Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1939
1939
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Skvělá sonda do jedné české rodiny a náhled do niterných pocitů jejích členů. Tohle Soukupová prostě umí ????
Z počátku jsem si kladla jedinou otázku. Proč tato kniha byla vlastně vůbec napsána? Vždyť to co se v ní popisuje, zažíváme v různých obměnách všichni kdo máme rodinu a děti. Pochopitelně autorka popisuje pouze konfliktní situace a potom to vypadá, že ta rodina je zcela disfunkční. Ale ona je úplně normální. Naštěstí poslední třetina byla psána jiným způsobem a to mě bavilo opravdu hodně. Měla jsem totiž možnost nahlížet na stejnou životní etapu z pohledu více členů rodiny. To bylo velice zábavné a zajímavé. Kladu si jedinou otázku. Proč nebyla tímto způsobem sepsána celá kniha? Příběhu dávám slabších 3,5. Ale tady připisuji 4. Protože audiokniha se opravdu velice povedla. Ať již výběrem jednotlivých narátorů, tak především tím, že každou z postav čte někdo jiný. A to dává poslechovému prožitku další rozměr.
Příběh jednoho vlastně už od začátku ne moc šťastnýho manželství, to Soukupová umí skvěle ty mezilidský vztahy. Od začátku mě bylo za ty tři smutno protože život s takovým sobcem, to je jen beznaděj.
Čte se hezky. Jako všechny knihy Petry Soukupové. Ale jinak (na rozdíl od předešlých děl) mne to příliš nenadchlo. Celo dobu jsem si kladla otázku, proč to bylo vlastně napsané. Příběh jednoho manželství - chlap tak trochu (nebo víc) sobec a ženská, která se snaží za každou cenu udržet rodinu pohromadě. Takových příběhů už literatura zná (viz. oblíbený Tolstého citát o šťastných a nešťastných rodinách). Takže to přečtete a můžete si říci jenom dvě věci – takhle bych žít nechtěla nebo to je jako u nás ( a nebo obojí)…. Když jsem četla kapitol viděné očima dětí, tak jsem si říkala, že i ta ne zcela ideální rodina má kvůli dětem smysl. Ale myslím, že tohle asi autorka říci nechtěla, takže jsem (tentokrát ) nepochopila její záměr stejně jako obrázek na obálce….
Petru Soukupovou mám ráda, a tahle její kniha se mi líbila moc. Výborné popisy vztahů a pocitů. Jo, dvě hlavní postavy mě vlastně trochu štvaly, ale to k tomu patřilo.
Knížku jsem si před nějakou dobou přečetla ze zvědavosti, protože o Petře Soukupové už dlouho každou chvíli někde slyším a do té doby jsem od ní nic nečetla. Nedoporučila bych ji těm, kteří nikdy nežili v dlouhodobém vztahu. Ty by to podle mého názoru nebavilo. Leda že by chtěli odstrašující příklad. Ti, kteří se v příběhu budou poznávat, si doufám uvědomí, že si kazí vztahy se svými blízkými kvůli malichernostem. Já knihu přečetla rychle, zajímalo mě, co se v té rodině ještě odehraje, i když styl psaní mým šálkem čaje úplně není.
Ano, podobné situace asi občas mohou nastat u kohokoli, ale tohle je o dvou lidech, kteří spolu nikdy neměli být. Jejich problémem není stereotyp dlouholetého soužití, ale fakt, že mezi nimi od samého začátku nebylo porozumění, naladění na stejnou vlnu... Akorát se navzájem štvali, od prvních společně strávených chvil tam vždycky bylo něco špatně.
Většinou jsem dokázala najít pochopení jak pro jednoho tak pro druhého (i když pokud mi občas někdo lezl na nervy, byla to spíš ona), ale byli prostě každý na jiné vlně. Až sebou navzájem byli po letech tak iritovaní, že vznikaly naprosto šílené situace, kterými pak trpěly i děti.
Já toho začala mít definitivně dost, když on řekl, že nachystáme dítěti narozeninovou oslavu. A ona vylítla, že jak jako nachystáme, přece víš, že oslavy vždycky chystám jen já. Jak si můžeš vůbec dovolit vyslovit, že nachystáme, když nemáš v úmyslu se na tom podílet. A po nesmyslné konverzaci si ona pro sebe říká, že by o jeho pomoc stejně ani nestála, ona přece oslavy odjakživa chystá sama, protože ji to těší a baví a chce si to udělat podle svého. :-D Tak tohle na mě bylo moc.
Kniha z běžného života o běžném manželství. S knihou by rád člověk ,,unikl realitě" což s tímto titulem nejde. Nečetla se vůbec špatně, ale kniha mi nic nedala.
Knihy Petry Soukupové mám ráda, bože jak ona dokáže popsat to, co spousta z nás prožívá , s takovou lehkostí. Styl vyprávění mi naprosto sedí , ani otevřený konec mi nevadí , tak to prostě je a každý z nás si to v duchu dokončí po svém a to se mi líbí
Poslední dobou čtu hodně české autory a jsem nadšená, protože jsem zatím ani jednou nešlápla vedle. Petra Soukupová mě mile překvapila. Kniha byla perfektní. Nejprve jsem si ale musela zvyknout na absenci uvozovek v přímé řeči. Je to trochu jiný styl než jsem zvyklá, ale překvapivě se mi zalíbil. Kniha je vyprávěná z více úhlů pohledů, což ale přidává autenticitu a hrdinové jsou vykresleni opravdově. Doporučuji všemi deseti.
Knihu jsem vlastně vůbec neměla v plánu číst, ale pořád na mě vyskakovala na databázi, tak jsem si řekla proč ne a půjčila jsem si ji v knihovně. Někdy jsem musela přestat číst a vydýchat ji. Nemyslím to špatně. Kniha je dobrá, ale tím jak se postavy dle mého chovaly hloupě, tak jsem si nebyla schopná žádnou oblíbit. Vadil mi sobecký manžel, matka, která vychovává děti divně, nebo rozmazlené děti. Líbilo se mi, jak autorka popsala atmosféru mezi členy rodiny. A trochu mě to nutí k zamyšlení.
A co mi trochu vadilo je, že v knize nebyla klasická přímá řeč.
Příběh ze života s postavami, ve kterých se najdete. Neskutečně čtivé a reálné, ale ostatni knížky od Soukupové mě vzaly nějak víc.
Styl Petry mi sedi, takrka kazdou knihou se mi trefi do zrovna prozivaneho obdobi. Popis je vzdy jasny, strucny, presto se clo vek vzije do vsech postav, pribeh me chvilema uplne pohltil,citila jsem picity postav. A ano, je to "jen" kazdodenni zivot, ale je to presne to, co vsichni zname a zijeme..
Všednodennost rodiny, která se má dobře. Otec trochu víc pracuje, matka se trochu víc stará o děti a o domácnost,.děti tak trochu rozmazlené, ale fungující v rodičovských pravidlech. Rodinný život běží v zajetých kolejích, až se jeden člen vychýlí z trasy ..... zltla jsem to nadvakrtát. P.S. ten všednodenní život líčí tak, že tu atmosféru, to napětí,to co se děje ve vztazích v té rodině, to si prostě odcítíte....
Neobyčejná kniha o obyčejných věcech. I kdy drajv chytila až v závěru, byl ten postupný (pro někoho nudný( všednodenní koloběh z mého pohledu důležitý. Tak jako se spousta věcí, malých křivd a zdánlivě bezvýznamných okamžiků dlouho skládá a tiše graduje v životě...než dojde k explozi.
Geniální ve své čisté prostotě. Všední dialogy, které z osobní zkušenosti známe snad všichni, vyvolají neuvěřitelný pocit feministického hněvu, díky němuž mi i nyní docházejí slova. Jak moc chceme každá z nás věřit, že takhle to nedopadne... a jen tahle víra nás žene do podobných svárů a je pouze na nás, zda se necháme lapit, zda se od začátku spokojíme s nespokojitelným, nepřijatelným. Petra Soukupová dokázala svou empatii u obou partnerů, popsala všechny jejich nedovyslovené, a proto nepochopené rozhovory. Zároveň jsem unešená, jak dobře rozumí křehké dětské duši, jíž máme my "dospěláci" tendenci podceňovat. Možná to mnohé nepřekvapí, ale pro mě bylo fascinující, jak děti vnímají ty nespravedlivé křivdy, kterých se kvůli únavě či sobeckosti a vzteku na nich čas od času dopouštíme. Nevědomky jim předáváme stejné vzorce chování, které sami na sobě i na partnerech nenávidíme. Prosté, ale skutečně skvělé!
(SPOILER)
Děj knihy doslova odpovídá svému názvu. Sledujeme vývoj jednoho partnerského vztahu od počátku, a pak v průběhu následujících sedmnácti let. Je to vlastně výčet situací, které se v určitém období života mohou přihodit komukoli. I konec- nekonec nic neuzavírá a každý čtenář si na základě svých životních zkušeností může domyslet, jak by to mohlo být dál.
Knihy Petry Soukupové jsem schopna číst pouze na čtečce v mobilu, protože mi hodně vadí absence uvozovek v přímé řeči i její způsob písemného vyjadřování, který spíš odpovídá elektronické komunikaci. Papírovou knihu prostě mám pořád za jakousi formu uměleckého díla, a tak u ní vyžaduji i patřičný literární styl a formu.
Kniha se čte sama, bavila me a otevřený konec se mi líbil, dává mi možnost přemýšlet o postavách a situaci, jak se asi vyvíjí dál.
Štítky knihy
milostné romány rodina manželství rozvod rodinné vztahy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Skvěle vystižené postavy i situace. Nemám ráda otevřené konce, ale tady to sedlo jako hrnec na prdel.