2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29781/vesmirna-odysea-29781.jpg
4
1355
1355
Vesmírná odysea série
< 1. díl >
Román vypráví o nálezu záhadného díla vyspělé cizí civilizace a o meziplanetární výpravě, která má roušku tajemství poodhalit. Dnes už klasické dílo SF, předloha neméně slavného filmu Obvykle vznikají filmové scénáře podle knižních předloh. V případě 2001: Vesmírné odysey tomu bylo přesně naopak. V roce 1968 napsal Arthur C. Clarke společně s režisérem Stanley Kubrickem scénář k jednomu z prvních úspěšných filmů žánru sci-fi. Scénář inspirovala Clarkova povídka Hlídka. Clarke v románu poněkud uspěchal technologický pokrok, nicméně dílo se stalo mezi fanoušky sci-fi skutečným kultem. Příběh začíná v době před pěti miliony lety. Tlupa Toho, jenž hledí na Měsíc na cestě z úspěšného lovu našla velký černý kvádrový monolit, který na ni začal zvláštně působit. Rozvíjel lidoopům logické myšlení. Ten, jenž hledí na Měsíc, si třeba vyrobil lepší zbraň. Nové schopnosti jim pomohly také, aby přemohli levharta, kterého přilákala krev ulovené antilopy. Vůdce tlupy teď nosil levhartí hlavu a kůži na sobě jako trofej. S novým sebevědomím tlupa zaútočila na jinou tlupu a vyhrála. Pak se monolit přesunul na Měsíc. Děj se posunul do roku 1999, kdy na Měsíci žijí lidé a je tam postavena spousta základen jako i americká základna Clavius poblíž kráteru Tycho, která je zrovna v karanténě kvůli nějaké epidemii. Ve skutečnosti tak ale maskuje vysoce utajený objev anomálií v magnetickém poli Měsíce. Za tyto anomálie byl zodpovědný monolit, který vědci objevili v kráteru. Monolit při prvním slunečním paprsku zkopíroval data všech signálů a vyslal je dále do vesmíru. Signál se ztratil u Japetusu, Saturnova měsíce. Heywood Floyd s dalšími vědci při zkoumání monolitu zjistí jeho mimozemský původ. Kámen dostane název MAT-1. Děj se posouvá do roku 2001. K Saturnu je vyslán raketoplán Discovery s pětičlennou posádkou, kapitánem Davidem Bowmanem, jeho zástupce Frankem Poolem a dalšími třemi vědci v hibernaci. Loď řídí palubní počítač HAL 9000. Bezproblémovou misi naruší na Davidovy narozeniny porucha jednotky zajišťující spojení se Zemí, kterou HAL nahlásí. Jednotka se musí vyměnit z prostoru ve vesmíru. Frank se toho ujme. Ačkoliv s Davidem zjistí, že funguje dobře, nechtějí se incidentem dále zabývat. Brzy ohlásí palubní počítač stejnou závadu. Frank znovu nastoupí do speciální kapse a chce jednotku vyměnit. Během opravy ovšem HAL jeho kapsi nasměruje dál do vesmíru a Frankovi tak podepíše ortel smrti. David podezřívá HAL z poruchy, stejně tak přemýšlejí na Zemi. Když chce kapitán probudit ostatní z hibernace, najde je mrtvé. HAL je odpojil od přístrojů. David HALa odpojí a znovu se spojí se Zemí. Konečně se dozvídá pravý cíl cesty – průzkum Japetusu, o kterém věděli jen hibernující vědci a HAL. Když se dostane David k cíli, vyrazí v kapsi na průzkum. Objeví MAT-2, „Velkého bratra“ monolitu, a hvězdnou bránu, která ho přemístí na jinou planetu. Následně se David dostane do hotelového pokoje, který je přesnou kopií pokoje jednoho seriálu z roku 1999. Monolit tehdy okopíroval signál a poslal jej sem. David usíná a místo atrapového nábytku se objeví mimozemšťané. Ti rozdělí jeho tělo a duši. Duše má přetrvat navěky, tělo ale okamžitě umírá.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1971 , SvobodaOriginální název:
2001: A Space Odyssey, 1968
více info...
Přidat komentář
Vzdelani doplneno. Opravdova Vesmirna odysea, basen. Uzasna uvodni myslenka a spousta dalsich napadu posleze vyuzitych v zanru scifi. Clovek pri putovani k Saturnu, pri objevu monolitu i samotnem pravekem uvodu, citi fascinaci i posvatnou hruzu - vesmirnou romantiku i bazen. Snad uz bez dalsiho komentare.
Celý nápad a příběh je skvělý, včetně konce. Krásná kniha, která dokonce povznáší nad běžné starosti. Místy je trochu moc výpravná a příběh neodsýpá.
Kniha zrovna přečtena a ačkoliv jsem zatím neviděla film, doufám, že budu příjemně překvapena, jako knihou.
I přes to, že jsem z recenzí četla, že poznámky o technických popisech nemusí být pro čtenáře moc lákavé, určitě se nebojte, neboť akorát nastavují atmosféru osamělého, složitého, dosud nepochopenému vesmíru tak, jak ho vidí lidé, když se odhodlají na zatím nejdůležitější misi, ale nejsou nijak extra klíčové.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a těším se na pokračování!
Po více jak dvou letech, kdy jsem viděl film jsem si přečetl tuto knihu. Film se my hodně líbil, že vzniklo tak výjimečné dílo v době minulé.
Kniha mě naprosto pohltila a byla pro mě zábavnější než film, všechny ty technické popisy atd. Přesně takovou literaturu chci číst a proto Clarka miluji.
Tato výpravná sci-fi baví každou stránkou, postupně odkrýváme tajemství MAT-1 a také tu máme krásně vidět co se může stát, když dojde ke "vzpouře" strojů, kteří si samozřejmě myslí, že jednají správně.
Pak tu máme samozřejmě konec, kde si jeho výjevy čtenář až těžce představuje.
Fenomenální dílo 100%
(SPOILER)
Na mě v úvodu bylo těch technických statických popisů až moc, každopádně druhá část už byla strhující.
Co je k prožitku potřeba? Rozhodně fantazie, představivost. Film odvíjející se ve vlastní hlavě může být působivější, než ten skutečný (Filmovou Kubrickovu verzi jsem kdysi dávno viděla, nijak zvlášť mě tenkrát neuchvátila, ale chystám se na opáčko, třeba se znalostí knihy už to bude jiné…)
V tomto kniha trochu připomíná „Setkání s Rámou“ (moje jednička), tam ta představivost je taky nutná, bez ní jde jen o sled popisů; navíc lidští hrdinové, kteří se v obou příbězích vyskytují, jsou poněkud ploší a bezvýrazní (nebo spíš nedůležití?), možná je to ale geniální tah, protože pak se hlavním protagonistou stává nekonečný vesmír, tajemno, skrytá, trochu děsivá neznámá civilizace, v obou Clarkových knihách jen naznačená.
„Všichni jsou mrtví, Dave…“
Ne, to není citát z této knihy, ač by se sem hodil, teprve po dočtení mi došlo, že kultovní Červený trpaslík obsahuje nejen odkazy na množství knih a filmů, ale že jeho základ je právě tady…
Vesmírná odysea je fascinující příběh, jeden z nejlepších scifi thrillerů, které jsem kdy četl. Poprvé, někdy v sedmnácti letech, mě útlá kniha pohltila, a když jsem se po několika hodinách vrátil z výletu k Saturnu, nemohl jsem pochopit, že ležím doma na gauči, otevřeným oknem svítí do pokoje slunce a slyším lidské hlasy.
Jedna z kníh pri ktorej si človek uvedomí svoju "maličkosť" v plnej sile a to ako málo toho vie o vesmíre. Uvažovanie o vesmíre, jeho možnostiach, časových slučkách, čiernych dierach a xy fenoménoch.. táto kniha pootvára dvierka do možných tajomstiev vesmíru prostredníctvom skvelo napísanej fikcie a mne táto knižka pripemenula, že svet, vesmír, príroda je extrémne zložitý mechanizmus, a aj ta najbláznivejšia teória môže byť slabý odvar v porovnaní s pravdou (ako to aj sám autor písal), ale čo je pravda a ako je ohraničená, koľko uhlov pohľadov na pravdu existuje, kde je objektívna pravda a kde subjektívna. Ako vôbec vyzerá pravda v inom než 3D rozmere? Dokedy ako ľudstvo môžeme rásť, kde je až skutočný potenciál, čo bude o 3500 rokov? Ako nás zmení evolúcia vedomia/biologická evolúcia, čomu sa bude musieť človek v oblasti fyzického ale aj psychického prirodzeným výberom (alebo monolitom kdesi zjavenom :)) priučiť? Nie je to až také dôležité z pohľadu jedného ľudského života samozrejme, no táto skvelá knižka núti premýšlať a tiež ostávať pokorný k neznámym silám a majestátnosti vesmíru. Vynikajúci čitateľský zážitok.
S Vesmírnou odyseou jsem měl dlouhou dobu problém. Román jsem poprvé četl během středoškolských studií a i když se mi kniha jako taková líbila, samotný závěr a celkovou pointu románu jsem tehdy nepochopil. Tu mi příliš neosvětlila ani slavná filmová verze, při jejímž druhém zhlédnutí se mi dokonce podařilo usnout (fanouškům filmu se tímto omlouvám). Po letech jsem se tedy rozhodl, že dám druhou šanci i románové předloze.
Stejně jako tehdy se mi i nyní kniha četla velmi dobře, technické pasáže a poetické popisy fantaskních výjevů však bylo nutné číst pomalu a pozorně. Z románu samotného na mě dýchala především rozlehlost a osamělost vesmíru, což byl jistě autorův záměr, který se mu podařil výtečně. I ze závěru knihy mám nyní mnohem lepší pocit než tehdy. Troufám si říct, že jsem jej konečně pochopil, a uznávám, že musel zůstat svým způsobem otevřený...
Velmi příjemně mě také překvapil autorův zajímavý epilog z roku 1982, v němž popisuje vliv knihy i filmu na reálné vesmírné výpravy a výzkumy (např. Apollo 8 a 13).
Můj celkový dojem z knihy je mnohem lepší než před lety, nejspíš jsem do ní z čtenářského hlediska dospěl. Román se bezpochyby právem řadí do zlatého fondu světové sci-fi.
Moje první kniha tohoto autora. Líbilo se mi to, bylo to takové umírněné čtení (v rámci žánru). Některé obraty působily dnes trochu jako klišé - nejspíš ale kvůli tomu, že autor byl z prvních, kdo je používal a v podstatě nasadil laďku. Kniha dobře navozovala pocity osamění ve vesmíru, poslání a dlouhého času před sebou. Stejně tak, jako absenci strachu z neznáma. Čtivé byly všechny tři části a nebylo to zbytečně dlouhé. Bylo vtipné číst představu budoucnosti, která měla nastat před dvaceti lety a vycházela z tehdejších technologií. I tak ale některé technologie byly předpovězeny správně i když ne zcela konkrétně.
Letos jsem se vydal cestou "historie" sci-fi, po Duně jsem sáhnul po této knize a musím říct, že kvalita se prostě časem neztrácí. V roce, kdy kniha vyšla muselo jít o přelomové dílo, dnes v roce 2020 jsme vše již z knihy viděli ve filmech či četli jinak zpracované.
Já měl při čtení knihy pocit, že čtu souhrnný scénář několika sci-fi pecek. Je vidět, že filmaři knihu vytěžili, co to šlo. A to se mi líbilo. Stačilo si třeba přečíst jednu kapitolu, nebudu spoilerovat kterou, a hned člověku naskočil film, který téma využil.
Za mě dávám 4 hvězdy a omlouvám se autorovi, protože, kdybych to četl v roce vydání, dal bych hvězd 6!
Doteraz som žáner knižnej sci-fi dosť prehliadal (na rozdiel od filmovej), takže pre mňa prvý skutočný kontakt.
Dobré, pútavé čítanie. Niektoré veci som mal problém si predstaviť (a fotky z filmu tomu veľmi nepomohli, napríklad loď vyzerá vo filme inak, než je popísaná v knihe), ale good. Záver bol fascinujúci, až po úplný záver záveru. Ten mne osobne nesadol.
Bylo to skvělé čtení, ale myslím, že autor píše i lépe. Velmi se mi líbila myšlenka kultivování zvířat na lidi, řekl bych, že odsud určitě čerpal i Däniken.
Jsem unesena, lituji pouze toho, že jsem po tomto základním díle sci-fi nesáhla už dávno. Téma, způsob zpracování, strhující závěr, nadčasovost. Film jsem neviděla, určitě ho vyhledám, stejně jako další části vesmírného putování.
Kubrickův film miluju. Proto jsem se rozhodl přečíst i knihu. A dobře jsem udělal!
Sci-fi příliš nečtu, matematika ani fyzika nejsou mé oblasti zájmu, a proto většinou nejsem fascinován technickými výčty informací, přesností atd. Výjimkou budiž Vesmírná odysea! Clarke skvěle kombinuje precizní technickou stránku (i když v lecčem dnes asi překonanou) a tempo vyprávění. Kniha se rozjíždí pomalu, ale postupem času nabírá takový spád, že jsem na konci zapomněl dýchat. Doporučuji si ke konci pustit i nějakou hudbu (např. Philipa Glasse) a zaručuji, že odcestujete s Davem pryč. Za hranice známého, za hranice lidského.
Dějiny, umělá inteligence, touha po poznání, ale také klaustrofobické pocity v nekonečném vesmíru. Těžko vyjmenovat všechna témata, která se v knize vyskytují.
Stále u mě vede Kubrickův film, ale rád si přečtu i knižní pokračování od Arthura C. Clarka...
Napínavé až do samého konce. Je neuvěřitelné, jak autor „viděl“ daleko dopředu. Po technické stránce je kniha neuvěřitelně nadčasově napsaná. Závěr je čistá psychedelie s úžasným filozofickým přesahem. Bravo.
Vesmírná odysea je klasika svého žánru, ale ten žánr zkrátka není pro mě. Některé filozofické pasáže se mi zdály - alespoň na svou dobu - skvělé, ale technicky jsem si nedokázala nic moc představit. Pointa vyšuměla tak nějak do ztracena. Za mě velké zklamání.
Knihu jsem si poslechla v audioverzi a bylo to strhující. Ovšem na filmové zpracování to nemá.
Úžasná knížka! Hvězdičku navíc za to fascinující mysteriózní finále. Nadsvětelná rychlost, červí díry, civilizace jako pouhá energie či duchovní síla... Na druhou stranu, abych měl lednici plnou modré hmoty, co chutná jako pivo či steak, klidně oželím i to mezihvězdné cestování...
2001 to není sci-fi příběh, to je fascinace tajemnem vesmíru (je třeba mít na paměti, že kniha vyšla asi čtvrt roku před vůbec prvním pilotovaným obletem Měsíce, a v knize popisovaný Saturn byl blíže prozkoumán až o víc jak 10 let později). Tato kniha může sloužit také jako (v jistém smyslu) kronika lidstva, kdy na počátku se naši předkové učili chránit sebe a své blízké, rozvíjet abstraktnější mozkovou činnost, aby o několik tisíc let později oblétli Měsíc (který předtím jejich předkové zvědavě sledovali), přistáli na něm, a vydali se dál. A tady si ten knižní/filmový monolit můžeme i škrtnout.
Pokud jde o postavy- až na elektronického HALa je věnován vesměs malý prostor k jejich popisu a rozvoji, neboť jeho většina se obírá technikáliemi, popisy a různými skoro až filozofickými myšlenkami. To vše je ale v pořádku. Lidmi (na úkor vesmíru) se budou zabývat další díly této série, a to třeba vyloženě uškodí třetímu a čtvrtému dílu.
Jakožto milovník starých a nadčasových sci-fi tomuhle poetickému Svatému Grálu nemůžu dát méně, než 5 raketově poháněných *.
Rovněž doporučuji nejprve přečíst knihu, a teprve pak pustit famózní Kubrickův film, který ovlivnil generace filmařů, některé věci pak budou srozumitelnější (jako třeba finále, které na dlouhou dobu ovlivnilo moje gusto, pokud jde o filmový/knižní „první kontakt“, a které už žádné jiné sci-fi nepřebilo- dívám se na tebe, Mise Saturn).
P.S. Pro zájemce jsem do sekce „Zajímavosti“ vložil odkaz na první díl výtečného anglojazyčného dokumentu o natáčení 2001. Vřele doporučuji.
P.P.S. To argácké vydání z roku 2016 je opravdu skvostné. Velká pochvala!
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Moje úplně první čistě sci-fi kniha. Pana Clarka si ohromně vážím nejen jako spisovatele. Jeho předmluva mě poprvé dohnala skoro až k slzám.