Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3952
3952
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Pro mě velmi emotivní. Musela jsem několikrát knihu odložit, protože jsem to nedávala. Příběh ve mě zůstane dlouho.
Jak je těžký život dospívající dívky, které nikdo nerozumí? Jak se vyrovnává matka s pocitem, že preferuje jednu dceru? Kde se schovává otec? A jak s tím souvisí vrány? Tento krátký a surový příběh jedné obyčejné rodiny mi ukázal, co opravdu v životě řešit a na co si dávat pozor. Svým stylem psaní, šokujícím závěrem, ale i nádherným zpracováním knihy, Petra Dvořáková a nakladatelství Host zvedli laťku pěkně vysoko.
Mě se knížka moc libila. Nevím jestli to je tím, že mám dceru stejně starou jako je hlavní hrdinka nebo stylem psaní paní spisovatelky. Díky za tento příběh.
Kniha neurazí, ani nenadchne... Příběh je poutavý, ale neměla jsem nutkání knížku rychle znovu otevřít, abych věděla jak to dopadne. Vykreslení psychologie postav bylo hezké a hned jsem si našla své oblíbené a neoblíbené postavy. I když musím uznat, že konec mě dostal.
Druhá současná česká próza co jsem četla za poslední dobu, kde se objevuje střídavý pohled různých členů rodiny na jeden "problém." Sugestivně popisovaná autmosféra, která je tíživější a tíživější a paralela s příběhem vran. Zajímavá jednohubka, kterou sice přečtete hned, ale v žaludku vám bude ležet hodně dlouho...
Mimochodem – občas se tu někdo v komentářích vzteká, že knížka jde po povrchu, neřeší různá PROČ, lépe nepopisuje charaktery... sakra! Viděli jste tu knížku, než jste začali číst? Je celkem tenká. A víte, co to znamená "novela" a jaký je rozdíl mezi novelou a románem?
Přečteno jedním dechem. Dovolím si poznámku k jednomu komentáři níže: v tomto příběhu JE svět černý a bílý, ať už si rodiče táhnou z minulosti co chtějí.. takhle přece ne!
Krátké ale o to intenzivnější. Dokonalá znalost nelehkého období dívky. Ukončení příběhu tak jemně a klidně (dá - li se to tak říct) a o to víc definitivně ve mne rezonuje stále...
Od spisovatelky jsem nejdříve četla titul Chirurg, velmi mi sedl styl psaní autorky, proto jsem se na knížku Vrány moc těšila a zaujala mě i tématika. Dílo se četlo velmi hezky, knížka je útlejší, děj pěkně odsýpá, ale z obsahu už jsem tak nadšená nebyla. Působil na mě velmi depresivně, pesimisticky, nevěděla jsem, na koho se vztekat dřív. Předpokládám, že to byl záměr, ale pro mě to není to pravé čtení. Oceňuji dvojí úhel pohledu na danou situaci.
Krá krá krása.
Jednoduše bych knihu popsala větou: Lehce o těžkém.
K Vránám jsem se dostala zcela náhodou na internetu. Hodně mi připomínaly i můj vlastní život a tak jsem se rozhodla si knihu zakoupit. Jakmile jsem začala číst, došlo mi, že můj život je rozhodně mnohem lepší než ten Báry a o to šokující pro mě je, že i takový život mohou některé děti mít.
Možná právě o tom tyhle knihy jsou.
Pokud mám knihu hodnotit dám 4 hvězdy. Příběh je silný a krásný, ale je napsán nespisovně (což vám přidá buď na autenticitě nebo vás to bude odrazovat tak jako mě). Na druhou stranu knize dodává lehkost právě pohled mladé dívky, která se nevyzná často ani sama v sobě.
A konec? Ten je napsán natolik jemně, aby vás položil přesně tam, kde jste předtím vzlétli.
Krátký, ale intenzivní příběh, který vám řekne o výchově dcer mnohem více než kdejaká non-fiction kniha.
Mám dojem, že bych tuhle autorku docela minula nebýt čtenářské výzvy. Tak jsem ráda, že jsem na ni narazila, protože toto vyprávění bylo opravdu tuhé sousto. Minimální prostor, maximální prožitky. Mnoho místa na domýšlení. Těším se, že příště do něčeho hodně podobného zabuduje taky kluky a otce.
Krátka, ale za to intenzívna. Obdivujem autorku, že do tak krátkeho rozsahu dokázala vtesnať toľko emócií. Ako už bolo písané nižšie, škoda, že sa tam tiež nestriedali pasáže otca.
I přes smutné téma je to velmi čtivá kniha. Střídání pohledů Báry a její mámy bylo fajn. Škoda, ze Bářin otec a sestra tam dostali tak málo prostoru. Najednou jsem byla na konci a ani jsem nevěděla jak. Během čtení jsem byla vyloženě alergická na slovo Katuška, každé slovo Baruna zabolelo. Báry mně bylo moc líto, chování ostatních jsem naprosto nechápala (včetně výchovné poradkyně). Konec jsem fakt nečekala. Ten mi vyrazil dech. O kolik by vztahy mezi lidmi byly jinačí, kdyby lidé více komunikovali a dokázali si naslouchat, místo aby svoje pocity v sobě dusili a frustraci si vybíjeli na ostatních ...
Kniha která má pěknou obálku, ovšem obsah je slabý. Líbí se mi téma i zpracování, které dává prostor matce i dceři, ale působí to na mě jako první verze rukopisu, který se omylem dostal do tisku. Knihu jsem dočetla včera a dneska už bych nevěděla jak popsat hlavní postavy. Nemají charakter - pouze na ose hodná/zlá a občas něco mezi. Nechápu jejich motivace - na to jsou moc šablonovité. Za mě jsou Vrány promarněnou příležitostí. (O tom jakým způsobem jedná s dítětem výchovná poradkyně se snad ani nemá smysl zmiňovat.)
18/21 Krátký příběh, přesto je v něm řečeno vše. Kdyby byl byl podán jen v pohledu Báry, neměl by takovou hloubku, jako když se podíváme do nitra její matky. Po přečtení ve mně zůstalo několik otázek, ale zřejmě to byl záměr autorky, ať si každý udela závěr sám.
Dlouhé tak akorát , výstižné - sem tam ukápla slza .
Bylo by zajímavé připojit pár kapitol z úst otce , ale kdoví kam bychom se dostali.
Silný příběh, který je napsán naprosto precizně, takže se čtenář snadno vcítí do kůže hlavní hrdinky. V knize se střídá vyprávění dcery a matky, což bylo super. Kniha má spád a dobře se čte.
Nemám slov, knihu jsem přečetla za jedno odpoledne u vody a i když slunce dost hřalo, mě teda u knihy mrazilo... Tak strašně ze života a tak strašně smutné a tak strašně nespravedlivé....Tato autorka rozhodně patří mezi můj top! Stále vede Dědina, ale Vrány ji dost šlapou na paty...
Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak rozbrečela. Tak krátký příběh a tak silný! Přečteno za pár hodin, od toho prostě nešlo odejít. Geniálně sepsané rodinné vztahy a problémy s tím související - vlastně ani od matky, otce ani Barči nepřišlo žádné pochopení. Společně fungovali, ale každý si jel svoje a neposlouchal - nevnímal. Podobné problémy řeší většina rodin a neumí vnímat nikoho jiného než sebe. Nekonečné rodinné konflikty kvůli úklidu, neposlušnosti, odmlouvání, nekonečné nespokojenosti... apod.
Nádherná kniha s hlubokým obsahem. Mám dítě ve stejném věku jako hlavní hrdinka a nesmírně mě obohatil názor na život z jejího pohledu. Děti nás mohou mnoho naučit, protože snadno zapomínáme na to, že i my jsme byli dětmi. Bolestné vyústění mě zasáhlo. Jedna z knih, které se dají číst víckrát.