Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1924
1924
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Bohužel za mě velké zklamání. Na knihu jsem se těšila, bohužel mi, ale vůbec nesedla. Vadilo mi, že autorka neuvozuje přímou řeč a celý děj se poměrně táhnul. Ani vyprávění z pohledu celé rodiny se mi nelíbilo.
Kniha je skvělá, jako ostatně vše, co Petra Soukupová napsala. Pracuji v knihovně a vím, že její styl psaní mnohým čtenářům nevyhovuje. V každé její knize ale najdu něco, kdy si řeknu-toto znám, mám to taky tak... Píše prostě že života, tak jak to chodí.
(SPOILER)
Knížka vyvolala spoustu reakcí, jak čtu níže. Méně hvězdiček většinou za špatný konec, za „nesympatické“ postavy, za málo nadějí versus dokonale popsaný život jednoho manželství.
Paní spisovatelka musí být blahem povznesena a to právem. Vždyť tohle je to, proč literaturu máme. Aby v nás vyvolávala otázky, zamyšlení, emoce. A abych přerovnala knížky v knihovně a našla další místo:-)
Vnímání všednosti života stylem autorce vlastním a mně tak blízkým. Obyčejné věci, a přitom skrytá hloubka v nich. Konec ani jiný bych nechtěla. Vše by se tím porušilo. Je to napsané přesně tak, aby si každý čtenář udělal názor svůj. Ani jeden náznak, že by autorka s někým sympatizovala více. Za mě geniální.
Veřím, že takhe to může vypadat v hodně domácnostech. Domýšlivá ženská, chlap, který neumí komunikovat a má spněno tým, že chodí do práce, rozmazlené děti.... a nulová komunikace. O to víc si vážím to co mám. Doporučuji všem ženkým co si myslí, že to umí nejlíp a jak moc se snaží, a chlapům co mají rodinu za samozřejmost.
Není to příjemné čtení, ne kvůli jazyku, ale kvůli obsahu. Sága jednoho od začátku zpackaného manželství. A chudáci děti, ze kterých vyrostou v důsledku jedinci podobní svým rodičům. Můžeme spekulovat, čí sobectví bylo větší, kdo je víc na vině, těžko to ale pomůže. Co je na autorčině stylu skvělé, je pohled z více stran.
Bohužel mi ale nějak neseděla věrohodnost postav - nejmilejší dítě je považováno za cvalíka, šikovný chlapec se projevuje nadaným hackerstvím, to se ale hraním her nenaučí. I proměnu Richarda jsem nějak nevstřebával, dokud se na závěrečných stránkách neprojeví, že vlastně to změna není.
Zajímavá kniha.
Tak to byla dobrá depka a marnost... Ne ale kvůli stereotypu, ale kvůli naprosté nevědomosti sebe samých a nulové komunikaci hlavních postav. Jak si proboha pár, který spolu není schopný koupit v klidu ani lustr, může myslet, že spolu vydrží na věky??? Spíš byla záhada, že jim to vydrželo těch 17let... Jestli je to sonda do současných manželství, je mi z toho smutno. Ale je pravda, že o to víc si zase vážím toho svého, 12letého vztahu, do kterého jsme přivedli 2 děti a máme se stále skvěle a spokojeně.
(SPOILER)
V anotaci se píše o stereotypu. Tohle ale není stereotyp, to je případ naprosto zpackaného manželství. Tahle dvojice spolu vůbec neměla být tolik let, natož mít děti. Nevěra se dala čekat, myslela jsem ale, že bude odcházet Alice.
Škoda že celá knížka neměla takový švih jako poslední třetina, ta mě bavila hodně.
Co jsem si přála, to jsem dostala. V obyčejnosti je síla, tahle sonda do života jedné rodiny, která může být moje/tvoje/vaše/naše/sousedova/šéfova, byla hodně trefná. A autorčin styl miluju už od doby, co jsem četla Martu v roce vetřelce.
Začala jsem číst, protože jsem chtěla něco odlehčeného a ze současného světa. Věděla jsem, do čeho jdu, že to bude vztahová kniha, žádná hluboká filozofie... Četlo se mi fakt dobře, i když si zprvu musí člověk zvyknout na absenci uvozovek. Někdy jsem nevěděla, jestli bylo řečeno nahlas nebo jen v myšlenkách, ale nevadilo mi to. Občas jsem si připadala jak v reality show. V závěru jsem si uvědomila, jak je všechno v rodině křehké, někdy by stačilo málo a dalo by se hodně zachránit a někdy se proste všechno po...
Syrová, strohá a věcná výpověď o jedné rodině očima všech jejích členů.
Bohužel asi velmi častá realita dnešní doby.
Autorku mám velmi ráda. Přiznám se ale, že za mě by knize slušela menší stopáž, trochu se mi to vleklo. A popravdě ani k jedné z postav jsem si nenašla silné pouto, jak to mám ráda. Bohužel mi kniha zapadne do mnoha dalších podobných...
Čtivě napsaná kniha. Od prvniho momentu je jasné, že ti dva se neměli nikdy potkat, natož se brát. Po celou dobu čtení knihy, jsem pociťovala velkou vděčnost za to, že jsem vždy věděla v jakém vztahu bych nebyla ani v budoucnu šťastná. Pocítila jsem vděčnost za manžela, za děti, za lásku a pochopení i po 19 letech manželství. Takze ano, tuto knihu doporučuji a díky, Petro Soukupová.
Nic, co by tady už xkrát nebylo. Dobře napsaný, určitě osloví hodně lidí, ale za mě taková Třeštíková pro intelektuály. Přečteno sice se zájmem, ale za den už o tom nevím.
Odložena, nedočtena. Měla jsem pocit, jako když sleduji seriál Ulice (který je pro mě slušným ničitelem mozkových buněk). Ani jedna z postav mi nebyla sympatická a absolutně jsem nepochopila, proč vůbec byli ti dva spolu? Dva lidi, kteří spolu neumějí normálně komunikovat a místo toho se neustále navzájem deptaj. Nehledě na to, že mi postavy přišly hrozně (ale fakt hrozně) nudné. Chápu, že autorka chtěla co nejvíce realisticky ukázat všední život "obyčejných" lidí, ale tam se nestalo do půlky knihy nic zajímavého. Asi nebudu cílovou skupinou této knihy. Ve svých 26 letech jsem tuhle knihu opravdu neocenila.
Věci, na které nastal čas je první knihou, kterou jsem od Petry Soukupové četla. A určitě není poslední.
Na necelých 400 stranách sledujeme příběh sedmnáctiletého vztahu Alice a Richarda, a to od chvíle, kdy spolu začali chodit, až po to, kdy se s z nich stali manželé a následně se jejich rodina rozrostla také o dvě děti. Sledujeme začátky jejich vztahu, kdy je všechno ještě fajn, oba jsou zamilovaní. Postupem času se však jeden druhému začínají víc a víc odcizovat a najednou zjišťují, že kromě dětí už nemají společného vůbec nic. Setrvávají zaseknutí ve stereotypním vztahu, který je oba ničí.
Styl psaní Petry Soukupové mi neskutečně sedl. Je takový hodně strohý, úderný a syrový. Celý příběh díky tomu působí o to více reálněji. Může se zdát, že jednotlivé kapitoly jsou psané spíše jako povídky, které na sebe mnohdy nenavazují. Dohromady však tvoří ucelený příběh. Příběh, který nejdříve sledujeme z pohledu Alice a Richarda, avšak později, když už mají děti, také z pohledu jejich dvou dětí. Celá kniha postrádá uvozovky v přímé řeči, takže mi pár stran trvalo, než jsem se zorientovala v tom, kdy postavy mluví nahlas a kdy si to, co je psáno, jenom myslí. Jedná se o dost depresivní čtení, co si budeme povídat. Při čtení jsem měla pocit úzkosti, hlavně za polovinou knihy už to byla více méně jenom jedna velká beznaděj, která byla na posledních stranách skoro hmatatelná. I přesto je kniha tak čtivá, že Vás to nutí číst dál a dál. Líbí se mi, jak Petra Soukupová dokáže psát nevšedně o všedních věcech. Kniha pro mě neměla žádnou přidanou hodnotu, z toho důvodu jí nedávám plný počet, ale napsaná je výborně.
Už chápu, jak se může stát, že někdy někdo skončí s rejčem v zádech. Dokonale vypsanej vztahovej příběh, kterej neměl mít od prvního rande pokračování. Už v prvopočátku bylo jasný , že nejlepším počinem by bylo, kdyby jeden před druhým vzal kramle a prchal jako postřelenej jelen. Toxický ovzduší v průběhu několika let, který neočistil ani materiální dostatek, zdravý děti a ani to “pitomý” moře. Sobci až na půdu, jeden jak druhej a dennodenní nasranost jen s minimálními přestávkami, který byly jen oddechovým časem na další kolo. Doporučuju poslouchat v audio verzi, kdy každýho nasránka, včetně dětí mluví jednotlivej předčítač a z knižních nasránků se stávají oživlí nasránci. Tak dobrý, že ráno jsem se občas budila se sluchátky obtisklými v lebce :)
Strohý styl, který přesně odpovídá situaci v rodině. Knížka na mě působila až depresivně, ale bylo zajímavé sledovat situaci z pohledu všech zúčastněných.
Tuhle knihu mohu jen doporučit. Reálný život, reálné problémy a situace. Úsporný jazyk, příběh popisovaný různýma očima dává knize nádech objektivity. Pro mě byla kniha velmi čtivá, těžko se mi od ní odcházelo. Myslim, že autorce se povedlo pěkně vystihnout dnešní svět a to, jak se mohou priority lidí, kteří spolu žijí, tak značně lišit, až je to nebetyčně vzdaluje.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha o tom jak to v životě někdy prostě chodí.