Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1868
1868
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Má první kniha od této autorky. Nejprve jsem si musela zvyknout na absenci uvozovek u přímé řeči, ale zvykla... :-) Richard mi od začátku tak trochu pil krev a napadaly mě k jeho osobě přívlastky typu - egoistický, šovinistický, samolibý... zkrátka takový "já, mi, mně, moje..." A na to mám poměrně alergii, stejně jako na netečnost, kterou se projevovala směrem k němu Alice, ve smyslu, že to nechala být...
Závěr mě překvapil, trochu si myslím, že v reálném životě by nakonec po nabažení se "mladé krve" přiklusal zpět domů, protože "full servis" je přeci jen "full servis"... :-))
(SPOILER)
Na mě kniha moc nezapůsobila.
Stereotyp po x lerech soužití, kde už na začátku bylo jasné, že Alice a Richard nemají skoro nic společného. Nakonec je pojí dohromady už jen děti a obema je líp bez toho druhého, přesto se Alice cítí ukrivdene, že si Richard najde někoho jiného.
Ano, kniha vypráví o životě dvou obyčejných lidí, o tom co se stává každý den- dlouhodobý nezájem vede k rozvodu, přesto na mě kniha moc nezapůsobila.
Nejvíc mě na ni však iritovala absence uvozovek pro přímou řeč a Kája, ježíš, to byl, ale spratek .
Suma sumárum průměrná kniha, po které rozhodne nesahejte, když potřebujete zvednout náladu.
Na knihách Petry Soukupové miluju, jak umí nenápadně tnout do živého, vystihnout každodenní realitu. Žádné dramatické události, velké dějinné zvraty, básnické opisy, filosofické úvahy... jen život, tak běžný, až mrazí...
Takový příběh jedné rodiny; syrové emoce a pocity přímočaře řečené a bez příkras. Určitě by se oba rodiče mohli domluvit a šťastně spolu žít, kdyby své představy nestavěli na piedestal a žili reálný život. Představy pochopitelně natloukli i do svých dětí. A neděláme to my rodiče také? Ne neodsuzuji rodinu, takových rodin je dnes hodně a je to o porozumění a komunikaci a mohlo vše být jinak…. Ale happy endy nejsou bez práce na vztazích.
Smutné a realistické vykreslení života jedné rodiny a bohužel i jejího rozpadu. Pro některé možná poučení, aby to nenechali zajít tak daleko. Kdo zná styl psaní P. Soukupové, tak určitě nebude zklamán.
Knihu jsem četla v rámci březnového čtení v knižním klubu. Sama české autory/autorky nečtu (sláva vyjímkám).
Nejprve pozitiva:
Soubor povídek je opravdu ze života. V mnoha situacích jsem se viděla (bohužel). Na začátku jsem se mnoha situacím opravdu zasmála, Alice a Richard byli opravdu vtipní. Nejoblíbenější postavou byla Lola :).
Co se mi nelíbilo:
Alice i Richard mi opravdu pili krev, byli fakt šílení. Richard to ale zabil nejvíce, ten byl nesnesitelný.
Styl psaní mi absolutně nesedl. Absence uvozovek pro přímou řeč, nespisovné výrazy, počeštěné výrazy z angličtiny (čet). Nejhorší byly věty jako neučesané myšlenky plynoucí z úst bez předchozího promyšlení. To opravdu nečekám od spisovatelky. Kniha byla moc zdlouhavá, na konci byly povídky až nekonečné. Vyloženě jsem odpočítávala, kdy už bude konec.
Hmmm, no jak mám knihy paní Soukupové ráda, tak tady se to na 100% nepotkalo. Ty lidi mě nudí, zvláštním způsobem popuzují. Ale zároveň je to čtivé...
Mám ráda styl psaní paní Soukupové. Ale musím říct, že dějově byla tato kniha poněkud slabší.
Moje třetí knížka od P. Soukupové, opět jsem v ní našla to, co mě baví - potlačené myšlenky, vzkazy mezi řádky, které si ten druhý mylně vykládá, nevyřčená přání i výčitky, život, který jinak plyne na povrchu a jinak v myslích všech aktérů. Nevyčerpatelná studnice inspirace pro autorku, jen si nejsem jistá, jestli se tento formát časem nezačne opakovat...na mě už z této rozchodové knihy padala slušná depka.
Knížky Petry Soukupové mám moc ráda, přečetla jsem je zatím všechny... Ale v této jsem ty nekonečné hádky a argumenty mezi postavami prostě nezvládla... možná je to tím, co se kolem nás děje, možná mám jenom depku, ale knihu prozatím odkládám do nedočtených a nedávám hodnocení, možná se k ní někdy vrátím... teď si raději jdu číst Život v lesích... :-)
(SPOILER)
Dost věcí a situací mi bylo povědomých, jako kdyby autorka nahlídla občas k nám :-) Párkrát jsem se zastyděla, když jsem se poznala v Alici, vědoucně jsem pokyvovala hlavou nad Richardem( chlapi jsou prostě všichni stejní!! :-)) a sypala jsem si popel na hlavu při čtení pasáží z pohledu dětí.
Kniha mi připomněla, že děti jsou vnímavé víc, než si my dospělí myslíme.
V podstate príbeh skončil tam, kde začal...
Navzdory dnešnej situácii, kedy nám hrozí 3. svetová vojna, majú postavy v príbehu "iba" banálne problémy.
Zaujímavý poznatok, ako i spoločenská situácia dokáže ovplyvniť názor na prečítané knihy.
Inak autorka veľmi dobre vykreslila charakteristiku postáv, ktoré boli reálne a zo života. Trochu mi prekážala stagnácia deja, ktorý sa výraznejšie posunul asi až v poslednej tretine.
Nie je to literárne veldielo, ale kniha má svoju čitateľskú atraktivitu vďaka témam zo života, veď vzťahové stereotypy alebo krízu stredného veku prežíva skoro každý z nás.
Nesedl mi styl, kterým je kniha napsaná. První dvě třetiny jsem se do čtení musela vyloženě nutit, poslední třetina výborná. Ale jinak - těžko říct. Čekala jsem, že se něco stane, a ono pořád nic... Rozhodně ale dobrá kniha.
Co je v jednu chvíli naprosto jasné, za chvíli vypadá rázem jinak ... Oceňuji ten pohled ze všech úhlů. P. Soukupovou mám ráda, moc se s tím nemaže a v jejím podání jsou příběhy opravdu autentické, až mrazí.
Velice čtivá knížka, může se nad ní každý zamyslet, nad svým chování v manželství, které je potřeba udržovat a chápat i potřeby těch ostatních v rodině, jak manžela,tak manželky a také dětí.
I když to nebylo nijak veselé čtení, tak mě knížka bavila a dobře se četla. Bavilo mě, že je to o reálném životě běžné české rodiny. Žádní veleúspěšní a překrásní hrdinové, kterých je v knihách plno. Prostý příběh jednoho ne příliš vydařeného manželství. Trochu mě mrzelo, že tam nebylo víc přímé řeči, ale pozorovat myšlenky jednotlivých osob bylo taky super. Určitě si od této autorky ráda něco přečtu. Jen by to příště chtělo hezčí obálku.
Tak tohle bylo brutálně ze života. Myslím, že se v knize každý najde, ať víc nebo míň. Autorka ukazuje realitu všedního života, který (zřejmě) žijeme všichni a to, kam až to může dojít, když se o své vztahy nebudeme starat. Moc nevím, co vlastně chtěl Richard, rodina ho evidentně nijak zvlášť nenaplňovala, asi by byl jenom v práci a pak jezdil na kole...
Absence přímé řeči nebyla vůbec překážkou, děj rychle plynul, líbilo se mi, že je každá kapitola pohledem někoho jiného. U jmen dětí bych si tipla na inspiraci dětským seriálem Karlík a Lola, ale třeba je to jen náhoda.
Od knížky se nešlo odtrhnout, za mě jedna z nejlepších věcí, co jsem za poslední dobu četla.
Velmi dobrá sonda do dnešního života do dnešních vztahů. Ze čtení si odnáším mnoho otázek. Co nás v životě dělá šťastné? Co způsobuje naše neštěstí? Na tomto příběhu, kde nikdo materiálně nestrádá, všichni jsou zdraví, nikoho nedrtí okolní neštěstí, ale přesto se to pozvolna všechno pokazí, je dobře vidět, jak jsou vztahy pro náš život velmi důležité. Kdy vztahy označíme za funkční a kdy za toxické, kdy nám vztahy štěstí přináší a kdy ho odnášejí. Jak se na vztazích a našem štěstí i na štěstí našich blízkých podepisujeme my sami? Jak ty vztahy umíme budovat, udržovat, opravovat? V této rodině jsou na to čtyři a každý se musí snažit. Autorce se moc pěkně povedlo ukázat, že když každý přisypá trochu písku do soukolí, tak se to celé rychle/pomalu zadře. Stejně tak, že na spravení vztahů nestačí jeden, musíme se snažit všichni. Chválím otevřený konec.
Někdy jsem u toho čtení i zpytovala svědomí. Odteď se budu asi v duchu okřikovat, že vyčítám jak Alice. Líbí se mně styl psaní, bezvadně, uvěřitelně vykreslené charaktery protagonistů. Autorce moc fandím!
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Zvláštní styl, dobře napsané.