Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1868
1868
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
První kniha od Petry Soukupové a už se těším na další její tvorbu.
I když jsem podtitul (Román z povídek) objevil až po dočtení, tak celou dobu jsem si říkal, že většina kapitol je tak vypointovaná, že by mohly fungovat samostatně jako povídky.
Autorka neobyčejně zachytila strasti jedné obyčejné čtyřčlenné rodiny.
ČV 2022: Kniha, která má více než 333 stran
(SPOILER)
Toto byla moje třetí kniha od Petry Soukupové a asi bude i poslední. Pořád si myslím, že patří k těm kvalitnějším v české mainstream literatuře, ale zažívám při čtení příliš často pocit deja vu.
Tak jako A. Mornštajnová dle mého recykluje mustr, podle kterého jsou vystavěny její příběhy, tak P. Soukupová recykluje dětské hrdiny (v Kájovi a Viktorovi z Nejlepší pro všechny nevidím rozdíl), témata (drama mimomanželského vztahu, kdy muž opouští rodinu) a takto bych mohla pokračovat.
Navíc rodinné a jiné povinnosti mi přibývají a čas na čtení ubývá, tedy je potřeba ho využít efektivněji, než ke čtení knih, které jsou tak trochu popcorn.
Zvláštny štýl - priama reč bez úvodzoviek, dialógy , ktoré sa prepájajú s vnútornými monológmi, ale čítala sa mi výborne a bavila ma. 17 rokov života jednej rodiny z pohľadu každého člena rodiny. Je to taký náhľad do rodiny s dvoma deťmi, kde sa v podstate nič prevratného nedeje a napriek tomu je to napísané tak, že ma to ťahalo ďalej.
V každom vzťahu je dôležitá komunikácia, nikto nevidí druhému do hlavy. Aj keď žijeme hektický život, je nutné nájsť čas na rozhovory a aj počúvať čo ten druhý vraví a cíti.
Výborný... fakt výborný! Prolínání různých pohledů nejen dokresluje obrázek toho, co se děje v očích každé ze čtyř postav, ale hlavně umožňuje docílit hloubku "spoluprožitku" bez toho, aniž by se čtenář s kteroukoliv postavou identifikoval.
Před lety jsem náhodou narazila na povídku Perníčky, která mě úplně vzala. Přišla mi neuvěřitelně přesná, výstižná, ani slovo navíc: uštvaná matka, která chce dokonalé Vánoce, a i když své děti jistě miluje, při vyrábění překrásných Vánoc jí vlastně překážejí. Všichni to myslí dobře, všechno skončí katastrofou. Kdo by to neznal? Povídka mě baví a zároveň jsem smutná, protože je pravdivá. - Teď jsem přečetla román poskládaný z povídek a je to trochu zklamání. No ano, čte se to dobře, jak píší někteří, ano, je to "jako ze života", ano, všichni dělají chyby a děti na to doplácejí; ale tentokrát jako by nebylo proč číst, protože je to "jenom" život, ale literatura je trochu bita...
Konečně jsem se také pustila do české literatury a musím říci, že lepší začátek jsem si nemohla přát :-) Kniha se četla velmi dobře a děj příjemně plynul, že jsem měla během pár dní přečteno. Co se týká obsahu, tak úplně dobře nerozumím tomu vztahu, proč ti dva spolu vůbec byli? Nejhorší na tom je, že ve finále tohle všechno odnesly ty nebohé děti... Více rozepisovat asi nebudu, ať si každý udělá obrázek sám :-) Jediná malá výtka by byla k tomu, že autorka časově maličko skáče.. Občas mi to dělalo problém se zorientovat v kapitolách, kdy jednou se něco stane a pak až za dalších x kapitol zjistíme, jak se to vlastně stalo. Možná, kdyby měly kapitoly nějaký časový rámec v názvu (datum či měsíc), tak by byla orientace o něco snazší. Každopádně zkusím i další knihy od této autorky!
(SPOILER) Výborně napsáno, nemůžu hodnotit jinak, i když jak tady někdo napsal, už vlastně od první kapitoly víte, jak to dopadne. A nejspíš je to trefný postřeh, protože tihle dva manželé asi nikdy neměli být spolu. Ale teď už spolu jsou, mají dvě děti (paňáry tak trochu, ale to vyprávění z pohledu dětí bylo nakonec možná nejvíc poučné, díky za to!).. Kde se to stane, že najednou jeden o voze a druhý o koze? Mluvit spolu a nedomýšlet si, základ každého vztahu, protože z pohledu toho druhého je to stejně vždycky úplně jinak.. Přemýšlím, koho z nich mi bylo víc líto a pořád se nemůžu rozhodnout?.. Tak a teď jdu pro změnu sáhnout po nějaké oddychovce, kde taky od začátku bude jasné, jak to vlastně dopadne ;-)
Líbilo se mi to. Uvěřitelný příběh o manželství, chyba byla u obou, od začátku ve vztahu chyběla láska. Změní to však Natálie?
Soukupová prostě umí. Umí popsat myšlenky malé holky i dospělého chlapa. Umí zaujmout čtenáře osobitým stylem, který se snadno čte. Umí vytvořit příběh, ve kterém nikdo není ten dobrý ani ten špatný, ale každý je prostě svůj.
Znovu jsem si ale připomněla, že ačkoliv mám ráda její vypravěčský styl, nemám ráda témata, která si vybírá ani charaktery, které popisuje. Navíc v téhle knize se téměř dvě třetiny budovaly postavy a gradace příběhu stagnovala. Vlastně od první kapitoly víte, jak to s Alicí a Richardem dopadne. Jen mezitím musíte vydržet nekonečných 300 stran neustálého štěkání jednoho na druhého.
Každá akce má svou reakci. A tak jak o něm smýšlíte (aniž byste si to samy uvědomovaly), tak s ním i jednáte. Za mě velice surové, reálné. Jen ten konec takový jakýsi... hodný tak Richarda. Čekala jsem asi něco víc. Určitě ale stojí za zamyšlení nad sebou samým.
Naprosto geniální kniha o manželství a rodině. Moc se mi líbila postupná dynamika vztahu, krásně vykresleny problematiky a pohledy od drobných neřešených konfliktů až ke konečné krizi ve kterou jejich vztah musel zákonitě vyústit. Děkuji moc, měl by číst každý, kdo žije v manželství jako jistý druh pre-terapie:-)
Lidské, realistické a skvěle vystihnuté. Mohlo by se to přesně takhle dít sousedům, co bydlí vedle vás. Velmi věrně popsaný ne úplně pohodový vztah, ve kterém jsou jako rukojmí dvě děti, které chce každý rodič vychovat a chránit po svém.
Příběh se mi moc líbil, trochu ale bojuji s úpravou textu, absencí uvozovek a občasným chaosem. Každopádně to stojí za přečtení.
Když sama ve svém životě tak trochu tápu, tak se ráda obracím ke knihám a hledám inspiraci. A myslím, že není nic lepšího než odstrašující případ. A tento fungoval znamenitě.
Petra Soukupová vždy tne do životě, dokáže až nechutně realisticky vystihnout charaktery a některé problémy dnešních vztahů. Co si budeme povídat, není to úplně nejpříjemnější čtení, zůstává po něm jakási pachuť zmaru a skepse.
Takové ze života, jak to prostě chodí nebo možná spíš chodilo v nedaleké minulosti. Otázka je zda by to u jednoho páru trvalo tak dlouho. Přišlo mi to takové lidské a nepřekvapivé. Moje první kniha od P. Soukupové. Určitě zkusím další, ale asi na to nespěchám :)
(SPOILER)
Kniha se mi moc hezky četla.
Bohužel jsem tušila, že to špatně dopadne, protože ti dva neměli vůbec nic společného ( kromě dětí).
(SPOILER)
Zajímavý, jak to na čtenáře působí jako opravdovej život, přitom kdyby byl pořád tak na hovno, jak je popisováno, zbláznili by se aktéři už mnohem dřív. Tímhle způsobem mi akorát všichni začali lézt na nervy už po pár stránkách - on je sobec, ona umanutá, kluk rozmazlenej, holka vyčuraná. Nic moc kloudného na nich nenajdete.
Je to ale dobrý příběh. Do určité míry popisuje krize, kterými lidé a rodiny procházejí. Ale chybělo mi tam to pozitivní, hezké, co ke všem těm krizím také patří, i přes to, že to nakonec blbě dopadne...
Oceňuji, že se autorka vyhnula patosu i nějakému úplně banálnímu vyústění.
Styl psaní mi skvěle sedl, kniha se četla jedním dechem.
Obsah není veselý, je z dnešní doby a hoden k zamyšlení. Každý si v něm najde kousek, který sám zná.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Ach jo. Nejhorší na tom asi pro mě je, že ten příběh je tak reálný, až z toho člověk má husinu. Jak snadné je sklouznout do stereotypu, jak často ženy začnou sekyrovat, jak snadné je přestat se sdílet (snad kromě těch provozních věcí), jak snadné je nechat pohltit se prací a nic víc neřešit, jak snadné je se někde zabouchnout a všechno zahodit... , to pak ani to přísloví typu "láska prochází žaludkem" nepomůže, i když žena vaří jako bohyně. Mám z toho úplně pocit úzkosti.