Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3982
3982
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Přečteno za jeden den, z knížky mám husí kůži a pocit marnosti....kolik takových Bár na světě je.. též mám 2 dcery, ale tu ženskou, kterou v knížce nazývají mamka, absolutně, ani trošičku nedokážu pochopit. Dnes se mi nebude usínat snadno.
Kniha byla opravdu syrová, přečteno za jedno odpoledne. Příběh odkrývá, co může pociťovat dítě za zdmi domu, v níž žije zdánlivě obyčejná rodina. Pořádkem posedlá matka, slabošský otec a do toho starší sestra, která si ráda "přisadí", aby se zavděčila rodičům. Holka, která je vlastně bohém, je tu jaksi ztracená.
Přečteno jedním dechem za jeden den. Smutné čtení. Přemýšlím, jestli ve skutečnosti rodič dokáže tak moc nadržovat jednomu dítěti a z druhého mít obětního beránka, na kterém si vybíjí frustraci...
Moc jsem Báře fandila, aby příště dobrý úmysl nedopadl špatně...Nebo alespoň nevyvolal nepřiměřenou reakci...A aby si získala i svou rodinu aspoň přes výtvarné úspěchy...
Jak již bylo zmíněno, střídání vypravěčů dává čtenáři možnost vidět danou situaci ze 2 úhlů, za což dávám plusove body :)
Kdyby jsem věděla přesněji o čem kniha vypráví, ani se do čtení nepustím. Nemám ráda týrání dětí, ať už fyzické či psychické, protěžování jedné dcery nad druhou. Za zajímavou považuji rovinu vyprávění - střídání vyprávění dcery x matky.
Dobře se četla. Zajímavé střídání z pohledu matky a dcery. Připomnělo mi to mě. Klidně mohla být delší a propracovanější více do hloubky.
Co na to říct,jestli jste někdy dali svému dítku na zadek a pak si přečetli tohle,budete mít pocit, že jste nejhorší matka na světě ... Kniha se čte sama a rychle a zanechá stopu ....
Velmi čtivě napsáno. Příběh je skličující, naléhavý, smutný.
O hvězdičku méně dávám, protože si myslím, že to chtělo rozepsat na větším prostoru. Ale možná určitá úsečnost toho příběhu vytvoŕila správný pocit zoufalství v ději.
Dobře se to četlo. Bylo to napínavé, člověk se do hlavních postav mohl vžít a spoluprožívat to s hlavní hrdinkou. Škoda, že to nebylo psané také z pohledu táty/muže, to by mohlo být také zajímavé.
Jinak Petra Dvořáková má výborný styl psaní, který mě už zaujal v Chirurgovi a v Síti.
Mohlo to být i delší, autorka si mohla s příběhy dál pohrát.
Díky za kvalitní čtení.
Celé dva dny čtení a následně i po dočtení to byla depka černá stejně jako ty vrány, které celou knihou prostupují.
Některé ženy by matkami zkrátka být neměly! Každému někdy vypění nervy, děti umí člověka vytočit do běla, to si všechno uvědomuji (ačkoliv matka zatím nejsem), ale tohle bylo o něčem jiném...
Trnula jsem hrůzou, kdykoliv se Bára opět do něčeho pustila a nejhorší na tom bylo, že v 99% to dělala s dobrými úmysly.
A nejhorší je, že se v některých rodinách opravdu takhle žije! Vůbec si to nedokážu představit, jaké to musí být. Já měla štěstí na milující mamku (i když samozřejmě taky někdy vyletěla), ale až takhle zpětně si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí... A to nejmenší, co můžu udělat, je, že se budu snažit, aby moje děti nic takového, jako je popsáno v knížce, nezažili...
Jazyková úroveň jednotlivých postav mi také úplně nesedla, na druhou stranu jsem musela přiznat, že díky tomu byly jednotlivé monology a dialogy opravdovější, skutečnější, osobitější...
Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace!!
Přečteno jedním dechem, jako pro matku dcer a navíc stejně starých, to pro mne bylo velmi zasahující, depresivní, k zamyšlení. Velmi zajímavé dílo!
Tak tohle byla solidní deprese. Popravdě, ani několik dní po dočtení nenacházím správná slova k tomuto příběhu a vlastně ani nevím, jak jej hodnotit. Ano, je to syrové, drsné a depresivní. Pro někoho možná nechutné a nepochopitelné. Pro jiného třeba taky "normální"... těžko říct. Tady u této knihy naprosto chápu tak rozporuplné recenze.
Já však hodnotím vysoko a to z důvodu, že konečně ,,o tom" někdo píše natvrdo. O tom, jak to ve skutečnosti v některých rodinách opravdu chodí. Někteří rodiče si léčí své komplexy na vlastních dětech... o tom, že pokud jejich dítě jakkoli vyčnívá, je to hned špatně... a běda, jakmile má jiné zájmy než jeho rodiče... čím větší snaha, tím hůře pro všechny..
Tato útlá kniha je především plná emocí a zmatených pocitů osamělé dospívající dívky. Rozhodně to není čtení pro každého ale za sebe ji všem doporučuji. Počet stran je přesně tak akorát. Víc už bych nesnesla...
To co autorka dokázala vytvořit na tak malém prostoru je neuvěřitelné.
Kniha je depresivní, smutná, děsivá a rozhodně nezapomenutelná.
Příběh sledujeme pohledem dvou postav a to dvanáctileté Báry a její matky. Už od první stránky je jasné, že je něco špatně, když jednu svou dceru oslovuje neustále Katuško a druhou Baruno.
Hlavním námětem této knihy je upřednostňování rodičů jednoho dítěte před druhým. Bylo mi moc líto, jak se k Báře její rodiče a vlastně i sestra chovali. V knize se nachází i násilí páchané na dítěti.
5/5 Je to má první knížka od autorky a rozhodně ne poslední. Přečetla jsem ji za jeden den.
Rozhodně doporučuji.
Až na pár výjimek české spisovatele nevyhledávám, tak pro mě tato kniha byla spíše příjemným překvapením. Námět byl zajímavý, ale jak píše twigxi uvítala bych hlubší zpracování tohoto tématu. Myslím, že prostoru k tomu bylo hodně.
Napsano je to ctive, precetla jsem za jediny den a je fakt, ze jsem se od ni nemohla odtrhnout. Moc me zaujaly i ilustrace, ty me ke knize vlastne pritahly. Ale tim asi muj vycet pozitiv konci.
Nelibilo se mi cernobile vykresleni postav. Dej se mi zdal plochy a moc nevim, co si jako ctenar z knihy mam odnest, krome horkeho pocitu. Zaver me nedojal, protoze jsem si k zadne postave nevytvorila vztah a prisel mi tam dost na silu. Vadi mi, ze jsme se nedozvedeli co stalo za chovanim postav. Pripadalo mi, ze si autorka psala asi jen tak bez nejake koncepce. Pasaze s vranami jsem asi nepochopila, pripadaly mi, ze se tam vubec nehodi.
Celkove knize proste neco chybelo. Jako by byla napsana narychlo. Nechapu ten povyk kolem knihy a prehnane jasajici recenze. Ale sto lidi, sto chuti...
Wau. Kouzlo této knihy tkví ve zdánlivě jednoduchém příběhu, v příběhu, jehož tisíce parafrází můžeme nalézt ve svém vlastním okolí. Od začátku mi bylo jasné, že to směruje k jen jednomu konci. A byla jsem "ráda", že to dopadlo, celý příběh se tím logicky uzavřel a dostal ještě větší hloubku, jako bonus vystavěl své malé Memento mori. Tahle kniha, ve mě rezonuje celý den a ještě dlouho bude. To je známka dobrého příběhu.
Kniha se četla sama, nemohla jsem se od ní odpoutat. Vzpomněla jsem si na své dospívání a kladla si otázku, jak se asi cítí mé děti, když s nimi řeším problémy či starosti. Konec moc narychlo.
Velmi depresivní příběh, už dlouho mi nebylo z nějaké představy tak moc do breku... Pohled na konkrétní “problémy” ze strany Báry a ze strany její mámy nejspíš způsobil onu smutnou autentičnost.
Takto to dopadá, když mají děti zakomplexovaní rodiče, co si na nich léčí svoje vlastní křivdy.
Z tohoto příběhu mi bylo úzko. Úplně jsem se vrátila do dob své puberty, kdy mi přišlo, že celý svět je proti mě a každý má radši mého mladšího bratra. Ve Vránách mě hrozně rozčilovala Bářina máma, která byla taková jednoduchá.
(SPOILER) Příběh se čte úplně sám a najednou je konec. Nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila, protože téma mne zaujalo i způsob vyprávění byl velmi svižný a nekomplikovaný. Uvození jednotlivých kapitol mini příběhy o dění ve vraním hnízdě bylo velmi originální a vlastně asi nejlepší z celé knihy. Co mi ale velmi vadilo byla jazyková úroveň jednotlivých postav. S ní mám u Petry Dvořákové dlouhodobější problém - jako by nám autorka chtěla říct, že v Čechách žijí jen samí jednodušší lidé. V románu Dědina to patřilo k věci a působilo to vzhledem k prostředí dělnického venkova přirozeně, ale Chirurgovi i Vranám to naopak bohužel uškodilo. Také gradace příběhu místy pokulhává, charaktery postav nejsou detailněji prokresleny a konec, ač patřičně zdrcující, působí spěšně a vykonstruovaně.
Přelouskáno rychle a jedním dechem. Není to komplikované čtení, ani nic, u čeho si člověk bude lámat hlavu nad zápletkou, ale nad psychologií příběhu kroutit hlavou. Smutné na tom je, že takových dětí a matek jsou na světě mraky. A ruku na srdce, kdo z nás nezná nikoho, kdo by si podobným dětstvím neprošel ......