Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3951
3951
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Druhá kniha od autorky a její schopnost psaní a vyjádření pocitů mě dostala. Kniha je velmi čtivá, chvilkama se mi stahoval žaludek. Původně se mi do knihy nechtělo, odrazoval mě přebal, ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, rozhodně to stálo za to.
Naprosto mě učarovala obálka knihy, ale ta nedělá příběh, že.... Krátký příběh, který by určitě zasloužil pár stránek navíc s vysvětlením určitých motivů chování lidí kolem Báry. Ta ,,bílá" místa příběhu jsem si však vyložila tak, že jde o pohled do duše malé holky a v takové hlavě je spousta neznámých veličin, který se vyjasňují až se zkušenostmi a věkem, tím jsme si prošli všichni.
Nemohla jsem se odtrhnout. Člověk si nevyhnutelně celou dobu říká, z jakého důvodu to nakonec špatně skončí a že těch možností je! Z chování některých postav mi bylo úzko až nevolno a Báru jsem tolik litovala a opravdu se o ni bála. Obdivuji autorku, jak mistrně střídá pohledy dospělé matky a její dospívající dcery. Při dočítání pozdě v noci mě mrazilo. Nemohla jsem pak usnout, nešlo to "jen tak strávit". Už je to pár dní a stejně ve mně příběh rezonuje. Kéžby takové příběhy byly jen smyšlené.
(SPOILER) Ta matka byla psychopat. Upřednostňovat jedno dítě před druhým, žádná pochvala, jen výčitky, pořádek přednější než vlastní dítě a vytáčet nesmyslně manžela, který si to pak vylije na Báře. Starší Katuška, už to jméno mě vytáčelo se taky chovala jako svině a ne sestra. Opravdu dysfunkční rodina. Úplně mě mrazí, když si představím, že by tak někdo mohl žít. Ono se říká, že některé matky žárlí na vlastní dcery a soutěží s nimi, to asi v životě nepochopím. Pro vlastní dítě jen to nejlepší. Tady během příběhu jsem celou dobu měla lehký pocit bezmoci. Řešit jednu chybějící stránku v časopise z knihovny jako krádež a nebo bít dítě za špatně zabalenou vložku. To mě fakt doslova sralo. Matka byla na pár facek, ne Bára. Dalo mi zabrat, abych to dočetla.
Mrazivý příběh, až máte vztek, že se něco takového opravdu často děje. Musela jsem na knihu myslet ještě několik dní po přečtení.
Tak jak recenze slibovaly: temný příběh. Přesto čtivý a já dostala emocionální zážitek s velkým přesahem. Příběh je naprosto uvěřitelný, až z toho mrazí.
Baruna a Katuška. Už jen to oslovení říká mnoho a prolíná se celou knihou.
Báru jsem vlastně jen litovala. Výtvarně nadaný bohémský dítě, který žije ve stínu svý poslušný a vzorný sestřičky.
Netušila jsem, kam až to dospěje a ještě dlouho po dočtení jsem na knihu myslela.
Hvězdu dolů za to, že bych si asi strašně ráda konečně přečetla českou prózu, která bude začínat na dně suchýho záchoda, ale ukáže, že každej má šanci se z těch srágor vyhrabat. Protože zmar a tragédie na mě teď dýchá snad ze všech novejch českejch knih...
Nikdy som pri knihe neplakala, ale dnes som sa skutočne neudržala. Krásne citlivo podaný svet pubertálneho dievčaťa v kontraste s istým spôsobom egoistickej matky. Nemôžem k tomu napísať nič viac, pretože si myslím, že túto knihu by si mal prečítať každý.
Moc prosím, hledejte na vašich dětech to nezkažené a dětské, inspirujte se, nechte se vést. Nehledejte chyby!!!!
Bylo to krátký, vlastně jen náčrtek života jedné rodiny, a přesto silný, zanechalo to ve mně fakt nehezkej pocit, a kdyby to mělo rozměr románu, vlastně bych to ani číst nechtěla, protože témata týraných dětí nevyhledávám. Dvořáková vykreslila fakt tísnivou atmosféru domu, v němž rodiče jsou natolik zahleděni do sebe a svých problémů, že nedokážou a asi už ani nechtějí vnímat pocity svého partnera ani dětí, přičemž jedna z dcer se na matce provinila pouze tím, že je povahově úplně jiná než matka (a než starší sestra, která se matce naopak podobá). Rozhodně ale nemá nezvladatelnou povahu, jak píše anotace, s tím bych fakt nesouhlasila. Jen není tak pořádná a občas se ztratí ve vlastním světě. Nyní, když sama čekám druhou dceru, přeji si, abych hlavně nebyla taková kráva, jako matka v knize.
S knížkou o chirurgovi jsem u autorky měla problém pro její banálnost, tohle je ale jiný čajíček. Jako rodiče dvou puberťáků se mě bytostně dotkla. Samozřejmě je trochu až moc černobílá a moc věřím, že takový extrém v běžné realitě existuje jen zřídka, i přesto budiž knížka varováním pro všechny rodiče, čeho se mohou na svých dětech lehce dopustit. Děsivý příběh jen pro otrlé. Literárně paráda, nešlo přestat číst. Výborně vystavěno.
Knížku jsem přečetla za jeden den, nedalo se od ní odtrhnout. I když jsem si z počátku nedokázala zvyknout na nespisovnou češtinu... Nicméně jazykově mě tu zaujala autorčina práce se jmény. Matka Báru nesnášela, neustále jí říkala Baruno, ale když mluvila s někým cizím, tak to hned byla Bára, Barča. A její milovaná starší dcera byla zásadně Katuška. Naprosto přesně to vypovídá o vztazích mezi nimi, o přetvářce před světem. Je to drobný detail, který někdo může považovat za samozřejmost, ale díky tomu je vidět, jak má autorka příběh plně ve svých rukou a přemýšlí nad ním.
Konec mě zaskočil. Nejsem si jistá, jestli měl být opravdu tak abstaktní nebo tím autorka chtěla jaksi metaforicky vyjádřit krutou realitu.
V každém případě kniha si mě získala a mohu ji jedině doporučit.
Ze začátku jsem si říkala že je to plácaní nějakých puberťaček, ale postupně se z knihy vyloupnul velmi silný příběh. Jsem učitelka a kniha pro mě byla velkou inspirací a poučením.
Pro mne jako rodiče bylo srdcervoucí číst, jak vlastní matka absolutně nerozumí svému dítěti. A úplně jsem cítila osamělost a často bezradnost Báry. Knížku jsem musela dávkovat, vyvolávala ve mně příliš silné emoce.
Knížka, která mě zprvu zaujala svojí obálkou a která mě za poslední dobu opravdu chytla a nešlo se od ní odtrhnout. Myslím si, že je zajímavá jak pro mladší tak i straší čtenáře.
Knihu jsem si půjčila a za odpoledne ji přečetla. Proste nešlo přestat! Byla jsem pohlcena.
Nebýt Výzvy, asi si to nepřečtu. Anotace nezaujala. Čekala jsem původně zápletku jinde.
Ale tohle byl teda mazec. Jednak se to dobře četlo, jednak mě čím dál víc štvala ta matka, která by si měla léčit své OCD a jednak jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
Konec mě zaskočil, ale ve finále vlastně to asi jinak dopadnout nemohlo. Kdekoliv by jí bylo líp. Snad se s pubertou svých synů poperu mnohem lépe.
První setkání s autorkou, ale bohužel mi tolik nesedla, zkusila jsem ještě Sítě, kde jsem vyloženě trpěla. Zatím další knihy odkládám.
Úzká kniha, kterou jsem velmi rychle přečetla. Jednoduše psaná. Příběh dospívající dívky, která to v rodine nemá jednoduché. Konec mě opravdu dostal... Po docteni knihy jsem jen několik minut zírala a nebyla ničeho schopná.
Tak tato kniha opravdu stoji za přečtení. Doporučuji