Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3951
3951
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Čte se tak lehce, že prostě musíte otáčet stránku za stránkou a pak se zamyslet, jestli jsou ty moje děti šťastný a nezažívají žádné bezpráví, a jednou budou na dětství vzpomínat s láskou.
Knihu jsem dostala jako dárek a svým popisem mě moc neohromila, myslela jsem, že si jí snad ani nepřečtu. Poté jsem si ale zalistovala a zaujaly mě krátké pasáže z pohledu vrány. V tu chvíli jsem se rozhodla, že si knihu přečtu. Nakonec mě kniha překvapila, nemohla jsem se od ní odtrhnout a skončila přečtená za jedno odpoledne. Myslím, že to nemusí být úplně čtení pro každého, i já měla občas problém, aby mě kniha nedeprimovala, ale myslím, že si na ní každý může zároveň najít něco pozitivního. Konec byl zpracován velmi dobře a je důvodem proč dám knize místo 3 hvězdiček 4.
Krátká novela, popisující vztah matky a její 12leté dcery, ve mně vyvolala daleko více emocí než kdejaká bichle. Matku jsem měla chuť praštit něčím po hlavě a o malou Báru jsem se permanentně bála.
Smutné čtení, které vás i přes svou (ne)délku pohltí.
Bohémství a řád se těžko snáší - v jednom dívčím pokoji, ve společném domě, v rodině. Zvlášť když je v tom člověk sám a je ještě dítě. Ovšem pokud má za sestřičku vzornou Katušku (ale nekřivděme, příběh z pohledu Katky by mě taky zajímal, ona v tom šťastná není!). Ještě hůř, když je vztah mezi rodiči na bodu 0 nebo i níž, otec má choutky, je cholerik a násilník a máma je deprimovaná, pořádkumilovná a chtěla by mít klid a dům jak z katalogu. Já tu matku v té touze po pořádku a řádu chápala, ale samozřejmě v téhle přehnané vypjatosti už to byla kráva. Násilí fyzické, psychické, konkurence mezi dospívajícími sestrami prakticky ve všem - k tomu konci to směřovalo. (Přiznejme si, že mohlo být i hůř... za pár týdnů nebo měsíců by měla Bára o zážitek navíc, to je jasný...)
(SPOILER)
"Nadšení" ze mě po dočtení této knihy doslova sálá. I přes velmi smutné téma jsem knihu (díky malému počtu stran) zhltla během jednoho dne. Týrání dítěte je v dnešní době více než běžné. Dítě je jedno z nejcitlivějších a zároveň nejzranitelnějších stvoření. Mnohdy ve svém věku spoustu věcí nepochopí nebo si je nedokáže úplně správně vyložit. Někdy stačí maličkost a člověk může dítě nevědomky zasáhnout na tom nejcitlivějším místě. O to hůř, když rodiče dětem ubližují s plným vědomím. TAK JE TOMU I V TÉTO KNIZE.
Už na první stránce se mi v hlavě rozblikala varovná kontrolka, když jsem narazila na oslovení dcer Baruna a Katuška. Tušila jsem, jakým směrem se dále bude příběh odvíjet, ale že to bude "takové", to by mě ve snu nenapadlo. Autorce se na pár stranách povedl vykreslit neuvěřitelně silný a dojemný příběh. SMEKÁM.
Perfektní styl vyprávění; perfektně vykreslené jednotlivé postavy; situace, ve kterých největší roli hrají emoce. Takto psychicky rozložená jsem se ještě po dočtení žádné knižky necítila.
Příběh je vyprávěn z pohledu Báry a její matky. Autorka nemohla udělat lépe. Nad Barunkou se mi svírá srdce ještě teď. Přitom je to naprosto normální holčička v pubertě. Kolik párů, které nemohou mít děti, by dalo cokoliv za to, aby nějakou takovou Barunku mohli mít. Matka byla naprosto odporná. Její myšlenkové pochody mi rozum absolutně nepobíral.
A ten konec? Skončilo to tak, jak to skončit mělo.
Nádherné ilustrace a zajímavé básničky, které přímo kontrastují s příběhem.
Doufám, že se příběh dostane do podvědomí co nejvíce lidem. Za přečtení stojí, i když je to velmi bolestivé.
Nebylo to pro mě příjemné čtení. Bylo mi líto celé rodiny, jak jsou zaseklí a bez chuti něco změnit. A nejvíce samozřejmě Báry. A bude to možná znít podivně, ale byla jsem ráda za takový konec. Neviděla jsem jiný způsob, jak by se celá situace mohla kdy zlepšit.
Asi nejsem cílová skupina autorky, takže ani nerozumím tak vysokému hodnocení, které mne k četbě nalákalo. Děj hodnotit nechci, takovými osudy jsem dennodenně obklopena, tudíž nevidím důvod, proč bych měla být uchvácena. Jsem ochotna dát jednu hvězdu za obálku a druhou za ukončení osudu Báry, zbytek byl katastrofální. Od naprosto odporné češtiny (chápu, že jsem tímto měla být postavám blíže-nepovedlo se), přes ploché, šablonovité postavy, po podivnou příběhovou, nic neříkající linii (vážně je potřeba představovat dospívání dívky prostřednictvím podoby menstruace a způsobu balení vložky?). Nejsem puritán,jen takové podrobnosti mají mít své opodstatnění a načasování... Mám pouze intenzivní dojem znechucení. To bylo cílem?
Smutné, hrozně smutné. Na tento příběh nikdy nezapomenu. Barunko, je mi to moc líto.
Hned od první kapitoly mě neskutečně štvala matka hlavní hrdinky Báry. Bára je na prahu dospívání a všichni víme, že toto období není jednoduché pro nikoho - pro člověka osobně i pro ostatní. Skvěle zpracovaný příběh, smutný, bolavý a syrový. A ve mně celou dobu rezonoval smutek, lítost a beznaděj.
Podle náznaků z anotace jsem čekala úplně jiný příběh, ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Novela je to velice hutná a strhující, nabízí psychologickou sondu do chodu jedné domácnosti. Vylíčené události jsou též zajímavě zachycené - ze dvou úhlů pohledu, matky a dcery Báry. Pro úplnost mi však trochu chybí i pohled starší dcery Katky.
Kniha odkrývá velmi bolestné téma neporozumění, neschopnosti komunikace a odcizení v rámci úzkého kruhu rodiny, dotýká se i několika tabu témat, jakým je např. první menstruace.
Autorka skvěle vystihla křehkou psychiku dospívající Báry, která si neví rady sama se sebou a se světem okolo: nabaluje na sebe pomyslné vrstvy zbytečných nedorozumění, což nakonec nabývá obludných rozměrů. Oproti ní postavila tvrdou a panovačnou, zároveň však přecitlivělou a méněcennou matku, která své emoce nedokáže ukočírovat. Postava starší dcery Katky se mezi nimi poněkud ztrácí, není nijak vyhraněná, její submisivita je vlastně výsledkem výchovy: chová se tak, jak od ní rodiče očekávají. Obrázek o otci si děláme zpětně, až z jeho chování, kdy si až příliš silně uvědomuje Bářin přerod.
Svým námětem by kniha klidně vydala i na obsáhlejší román - autorka je však mistr zkratky: na malý prostor dokáže vměstnat neuvěřitelné množství informací. Zajímavá je i paralela k vráně, která ze svého hnízda pravidelně pozoruje život za oknem protějšího domu.
Tak tohle bylo.. strašný. Vážně moc smutné a depresivní čtení.
Nechtělo se mi do knihy dlouho, kvůli tomu týrání (ačkoliv děti nemám, tohle moc nezvládám). Labilní matka jí týrá psychicky, otec fyzicky. A Bára si vždy vybírala mezi tim "lepším" zlem. Její sestra byla taky pěkná potvora, no a když se tohle všechno skloubí.. vyjde z toho horor pro dospívající dítě.
Strašný. Strašný. Strašný.
Tak nadané dítě, které si chtělo jen užít dětství, malovat a dělat si svoje věci.. a takhle utrápené.
Přečetla jsem během chvilky, nedalo se odtrhnout.. snad každý rodič by si toto měl přečíst, a zamyslet se nad tím, co je pro jeho dítě nejlepší.
Smutné, žalostné, prostě strašné. Do čtení jsem se musela nutit, ale jenom proto, že jsem měla strach, co se bude dít v dalších kapitolách. Po přečtení jsem zůstala celá jak opatřená. Komentář píšu až po dvou dnech. Nerada srovnávám, ale po Chirurgovi je toto úplně jiná liga. Plný počet.
Páni. Tato kniha mě velmi dostala. Příběh je skvěle vykreslený a myslím si, že by si ji měli přečíst jak všichni rodiče, tak i adolescenti. Přečteno velmi rychle.
Z knihy mám dost nervydrásající pocity, protože být v roli Báry, tak opravdu nevím, co bych dělala...
Příběh samotářské holky nepřijímané nejen v kolektivu, která najde "vysvobození" úplně jinde mě celou "rozflákal na kousky."
Velmi silný a smutný příběh o výtvarně nadané a rodinou zcela nepochopené náctileté dívence... Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bavilo mě, že příběh je vyprávěný dvěma postavami - z pohledu matky a dcery, - takže čtenář má možnost nahlížet na děj z více úhlů pohledu a dostává prostor více porozumět jednotlivým aktérům. V průběhu čtení tak dovede pochopit (ačkoli určitě ne omluvit či schválit) i jednání aktérů, s nimiž by v první řadě vůbec nesympatizoval. Žalostný příběh je barvitě ilustrován i prostřednictvím krátkých pasáží, vložených mezi kapitolami, které vyprávějí o vranách, jež žijí na stromě před rodinným domem. Knihu rozhodně nedoporučuji jako oddechové čtení, jelikož po jejím přečtení ve vás zbyde mnoho rozporuplných emocí a na mysli vám bude vyvstávat milion otázek. Určitě ale stojí zato věnovat jí čas.
Wow. Malá knížečka, ale skvěle napsané (přepsané) pocity matky a dcery. Hodně silné.
(SPOILER)
Zápletku jsem čekala někde jinde, takže mě konec překvapil. I svou abstraktností.
Celou knihu mě hrozně iritovalo všude používané “mně”. Nevím proč.
Co se týká příběhu, tak matka je prostě magor do úklidu, řekla bych, že je to nějaká forma OCD, kterou by si ráda zrcadlila ve svých dcerách. Co čert nechtěl, ta mladší má prostě jinou povahu a za to je bita - doslova i obrazně.
Naprosto nechápu, jak matka může jít “vyřvat” otce za to, že si dcera něco neuklidila a on, nasrán na manželku, která má evidentně problém i s tím, že někdo špatně mrkne, jde seřezat dceru, aby měl doma klid.
Nechápu, jak matka může vůbec tak špatně smýšlet o svých vlastních dětech.
Dočetla jsem to před chvílí a jsem tak naštvaná! Proč tu sociálku ti učitelé přeci je nezavolali…
Stojí ta přečtení, ale je to fakt smutný a nepříjemný čtení.
Nemám silu napísať nič duchaplné.
V priebehu čítania mi bolo priam až fyzicky tak zle, ako už dávno nie.
Neviem, či viac ľutovať postavu matky, alebo dcéry.
Na tomto príbehu je strašné vedomie toho, že sa stačí pozrieť z okna a v ktoromkoľvek inom okne kde sa práve svieti, alebo aj nie môže hniezdiť podobná Vrana.
A ešte strašnejšie je uvedomiť si, že chtiac nechtiac môžme mať podobné Vrany doma. A nevedieť o tom. A ešte si aj myslieť, že predsa robíme všetko len to najlepšie a pre ich dobro.