Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1868
1868
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Do půlky knihy to byla úplná ztráta času. Vůbec jsem nechápala, proč ti dva lidé jsou spolu, jak se mohli vzít, když popis jejich soužití je úplná tragédie. Do toho dvě naprosto rozmazlené , neposlušné děti už snad od narození. Vůbec nechápu , z čeho spisovatelka čerpala. Až když se dospělí rozešli , tak najednou fungovali jako rodina a vše se obrátilo. Konec nekonec, nijaký. Dotčeno a do další knihy Petry Soukupové se asi nepohrnu.
Výborná kniha! Co na to jen říct? Já si z toho beru to, že stereotyp nás prostě nemine... Tohle se v životě děje a myslím, že rozumní lidé se s tím umí poprat. Ne vždy je dobré zůstávat ve vztahu skrz děti a na nevěru se člověk může dívat i jiným způsobem a třeba ji i pochopit.
Opět kniha, která se Petře Soukupové povedla. Stručně a zajímavě vyprávěný příběh jedné rodiny pohledem dětí a rodičů. Sedmnáctileté klidné manželství, kde Richard vydělá peníze, v práci je do večera a je přesvědčen, že dětem se věnuje dostatečně. Témeř čtyřicetiletá Alice má práci, v které je spokojená, zvládá děti i domácnost, u Káji už klepe na dveře puberta a jedenáctileté Lole by ke spokojenosti stačilo, kdyby měla psa. Vyprávění se střídá a prožíváme vše nejen pohledem Alice a Richarda, ale také pohledem dětí. To Petra Soukupová umí moc dobře I když jsou tu dlouhé věty, kde splývá dohromady dialog i vnitřní monolog, lehce se zorientujeme a lépe pochopíme jednání a myšlení členů rodiny. Už nám děti velké, ale ráda jsem si znovu zavzpomínala na jejich dospívání a trápení a i na naše nedorozumění či menší hádky, které se po mnoha letech soužití vyskytují. Také se mi líbí otevřený konec, vždyť ani v životě nemusí být vše uzavřené. Ale stejně by mě zajímalo, jaké by Petra napsala pokračování. Je to dobrý příběh, snad se tu každý někde najde a třeba i zamyslí.
Opět smekám, před pozorovacím talentem autorky! Kolikrát jsem si říkal, jestli mi posledních 15 let nekoukala přes rameno. Z mého pohledu, trefně popsala model dnešní rodiny. Samozřejmě, že nic není černobílé a nemusí to pokaždé končit, tak jako v tomto příběhu. Vsadím se ale, že každej, kdo má ženu a minimálně dvě děti, se v knize najde a chytne se za rypák.
100%
To byla zase nálož :D Na knihách Petry Soukupové mám nejradši styl psaní. Děj, myšlenky, dialogy jedou v takovém pravidelném rychlejším rytmu - cak/CAK/cak/CAK/cak/CAK... V člověku to udržuje nějakou správnou vlnu napětí, která mu nedovolí knihu odložit na příliš dlouhou dobu, takže se do toho pak člověk hezky ponoří a položí. Žádná velká omáčka okolo. Po několika kapitolách jsem si s hrůzou nebo možná spíš s překvapením uvědomila, že při běžných činnostech doma začínám být "nakažená" příběhem a začínám být podobně jako Alice protivná na svého muže :D ("Zajímá ho jen to posraný kolo.") To mě pobavilo... takže zase zpátky na zem a pěkně pečovat o vztahy, zajímat se jeden o druhého, nezapomínat na to a učit to své děti :) Jak "jednoduché", že? :D
Petra Soukupová je moje jistota a stálice a na tuto knihu jsem se opravdu těšila, kromě dětských byla jediná, kterou jsem nečetla. A dostala jsem přesně to, co jsem čekala, příběh všedních dní jedné všední rodiny napsaný poutavým stylem, který ale není pro všechny. Pro mě je však radostí. Tak jako někdo přede mnou jsem se divila, že to Alice a Richard vůbec dali dohromady, ta do očí bijící rozdílnost tam prostě je hned od začátku. Ale když se nad tím zamyslím, tak si vzpomenu na sebe a na svého manžela - v mnoha věcech se rozcházíme, ale naučili jsme se s těmi rozdíly žít a milovat je a samozřejmě ovládáme umění kompromisu. V knize mi byla naservírována defacto alternativní možnost, odstrašující případ. Opravdu děkuji, hodně jsem si od obou postav vzala.
Po prvních kapitolách jsem myslela, že knížku odložím a nedočtu. Nemohla jsem si zvyknout na styl, jakým je kniha napsaná. No, nevzdala jsem to a knihu dočetla. Jsem si jistá, že další knížku už si od stejné autorky nepřečtu. Co se samotného příběhu týče, nemám nic, co bych vytkla, ale ani nic, co bych vypíchla.
Milý román o všedních věcech, kde se zdánlivě nic neděje a přitom se tam stane úplně všechno…
Na počátku mi byla hlavní hrdinka velmi nepříjemná. Postupem času jsem se v jejich některých gestech našla a není to moc příjemné. :-)
Ale na konci je možná naděje.
Jasný a srozumitelný jazyk Petry Soukupové mne vrátil v čase. Asi bych se bránila, kdybych tohle všechno měla prožívat znovu, ale číst o věcech, na které nastal čas, bylo až krutě realistické. Občas jsem se zasmála a občas se mi zatajil dech, protože tohle je život a se vším všudy.
Skvělá kniha.
Já mám Soukupovou hrozně ráda, ale tahle mě vůbec nebavila, nezaujala a opravdu jsem se do čtení nutila. Pro mě hrozně předvídatelný děj, bez překvapení, nápadu.
Velmi milé překvapení. Postavy mi byly na začátku nesympatické, ale postupně jsem si uvědomila, že hodně z nás má dost podobný život jen si to neuvědomuje. Jak hodně záleží na prvním rande!
Kniha se četla dobře ale Alice mi byla nesympatická od samého začátku. Čekala jsem že se někam posune ale bohužel. Asi jsem naivní když jsem očekávala nějaký jiný konec.
Do knihy jsem se zakousla a četla a četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Kniha byla skvělá, ty myšlenkové pochody jednotlivých postav. Přišlo mi, jako bych byla součástí knihy, jako bych klidně byla hlavní postava, protože celý příběh, takřka všechno co v něm bylo mi připomínalo můj vlastní život a jak by mohl dojít, pokud s tím člověk nezačne něco dělat. Bohužel když se snaží jen jeden, nestačí to ...
Hodně syrové, hodně realistické. Málem už jsem čekala i jak má stolice vliv na Richardovu náladu.
Co se týče ztotožnění s postavami, fakt jsem se jako žena snažila ztotožnit s Alicí, ale její znásilňování lidí, manipulace a jistá hysterie mi připomínala mou matku. Nejsmutnější asi bylo, že, když se začínala uklidňovat, vlastně už byla v cíli jednoho manželství.
Osobně si myslím, že ti dva neměli šanci a pokud to spolu vydrželi 17 let, klidně už spolu mohli zůstat. Nedávala bych jim ani dva roky. Zcela mezi nimi chyběl spojující humor a vlastně se od začátku až tak úplně nemuseli. Žádné bláznivé zamilování to nebylo, což není na škodu, ale tady to hodně drhlo.
Starost o děti, tady jsem se hodně položila do příběhu, jak jsem tohle znala. Já osm let doma, ex ani nevěděl, do jaké třídy holky chodí. Akorát jsem nevyšilovala, našla jsem si "to svoje". A vlastně jsem z něj měla legraci, stejně jako z Richarda.
Konec byl téměř klišé, chlap si uvědomí, že zase znovu se mu nechce, cesta zpátky zavřená. No, vyjádřil to přesně po*ral to.
Co mi trochu chybělo, ale asi to tak mělo být, více popisnosti. Knihu jsem přečetla tak rychle jako recept na koláč, který znám, jenom se potřebuji ujistit, že si to dobře pamatuji.
Za mě úžasná kniha. Příběh, do kterého hladce vplujete a neuvěřitelně pohltí. Při dialozích v knize jsem si přesně říkala: sakra co dělá ten chlap ? ! To nechceš mít doma. A další a další. Prostě miluju Petru Soukupovou a basta fidli :)
Nedávno jsem někde slyšel, že když přečtete jednu Petru Soukupovou, je to jako byste četli všechny její knihy. Což je možná trochu pravda, ale spíš bych řekl, že je to tvrzení nespravedlivé, protože Petra Soukupová svůj styl hlubokých psychologických a sociálních sond zdokonaluje a rozvíjí. Věci, na které nastal čas je příběh sedmnáctiletého soužití jedné rodiny viděný perspektivou motivací, zájmů i postojů jednotlivých aktérů. Vše dokonale odkoukáno ze života a zakomponováno do souvislého děje. Ani se mi nechce uvěřit, že předlohou byly povídky, které autorka propojila a uspořádala do delšího románu. Velmi čtivé a reálné ...
Mně se strašně líbí autorčin styl psaní, velmi přirozené dialogy a taky jak se honí postavám v hlavě takové ty životní banality, které jsou mi tak moc blízké, takže mám při čtení chvílemi pocit, jako bych zažila přesně to samé (např. výstup na Lysou, to jsem taky zmokla). Moc mi tato autentičnost sedí, děkuju.
Život je pes a my jsme jeho patníky. Musíme tu svou káru táhnout dál. Co tě nezabije, to tě posílí.... Napadá mne ještě spousta citátů , kterými by se v kostce dal shrnout obsah této knihy.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Bude někdy Richard spokojený? A přizná si Alice i vlastní chyby?