Věk přízraků
Lenka Poláčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523659/bmid_vek-prizraku-651afc57e0352.jpg
4
169
169
Věk přízraků série
1. díl >
Je moudré naslouchat přízrakům? Píše se rok 1895 a na holých loukách za Olomoucí rostou místo vlčích máků přepychové vily. V jednom z těch krásných německých domů pracuje jako služebná i česká dívka Žofie. Život nemá lehký, ale zkomplikuje se ještě víc, když se do něj vrátí její dětská láska a s ní i tajemství, které roky střežila – slyší hlasy zesnulých. Díky své schopnosti se sice stává oblíbenkyní místní smetánky, ovšem zároveň se zaplétá se silami, které si pohrávají s jejími smysly i rozumem. Dokáže je ovládnout dříve, než bude pozdě? Příběh z historické Olomouce plný napětí, lásky a nečekaných spojenectví od Lenky Poláčkové, vítězky 5. ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu.... celý text
Přidat komentář
Je mi to strašně líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila. Dávám jednu hvězdu za krásné spravování knihy..
O téhle knize jsem dlouho věděla a ještě déle ji odkládala. Téma pro mě bylo už od pohledu odpudivé...ale dneska bych si za to jednoduše nafackovala, protože ANO! tohle byla jízda jak se patří. Úžasně okouzlujicí děj z ještě kouzelnějšího prostředí počínající revoluce 19. století? Ano. Dobré, byť ne dokonalé, postavy? Ano. Napínavé a neočekávané zvraty? Ano. Romantika? Mnoo, spíš ne, ale nevadí. Originální? Určitě má v sobě mnohem víc originalních momentů než dnešní americké bestsellery.
Prostě úžasná melancholická a lehce strašidelná knížka, kterou prostě nesmíte vynechat. Rozhodně za to stojí a rozhodně se u ní nebudete nudit (navíc ji zvládnete překousat za jedno odpoledne, což je taky velkem bonus).
(SPOILER)
Byla bych přísahala, že k téhle knize mne navedla @katynka78, ale když jsem se snažila dohledat její příspěvek ve skupině na MK, nikde jsem na něj nenatrefila. Tak nevím, jak jsem na to přišla :). Každopádně na knihu jsem měla dlouho vytvořenou rezervaci v knihovně a asi 2 týdny zpátky se na ni dostalo. Ten den jsem zrovna fest pospíchala, nestíhala a kamkoli jsem přišla, tam byly fronty a další zdržení. Autobus, kterým jsem se chtěla popovézt, uvízl v zácpě, a když jsem konečně přiběhla do knihovny a sběhla do přízemí, kde mají připravené rezervace, zjistila jsem, že knihu mají ve 3. patře v dětském oddělení. Při úprku k výtahu, který mi ujel, jsem ještě popadla a půjčila další knihu, co mě zaujala, a v dětském oddělení se kvůli těm pár minutám trefila do chvíle, kdy přede mnou dětský čtenář řešil s knihovnicí výpůjčku. Nakonec se výpůjčka podařila a kniha skončila v batohu. Doma jsem ji rozečetla a tak moc se mi to líbilo, že jsem ji odložila, přečetla tu druhou zapůjčenou a ještě knižní štafetu, abych knihu neblokovala. Po Krávě a kreténovi, kteří mi vyloženě nesedli a upřímně říkám, že nepamatuji horší knihu, kterou bych měla v ruce, jsem se vrátila k Věku přízraků a z porovnání těchto dvou knih vychází Poláčková jako moje nová oblíbená autorka.
Olomouc jsem navštívila před nějakými 15 lety a i když ho povšechně v paměti mám, při četbě mi to nepomohlo. (Ale já si do toho projektovala jiná města, která znám lépe, a nemyslím, že by mi to čtenářsky uškodilo.) Zato mi pomohly vybledlé znalosti dějin 19. století a dělnického hnutí, oceňuji, že autorka toto do knihy s nálepkou YA dala a že z něčeho, co je primárně určeno jiné věkové kategorii, udělala opravdu historický román. A to včetně ukázky česko-německých vztahů, třídního rozdělení společnosti a postavení služebného personálu.
Co ale musím především vyzdvihnout je to, jak je kniha vymazlená. A výjimečně nemyslím obálku, nad kterou slintá mnoho čtenářů a která je motivovala ke koupi, ani ořízku s obrázkem, protože já v ruce měla běžné paperbackové vydání. Mluvím o tom, že na knize je velmi znát, že ji vydávali lidé, kterým na ní záleželo, že měla hodně betačtenářů, kteří ji vybrousili k většímu lesku a dokonalosti, a že si na ní autorka, ale i celý tým kolem vydavatelství YA.čtu dali opravdu záležet. Ať jde o doprovodné materiály, slovníček pojmů, doslov nebo mapku (ta mě tedy vizuálně moc neoslovila). Co se pak autorky týče, neskutečně mi sedl její sloh a volený jazyk, s drobnými výhradami se mi líbila kompozice knihy, oblíbila jsem si postavy a příběh se mi moc líbil. Při popisu sychravé vlhké mlhy jsem ty ulice úplně viděla před očima. V příběhu se postupně rozvine i romantická linka a erotická scéna mezi hrdiny je napsaná nesmírně vkusně, láskyplně a obsahuje hlavně tu "myšlenkovou nadstavbu", která z prostého fyzického aktu dělá milování.
Po přečtení komentářů na DK souhlasím s tím, že konec byl až moc snadný, klidně nějaké to drama přijít mohlo, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to i nadále plynulo zvolna a bez nějakých násilných zvratů s cílem čtenáře za každou cenu šokovat. Jestli jsou i ostatní knihy od Poláčkové takové, chci je číst, vlastnit a s autorkou se kamarádit. I když mám v poslední době opravdu špatné období a nestíhám číst vše, co jsem si pořídila či předsevzala, v knihovně jsem si objednala další knihy od vydavatelství a hodlám si rozšířit obzory. Každopádně po některých knihách, co mi v poslední době prošly rukama, jsem s velikou úlevou zjistila, že i u nás existují autoři, vydavatelství a knihy, které mně, náročnému, zmlsanému a vyhořelému čtenáři, co má načteno a začíná být zklamaný opakujícími se vzorci, mají co nabídnout.
Příběh za mě mohl být daleko více propracovaný, scény delší a postavy kontrastnější, abych si k nim jakožto čtenářka dokázala vytvořit bližší vztah. Upřímně jsem čekala na konci knihy ještě nějaký zvrat, takhle jsem si jen řekla: Jo tak to je vše?
Na druhou stranu musím říct, že jsem od příběhu dostala příjemnou oddechovku. Olomouc pro mě osobně dodávala knize něco speciálního.
Všeho všudy to bylo velmi příjemné čtení, proto hodnotím 3,5 *.
Nemohu si pomoci mě to zasáhlo na těch spravných místech, stejně jako letos už např. kniha Noční ptáčata.
Prostředí pěkné, vše krásně plyne, postavy jsou uvěřitelné a to jak ty viděné, neviděné, ztracené....
Překvapivě přečteno téměř na jeden zátah. Zajímavý příběh vyprávěný v neméně zajímavých kulisách. Při seancích se mi trochu ježily chloupky a věta "Pusť mě dovnitř" mi bude v hlavě ještě chvilku rezonovat. Čtení jsem si užila a určitě si přečtu i volné pokračování.
Vzpomínka a Myšlenka = skvělé
4*
Skvělá dobová atmosféra, zajímaví hrdinové, příběh, v němž balancujeme na hraně života a smrti a díky hlavní hrdince promlouváme se zemřelými, tady bylo prostě vše, co mám ráda.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Třetí kniha z nakladatelství ya.ctu nás zavádí do Olomouce v období 19. století. Okénko do této doby je velmi příjemné, doplněné o novinové přílohy, nebo bonusové předměty z boxu. Autorka si za mě krásně uměla vyhrát s jazykem, který umí být květnatý, a díky tomu mi poskytl uvědomění, že číst dobře napsanou českou knihu je rozdílné jak číst překladovou literaturu, kde často některé obraty prostě neuvidíme.
K historickému kontextu dostaneme také spooky fantasy zápletku. Celkově to funguje dobře, je to fakt pěkný příběh, který bych klidně doporučila ke čtení.
Ale,…
Ale mám pocit, že se mě celkově dotkl tak nějak pouze povrchově. Až se za rok kouknu na obálku knihy, budu si pamatovat, kdo ji nakreslil, ale obávám se, že už nebudu mít přehled, o čem jsem to vlastně četla.
České autory moc nečtu a asi bych to měla změnit...
Knihu jsem si koupila s krásnou ořízkou a v boxu (pokud chcete vidět jeho obsah, mrkněte ke mně na Instagram - odkaz mám tady na profilu).
Příběh se mi moc líbil, téma duchů a záhad mám ráda. A i když je kniha určená pro young adult, tak si jí klidně můžou přečíst i starší. Já se k YA už dávno neřadím (jsem v kategorii 30+) a kniha byla super :o) Určitě doporučuji.
Knížka má krásné zpracování a ilustrace, uvnitř nechybí mapy, dobové výstřižky z novin, slovníček s dobovými slovy, která jsou použita v příběhu, a poznámka autorky.
Už se těším na volné pokračování Hodina hromu.
Knihu jsem si pořizovala v předprodeji v boxu dřív, než jsem vůbec tušila, o čem bude (a jak bude vypadat). Ve chvíli, kdy se oznámilo, že se jedná o historický román, trošku mi zatrnulo. Já a dějepis jsme nikdy nebyli kamarádi, navíc Olomouc je pro mě skoro stejná cizina, jako Německo, do kterého to mám z rodného města rozhodně blíž.
Každopádně po přečtení musím říct, že vizuál je naprosto úchvatný a krásně odráží malé detaily z knihy, stejně jako neznalost historické Olomouce není vůbec překážkou k tomu, abych si příběh užila, protože obsahuje nejen mapy, ale i dobové výstřižky z novin. Za mě skvělý detail k navození atmosféry.
K postavám jsem si trošku hledala cestu, protože hodně dlouho jsem čekala na nějaké to info o nich, abych je poznala. Ono svým způsobem to je asi pochopitelné, vzhledem k postavení hlavní hrdinky ve stylu neviditelná služebná. Dost mě i bavila i chvilková změna vypravěče v druhé polovině knihy, pohled více postav mám prostě ráda.
Začátek příběhu byl na můj vkus trochu pomalejší a až s příchodem seancí jsem se plně ponořila do děje a užívala si každou stranu. Dokonce bych i ocenila, kdyby dostal závěr trochu víc prostoru, protože mám pocit takového náhlého useknutí. Po těch peripetiích mi přijde to osvobození takové podezřele snadné. Rozhodně se ale těším na volné pokračování.
Pár YA románů jsem již přečetla a i když už nejsem úplně mladá dospělá, zanechaly ve mně větší či menší stopu. VĚK PŘÍZRAKŮ ve mně ovšem rezonuje neuvěřitelnou měrou. Já knihu nemohla odložit! Postavy (a to i ty vedlejší) mi přirostly k srdci! Autorčino vykreslení časoprostoru mě uchvátilo! Zápletka mě nutila číst i dlouho do noci a já nelitovala jediné chvíle, kterou jsem s touto knihou strávila. OPRAVDU MÓÓÓC DOPORUČUJI a děkuji za zážitek!
Rozhodně nejsem cílová skupina, nicméně jsem si čtení moc užila. Knihu jsem slupla za 2 dny. Nemohla jsem se od ní v podstatě odtrhnout, což by samo o sobě mohlo jako hodnocení stačit.
Oceňuji nápaditou zápletku s dušemi mrtvých a jejich vývojem a přerodem do něčeho mnohem víc mýtického. Jak říkám, nemám načteno téměř nic v YA, tak netuším, jestli se v tomto žánru stejné zápletky objevují častěji. Pro mě to byl velmi příjemný žánrový výlet. Také oceňuji velkou míru spravedlnosti a naděje, která postavy provází. To je něco, co mě v příběhu YA literatury velmi těší.
Co mě naopak překvapilo možná i zarazilo, a s čím se zatím ještě mentálně vyrovnávám, je přítomnost proletářských myšlenek. Chápu, že dobově do příběhu zapadají, ale i tak mě v knize sepsané v 21. století zvláštně zasáhly. Jen ještě nevím jestli je to dobré nebo spíš alarmující.
Tato kniha má spoustu dějových chyb, příběh není vyprávěn příliš srozumitelně a postavy jsou až bolestivě ploché. Ani zasazení do Olomouce, které mnoho čtenářů na knížce tak vychvalovalo, mi nepřišlo nijak zvlášť skvělé či magické, a myslím si, že doporučování této knížky na základě toho, že má “českou autorku tomuto titulu dvakrát nepomáhá.
Co se příběhu týče, je zvláštně podaný a částmi až kýčovitý. Hlavní hrdinka Žofie nemá nic do sebe, je spíše pasivní. Ať už se jí přihodí cokoliv, po jednom odstavci už je to navždycky pryč, aniž by tento problém byl znovu někdy nadnesen. Taky se mi vůbec nelíbí, jak pohledy najednou v půlce knihy začnou přeskakovat na úplně jiné postavy (nebo taky ptáky, kteří nám nejsou ani pořádně představeni a najednou hrají obrovskou roli), což považuju za krajně zvláštní. Skoro to až vypadá, jakoby je tam autorka někdy v průběhu psaní přidala jenom proto, že potřebovala nějak slepit příběh.
A když už jsme u těch postav, nemohu opomenout, jak malou mají osobnost. Nemají mezi sebou vůbec žádné vztahy, které bych mohla považovat za přátelství. Například Matrna a Leopold - ti dva se spolu baví prostě proto, že se spolu baví. Nic víc za tím není, nemají snad žádnou přátelskou dynamiku, společné zájmy a podobně. To samé platí i o sourozencích Ambrožovi a Žofii - Ambrož nemá žádný charakter krom toho, že je silný a vznětlivý, a za sebe můžu říct, že takhle se sourozenci jeden ke druhému nechovají.
Nakonec bych jen chtěla říct, že tohle je můj osobní názor, se kterým nemusí nikdo souhlasit, a že tato knížka není vyloženě to nejhorší, co jsem kdy četla, jako spíše titul, který byl tak moc doporučován, že mne nevýslovně zklamal.
(SPOILER)
Příběh pojatý z neobvyklého úhlu. Olomoucká služtička, její bratr truhlář, pyšné a primitivní paničky, mladí a naivní komunisté... a k tomu magie starých bohů. Nebylo by jednoduché mít takovou těžkou úlohu, jako měla Žofi...
A nádherná obálka!
(SPOILER)
Perfektní knížka přečtená jedním dechem. Začátek je pozvolnější, pak vás to ale vtáhne do víru seancí. Jediné, co bych knížce možná vytkla je ten až pohádkový/naivní konec, kdy najednou Žofie je jako zamilovaný milius (na druhou stranu opět to vidím jako odůvodnitelné jednání - člověk taky roztaje, když může být s tím, koho má rád).
Moc se mi líbí, že autorka některé věci svým příběhem komentuje, některé rozvíjí a některé nechá mezi nebem a zemí. Velmi povedená a propracovaná knížka. A davám pět hvězdiček, protože jsem si ji opravdu užila. (P.S. A je fajn, že konečně jednou někdo napíše příběh, co nemá milion stránek, je ucelený a může fungovat jako stand-alone!)
Na pohled vážně krásná kniha, těšila jsem se moc i díky tématu... jen sem asi měla přehnaná očekávání a nebo už jsem moc stará (přeci jen to je příběh pro děti a mládež), ale já byla trochu zklamaná. Ale fakt to přisuzuju spíš svému věku, než že by to bylo vyloženě blbé.
Zkusím i další díl a uvidím
Anotácia knižky presne zodpovedá môjmu čitateľskému vkusu. Román z čias Rakúsko-Uhorska, štipka fantasy a ešte k tomu česká autorka. Paráda!
A musím povedať, že nesklamala. Je to taká "zmeska" rôznych žánrov - mysteriózneho, historického románu a detektívky.
Prišlo mi, že autorka sa inšpirovala knižkou "Dům roztříštěných snů", aj keď tá sa odohráva o pár dekád neskôr - v období 1. československej republiky (motív vtákov ako symbolu nadprirodzena, posadnutie). A "Dům" sa mi páčil o chlp viac.
To však nič nemení na tom, že sa jedná o vydarené dielko. Ďalšie knižky od Lenky Poláčkovej si rozhodne nedám ujsť.
Hvězdičku navíc za českou autorku.
Přestože je kniha oficiálně ze série, je to samostatný román. Takže výhodou je, že se dozvíte, jak to nakonec dopadne. Nevýhodou je, že to není zas tak super napsaný.
Gradace zápletky je taková nijaká a vlastně dost vyšumí do ztracena. Na druhou stranu fakt hodně oceňuji, že autorka nelenila a zasadila příběh do reálné historie.
Odraz doby, kdy se mladá česká holka bez vzdělání snaží protlouct jako služka v německém Olomouci a jediný čeho se jí dostává je, že jí stará babka zneužívá proto, aby seancemi pobavila své přátele. A ani jí nenapadne, že bych za to měla platit, a je jí úplně ukradený, že by na to mohla holka umřít. Obávám se, že pro tehdejší dobu naprosto typické.
Ale dopadne to skoro až pohádkově, nebojte.
Štítky knihy
19. století česká fantasy duchové a přízraky Olomouc historická fantasy vyvolávání duchů, seance fantasy
Autorovy další knížky
| 2023 |  Věk přízraků |
| 2022 |  Moje cesta do fantazie |
| 2023 | Co zpívá Sojka |
| 2024 | Hodina hromu |
| 2023 | 4 povídky |
Jupí, jupí, jupí, moje 15leté já jásá nad tím, jak skvostná kniha u nás vyšla. Nejdříve potřebuju vyzdvihnout naprostou DOKONALOST vizuální stránky knihy, dívala bych se na ni od rána do večera: pozlacená obálka, barevná ořízka, ilustrace, oddělovače jednotlivých kapitol, font písma… tolik hodin práce, která se vyplatila.
Od autorky jsem už přečetla Moji cestu do fantazie, což bylo parádní čtení, ale s Věkem přízraků se nedá srovnávat. Historické prostředí Olomouce jsem s ihned zamilovala, autorka používá starší výrazy, tím pádem umí skvěle naladit dobovou atmosféru, ale zároveň je kniha dostatečně moderně a svěže napsaná, takže čtenáři plyne příběh pod rukama.
Vše bylo dobře načasované, zrovna když jsem si říkala, že snad nebude celá kniha jen o seancích, se na scéně objevili naši okřídlení ne-přátelé, trochu se změnilo prostředí a příběh měl mou plnou pozornost. Líbilo se mi i to, že kniha naťukla téma kapitalismus vs. komunismus a obsahovala mimo jiné i dobové texty z novin.
Je škoda, že autorka víc nevykreslila vztah, jaký mezi sebou měli Matrna a Leopold. Zdálo se mi, že se Matrna se do domácnosti Pfeifferových připletl spíš náhodou a nějakou setrvačností tam zůstal, než že by mezi těma dvěma bylo nějaké přátelství. Oceňuju proto konec knihy, kdy se Žofie snažila svést cesty Leopolda a Ambrože dohromady.