2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29781/vesmirna-odysea-29781.jpg
4
1355
1355
Vesmírná odysea série
< 1. díl >
Román vypráví o nálezu záhadného díla vyspělé cizí civilizace a o meziplanetární výpravě, která má roušku tajemství poodhalit. Dnes už klasické dílo SF, předloha neméně slavného filmu Obvykle vznikají filmové scénáře podle knižních předloh. V případě 2001: Vesmírné odysey tomu bylo přesně naopak. V roce 1968 napsal Arthur C. Clarke společně s režisérem Stanley Kubrickem scénář k jednomu z prvních úspěšných filmů žánru sci-fi. Scénář inspirovala Clarkova povídka Hlídka. Clarke v románu poněkud uspěchal technologický pokrok, nicméně dílo se stalo mezi fanoušky sci-fi skutečným kultem. Příběh začíná v době před pěti miliony lety. Tlupa Toho, jenž hledí na Měsíc na cestě z úspěšného lovu našla velký černý kvádrový monolit, který na ni začal zvláštně působit. Rozvíjel lidoopům logické myšlení. Ten, jenž hledí na Měsíc, si třeba vyrobil lepší zbraň. Nové schopnosti jim pomohly také, aby přemohli levharta, kterého přilákala krev ulovené antilopy. Vůdce tlupy teď nosil levhartí hlavu a kůži na sobě jako trofej. S novým sebevědomím tlupa zaútočila na jinou tlupu a vyhrála. Pak se monolit přesunul na Měsíc. Děj se posunul do roku 1999, kdy na Měsíci žijí lidé a je tam postavena spousta základen jako i americká základna Clavius poblíž kráteru Tycho, která je zrovna v karanténě kvůli nějaké epidemii. Ve skutečnosti tak ale maskuje vysoce utajený objev anomálií v magnetickém poli Měsíce. Za tyto anomálie byl zodpovědný monolit, který vědci objevili v kráteru. Monolit při prvním slunečním paprsku zkopíroval data všech signálů a vyslal je dále do vesmíru. Signál se ztratil u Japetusu, Saturnova měsíce. Heywood Floyd s dalšími vědci při zkoumání monolitu zjistí jeho mimozemský původ. Kámen dostane název MAT-1. Děj se posouvá do roku 2001. K Saturnu je vyslán raketoplán Discovery s pětičlennou posádkou, kapitánem Davidem Bowmanem, jeho zástupce Frankem Poolem a dalšími třemi vědci v hibernaci. Loď řídí palubní počítač HAL 9000. Bezproblémovou misi naruší na Davidovy narozeniny porucha jednotky zajišťující spojení se Zemí, kterou HAL nahlásí. Jednotka se musí vyměnit z prostoru ve vesmíru. Frank se toho ujme. Ačkoliv s Davidem zjistí, že funguje dobře, nechtějí se incidentem dále zabývat. Brzy ohlásí palubní počítač stejnou závadu. Frank znovu nastoupí do speciální kapse a chce jednotku vyměnit. Během opravy ovšem HAL jeho kapsi nasměruje dál do vesmíru a Frankovi tak podepíše ortel smrti. David podezřívá HAL z poruchy, stejně tak přemýšlejí na Zemi. Když chce kapitán probudit ostatní z hibernace, najde je mrtvé. HAL je odpojil od přístrojů. David HALa odpojí a znovu se spojí se Zemí. Konečně se dozvídá pravý cíl cesty – průzkum Japetusu, o kterém věděli jen hibernující vědci a HAL. Když se dostane David k cíli, vyrazí v kapsi na průzkum. Objeví MAT-2, „Velkého bratra“ monolitu, a hvězdnou bránu, která ho přemístí na jinou planetu. Následně se David dostane do hotelového pokoje, který je přesnou kopií pokoje jednoho seriálu z roku 1999. Monolit tehdy okopíroval signál a poslal jej sem. David usíná a místo atrapového nábytku se objeví mimozemšťané. Ti rozdělí jeho tělo a duši. Duše má přetrvat navěky, tělo ale okamžitě umírá.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1971 , SvobodaOriginální název:
2001: A Space Odyssey, 1968
více info...
Přidat komentář
Pro mě nejlepší kniha ze série Vesmírná odysea. Příběh je strhující, tenká knížečka je napěchovaná úžasným příběhem. A ten příběh! Prostě dokonalost. Ráda bych věřila, že touto knihou si musí sci-fi zamilovat prostě každý.
Na to, o jak útlou knihu se rovná, je zde nahuštěno až kosmicky mnoho. Pocitově velice intenzivní dílo, které vede k zamyšlení o nás samých ( film jsem neviděl )
Skvělé téma, skvěle napsané knihy, díky kterým jsem si zamiloval sci.fi. Musím se přiznat, že při prvním dílu jsem se trošku nudil, až tedy na vyjímky, jsem rád, že jsem vydržel. Za to ostatní odysei byly jiné kávy. Neskutečné završení prvního dílu mi stále zní v hlavě a připomíná mi sílu těchto knih..."Můj bože, je to plné hvězd"
Fascinujúca kniha. A nehovorím to preto, lebo sa z nej kult, alebo preto, že je mnohými označovaná za najlepšie sci-fi. Vravím to preto, lebo to je jednoducho fakt. Clarke tu hlavne v druhej polovici (i keď úvod s opoľuďmi som si vychutnával) rozvíja také myšlienky, a prostredníctvom Bowmana navštevuje také miesta, až mi rozum zastáva. A to môžem o konci povedať dvojnásob. Snáď mi ešte film, ktorý som doposiaľ nikdy nevidel, osvetlí pár vecí a ja si budem môcť odyseu vychutnať naozaj naplno.
Kdoví, co bylo na začátku a ještě jednou kdoví, co nás čeká?Pan Clarke otevřel dveře tam i tam.Věřme mu, nechme se jím protentokráte vést.Vede nás svou fantazií do krásných obrazů, kterým se prostě chce věřit.Na začátku "kdosi" ponechal na Zemi pár monolitů, které se postaraly o jemné, ale zásadní proměny nervových struktur našich živočišných předchůdců.A začalo to uchopením zvířecí kosti a vraždou....Ale naši předchůdci se najedli a začali se hnát ve vývoji raketovým tempem kupředu.Posléze oštěp,luk a šípy, střelné zbraně a ve finále řízená střela......Vzpomínáte?A jaksi průběžně a paralelně se objevilo náboženství, umění, filozofie a politika.No a jsme najednou doma.Co? A tady se monolit ozval podruhé a nakopl nás do vesmíru k Saturnu na Japeta.David se po jistých peripetiích a souboji s Halem 9000 úspěšně dostal na Japeta a Hvězdnou bránou tam, kam již před ním dorazily stovky představitelů jiných civilizací, které byly zasety na tisíci jiných světech.Došel až sem jen proto, aby podstoupil další "operaci" a byl tak zbaven tělesné schránky a stal se vlastně Bohem s lidskými rysy.Kdoví, co nás čeká za dveřmi, které David otevřel...........Ale nechme to zatím být. A
Je neuvěřitelný, kolik se toho vejde do tak malýho "balíčku". Naprostej majstrštyk, kterej nenudí od začátku až do konce. Pro všechny sci-fi žrouty naprostá povinnost! Odyseu jsem přelouskal po Clarkově Měsíčním prachu a obě tahle díla mě přesvědčila, že to od něj neni poslední tvorba, co bych kdy viděl..
Skvělá kniha, Clarke mě naprosto oslnil! Na svou dobu velmi nadčasové dílo se stále aktuálními otázkami. Bavilo mě, jak vše zapadalo do sebe, až se z toho sestavil obraz smyslu života! To vše brilantně sepsané. U této knihy jsem se opravdu nenudila, takové sci-fi je přesně pro mě. Teď už jen knihu porovnám s filmem a pak se vrhnu na další Clarkovo dílo Rajské fontány :)
Konečně jsem si vyplnil mezeru ve svém scifi vzdělání :) Teď ještě kouknout na ten film, podle kterého byla kniha napsaná. Ve své době to musela být bomba. Dnes jsou některé scény trochu úsměvné, ale pořád to je nadčasové dílo.
Pojednám vůni stránek i s propojeným pocitem stříbrného plátna: **** Představte si tvůrce, který dokázal maximální vrchol ve své práci, kde dosahuje vrcholné limity - tam si Stanley Kubrick pohrává a přidává další detaily do naprosté dokonalosti (tam, kde Stanley Kubrick ve své práci skončil ho nemůže jiný režisér jakkoliv následovat). Dílo, které pochází z jiného světa, nebo dílo, které může být odkazem naší civilizace pro mimozemskou civilizaci (jak to všechno kolem nás vzniklo?). 2001: A SPACE ODYSSEY mi mluví z duše. Tohle dílo mně zavedlo daleko za náš svět, při prvním zhlédnutí jsem se možná dotknul hvězdy, to jsi přesně nepamatuju, ale jedno vím jistě, nikdy na ten pocit nezapomenu. Vesmírná představivost už není minulostí, je nám odhalena, můžeme sledovat její krásu, tajemství a její nekonečnost. Existuje konec? Jiné světy? Nebo můžeme proniknout do jiné galaxie, jiné dimenze, nebo se vrátit v čase? ******* Myšlenka, která spadá do nejpřitažlivějších snů - ve snech, kterých se může divák během sledování dotknout a po skončení díla ve svých myšlenkách i splnit. ****************************
Každý milovník sci-fi musí přečíst knihu a vidět film. u mě by asi nakonec po dlohém přemýšlení vyhrál film. Bez knihy by ale žádný film nebyl a i tak není kniha o moc horší než film. A když přihlédnu ještě k k dat prvního vydání (případně uvedení do kin) musím říct: Nadčasové!!!
Právem klasika. Tak trochu i klíč k pochopení Kubrickova díla se spoustou odboček,která ve filmu nebyla. Clark rozhodně zaujmul i po tolika letech,jsem zvědavej na další nekonečné putování.
K přečtení knihy jsem se dostal až roky poté, co jsem viděl Kubrickovu filmovou verzi. Musím říct, že jsem byl mile překvapen, jak je příběh propracovaný a poskládaný (ve filmu mně to připadalo jen jako jeden velký zmatek). Úžasné sci-fi, které jsem hltal a přečetl snad najednou.
Do půlky se to tak nějak rozjíždí, druhou polovinu knihy jsem dočetl doslova na jeden zátah. A to jsem předtím viděl film a zhruba věděl, co se bude dít. Skvěle vymyšlené, krásně popsané, kam se může ubírat vývoj civilizace, krásně zachycená atmosféra osamělosti dvojice astronautů v kosmu, umělecky popsaná kosmická tělesa, které míjejí, a dění kolem nich. Tato kniha musí nadchnout každého snílka o cestování vesmírem.
Nemám slov. Četla jsem a četla a připadala si, jako bych létala Vesmírem taky. Zkrátka úžasná kniha, která nikdy neomrzí.
Když už jste u toho přečtěte si i Setkání s Rámou http://cs.wikipedia.org/wiki/Setk%C3%A1n%C3%AD_s_R%C3%A1mou
stejně jako film je kniha dobrá, i když u filmu ten úvod byl hodně specifický, ale pak se to rozjela v parádní jízdu...
Kniha mě zasáhla nedlouho poté, co jsem viděl epochální filmovou adaptaci Stanleyho Kubricka, film pro mě natolik nedotknutelný v jakémkoliv ohledu, že jen rozebírání jednotlivých aspektů by stálo za samostatný článek nebo diskurz. Přesto jakékoliv srovnávání knihy s filmem dostává nový rozměr s uvědoměním si, že obojí vznikalo současně: tedy zatímco filmaři pracovali na filmu, Clarke psal příběh (a obojí pak vyšlo současně v roce 1968). Byl to tedy řekněme společný společensko-vědní projekt a díky vzácnému sblížení a porozumění obou aktérů (kteří se navzájem ovlivňovali) vznikl čirý kult, kdy se film v podstatě v ničem zásadním neliší od románu a kdy si Kubrick zaslouží uznání se výtečné zfilmování naprosto nezfilmovatelného a neuchopitelného konce knihy.
Diskuze o tom, jak chápat příběh vesmírné odysey, je živá doteď, přičemž autoři diskutujícím jejich dilema neulehčili a zůstali zticha. V té záplavě interpretací se pokusím i já prezentovat vlastní názor, jak odyseu chápu sám, přičemž to nemusí být správně, ale nikdo mi to v podstatě nemůže vzít, protože oficiální pravdu ví nejspíš jen zesnulí autoři a tu se asi nedozvíme.
(Obsahuje SPOILERY!)
--- Příběh začíná několik milionů let zpět na africkém kontinentě. Pozorujeme tlupu tvorů, kteří sice jsou inteligentnější než jiní okolo, v podstatě však jen kopírují diverzifikaci jakékoliv doby, kdy vždycky vedle sebe žijí živočichové rozličného stupně vývoje. Podstatné ovšem je, že nevykazují znaky lidství ani převratného vývoje, ba co víc, jsou to utrápené bytosti, bojující o přízeň každého dne v nehostinném prostoru plného silnějších nepřátel. Následně se zjevuje monolit, těleso zcela jednoznačně mimozemského rázu, popírající fyzikální zákony, známé opům i čtenářům dvacátého století. Monolit vyzařuje do okolí zvláštní energii, jejímž účinkem je zvýšení inteligence okolních jedinců (v tomto případě opic). Opice se postaví na zadní končetiny, vezmou do ruky kost a začnou ji používat nejen jako nástroj, taky však jako zbraň proti nepřátelům, díky níž se z řadového obyvatele planety stane již navždy dominantní tvor. Tím končí první část příběhu, ve filmu trefně pojmenovaná „Počátky lidstva“, v knize neurčitěji „Předvěká noc“. Monolit (v podstatě technikálie s určitými vlastnostmi) je podle mě i popřením teze některých, že vesmírná odysea je o hledání boha nebo božského. Kdyby tomu tak skutečně bylo, potřeboval by bůh k evoluci nástroj technického rázu? Nebyl by mnohem spíše schopen jakékoliv změny zaštítit svou božskou aurou a vytvořit je tvůrčím potenciálem vlastní osobnosti (viz například kniha Genesis Starého zákona)? Tahle má domněnka se jeví jako pravděpodobnější v kontextu osobnosti Clarka (ateisty), znám je například jeho výrok: „Věda je jediným náboženstvím lidstva.“ Vím, že celý diskurz ohledně odysey se jen hemží otázkami jako „Odkud jsme se vzali?; Jaký smysl naše bytí má?“, o to ale podle mého názoru ani jednomu z autorů nešlo. A proto vnímám jako hlavní poselství i myšlenku celého díla fakt, že lidstvo je v podstatě malé oproti nekonečnosti vesmíru a celá naše dokonalost (nebo spíše nedokonalost) může být kdykoliv konfrontována s něčím daleko vyšším a nesnesitelně inteligentnějším, co jen stěží můžeme pochopit. O tom je přece poslední část knihy a poslední půlhodina filmu. A taky samotný začátek, který v kontextu tohoto dělá z celého vývoje lidstva jen nebohý experiment něčeho. ---
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Co mají společného Star Wars, Star Trek, Stargate, Alien, Interstellar a bezpočet jiných děl, která mi zrovna na mysl nepřichází? Clarkovu Vesmírnou odyseu, a to proto, že ji horem spodem vykrádají. To však neznamená, že je Vesmírná odysea čtení zábavnější než díla výše zmiňovaná. Její autor dává zakusit pocitům běžného života blízké budoucnosti, strachu o život, tiché prázdnoty vesmíru, z nepochopitelného jiného. Vzbuzení těchto pocitů je však to jediné, co kniha přináší a to je pro mě málo. Ne každý je čtenářem Clarka, ne každý je milovníkem Hard SF. Já jím nejsem.
Hodnotím lepšími třemi hvězdičkami, přičemž oceňuji styl i přínos světové SF, ale nemohu jinak.