Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3952
3952
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Hodně silná kniha. Překvapilo mě, jak reálně na mě postavy i samotný příběh působily. Zaujalo mě, že je kniha psána ze dvou pohledů - a o to lépe jsem si mohla udělat názor na Bářinu matku, jejíž chování doteď absolutně nepobírám...
Uf, tak tohle je opravdu psycho. Pedantská máma, která preferuje tu "hodnější" a ta druhá je pro ni absolutní nula. Táta absolutní podpantoflák, který dokáže holku jenom zbít aby měl pokoj od řvaní své manželky. Jak smutné počtení. Barča nemá nikoho kdo by jí rozuměl, snad jen Frodo a jeho maminka. Chudák holka, sama na celém světě.
Masakr. Mě osobně vedla kniha k zamyšlení nebo spíš k utvrzení v tom, že je důležité snažit se děti pochopit - zjistit motivaci jejich jednání, i když se nám rodičům zdá na první pohled jejich jednání nepřijatelné a máme tendenci je okamžitě odsoudit... Troufám si říct, že taková - píp - jako matka v knize určitě nejsem, ale v té empatii mám mezery. Když pominu ten očividný psychický i fyzický teror, hodně na mě zapůsobila osamělost hlavní hrdinky. Neměla opravdu nikoho, kdo by jí rozuměl. Je mi z toho smutno.
Tak silný příběh, že když jsem knížku dočetla, bylo mi úzko, kterou nějakou chvíli trvalo. Autorka střídá pohled matky i dcery. Kniha je stručná a výstižná, končí tam, kde končit má, protože ne vše má šťastný konec.
(SPOILER) Recenze jsem nečetla a knížku jsem zhltla za dva večery. Masakr, pod fasádou šťastné rodinky probíhá psychické i fyzické týrání mladší dcery. Zdařilá sonda do rodinného života a docela drsný podnět k zamyšlení.
Vrány vlastně vůbec nejsou špatné, jen jsem měla podle recenzí obrovská očekávání, a tak jsem trošičku zklamaná. I tak by ale dle mého bylo nespravedlivé dát knížce méně než plné hodnocení.
(SPOILER) Dámy a pánové, tohle byl hnus. Tím nemyslím knihu jako takovou, ta byla skvěle napsaná (tím rozuměj depresivní, skličující a znepokojivá), ale to poselství. Po celou dobu četby mnou probublával bezmocný vztek a chtěla jsem té svini, kterou z pro mě nepochopitelných důvodů titulují slovem "mamka", nakopat prdel a shodit ji z mostu dolů, aby ji tam rozjezdily kamiony. Fotr zbabělec, matka obsesivně zatížená na pořádek a donekonečna upřednostňující starší dceru před tou mladší. A ta (Bára) bezelstně se pokoušející vše urovnat, "napravit se" (ačkoli nic z toho, za co dostala seřvák nebo výprask, nebyla její vina), ukazující naivní radost pokaždé, když ji učitelé za něco pochválili, protože doma na ni buď srali, nebo ji rovnali do latě. Typická rodinka, co na první pohled působí "idylicky" a těžce normálně, ale v podstatě je prohnilá, ztrouchnivělá a rozpadlá. Rodiče se nenávidí, matka trpí představou, že všechno dělá sama a ostatní by se před ní měli klanět, ve skutečnosti dělá hovno, akorát všechny úkoluje a řve. Fotr má svý starý plný zuby (N.E.D.I.V.Í.M.S.E.!), radši je venku než doma a v návalu vzteku a nenávisti, které cítí k manželce, mlátí nevinnou dceru. Starší Kačena byla taky na pěst, ta by si ten vejprask zasloužila doopravdy. Chudák Bára. Ten konec to zabil úplně - člověk by fakt zabrečel nad tím, v čem některé ty nebohé děti vyrůstají.
Knížka mě velice překvapila. Děj krásně ubíhá a i téma, které zpracovává je velice zajímavé.
Drsné upřednostňování jedné dcery před druhou. Zůstal ve mně pocit hnusu z lidí, kteří si vybíjejí svou zlost na dítěti. Hodně jsem přemýšlela, pro koho je kniha určená, pro dospělé, pro mládež? Nevím, zda bych chtěla, aby tuto knihu četly mé dvanáctileté dcery.
Malá, útlá kniha, ze které je smutno. Báry mi bylo strašně líto. Zajímavé je, jak je popsáno, jak stejnou situaci vnímá dítě, jak dospělý. Ale ta matka..fuj.
Krátká hutná ilustrace jedné nepovedené rodiny.
Hodně působivé, já nepotřebovala rozbory, proč se kdo jak chová, prostě ta rodinná konverzace byla sama o sobě děsivá. Tady nebylo třeba vysvětlování, naopak.
Přišlo mi to skutečné a uvěřitelné, jen mi trochu drhla ta představa tak primitivní a povrchní knihovnice, přece jen jsem si představovala jinou sociální či profesní skupinu. No a otcovo zvláštní chování v druhé části příběhu, to už tu být nemuselo, úplně by stačilo to ostatní…
Původně jsem chtěla dát za čtyři, ale na rozdíl od jiných obdobných knih (např. Anežka V. Hanišové), mi prostě tohle hodně chytlo za srdce, Bára byla tak moc skutečná. Dvanáctiletá holka z masa a krve, ne jen srdceryvný příběh na papíře. A matka na zabití, přičemž i když její chování bylo hrůzostrašné, pro mě stále věrohodné a vlastně nepřehnané.
A taky mě vzala i ta bezmoc, pomoc okolí byla problematická, protože nakonec týrání duševní, ač mnohdy horší než zjevné násilí, je těžko odhalitelné a prokazatelné…
Krátké, ale drsné. Smutný příběh o nevyřčených slovech a naopak až moc vyřčených. Neuznání viny ze strany rodiče a házení vše na dceru. Tahle kniha byla až moc realistická. Až moc smutná. Skvěle napsané, poklona autorce.
Moc mě zaujalo téma, takže jsem si pro ni musela běžet do knihovny. Jakmile jsem přišla domů, řekla jsem si, že si jen tak na zkoušku přečtu pár stránek. No a z pár stran se během dvou hodinek vyklubala celá kniha.
Největší pohon při čtení byly za mě rozzlobenost a neklid. Když jsem četla za matku, tak jsem nasupeně přetáčela stránky a chtěla vědět, co bude dál. Za to Barča si mě získala hned. Nebylo pro mě vůbec těžké s Bárou soucítit, dýchat a žít. Zasáhla na citlivých místech a díky této knize jsem si uvědomila, jak je moje maminka zlatá. Díky za tebe, mami.
Není mi moc jasné, komu je vlastně novela Vrány určená, jestli jde o knihu pro mládež nebo pro dospělé. Jednoduchý, černobílý styl do reálu převedené pohádky o maceše by napovídal spíš čtení pro mladší čtenáře, ale tam si zas nejsem jistá, zda jsou schopni dešifrovat příčiny "zla", proč se matka chová jak se chová ... ano, její postava je hodně černobílá, ale pro mne bohužel naprosto uvěřitelná a ani zrovna zřídkavá (a to téměř do detailů, např. jedna starší dáma z mého blízkého okolí titulující své oblíbené/neoblíbené celebrity Helenka a Lucina) - jen naštěstí bez těch fatálních důsledků. Ta slepota matčina přesvědčení o správnosti vlastního vidění světa byla pro mne asi nejpůsobivější z celé knihy, takže pokud byl smyslem této knihy nějaký apel nebo varování dospělým a rodičům, zřejmě se to povedlo. I když (čistě podle mých preferencí a za předpokladu, že je to psáno pro dospělé) k témuž šlo dojít i bez podsouvání a citového "nátlaku", jako neopodstatněné kudrlinky s vránami a bohužel předvídatelný závěr.
Přelouskáno rychle a jedním dechem. Není to komplikované čtení, ani nic, u čeho si člověk bude lámat hlavu nad zápletkou, ale nad psychologií příběhu kroutit hlavou. Smutné na tom je, že takových dětí a matek jsou na světě mraky. A ruku na srdce, kdo z nás nezná nikoho, kdo by si podobným dětstvím neprošel ......
Přečteno za jeden den, z knížky mám husí kůži a pocit marnosti....kolik takových Bár na světě je.. též mám 2 dcery, ale tu ženskou, kterou v knížce nazývají mamka, absolutně, ani trošičku nedokážu pochopit. Dnes se mi nebude usínat snadno.
Kniha byla opravdu syrová, přečteno za jedno odpoledne. Příběh odkrývá, co může pociťovat dítě za zdmi domu, v níž žije zdánlivě obyčejná rodina. Pořádkem posedlá matka, slabošský otec a do toho starší sestra, která si ráda "přisadí", aby se zavděčila rodičům. Holka, která je vlastně bohém, je tu jaksi ztracená.
Uff, tak tohle bylo opravdu náročné čtení. Vzbudilo to ve mně hodně pocitů a emocí. Opravdu neskutečně silná kniha se smutným koncem...