Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3980
3980
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Je to kniha smutná,ale přiznám se, že jsem čekala něco jiného.
Už teď vím,že tuhle knihu budu na konci roku řadit mezi ty top, které jsem za tento rok přečetla. Moje první kniha od této autorky a rozhodně ne poslední.
Ani nevím, kam tuhle knihu zařadit, na knihu pro děti tam bylo strašně moc vulgarismů, na knihu pro dospělé to bylo napsané tak pitomě, že vás ten jazyk od půlky knihy začal ubíjet. Děj neměl žádnou dynamiku, gradaci. Připadalo mi, že autorka měla stanovený určitý počet stránek, tak psala, psala, natahovala to a stránku před limitem zjistila, že to musí nějakým způsobem ukončit. Nepochopila jsem záměr. Upřímně jsem byla zvědavější na matčiny kapitolky, bylo zajímavé poznat oba pohledy. Líbily se mi odstavečky z pohledu vran a konec byl tak pěkně poetický... Ale příběh se mě nedotknul.
Přečteno na 1 zátah, kniha se nedala odložit. Bylo mi Báry moc líto, přestože by mi na ní coby dceři taky hodně věcí vadilo (hřebíčky do zdi!!). Ale byla mi z rodiny nejsympatičtější. Rodiče mě pěkně štvali -OBA!! A ségra byla taky pěkně nesympatická. Konec byl opravdu nečekaný.
Syrové, velmi. Autorka otevřela téma, které je velmi citlivé. Líbila se mi paralela s vranami, příběh skončil velmi neočekávaně, rychle, řekla bych zničehonic...
V průběhu čtení jsem měla děsnej vztek. Matka nejsem, takže nemůžu posoudit jaké to je, ale to jako vážně takhle chodí? I ty matčiny myšlenky, přišlo mi to dost na hlavu. V tom všem vzteku jsem si říkala, jak je to strašná knížka, ale když jsem ji dočetla, tak jsem jen civěla do zdi. Ten konec byl nečekaný.
Asi jsem citově otupělá, ale tahle kniha mě fakt nebavila. Příběh neměl žádnou hloubku, postavy byly prvoplánové a situace do nichž se dostávaly jakbysmet. Vlastně celý příběh byl černobílý. Nedozvěděli jsme se nic o pohnutkách postav (proč to tak bylo, co tomu předcházelo?). Ano bylo mi Báry líto, ale to je asi tak všechno, jinak ve mně kniha nic nezanechala. Konec byl zbytečně dramatický a čekala jsem ho minimálně od půlky knihy.
Také se mi nelíbil jazyk, jakým byl příběh psán a některá slova a slovní spojení mi doslova rvala oči.
Zaujala mě obálka ale obsahu jsem se bála a moc jsem od něho nečekala. Přece jenom Dědina byla zklamáním a nakladatelství Host vydává knihy s tak těžkou tématikou, že mám vždy depku jako blázen. Ani tato tématika nebyla jednoduchá ale musím říct, že kniha je čtivá, smutná a poučná.
Neskutečně čtivé, přečteno za dvě hodiny. Po literární stránce dost slabé, postavy schématické, bez hlubšího pozadí. Jednoduchý příběh hraje na city, lacině efektní závěr. Celý text připomíná slohové cvičení. Dvořáková umí líp, škoda promarněné příležitosti.
Mně při čtení došlo, že nespokojené ženy, těžko můžou vychovávat dobře děti. Když samy nečerpají lásku a krásu, tak si pak svůj hněv vylévají na dětech.Protože by ženy měly začít péčí o sobě, hlavně o svou pohodu a duševní zdraví.
Útlá, dobře psaná knížečka, která odsýpala.
Téma velmi dobře zpracované.
Bohužel, jsem ze všech těch ohlasů čekala asi něco víc. Všichni mi říkali jak na konci budu brečet, tak jsem podle toho co jsem četla, čekala opravdu to nejhorší. Ale konec mě úplně zklamal. Vím, že to bylo i bráno ,,zlehčeně", ale celá kniha na mě působila tak realisticky, že mě to přišlo přehnané. Zároveň také spíše vyšlo najevo více otázek.
Hlavní postavy mi bylo upřímně velmi líto. Na druhou stranu v momentech, kdy už jsem si opravdu říkala, že chudák holka a hnali se mi do očí slzy, autorka vložila část psanou z pohledu matky. A ta se tedy opravdu chovala jako ***. V tu ráno mé pocity přešli do takového vzteku, že jsem knihu spíše chtěla odhodit, než-li v ní pokračovat. Z tohoto možná vyvozuji, proč jsem z toho nebyla tak smutná, jak někteří čtenáři.
Od autorky jsem nic jiného nečetla. A myslím si, že kniha byla vymyšlená dobře. Jen na mě tam bohužel byli nějaké ty -.
Hlavní kámen úrazu asi bylo mé očekávání. Jak jsem zmiňovala, tak jsem od všech lidí okolo mě slyšela jen vysoké hodnocení a chválu a jak mě konec rozdrtí a mám se připravit na týdenní depky. Ano, je dobře napsaná, ale ne tak jsem jsem podle těchto názorů očekávala.
Z téhle knihy odkapával smutek a bezmoc.Slabá knížka, spíše novela, ale narvaná rodinným hnusem.Snad není mnoho takových.Báry mi bylo líto.Skvěle napsané.
Prapodivná kniha o jedné dost podivné rodině. Nedozvíme se, kde se ve všech bere to zlo, to věčný nasrání na celej svět. Proč je matka tak nesnesitelná. Proč otec beze slova vyřeší jakoukoliv situaci výpraskem. Asi chápu, že takový rodiny jsou, však je každý týden můžeme vidět ve výměně manželek, ale stejně jak to nemám potřebu sledovat tak o tom nepotřebuju číst.
Kniha je útlá, moc dobře se čte... Ale je velmi náročná... Po přečtení jsem jen zůstala zírat a hlavou mi proběhlo, to jako vážně? Vážně se tohle děje?.. Neskutečný.....
Musím vyzdvihnout popsání pocitů Báry... Hodně mě bavilo to propojení, jak se na věci dívala Bára, jak její máma a ostatní členové rodiny..
Příběh je rozhodně smutný, ale přesto si troufám říct, že stojí za přečtení... Nemůžu říct, že se mi kniha líbila, ale také nemůžu říct, že se mi to nelíbilo... Je to zvláštní, mrazivý příběh....
Moc pěkná knížečka, škoda, že nebyla delší a víc propracovaná. I tak se ale autorce podařila docela věrohodná sonda do pocitů dvanáctileté dívky, kterou rodiče vnímají jako problematickou, aniž si ve své omezenosti uvědomují, že těmi problémovými jsou vlastně oni sami.
Souhlasím s recenzenty a autory komentářů v tom, že postavy jsou podány ponékud schematicky a černobíle. Souhlasím i s kritikou jisté nelogičnosti v ukotvení příběhu v čase. Přesto mě kniha hluboce oslovila a ze tří knih, které jsem od autorky četla (Dědina, Chirurg, Vrány), mě zaujala daleko nejvíc. Při uvažování o důvodech si dovolím vypomoci citátem z knihy Thomase Moora Temné noci duše: “Když se necháte pohltit fiktivním příběhem, jste to vy, kdo v něm prožívá své emoce a koho o něm napadají myšlenky. Přemýšlíte o příběhu ve vztahu k sobě.” Jsem neskromně přesvědčená, že toto by se mi u špatné knihy nestalo, na to jsem příliš pokročilý čtenář.
Na téhle knize zkrátka něco je, dávám plný počet hvězdiček a dopručuji k přečtení.
Útlá knížečka s obřím přesahem a poselstvím. Že autorka umí výborně psát vím už dlouho, četla jsem větší část její tvorby, ale tato knížka mě dostala, rozložila a nenechala mě chladnou k příběhu, popisu jednotlivých postav, grafice, obálce, prostě všemu, kniha je komplexně skvost. Příběh mladé dívky, která žije ve zdánlivě "obyčejné" rodině není vůbec obyčejný, ba naopak. Každá postava má jasný a zřejmý smysl, popis matky, otce, sestry, wow, reálné, smutné, bolavé, opravdu klobouk dolů před autorkou. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení.