Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1868
1868
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Opět krutě přesně popsané vztahy a komunikace v ne úplně funkční rodině. Trochu s úděsem si člověk říká, jestli takto vlastně nedopadá spousta (většina?) vztahů a manželství, kde láska/emoce/něha/spřízněnost časem vyprchají, ustoupí povinnostem a dětem, přestane se o vztahu mluvit a o vztah pěstovat...až ho partneři začnou spíš vnímat jako utrpení než radost...a radost a emoce jdou v nějaké fázi nevyhnutelně (?) hledat jinam, spíš než aby zkusili změnit/opravit, co mají, aby pak zjistili, že útěk jinam může po krátkodobé euforii přinést ještě víc problémů...
Vztah Alice a Richarda přesně vystihuje to, kam to nikdo z nás ve vztahu nechce dopracovat. Kolik takových rodin kolem sebe máte? Tatínek přepracovaný workoholik, který si nikdy nevytvořil vztah s vlastními dětmi. Maminka nespokojená hospodyňka bez vlastních zájmů. A najednou po letech vede každý rozhovor k hádce...
Postavy a jejich vztahy jsou dle mého moc hezky vystihnuté. Kniha je ubíjející a depresivní - stejně jako vztah, který v něm sledujete. Jen forma psaní, kdy autorka neodlišuje přímou řeč, mi moc nesedla.
‘Věci, na které nastal čas’ je román z poviedok. Kniha je sondou do vzťahu a spoločného života dvoch ľudí, ktorí sa vzájomne odcudzili. Je o tom, aký malo toto odcudzenie dopad na jednotlivých aktérov - Richarda , Alicu a ich dve deti.
Prvá časť sa odohráva vrámci niekoľkých rokov a medzi kapitolami je často niekoľkoročný skok. Musím povedať, že táto časť sa veľmi ťahala a myslím si, že niektoré pasáže mohli byť kratšie či úplne vynechané.
Druhá časť sa odohráva v kratšom časovom horizonte a je tak oveľa dynamickejšia a zaujímavajšia.
Táto kniha je v podstate o ničom a zároveň o niečom. Vyvolala u mňa veľmi zmiešané pocity a minimálne ma donútila zamyslieť sa nad tým, koľko ľudí je v stereotypnom vzťahu len zo zotrvačnosti, koľko z nich je nešťastných, koľko rodín a vzťahov vyzerá presne tak ako v tomto románe.
Viac recenzií nájdete na mojom instagrame: knihariumpodcast
Tak tenhle konec paní Soukupové neodpustím. Četla jsem jako eknihu, takže jsem netušila, jak moc jsem na konci knihy. Klepnu na displej na další kapitolu a tam už žádná další kapitola není!
Jinak opět skvělé jako ostatní knihy autorky, které jsem zatím četla.
Naspáno řemeslně skvěle, ale spojení již dříve vydaných povídek v jeden román nebylo podle mě šťastnou volbou. Nejspíše mám v životě štěstí a také mi nechybí odvaha pro určitá rozhodnutí, proto se nedokáži ztotožnit s tím, že by se dva lidé tak dlouho trápili a nic s tím nedělali. Určité části jednotlivých kapitol jsou vynikající, autorka dokáže precizně popsat dynamiku komunikace manželského páru - ale páru, který byl ve své podstatě již od začátku v krizi a tuto krizi nijak neřešil. Příběh je velmi depresivní a vztahová nečinnost obou hlavních protagonistů mě ubíjela.
Knížka je tak surově pravdivá. Podrobný popis života jedné rodiny. Často mě při čtení napadla otázka? Co dělat aby byli šťastní? Manželství je myslím každodenním hledáním a zápolení, jak udělat toho druhého šťastným. A když se vytratí ta touha, něha, zbydou jen povinnosti. Pro mě byl děj knihy svým způsobem děsivější než u thrilleru, protože bez lásky je život jako vězení. Petra to napsala dobře.
Nejnovější kniha Petry Soukupové. Sledujeme život jedné pražské rodiny, Richard, Alice a dvě děti. Autorka nám ukazuje, jak se pod tíhou běžných každodenních starostí začíná vytrácet láska a nastupuje nepochopení. I když ono tam bylo tak nějak od začátku, protože Richard a Alice byli každý trochu z jiného těsta, jen s dětmi a časem se začalo prohlubovat, až se dostalo do neudržitelného bodu. A nastoupila nevěra. Tohle může skončit dobře asi jen v říši pohádek, jak to končí v realitě a v mnoha rodinách jako přes kopírák, nám autorka předkládá bez růžových brýlí.
Kniha ze života, zdánlivě bez velkého příběhu, překvapení a napětí. I přesto ale je až děsivě zajímavá, a to proto, že hlavní hrdinové jsou (přiznejme si to) alespoň v některé z konverzací jako my všichni. Alice mi byla od začátku neskutečně nesympatická, první společný výlet na hory s Richardem pro mě nepředstavoval začátek lásky, jaký by si každý měl zažít. I přesto hlavní hrdinové založili rodinu, ovšem jakési neporozumění, nekompatibilita a absence pocitu spřízněných duší ve mně rezonovaly po celou dobu. Ostatně je to vidět i při tak nádherném životním momentu jako je narození dítěte, kdy Alice převážně kritizuje Richarda za to, jak pečuje o prvorozeného Káju. Oceňuji, že autorka povídky poskládala tak, abychom si mohli přečíst jednotlivé události a rodinné momenty z pohledu všech členů rodiny. Ti nejsou dokonalí, avšak čím dál více ve mně vzbuzovali pochopení a občas i sympatie. Konec příběhu mě nutí přemýšlet, jestli by všechno bylo jinak, kdyby Alice s Richardem v průběhu let více pečovali o svůj vztah, zajímali se o sebe, respektovali se. Možné je však i to, že k sobě zkrátka nepatřili a nemohli tak spolu zvládnout životní zkoušky ani ubíjející stereotyp. O to důležitější vybrat si partnera pečlivě!
Zdanlive banalni pribeh, ktery ale neunavnym postupem vpred (v prvni casti se skace po letech, druha cast uz se odehrava jen v prubehu nekolik mesicu) odkryva vztahy v jedne rodine. Jak je dulezita komunikace a muzou vest neustale kompromisy a ustupky ke spokojenosti na obou stranach?
V postavach je jednoduche se najit, nebo se je snazit aspon pochopit, protoze nam nekoho pripominaji. Jsou vykresleny detailne a zadna neni cernobila. Chvili jsem fandila Risovi, chvili sympatizovala s Alici. Deti jsem si moc oblibila a jejich vztah me bavil a misty dojimal. Nakonec mi chybi uplne vsichni! Mam pocit, jako by to byli moji pribuzni, protoze jim nahlizime doslova do talire. Pripominalo mi to casosberne dokumenty pani Trestikove a vubec jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Po posledni strance mi bylo opravdu lito, ze si je tak, jako aktery dokumentu, nemuzu aspon zkusit vyhledat na internetu a zjistit, jak se jim dari dal.
Náhled do běžného života běžné rodiny. Manželský pár, který se dostal do stereotypu, pubertální děti, které mají svou hlavu a nespokojenost všech zúčastněných, ať už se jedná o cokoli. Bohužel takovýto příběh není ojedinělý a o to jde. Můžeme v něm s drobnými obměnami najít naše sousedy, příbuzné, přátele, nás samotné... Problémem konkrétně Alice a Richarda byla nekompatibilita od úplného začátku. Každý očekával něco jiného, šli do vztahu ve kterém nebyla vášeň, láska a ten wow efekt. Pak se není čemu divit, že brzy vyhořeli, protože jejich vztah byl odsouzen k záhubě už dávno před dětmi.
Tak to někdy dopadne (i když nevím, jestli to tady vůbec nějak dopadlo), kdyz ve vztahu chybí komunikace a tolerance. Žena sekýruje, je utahaná péčí o děti a domácnost, chlap hodně pracuje, nic doma nepomůže, cítí se být manželkou nepochopen a zblbne se do mladší... zdánlivě obyčejný příběh, ale dobře napsaný.
Naprosto dokonalé. Autorka zcela bez příkras popisuje život jedné rodiny. Začátek vztahu, narození dětí, stereotyp, nevěru. Skvěle se dokázala vcítit do postav a umožnila tak čtenáři zjistit, jak jednotliví členové rodiny vnímají svůj život. Jediné, co mi až tak nesedělo, byl styl psaní. Dlouhá souvětí a absence klasické přímé řeči je něco, za co strhávám jednu *.
Příběh o ničem a přitom o všem. Nic se neděje, dokud se nestane něco, co poznamená všechny.
Z této knihy mě trochu mrazí, čeká toto každého?
PS: kontrast k tomu jsem před měsícem četla knihu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, možná by to hlavním protagonistům pomohlo.
Are the straights ok?
Tuhle depku jsem přečetla za dva dny, ale opravdu mě děsí, že se v tom lidi poznávají. Snad to mladší generace změní.
Napsáno velmi reálně, určitě každý, kdo má takhle dlouhodobý vztah, se v určitých úsecích našel. Myslím si, že mladá generace bez životních zkušeností knihu neocení, naopak my starší oceníme autorčin cit pro popsání reality bez zbytečných hluchých pasáží.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Tahle knížka se četla výborně, 4 hvězdy za smutek, který z ní čišel. Líbily se mi na začátku ty skoky ve vztahu, jedna kapitola krátce po seznámení, druhá kapitola dva roky spolu, třetí kapitola děti... Různé úhly pohledu jednotlivých členů rodiny, ale žádný velký příběh, spíš každodenní život