Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1867
1867
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Přesně, co jsem čekala... český knihy nestojí za moc.
Nechci být kritická, protože každé zboží má svého kupce, ale na mě to bylo plytké a slabé. Oddechovka na pár hodin, žádný těžký čtení. Rozhodně tato kniha není propadák, ale díru do světa asi neudělá...
Rozhodl jsem se pro další autorku z naší zcela feminizované současné románové tvorby. Ale zatímco knihy od Dvořákové, Dostálové, Hanišové, Chalupové či Mornštajnové mi přinesly vždy nádherný zážitek, v tomto případě jsem se dlouho rozhodoval mezi 3-4 *. Tohle zkrátka nemělo "šťávu". Spíš takové popisné, jak časosběrný dokument od Třeštíkové. Začátek je ještě psaný neutrálně, popisuje chyby obou partnerů především ve výchově. V 2. polovině už je jen jeden viník, zatímco Alice je pomalu zralá na svatozář. Zcela jsem chápal Richarda, není nic lepšího na pročištění hlavy po náročném dni, než 60 km na kole. Sám jsem to mnoho let takto řešil.
(SPOILER)
Nebýt na dovolené asi bych to nedala. Však ten příběh je tak zbytečný a totálně o ničem. Stále jsem tam cítila nějaké napětí, jak kdyby se mělo něco stát, ale nakonec kapitoly vždy velké zklamání. Tam byl snad jediný příjemný pan Černý… Dobře fajn bylo, že to bylo z pohledu všech a autorka ty pocity dobře vystihla…
To mi mělo ukázat, že ženské přetrpí jakéhokoli idiota kvůli dětem? Nebo dobře, oni k sobě extrémně nepatřili, ale přetrpěli to. Rozvod by byl za mě snad i happy end. Doufala jsem, že aspoň ti sourozenci si vybuduji nějaký vztah, pouto! Nic… a žili všichni nešťastně až do smrti.
Moje první setkání s knihou paní Soukupové bylo přesně takové, jaké jsem čekala. Skvělé. Mám ráda tyhle knihy ze života, ve kterých člověk občas najde i sám sebe. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je kniha napsaná, ale pak se to četlo samo.
Chápala jsem chování všech hlavních hrdinů, kteří mě svým způsobem často rozčilovali, ale zároveň jsem vlastně i rozuměla jejich počínání. Jediné, co mi trochu vadí je otevřený konec. Já to prostě nemám ráda a skoro všichni čeští autoři knihu nechávají s otevřeným koncem.
Byl to takový "hartlovský" příběh, kde se z nekonečného vztahoveho a rodinného žití dá vždy něco literárního vytěžit. Vyhovoval mi koncept knihy, kdy přímo nenavazovaly kapitoly, ale děj příjemné plynul i tak v časové posloupnosti. I proto se kniha čte dobře. Závěr tak jako mnohokrát otevřený čtenáři, aby si sám domyslel Jak tohle mohlo celé skončit.
4/2023
Přemýšlím, jak bych tuhle knihu slovně ohodnotila, tak to zkusím následovně:
- Fakt jsem se na tuhle knihu těšila, jak si s ní ve chvilkách volna, kdy zrovna dítě spí, zalezu na gauč, vezmu si k tomu hrnek kafe, no dobře, možná i kus koláče, sice mám prdel, ale co už, život se má užívat. Ale každý tohle zalezení pro mě vlastně bylo dost nepříjemný, proč proboha spolu ty dva vůbec zůstávali, když už od začátku tam bylo tý lásky tak strašně málo, jasně, někdy to tak trochu zajiskřilo, ale jinak? Alice si z každý věty, kterou Richard vypustil z pusy, vzala to svoje, to co jí nevyhovovalo, urazila se kvůli každý blbosti, tady možná trochu přehánim, ale kdo to má poznat, co jí zase přelítne přes nos, Richard byl zase sobeckej až hrůza, jel si to svoje, to on to má v životě těžký, práce od rána do večera, o víkendu kolo, jak pak po něm Alice může ještě chtít, aby něco dělal doma! Děti vychovala na prd, to přece všichni vidí, nedá se s nima mluvit, ale jak taky, když tyhle dva jim dávaj skvělej příklad toho, jak ve vztahu nekomunikovat a když už, tak úplně debilně, děti nejsou blbý a viděj, jak to mezi rodičema skřípe. Rvala jsem si vlasy, jak bezvadně dysfunkční rodinu se podařilo Soukupový vykreslit, pevně doufám, že se někde neinspirovala, protože jestli jo a jestli je pravda, že se v tý knize a situacích v ní popsanejch někdo vidí, tak můj ty světe, to je přece na švestku v tomhle žít, mně by z toho regulérně přeskočilo. S politováním musím konstatovat, že se mi tahle kniha nelíbila, moc jsem chtěla, ale nejde to, fyzicky mě bolelo to číst, i když styl autorky je autentickej a povedenej, tak ne, tyhle creepy příběhy mě akorát vytáčej a serou, vlastně nakonec nechápu, proč jsem to dočítala, asi jsem čekala na ten epickej konec a ten jsem stejně nedostala, jsem blbá no.
Takže asi tak. Sorry, nemůžu jinak, ubíjelo mě to. Jdu si spravit chuť nějakou detektivkou.
(SPOILER) Od knihy jsem toho moc nečekala a příjemně mě překvapila. Byl to opravdový příběh ze života i s tím, že ne všechno v životě končí dobře. Hezky se četla a ačkoliv jsem chvílemi knihu musela odložit, něco mě k ní neustále táhlo. Výborný počin a ráda bych i pokračování.
Kniha mě opravdu hodně bavila . Je to opravdový život se spoustou situací se dříve nebo později setká většina z nás. Na některých místech jako vystřižené ze života, který znám. Někde jsem se i od srdce zasmála. Líbilo se mi, že kniha popisuje 17 let manželského života. Příběh se čte jedním dechem a je skvělé napsaný. Téma je mi velmi blízké. Doporučuji.
Opravdový příběh ze života. Situace, do které se může dostat každá rodina. Ráda bych si přečetla o dalším osudu této rodiny. Škoda, že není druhý díl.
Úplně mě to sebralo. Zatímco si v jiných knihách třeba prožíváme nereálné příběhy, vyšetřování, zápletky, tak v knihách Petry Soukupové potkáváme místy sebe samotné. Je to silný zážitek. Příběh by se dal shrnout jako popis životní etapy jedné rodiny. Hlavní jsou ale situace, reakce, pocity, emoce. Místy jsem viděla sebe, své vztahy, své rodiče, své dítě, své přátele a jejich děti. V téhle knize je život. Možná dost podobný jako Váš. A to je někdy až mrazivé. V tomhle je autorka nepřekonatelná. Oblíbila jsem si Alici i obě děti. Moc. Budou mi chybět.
Moje první kniha od Soukupové, ale rozhodně ne poslední. Věděla jsem zhruba, o čem píše, ale myslela jsem si, že to bude větší pohoda. No a nakonec mě to docela sebralo. Autorka má opravdu talent na tenhle typ literatury a myslím, že hodně čtenářů se mohlo poznat ve spoustě situací.
Tomu říkám příběh ze života. Asi jsem nikdy necítila takové souznění s myšlením všech postav. Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl dialogů bez uvozovek, ale pak tím spíš děj rychle ubíhal a vtahovalo mě to víc a víc. Jsem ráda i za uvěřitelný konec, žádný klasický románový.
Příběh Alice, Richarda a jejich dětí Káji a Loly, ničím nevybočující průměrné rodiny, která se vlivem postupného vyprchání počátečního poblouznění a s tím pak spojené neupřímnosti, neřešení konfliktů včas, nerespektování tužeb a přání druhého, myšlení jen na sebe a své koníčky, ale také kvůli semletí zaměstnáním (kolotoč práce, domů spát, práce, domů spát) či stereotypnímu zápřahu a vytržení od ostatní společnosti během rodičovské dovolené pomalu propadá do hluboké krize. Úvodní třetinu knihy jsem byl naprosto vykolejený tím, jak je to obyčejné, jak se tam vlastně nic pořádného neděje. Seznamování, první hádky, menší i větší. Pak to ale začalo dávat smysl. Není to horor, krimi ani žádná podobná krvavá řežba, přesto jde o děsivé čtení způsobující až fyzickou bolest. Je totiž snadné podobný příběh osobně prožít. Petra Soukupová ukázala, že po dobrém námětu, který udrží pozornost čtenáře od začátku až do konce, není třeba sahat někam daleko, stačí jej vylovit z běžného života. Výborné gradování děje, uvěřitelné dialogy a povedený závěr s výstižně zvolenou poslední větou.
Zhruba v půlce jsem si říkala no tyjo, tak ty plány na děti asi přehodnotím. Skvěle popsaný chaos. Knížka se dobře četla, ale člověk si musí zvyknout na přímou řeč bez úvozovek. Richarda bych bez pardonu zliskala a dětí mi bylo hrozně líto. Vyzdvihuju i pevnou vazbu bez přebalu, který jen zavazí. Můžu jen doporučit!
Má první přečtená kniha pro dospělé od paní Soukupové. Děj je jednoduše vystaven na běžných každodenních rodinných záležitostech, ale o to více důvěryhodněji působí a o to lépe se čte. Krásný příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.
V téhle knize Petry Soukupové najdete vše, na co jste u autorky zvyklí. Výborně popsaná jedna rodina a její pomalý rozpad. Naštěstí už to není tak depresivní jako K moři, je tu i naděje a světlejší momenty.
.
Mně autorčin styl vyhovuje, ale jak už ji mám načtenou, tak vám upřímně řeknu: nečekejte nic extra nového. Přesto je laťka vysoko a já neznám nikoho jiného, kdo by uměl popsat složité rodinné vztahy právě tak přesně jako Petra Soukupová.
Mám ráda Petru Soukupovou právě pro běžná, zdánlivě banální témata, na kterých ona umí vystavět celou knihu. Místy pro mě byla kniha vtipná, rozhodně reálná a ze života, a i když někdy nedopadá kniha tak, jak by člověk na jejím počátku čekal, stojí přečtení za to a litovat nebudete.
Absolutně krásná věcička. Po dlouhé době se vracím k české tvorbě. A ještě Petra Soukupová. Dobrá volba, je to vysoká úroveň tvorby. Děkuji.
Dobře napsaná kniha o jedné rodině. Zkratkovitě je tam popsána většina partnerského života a čtenář se v tom mnohokrát najde. Často se tam zjevují poznatky a úvahy, se kterými se mnohokrát potkáváme. Doporučuju i přes smutek, který se při čtení objeví.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Výseč života jedné rodiny, kolik takových existuje... Manželé spolu žijí, ale ve skutečnosti si vůbec nerozumí, mají rozdílné pohledy na výchovu dětí, vůbec se nevnímají...Mě styl psaní autorky vyhovuje, i když je dost neobvyklý, není to od ní moje první knížka. Asi nejvíc mě bavilo, jak dokázala popsat stejnou situaci očima různých členů rodiny. Čtení jsem si užila.