Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3976
3976
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Vrány jsem zpracovávala jako semestrální práci do současné české literatury a myslím, že jsem si zvolila dobře. Od autorky jsem doposud nečetla žádnou knihu, prostřednictvím Vran jsem se s autorkou setkala poprvé. Už na první pohled mě zaujala obálka, která ve mně vyvolává jakousi úzkost. Příběh mladičké dívenky, která byla obklopena pouze nepochopením, kritikou a pohrdáním a útočiště nalezla až u v podstatě cizí osoby mě hluboce zasáhl a srdce mi pro ní krvácelo. Zároveň jsem ale pociťovala obrovský vztek vůči matce, která by měla milovat obě své dcery a chránit je, a přitom byla jedinou příčinou všech tragických událostí. Její chování jsem nedokázala pochopit ani omluvit. Myslím, že přestože se autorka tématem nezabývá příliš do hloubky, ale jedná se spíš o povrchovou záležitost, vzhledem k rozsahu knihy to není na škodu. Konec, který si může čtenář volně interpretovat byl dokonale zvolený.
Tuto překrásnou knihu jsem četla už docela dávno a stále mi leží v hlavě, je to jedna z nejlepších knih, které jsem vůbec četla. Reálný příběh, který je velmi smutný a ještě smutnější je, že tyto věci se nedějí jen v knihách...
Krásně vypravená kniha, důležité téma, ale... tomu obrazu chybí hloubka, zůstal plochý. Nicméně jsem vděčná za scénu, ve které učitelka s výchovnou poradkyní "řeší" slohovku žákyně, která se spontánně vypsala ze svých trápení. Obávám se, že dospělí někdy místo pomoci (aniž by to tak chtěli) dítě přesvědčí, že nikomu nemůže věřit a má si dávat pozor, aby si o pomoc neřeklo... V tomto je příběh určitě výborný, ukazuje bezmoc - a snad i zcitlivuje pro vnímání druhých. A to není málo...
Šílená frustrace z matky přímo stříká. Takový člověk nikdy nebude šťastný. Ano, dcera si neuklízí a věnuje se hlavně malování ,ze kterého je pak nepořádek,ano,ale vždyť je to ještě dítě !!
Za mě úžasná kniha
Autorka se dotkla tématu o kterém asi něco ví. Sama nebo z doslechu, vyprávění... Literární ani psychologické zpracování mě nezaujalo.
Přečteno za dopoledne .Je mi z toho špatně a smutno. V částech, kde se vypravěčem stává matka , mnou cloumal vztek a jiná než velmi sprostá slova mě nenapadala.
Kniha je depresivní, jde vlastně o prolínání dvou deníků - matky a dcery. Matka - nebaví ji zaměstnání, prudí ji vedoucí, manžel se o nic nezajímá, všichni jenom dělají nepořádek a neuklízí po sobě. Spokojená je jenom, když se může něčím pochlubit a tlachat s podobnou slípkou Irenou. Frustraci si vybíjí na dceři, která také není bez chyby. Matka preferuje starší dceru. Otec - tak trochu zvrhlík, vztek z hádek s manželkou si vybíjí na dceři tím, že ji bije. Příběh je krátký, je to jen taková sonda do této nefunkční rodiny. Bára je nešťastná, ani se jí nedivím. Matka by měla mít místo dcer loutky, tahala by za nitky a panenky se posunovaly. Báru uspokojují výtvarné činnosti, které ale vedou k nepořádku, který prudí matku. Začarovaný kruh. Nic se nedozvíme o společné činnosti - příprava jídla, nějaká hra, výlet - jenom hádky, řev a uklízení. Kdyby kniha měla 300 stran, tak to bude pořád dokola. Jinak to ani dopadnout nemohlo.
Moc, moc smutné, právě proto že víme tak nějak všichni že je to velmi reálné a zároveň velmi ožehavé téma, které se dá snadno zneužít. Rozplakalo mně to.
První moje kniha od autorky a jdu určitě do další. Krátké, ale o to více čtivé. Velmi silný a smutný děj. Na mě možná moc rychlé zakončení.
Kniha se čte velmi dobře. Téma je zajímavé. Ale zklamal mě konec, přišel příliš brzy a člověk neví co si o tom vlastně myslet.
Skvelý príbeh z pera Petry Dvořákovej ma prekvapil. Zhltla som ho ako malinu a ostala mi po ňom v puse pachuť smútku a beznádeje. Hlavne z nedoriešených vzťahov. Ktovie ako príbeh tejto rodiny po TOM pokračoval...
Je mi smutno, je mi to líto... Krátký příběh, který ve vás dlouho zůstane...
Silný příběh velmi čtivě napsaný. Dlouho se z konce příběhu budu vzpamatovávat,opravdu pro mě nečekaný.
No jako uf. Dílo rozsahem krátké, ale hlavu vám zaplní víc než dostatečně.
Jak silně může na mladého člověka, ještě dítě, působit prostředí, ve kterém se cítí nemilovaný, odstrkovaný, ponižovaný a vždycky tak nějak špatný, i když ve skutečnosti nic zlého nedělá. Jak zhoubně může působit nepochopení a neochota přijmout cokoli vybočujícího z (ab)normálna.
Vnímání z pohledu dítěte je zpracované skvěle, až jsem si říkala, že to Dvořáková nemohla nezažít. A říkejte si, o chcete, třeba že nikdo není černobílý, ale ta matka je ultrakráva.
Možná se mě to celé tak dotklo, protože to není fikce, pro mnoho dětí je to realita a každodenní chleba. Je mi z toho úzko.
Realita života nemilovaného dítěte, nepřijetí a tresty pro malichernosti probíhající jako něco samozřejmého. Bylo mi při čtení hořko. S těmi dětmi pracuji a vím, že jich je u nás opravdu mnoho.
Z knihy mi bylo úzko a ještě dlouho na ni budu myslet. Sama jsem si prošla depresí, která souvisela částečně i s mým dospíváním a na tu beznaděj a touhu zavděčit se, kdy vše bylo marné, jsem si během poslechu mnohokrát vzpomněla. Vrány jsou kniha, kterou určitě nebudu chtít číst podruhé, ale doporučila bych ji každému, kdo nehledá pouze oddechovou literaturu. Oceňuji zejména, že je příběh psaný z pohledu dcery i matky, byť zejména postava matky byla na zabití. Od Petry Dvořákové jsem četla ještě Dědinu a považuji za jednu z našich nejlepších současných autorek. Plánuji si určitě od ní přečíst knihu další, jen po Vranách musím zařadit nějakou lehkou odpočinkovou literaturu...
Krátká a silná novela plná syrovosti a utrpení. Dojmy z knihy budu zpracovávat ještě nějaký čas.
Petra Dvořáková mě naprosto dostala a spoutala. Má výborné vypravěčské schopnosti, dokáže se vžít do jakékoliv postavy.
Strašně smutný. Přečetla jsem najednou, protože jsem doufala, že se nakonec vše vysvětlí a dobře dopadne. Knížku doporučuji, pokud nečekáte lehké a odpočinkové čtení.
Hodně depresivní příběh jedné rodiny-nerodiny.