Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3974
3974
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Kniha mi od dočtení rezonuje v hlavě a nejsem schopná napsat vlastní komentář. Odklikala jsem spoustu palců a jen se ptám, kolik takových rodin je kolem nás a jestli se s nimi dá něco dělat :(
Jako z tohodle mi vubec dobre neni. Napsat, ze to je super kniha v ramci tematu je dost blbost. Jen porad neumim uverit, ze nejaky takovyhle situace jsou fakt realny. Uf.
Krátký, mistrně napsaný příběh matky a dcery. Syrový pohled na dysfunkční rodinu, která dělá vše pro "dobro" svých dětí.
Doporučuji, ale při čtení mi bylo vážně fyzicky zle.
Knihu jsem zfoukla za jedno odpoledne, což se mi tedy ještě nikdy nepovedlo. Vypovídá to o tom, že mě kniha velice zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem jí nedočetla celou. Moc se mi líbí obálka i těch pár jednoduchých, přesto krásných ilustrací hned na začátku. Petra Dvořáková má v každé knize úplně jiný styl psaní, dokáže přesně mluvit za danou postavu. Občas si v jejích knihách nejdříve musíte přivyknout, než se pořádně začtete, ale zde to šlo úplně samo. Vypráví to naprosto ,, naférovku" a přesně něco takového jsem momentálně potřebovala. Co se týče příběhu samotného. Je zde skvěle popsaná nechápavost rodičů a dětí navzájem. Nachází se zde pohled dvanáctileté Barči, která je za něco neustále trestaná, přitom chce mít prostě občas svůj názor a navíc se snaží být poslušna jak jen to jde. Poté se zde na druhou stranu nachází pohled její matky, která chce spořádanou domácnost a křičí kvůli každé maličkosti. V knize lze naprosto jasně vidět, že dítě potřebuje nutně rodinou lásku a podporu, která se ovšem Barče nedostává. Její matka má ještě ke všemu raději svou starší dceru Katku, ta totiž poslouchá na slovo a vždy udělá vše přesně jak má. Vše bylo naprosto realistické a nedělalo by mi problém věřit tomu, že to bylo napsané podle skutečné události, protože to, co zde bylo se děje každý den spoustě dětem po celé zeměkouli. Naprosto jsem se vžila do role hlavní hrdinky a soucítila s ní, i když můj vlastní příběh je v mnoha ohledech úplně jiný. Přece se ale našly momenty, ve kterých by jsme si rozuměly. Vůbec nevím co se mám myslet o zakončení knihy. Na jednu stranu mě naštvalo, že se teda nedozvíme jak to dopadne, nýbrž na druhou stranu někde v hloubi duše vím, že přesně takhle to mělo skončit.
+ celkový vzhled knihy a ilustrace na začátku
+ oba pohledy na danou věc
+ jednoduchý styl psaní
- nic prostě ,, wau "
Přečteno za dvě hodiny, po které jsem měla pocit nespravedlnosti a zmaru. Od příběhu se nedalo odejít a ten konec! Uf...
Kniha napsána z pohledu matky a z pohledu dcery. Příběh vykresluje nešťastně pojatou výchovu dospívající dívky a její důsledky. Dává prostor k přemýšlení nad jednáním matky a jednáním dcery v různých situacích. Uvědomila jsem si, jak je důležité citlivě vnímat děti, vážit slova a vytvářet láskyplné a tolerantní prostředí jak v rodině, tak ve škole.
Tomu hrubému příběhu daly vrány křídla, lesk a pocit odstupu. Někdy jsou dva andělé na jedno peklo málo...málo drsní?
"...nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije."
Precteno na jeden zasah. Duvodem nebylo to, ze jsem se od knihy nedokazala odtrhnout. Prave naopak, chtela jsem knihu zaklapnout, a nemit na hrudi z pribehu takovy tizivy pocit. Pocit bolesti z toho, ze takoveto pribehy, mohou byt skutecne, ale nemely by se dit. I kdyz si myslim, ze se prece jen deji. Takze jsem knihu proste precetla za jeden vecer, aby jsem ten pocit smutku nemusela prozivat 2 dny. Urcite doporucuji k precteni.Musim pochvalit i ilustrace v knize.
Nechápu to vysoké hodnocení. Příběh pořád dokola, žádné vyvrcholení, žádné rozuzlení.
Námět by si podle mě zasloužil hlubší a podrobnější rozpracování. Knížka se četla dobře, rychle, ale chyběly mi spojitosti, motivy postav. Černo-bílost charakterů také na úrovni nepřidala.
Knížku jsem ráno otevřela a přečetla na jeden zátah, až tak silný příběh to byl.
Pokud jste Vrány ještě nečetli, vzhůru na ně, nešlápnete vedle
Takový jednoduše napsaný, nenápadně gradující příběh. Čím jednodušeji napsaný, tím víc vynikne jeho tragedie. Uzavřená dynamika tzv. úplné rodiny, která je zvenčí nedotknutelná a uvnitř naprosto nevědomě (ne)funkční. Každý nepropustný systém si najde svůj vlastní ventil pro nesnesitelný tlak, který tam vzniká a není vědomě zpracováván.
Jak vidno, k silnému příběhu není potřeba mnoha stránek. Tohle ve mně bude ještě hodně dlouho doznívat. Je tu již tolik komentářů, že bych pouze opakovala napsané. Stojí nejen za přečtení, ale i za hluboké zamyšlení.
Od Petry Dvořákové jsem četla jen tuto knihu. Poměrně rychle přečteno i díky tématu, kterým si myslím, že je primárně nevyvážená pozornost rodičů vůči dvěma dcerám. Pochopení nachází emocionálně týraná Bára až u učitele výtvarné výchovy a jeho matky, taktéž umělkyně. Ale co může 12letá dívka proti rodičům, kteří ji nechápou a neumějí dát šanci? Takové matky by zasluhovaly..., stejně jako otcové, kteří slepě svým ženám naslouchají.
Narozdíl od jiných knih autorky mi tohle přišlo jako docela rychlokvaška s nezáživnými charaktery. Atmosféra sice byla depresivní a některé vztahy zajímavé, nicméně v porovnání s jinými autorčinými díly jde o slabší knihu. Co se mi opravdu moc líbí je obálka.
Tohle bylo rychločtení a rozhodně nesdílím takové načtení jako spousta komentujících.
Přišlo mi, že to je čtení pro náctileté dívky. Téma se mohlo trošku rozvést do hloubky. Jedna dcera obdivovaná a druhá zatracovaná a trestaná za každou pitomost. Neustálé používání oslovení Baruno mě iritovalo. A vůbec v celé rodině příšerné vztahy.
Knihu jsem otevřela a zavřela ji, až jsem dočetla do konce. Podle mě by zasloužila větší rozpracování, co se týče rozboru postav a vztahů v rodině. Téma je to natolik silné a citlivé, že by si to dle mého zasloužilo. Jinak je mi z příběhu těžko a smutno při představě, kolik takových dětí je, aniž by si někdo v jeho okolí vůbec všiml, že je doma něco špatně.