2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29781/vesmirna-odysea-29781.jpg
4
1355
1355
Vesmírná odysea série
< 1. díl >
Román vypráví o nálezu záhadného díla vyspělé cizí civilizace a o meziplanetární výpravě, která má roušku tajemství poodhalit. Dnes už klasické dílo SF, předloha neméně slavného filmu Obvykle vznikají filmové scénáře podle knižních předloh. V případě 2001: Vesmírné odysey tomu bylo přesně naopak. V roce 1968 napsal Arthur C. Clarke společně s režisérem Stanley Kubrickem scénář k jednomu z prvních úspěšných filmů žánru sci-fi. Scénář inspirovala Clarkova povídka Hlídka. Clarke v románu poněkud uspěchal technologický pokrok, nicméně dílo se stalo mezi fanoušky sci-fi skutečným kultem. Příběh začíná v době před pěti miliony lety. Tlupa Toho, jenž hledí na Měsíc na cestě z úspěšného lovu našla velký černý kvádrový monolit, který na ni začal zvláštně působit. Rozvíjel lidoopům logické myšlení. Ten, jenž hledí na Měsíc, si třeba vyrobil lepší zbraň. Nové schopnosti jim pomohly také, aby přemohli levharta, kterého přilákala krev ulovené antilopy. Vůdce tlupy teď nosil levhartí hlavu a kůži na sobě jako trofej. S novým sebevědomím tlupa zaútočila na jinou tlupu a vyhrála. Pak se monolit přesunul na Měsíc. Děj se posunul do roku 1999, kdy na Měsíci žijí lidé a je tam postavena spousta základen jako i americká základna Clavius poblíž kráteru Tycho, která je zrovna v karanténě kvůli nějaké epidemii. Ve skutečnosti tak ale maskuje vysoce utajený objev anomálií v magnetickém poli Měsíce. Za tyto anomálie byl zodpovědný monolit, který vědci objevili v kráteru. Monolit při prvním slunečním paprsku zkopíroval data všech signálů a vyslal je dále do vesmíru. Signál se ztratil u Japetusu, Saturnova měsíce. Heywood Floyd s dalšími vědci při zkoumání monolitu zjistí jeho mimozemský původ. Kámen dostane název MAT-1. Děj se posouvá do roku 2001. K Saturnu je vyslán raketoplán Discovery s pětičlennou posádkou, kapitánem Davidem Bowmanem, jeho zástupce Frankem Poolem a dalšími třemi vědci v hibernaci. Loď řídí palubní počítač HAL 9000. Bezproblémovou misi naruší na Davidovy narozeniny porucha jednotky zajišťující spojení se Zemí, kterou HAL nahlásí. Jednotka se musí vyměnit z prostoru ve vesmíru. Frank se toho ujme. Ačkoliv s Davidem zjistí, že funguje dobře, nechtějí se incidentem dále zabývat. Brzy ohlásí palubní počítač stejnou závadu. Frank znovu nastoupí do speciální kapse a chce jednotku vyměnit. Během opravy ovšem HAL jeho kapsi nasměruje dál do vesmíru a Frankovi tak podepíše ortel smrti. David podezřívá HAL z poruchy, stejně tak přemýšlejí na Zemi. Když chce kapitán probudit ostatní z hibernace, najde je mrtvé. HAL je odpojil od přístrojů. David HALa odpojí a znovu se spojí se Zemí. Konečně se dozvídá pravý cíl cesty – průzkum Japetusu, o kterém věděli jen hibernující vědci a HAL. Když se dostane David k cíli, vyrazí v kapsi na průzkum. Objeví MAT-2, „Velkého bratra“ monolitu, a hvězdnou bránu, která ho přemístí na jinou planetu. Následně se David dostane do hotelového pokoje, který je přesnou kopií pokoje jednoho seriálu z roku 1999. Monolit tehdy okopíroval signál a poslal jej sem. David usíná a místo atrapového nábytku se objeví mimozemšťané. Ti rozdělí jeho tělo a duši. Duše má přetrvat navěky, tělo ale okamžitě umírá.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1971 , SvobodaOriginální název:
2001: A Space Odyssey, 1968
více info...
Přidat komentář
2001 je pro mě jedna z nejlepších knih od A.C.C. Překonali ji snad jen Ráma a Konec dětství. Příběh začíná kdesi v pravěku, což na první pohled s dalším dějem, kdy se hlavní hrdina dostává k Saturnu, nesouvisí, ale opak je pravdou. Během čtení jsem několikrát měla pocit, že nevím, co se to v té knížce odehrává, ale než jsem došla ke konci, bylo ve všem jasno. 2001 není lehká kniha na víkendový odpočinek. Pokud se do ní nezakousnete pořádně, po chvíli zjistíte, že jde tak trochu mimo vás. Za zmínku rozhodně stojí i filmová verze příběhu, která vznikala současně s knihou a tím pádem je tak trochu její součástí. Rozhodně nemá cenu koukat na film, pokud neznáte knihu, protože ve filmu se žádného vysvětlení odehrávaných událostí nedočkáte.
Vesmírná Odysea je naprosto odzbrojující a to téměř slovo od slova, už jen tím jak vypylované má postavy. Propracováná a důmyslná pointa by ji mohla dlouho udržet na špičce sci fi. Rozkreslený detail, díky němuž vám neunikne zhola nic odkrývá neuvěřitelný příběh a s ním i vnitřní příběh autora a jeho neuvěřitelného optismu co se naší civilizace a pokroku týká:). Je to čisté, je to perfektní, je to dokonalé. Nenechává to na pochybách že se stále něco děje i když vůbec nic není na první pohled vidět.
Smysl a důraz pro detail dělá z knihy výjimečné dílo literatury science fiction, protože právě rozmáchlým a detailním popisem technického prostředí se autor pouštěl do predikcí, které ani 40 let po prvním vydaní nezní naivně. Naopak dílo na mne, co se technické kompozice týče, stále působí jako věrohodná vize budoucího cestování vesmírem. Jedna z mála věcí vyvolávající potutelný úsměv může být právě rok, jenž román nese i ve svém názvu a jenž dnes s desetiletým odstupem podsouvá domněnku, že Clark byl co se technologického pokroku týče velký optimista. Na druhou stranu, možná by takováto vesmírná plavba dnes byla možná za předpokladu, že by cestování vesmírem i nadále tvořilo základní priority velmocí, že by státy zabývající se vesmírným výzkumem dokázaly vytvořit jedinou nadnárodní korporaci (tak jak Clark naznačil) a že by příliv peněz do výzkumu byl neomezený.
V každém případě Clark pro mne stále září - komplexní hluboká myšlenka, propracované charaktery, tíživé a pohlcující napětí, skvělý styl. Cha, reklama jak vystřižená z plakátu na Avatara. A teď se zase po letech s chutí vrhnu na Kubrika....ještě mě napadá, že za zmínku jistě stojí i výborný překlad a doslov Vladimíra Svobody.
Samostatně fungující doplněk k filmu, který na rozdíl od něj ale nesymbolizuje a je velice konkrétní. Kouzlo filmu, jenž spatřil světlo světa dříve než kniha, je mj. v jeho všeobjímající čistotě, tedy jedná se o záležitost, kde si ateista i věřící může jeho smysl vyložit po svém a nikdy špatně. V tomto snímek nad knihou vítězí, avšak i tak se jedná o zábavné čtení, které milovníkům sci-fi nelze jinak než doporučit.
Opravdu působivá kniha (hlavně druhá polovina), která nutí k zamyšlení. Clark úžasně vystihl možné problémy spojené s dálkovým letem do vesmíru a z myšlenky umělé inteligence jednající na vlastní pěst mě úplně zamrazilo. Navíc je až s podivem, že Clark dokázal psát o letech na měsíc a do vesmíru tak věrohodně v době, kdy se člověk nedostal ještě ani na Měsíc...
Tahle kniha u mne soutěží v oblíbenosti s Dnem Trifidů. Také jsem ji přečetla několikrát.
A navíc i film byl úžasný.
Strašně nadčasová kniha. Clarke svojí vesmírnou odyseou předběhl dobu. Když vezmu v potaz rok, kdy byla napsána (před prvním letem na Měsíc), je pak opravdu úžasné číst všechny ty dokonale sedící popisy Saturnových měsíců. Geniálně napsáno a odvyprávěno.
Knihu jsem četla již velmi dávno, ale vím, že ve mně nechala hluboký dojem, a ten dodnes přetrvává.
Bohužel filmové zpracování byl čirý děs, hnus.
Niekedy som mal pocit, že čítam a čítam a neviem ani vlastne čo čítam. Ku koncu to začalo byť veľmi zaujímavé a bol som rád, že som to nevzdal. Nuž, ale koniec skončil doslova "nijak". Vedel som, že to bude mať nejakú hlbšiu myšlienku ale "toto", normálne som sa naštval!
Je to neuvěřitelné, co dokáže lidská fantazie stvořit. Zvláště v době, kdy neví nic o mobilech, internetu, tabletech a cestách k Měsíci. Nejen sci-fi ale taky hluboký pohled do lidského nitra a vlastně filozofický kolaborát. Smekám klobouk, který nemám a těším se na další čtení pana spisovatele A.C.Clarka. Přečteno za tři dny, což je u mě nadlidský výkon.
Skvělé, úchvatné, nemám slov...kdo nečetl, nepochopí. Tolik opěvované filmové zpracování mě bohužel veskrze zklamalo.
Jeden z vrcholů sci-fi žánru, na kterém oceňuji ukončení s prostorem pro imaginaci čtenáře, atmosféru prázdného vesmíru a především samotný úvod, kdy nás Clark seznámím s "Tím, jenž hledí na měsíc".
Na konci dvacátého století je na Měsíci objeven tajemný monolit, který vyšle zprávu někam k Saturnovým měsícům. Je proto vyslána průzkumná loď s pětičlennou posádkou, z nichž tři, kteří vědí o pravém cíli letu, jsou hybernováni. Zbývající dva se starají o průběh letu. Šestým členem posádky je nejmodernější počítač HAL 9000, který se stará o veškeré ovládání lodi, a jeho schopnost učit se, je na tak vysoké úrovni, že si začne uvědomovat vlastní bytí, a když potom dojde v jeho výpočtech k bezvýznamné chybě…
V knize je skvěle popsaný pocit při objevování nových koutů sluneční soustavy, pocity samoty uprostřed vesmírné prázdnoty, denní rutina při vesmírných letech, jaké může mít důsledky, pokud počítač myslí („Co to děláš Dave?“) a Clarkeův pohled na mimozemské civilizace, který se dost liší od zelených mužíčků, a který je bližší mě stejně jako třeba dalšímu čtenáři Clarkea Douglasu Adamsovi.
Kniha vznikla vlastně na zakázku pro režiséra Stanleyho Kubricka, který koupil od Clarkea práva na zfilmování povídky Hlídka, a chtěl po něm, aby tuto povídku nějak rozvinul. Knihu nakonec Clarke dopsal až krátce po uvedení filmu do kin. A i když je základní linie příběhu ve filmu podobná, tak hodně částí se liší.
Žádný StarTrek, žádná Hvězdná brána. Mám tyto dva filmové světy velmi ráda, ale Odysea má nejen vesmírnou, ale i lidskou hloubku. Mistr je Mistr.
Úzasná kniha od začátku do konce s nadčasou tematikou. Je až neuvěřitelné, že A. C. Clarke napsal tento román v době, kdy bylo létání do kosmu nebo samotné přistání na měsíci nemyslitelné či teprve v plánech. Příběh, pro někoho možná těžší na představivost, nabízí propracovaný příběh (úžasně byla popsána i éra opolidí a jejich setkání s monolitem), který vám nedovolí odložit knihu před dočtením. A závěr? Pro nás, obyčejné lidi, jen těžko k pochopení.... . Skvělé!
Kniha je veľmi zaujímavá a aj napriek staršiemu dátumu je stále nadčasová ale je trochu chaoticky napísaná. Pár krát počas čítania som mal chť zabaliť to ale oplatilo sa mi že som ju dočítal, pretože celkový dej je skvelý.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Klasika sci-fi. Mé první setkání s panem Clarkem asi před patnácti lety, a od té doby jsem celou sérii četl asi čtyřikrát. Tak moc mě jeho vize baví.