku bylo všechno špatně a místo toho aby se to řešilo, tak se to nechalo uhnít a taky to podle toho tak dopadlo. Ve vztahu se musí mluvit. Věřím že je spousta rodin které to mají stejně jako Richard s Alicí. Třeba si knihu přečtou, zamyslí se a něco s tim společným životem udělají. V tom je asi jádro pudla této knihy.
Já vím jedno. Kniha mě nadchla a těším se až si od Petry Soukupové přečtu další její knihy.
Je to jako byste vzali jednu rodinu a zkoumali ji pod mikroskopem. S tím rozdílem, že se nedíváte objektivní optikou, ale události zkoumáte zaujatým pohledem všech zúčastněných.
Po celou dobu čtení této knihy mě provázel nepříjemný pocit úzkosti. Za to má autorka plusové body, atmosféru se jí podařilo navodit dokonale. Co jí naopak body ubírá je fakt, že v přímé řeči nepoužívá uvozovky.
A jestli má mít kniha nějaké poselství, tak asi to, abychom o vztahy pečovali a komunikovali spolu, protože jinak se ani nenadějeme a všechno může být pryč.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl, chyběla mi vyznačená přímá řeč, protože jsem se s tím do této chvíle u žádné knížky nesetkala. Nakonec se mi to četlo ale překvapivě dobře, možná lépe a rychleji než knížky s přímou řečí. Námět knihy je ze života. Celkově povedená knížka, teda až na ten zrychlený konec, to mě zamrzelo...