Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2501
2501
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Hodnotit tuhle knížku pro mne znamená oprostit se regionálně i čtenářsky. Regionálně se oprostit znamená nevnímat, že autorka popisuje oblast, ve které žiji, Že popisuje místa, která znám a dokáži si je ztotožnit a zmínky navozují vizuální efekt. Takže tato skutečnost u mne nevzbuzuje nadšení, jako u mnoha lidí v mém okolí. Oprostit se čtenářsky znamená nevnímat, že by kniha měla přinášet něco víc než zábavu, že by měla mít hlubší cíl než vyplnit čas, ve kterém "nemáme nic lepšího na práci" - pro mne to byla noc, ve které jsem nemohl spát. Tuhle úlohu knížka nesporně plní, a možná to byl i jeden z důvodů, proč byla napsána. Působila na mne jako lidový bavič. Nicméně, i když jsem od knihy nečekal žádnou hlubší filozofii, kladl jsem si otázku - proč jsme my, Moravané, i v knize autorky z našeho regionu vnímaní jako primitivové, křupani a "vidláci". Napadla mne odpověď - autorka už dlouho žije mimo region a nepamatuje si, že stejně jako všude jinde , zde nejsou jen "balíci" ale i normální lidi - ti se v knize kromě hlavní postavy snad ani nevyskytují. A ještě druhý důvod - asi se to tak chce a zvyšuje to prodejnost. Není to ublíženost ani ješitnost, ale i humor z někoho si lze dělat kultivovaně. To jsem tady ale moc nenašel.
Kniha se mi líbila, hlavně to nářečí jelikož jsem z Moravy... jediné co jsem nepochopila byl ten konec... vždyť to nijak neskončilo :D jestli nebude další díl, tak vážně nechápu proč tu knížku psala... všichni odjeli, jen ona tam zustala a co? Jak to bylo dál? :D
Pro me zvlastni pocit cist knihu v mistnim nareci - tak mi to spise pripominalo komedii. Takze jsem se bud smala - i vtipum tatinka - nebo pak hned zas brecela u smutnejsich pasazi. Celou knihou na me dychala spise beznadej toho kraje a tech lidi, kteri tam ziji.
Ale knihu urcite doporucuji !
Krásná odpočinková kniha, která skrývá mnoho poznatků o životě. Chvíli trvalo, než jsem se do ní začetla, ale nelituju. Vcítila jsem se do hlavní hrdinky, možná kvůli životní situaci, ale myslím, že každý si tam najde to své.
Je to ten typ knihy, který nejde přečíst za jeden večer (nejen kvůli délce). Mě samotné to trvalo dva týdny, ale díky tomu jsem nad ní mohla pořádně přemýšlet.
Tato kniha je odpočinková,nikdo v ní nemůže hledat nějaké napětí,Eliška se rozhodla odejít z velkoměsta na malé město a prožívat životy svých rodičů,milenců a kamarádek a hlavně hledá sebe samu.Není lehké vrátit se do místa svého dětství a zjisit,že všechno je jinak,román je celkem vtipně napsaný.
Tato Třeštíkové kniha mě tedy nezaujala. O čem to bylo? Unikla mi asi pointa. Nuda na 400 stránkách.
Jednoznačně nejlepší, co autorka zatím napsala. Připadá mi, jako kdyby oproti svým předchozím knihám tady autorka poprvé byla sama sebou, odhalila se, na nic si nehrála, psala upřímně, citlivě, bez jakékoli pózy. Hezky odpozorované situace z běžného života, hezká práce s jazykem, ale hlavně taková pokora k životu, která mi v předchozích dílech této autorky scházela. Opravdu vynikající. A ještě musím reagovat na opakované výtky, že lidem vadí otevřený konec. On ale vůbec není otevřený! Eliška se celou dobu vlastně chová nedospěle - co jiného je to její střídání partnerů, neukotvenost? - a kniha končí tím, že si kvůli okolnostem /nebudu prozrazovat jakým/ uvědomuje, že její dospělost je teď a tady. Jen je tu na rozdíl od předchozích knih Radky Třeštíkové potřeba číst trochu mezi řádky a na to možná všichni její fanoušci nejsou připraveni.
Kniha se mi opravdu líbila. Děj, který je zdánlivě o ničem, ale přitom o všem podstatném, co život přináší a o čem život je. Citlivě, bolestně a přitom tak krásně popsány určité životní události. Kniha se čte velmi dobře, ale pro mě to nebyl jen čtenářský zážitek, já si její četbu opravdu užila(prožila) se vším, co k dobré knížce patří - slzy, smích, úplná ztráta pojmu o čase a vcítění se do knihy. Nečekala jsem od toho vůbec nic (zvlášť po mnoha komentářích tady) a dostalo se mi čtenářského zážitku. Možná jsem teď jen ovlivněna i mou životní situací a možná mi kniha prostě jen sedla, ale já za ni autorce děkuji.
Přestože knihu hodnotím dvěma hvězdičkami, překvapilo mě, že se nejedná o naprostou tragédii, což jsem upřímně řečeno očekávala. Četla jsem ji hlavně z důvodu potvrzení či vyvrácení svého dojmu, že Třeštíková píše jako na běžícím pase kvůli výdělku a nějaký literární talent zřejmě postrádá. Nakonec nedávám tři hvězdičky jen proto, že ty mám vyhrazeny pro literaturu na přece jen trochu "vyšší" úrovni - jak jazykové a stylistické, tak příběhové.
Moc se mi líbila část, kde se hlavní postava vyrovnává s nemocí a smrtí otce (snad nic neprozrazuju, dopředu je naznačeno, jak to s otcem dopadne, a kniha stejně nestojí na nějakých šokujících zvratech). Třeštíková toto téma uchopila s takovým citem, něžností a jemností, že zřejmě tvrzení o částečné autobiografičnosti knihy nebude jen reklamní tah. Obecně pasáže týkající se rodiny mě často zasáhly, což ale může souviset s mým aktuálním rozpoložením (a taky asi souvisí). Části, které knihu zařazují do škatulky "romány pro ženy", tedy milostná dobrodružství, nevěry, přešlapy, ty bych klidně škrtla.
(Mimochodem, přečteno za pár hodin - čtivost knihy autorce upřít nemůžu.)
Kniha se mi moc líbila. Je to první kniha od Třeštíkové a jsem mile překvapen. I když je to román pro ženy, ogaři to můžou číst taky.
„Veselí lidé se dopouštějí více bláznovství než smutní, smutní zato větších.“
Dočteno, koncem minulého týdne jsem s knihou začala a po asi 50-ti stránkách ji odložila a pustila se do jiné knihy, nicméně mi to nedalo a knihu jsem vzala tento týden opět do ruky a chytla mě, líbila se mi. Někdo si stěžuje, že je to kniha o ničem, že se tam nic neděje. Je to obyčejný příběh jednoho moravského maloměsta, jednoho návratu zpět do rodného města ke kořenům, k tomu od čeho hlavní hrdinka v osmnácti utekla do "velkého světa". Ale někdy je to podstatné a hlavní v životě někde úplně jinde...Po Bábovkách je toto mé druhé setkání s knihou paní Třeštíkové a jsem spokojená. Již Bábovky jsem dlouho odkládala, moc kladných ohlasů na ně nebylo, ale když jsem se tehdy do Bábovek pustila, přirostly mi k srdci, pak přišlo Veselí a po něm Osm a po třech přečtených knihách od autorky, mohu říci, že se mi její knihy moc líbí.
Rozporuplné pocity po přečtení, na jedné straně oceňuji snahu zachytit vztahy v rodině, i když je nastiňuje ne zcela jasně, na druhé straně nepřesnost představeného nářečí, primitivismus obyvatel, alkoholismus a celková nemožnost města, chápu, že se zřejmě jedná o uměleckou fikci, nechápu ji, celkově mi styl autorky nevyhovuje. Je nedotažený, nejasný, je to satira, či dílko pro pobavení?
Přečteno za 3 večery. První večer jsem byla nadšená,děj svižně běžel a bavily mě tradiční třeštíkovské glosy a bonmoty. Druhý večer mě začala lehce iritovat Eliška svými (ne)vztahy a autorka četností umělých rádoby komických situací (třeba stan apod.).No a poslední (dnešní) večer jsem dočetla a celkově nakonec hodnotím 4*. I přes občasnou plytkost a trapnost oceňuji autorčinu niterní zpověď/odhalení a trefné vystihnutí hrdinčina vztahu s rodiči, resp.otcem - onen záhadný odstup od svých nejbližších, svázanost a až hranou neangažovanost a přitom je vlastně vše jinak,jen navenek se to jaksi těžko dává hrdince najevo a pak už se zdá být i pozdě...Škoda,že místo povrchně pojatých avantýr RT nevěnovala víc prostoru rodinné minulosti.Konec se mi líbil a seděl, snad poprvé u knih RT. Tudíž Veselí jako oddechovka s nádechem hlubší sondy do rodinných vazeb mě nezklamalo (navíc krásná obálka),jen Elišce bych ráda popřála víc sebeúcty a sílu nechat jít nejen to,co má ráda,ale i to, co ráda vlastně nemá..
Kniha mozno nie dokonala ale dobre sa cita, aj ked ku koncu trochu tazko co sa tyka straty otca.
Abych byla spravedlivá vůči knihám, které tady hodnotím, nezbývá mi nic jiného, než tuto ohodnotit dvěma hvězdičkami. Zklamaná asi nejsme, spíš trochu dotčená. Nářečí mi vůbec nevadí, sama jej často používám a taky ne vždy dokonale. Co mi ovšem vadilo je, že z lidí ve Veselí udělala paní spisovatelka "hovádka". Zpočátku mi děj a styl připomínal film "Díra u Hanušovic", bohužel moc jsem se nenasmála, ke konci se mi chtělo spíše plakat. Mám totiž ve zvyku knihu dočíst a tady to byla pro mě ztráta tak cenného a nedostatkového času.
Já nevím, ale každá další kniha od Třeštíkové je jenom zklamání. Vlastně se mi líbily pouze Bábovky. Veselí nenadchne, postavy jsou ploché, bez života, děj nijaký, konec neukončený... Nic moc.
Kniha se mi líbila svými tématy - smrt otce, vztah rodič - dospělá dcera, Veselí nad Moravou (můj kamarád odtud pochází, takže jsem si živě představovala všechna zmíněná místa - zpustlý zámek, Zarazice, Moravu). Jsem ráda, že se Třeštíková ve své knize věnovala moravskému venkovu. Nemyslím si, že vykreslení postaviček z vesnice je nikterak přehnané (např. určité buranství, jakási neschopnost dohlédnout dál než do vedlejší dědiny, unikání širších souvislostí a všudypřítomný alkoholismus). Zároveň se jim nedá upřít, že k sobě mají tak nějak blíž... Celý život bydlím ve městě, ale k vesnici mám velmi blízko. Děkuji za aktuální témata!
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Pro mě asi zklamání, velká reklama, po které bych očekávala víc... Sem tam úsměvné, ale příběh vcelku nudný...