Veselí
Radka Třeštíková
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Knížku bych si sama nevybrala, ale protože s kamarádkami čteme vždy stejnou knížku a každý měsíc vybírá knihu někdo jiný, tak jsem se musela zacist.
A knížka me opravdu neoslovila. Sice jsem ji nakonec četla se zvědavostí, jestli se něco změní a jak to s Eliškou dopadne, ale to bylo vše. A nakonec velké zklamání, protože to končí jen možnou vidinou na lepší zítřky a větší samostanost, ale skutečné odražení ode dna se nekoná.
Zpočátku jsem měla dojem, že mi v knize vadí nářečí, což mě překvapilo, protože já sama jej používám, i když jiné, valašské . Ale ono to nebylo nářečí. Bylo to tím, jak ho autorka používá k degradaci obyvatel Veselí. Autorka popsala Veselí jako buranov a právě to se mi hodně příčilo.
Humoru tam trochu bylo, ale většina knihy byla o rýpání se v bolístkách nerozhodné, nesamostatne a neukotvene ženy, která si na rozhodnou, samostatnou a v životě ukotvenou ženu jen hraje. Osobně bych celý příběh zkrátila na polovinu a myslím, že bych o moc nepřišla.
A mně se to líbilo moc! Jako oddechovka na dovolenou je skvělá, místy jsem se opravdu nahlas smála jako už dlouho ne, místy jsem zase měla na krajíčku. Jde vidět, že do toho autorka dala kus sebe - vztah s otcem a matkou, v tom jsem se hodně našla. Ať má každý na Třeštíkovou názor jaký chce, stojí za přečtení, dle mě její nejlepší knížka.
BACHA SPOILER....Tlustá kniha a na konci jsem si říkala jen ...cože? Čte se to překvapivě dobře, v dobré víře, že to bude mít nějaký smysl. Nemělo. Postavy ani prostředí nemají žádnou hloubku. Vlastně mi to ani nepřišlo lidské nebo uvěřitelné. Za zajímavé bych označila snad jen myšlenku o vlatním životě rodičů. Pasáže o umírání otce jsem se bála (blbě jsem si to tu přečetla), ale nevím, jiné knihy mě u tohoto tématu brali víc - připadalo mi to jako že když Vás na kolena nedostal pes, tak teď Vás dostanu a pojďme se v tom pošťourat. Takový boom kolem toho, ale já se fakt nepoučím :D Ale ostatní knihy se mi od autorky líbí, tak jsem zvědavá na další kousek...
Snaha o vtip za kazdou cenu. Situace tak pritazene za vlasy, ze je trapnosti nepredci ani Zdenek Troska. A stejne jako jeho filmy to k memu prekvapeni vetsinu naroda bavi.
Cteno v ramci knizni vyzvy.
Knihou jsem byla víceméně zklamaná. Asi přes velký mediální rozruch jsem od ní čekala mnohem víc. A to mám knihy Radky Třeštíkové ráda.
Kniha mě moc neoslovila,od Trestikove jsem četla už lepší,příběh mi přišel nudný a nic se pořádně nedělo. Jediné plus,co bych viděla,že to bylo chvilkama vtipné.
Dlouhé, chvílemi nezáživné. Pokud někomu ze čtenářů zemřel otec - nedoporučuji číst. Už se k této knize nevrátím.
První polovina se mi četla dobře s druhou už to bylo horší, hlavní postava mi nebyla vůbec sympatická, neurazilo ani nenadchlo.
Příjemné oddychové čtení. Radčin přirozený styl psaní mám ráda. Historky veselé, smutné, trapné - tak to prostě v životě chodí.
Knihu jsem schroupla za dva dny. Je to takovéto "letní" čtení k horké kávě.
Radka Třeštíková se nebojí humornými frázemi otevírat lidskou duši. V knize nic nechybí: je tam smích, suchý humor, životní situace, které zažíváme, ale nikdo je nepopíše tak, že se popadáte za těhotenské břicho několik desítek minut, smutek, návraty i příchody, lidské osudy, které nevymyslíš, ale žiješ. Četba příjemně plyne, nikoho neurazí, asi ani neobohatí o nějakou životní filosofii, ale né všechny knihy musí být jako od Halíka že.
Abych se přiznala, tak to, co se tvářilo jako sranda ze začátku (za to ty dvě hvězdičky), mi pak přišlo jako něco moc hrubého a neotesaného. Veselí mi přišlo jako jeden velký buranov. Z hlavní postavy se vyklubala holka lehčích mravů, která nikomu nebyla schopná říct pravdu. A já nevím - moc dlouhá kniha na to, že výsledek byl nijaký. Ano, pár postřehů a myšlenek do života tam bylo. Ale knížka mě přestala bavit zhruba po sto stranách a konec byl už totální zmatek. Není to moje první knížka od autorky a celkem dobře se její knihy čtou. Ale tohle nebyl pro mne dobrý výběr.
Je to první kniha, kterou jsem od autorky přečetla a líbila se mi moc. Opravdu jsem se zasmála a nemyslím si, že by z venkovanů dělala pitomce. Taky nejsem z velkoměsta a neuráží mě to. Je to jen nadsázka a kdo to nepochopil, asi to není určeno pro něj.
U knihy jsem se občas smála nahlas, ale to je asi jediné pozitivum. Jinak jsem si knihu neužila a těšila jsem se, až ji budu mít přečtenou. Plynula od nikud nikam a prostě za mě teda ne.
Za mě tohle naprosto TOP. Mám ráda Radku jako spisovatelku a mám přečtené všechny její knihy, myslela jsem si, že Bábovky už nic nepřekoná. Omyl. Veselí mě neskutečně překvapilo. Smála jsem se a někdy si i poplakala. Prostě knížka ze života. Za tohle rozhodně 5 hvězdiček!! Skvěle.
Tak tohle byla moje první kniha od této v dnešní době slavné české autorky. Já mám ráda Radku Třeštíkovou jako osobnost současného života. Kniha se četla dobře, brala jsem ji jako oddechovku. Párkrát jsem se zasmála , párkrát jsem se těšila aby už byl konec knížky.
Asi nikdy už se k ní nevrátím. Určitě si ale přečtu další knižku této spisovatelky.
Žiji krátce ve Veselí nad Moravou, kde se děj knihy odehrává. A hlavně proto jsem si knihu přečetla. I když vím, že kniha má být spíše úsměvným čtením, mně příliš vtipná nepřipadala. Spíše mi přišla trochu depresivní. Asi proto, že je někdy celkem drsná a můžete si některé osudy propojit i s reálnými příběhy či situacemi. Zajímavá je ale určitě použitím místního nářečí a příběhy, které se odehrávají v místech, která tu skutečně najdete. Vtipná tedy rozhodně byla podobnost s Toy Toy... vaše hovna, naše radost... nebo se nejedná o podobnost? Oddychové čtení? Jak pro koho. Názory na tuto knížku se určitě budou různit i ve vašem okolí.
Tak tohle mi opravdu nesedlo. Příběh mě vůbec nezaujal, seznamujeme se v něm s hlavní hrdinkou, která se po dlouhé době vrací zpátky domů za rodiči do své rodné vesničky a zjišťuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Na můj vkus to bylo takové nijaké, nezaujme, nepobaví, snad jen to nářečí mě příjemně překvapilo, ale to je tak vše.
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české rományAutorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
2,5*
Myslím, že bych si četbu Veselí dokázala i užít - nemít mozek. Takhle jsem si příliš uvědomovala absurditu až trapnost některých situací. Zároveň mi fakt nesedla hlavní hrdinka, co nesedla, ona mě hrozně iritovala. Byla to s prominutím totální děvka, nebo možná nymfomanka, to jsem se ale nedozvěděla. Celkově jsem se toho o ní moc nedozvěděla - leda tak, že jí není nic (ani nikdo) dobré a nejspíš ani sama neví co (a koho) chce. S Eliškou jsem se tak nějak povrchně probojovávala jejím životem po návratu z Prahy do rodného městečka Veselí. Během relativně krátkého časového úseku se stihla vyspat s dobrou řádkou chlapů a některým dokonce zlomit srdce. Čekala jsem nějaké vyústění toho jejího příběhu, no nekonalo se. Za docela silnou část považuji tu dějovou linku, která se zaměřovala na otce. Tady jsem dokázala příběh opravdu prožívat. Jinak mi prostě Radka Třeštíková nesedí a jestliže má být Eliška její alter ego, tak to potěš...
Naprosto se ztotožňuji s názorem "cérky", že vesničané, já bych řekla Moraváci, jsou tu znázornění jako totální hovádka a burani (viz.situace na józe atd.). Taky si myslím, že používání dialektu bylo hodně nereálné. Sama jsem z malé valašské vesnice a dialekt už zdaleka nepoužívají všichni, nebo alespoň ne za všech situací.
Chtě nechtě mě to nutí srovnávat s Dědinou, i když Veselí ani žádná dědina není ;), a tady musím uznat, že Třeštíková je o trošku lepší. Ale je to opravdu hodně těsné...