Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3938
3938
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Příběh o dospívající dívce, která není v očích svých rodičů a především matky běžnou puberťačkou, ale "problémové" dítě. Což dostává nevhodným způsobem najevo, ačkoliv věřím, že ji rodiče přesto mají rádi.
Promítání vlastních přání, ambicí a snů do dětí nemusí každý jedinec zvládnout a nemělo by se to s ním přehánět. Vedení je podle mě v dnešní (přiznejme si) až příliš ultrakorektní době s přehnaným důrazem na ojedinělost a nezdravé chválení důležité, ale zase všeho s mírou.
Děti trpí kvůli sociálním sítím a nátlaku společnosti ještě více úzkostmi a depresemi a nesmíme jim na tom přidávat. Naopak je umět tím vést, aby si ve stále složitějším světě našly své místo a byly v něm spokojené. A nelpět na všem, co si myslíme, že je pro ně dobré.
Najít mezi správnou výchovou a dostatečnou podporou vyváženost není lehké a nemusí se to vždy každému úspěšně dařit, ale tahle kniha je zdvižený prst, abychom nezapomínali, že naše chování a přístup je obrazem i pro naše děti a že si z něj mnohdy odnáší daleko víc, než si jsme sami schopni připustit.
Knihu nepovažuji za veledílo, ale za krátký příběh, který zadrnká na tu správnou strunu a odhalí, co má. Každý by si měl přečíst a přemýšlet. Děkuji za zpracování takového tématu a doporučuji všem.
Kéž by takové rodiny neexistovaly......
Víc asi není třeba říkat, stačí si to prostě přečíst a zamyslet se nad tím.
Aniž bych si přečetla anotaci, vybrala jsem tuto knihu jako oddechové čtení mezi thrillery a detektivkami. Netušila jsem, že tato úzká kniha je tak silná. Je to příběh rodiny, ve které se střídají kapitoly z pohledu matky a kapitoly z pohledu přehlížené dcery. Ten konec mě bohužel nepřekvapil :(
Tuhle úzkou knihu jsem si přečetla na základě výborných hodnocení zde a přidávám se k nim, neskutečné dobře napsána , super i když neveselé - všechny ty postavy v knize - jako živé
Tak takový závěr jsem vážně nečekala. Těžce se mi to četlo, ale v tom smyslu, že mi bylo líto hlavní hrdinky. Jinak se mi velmi líbila forma psaní, krátké kapitoly. Super! Jsem zvědavá na další díla od autorky.
8 bodů z 10
Smutná, ponurá kniha, kterou jste schopni zhltnout za jeden večer tak, jak jsem to udělal já. Již v polovině knihy jsem měl takové tušení jak Bára, se kterou jsem též hned od začátku soucítil, nejspíše dopadne, a měl jsem pravdu. Upřímně po všech doporučeních a recenzích jsem od knihy čekal trochu delší a více do hloubky ponořený čtenářský zážitek. Zastávám názor, že cíl autorky nebyl vytvořit román s podrobným popisem postav, do hloubky vysvětlující situaci rodičů, nebo několik hodin čtení, ba naopak, celá kniha je založena na tom, aby ve čtenáři vzbudila lítost, soucit, smutek, a to v co nejkratším čase a to se knize i náramně daří. Nemohu říci, že jsem byl knihou zklamán, ale čekal jsem něco lehce jiného. Jedinou věcí si nejsem úplně jistý, a to je, pro jakou věkovou kategorii je tato kniha určena. Sice je Báře dvanáct, nejsem si ale jist, zda by takovouto knihu plně pochopily děti tohoto věku. V knize se ale na začátku objevují ilustrace, které jsou typické spíš úkolem zacílit na mladší publikum. Kniha je též zajímavá neustálým střídáním pohledů osob chvíli knihu jakoby píše maminka, chvíli Bára.
Knihu máte za chvíli přečtenou, doporučuji ji tedy všem, kteří například dočetli nějakou knižní sérii, nebo tlustší knihu, aby na chvíli vyzkoušeli lehce odlišný žánr od normální četby a nakoukli tak do problematiky domácího násilí na dětech očima dítěte.
Velmi silný a smutný příběh malé Barči, která je pro rodinu ta problémová. Knihou se prolíná přehlížení ze strany rodiny i špatný přístup ze strany školy. Spousta red flags, málo řešení.
Drsné, reálné.
Je to lidech, o vztazích mezi lidmi a je to moc dobře napsané, ostatně jako vše, do čeho se tato autorka pustí.
(SPOILER)
Tak krátká kniha a tolik emocí dokázala vzbudit :-( Už dlouho se mi nestalo, že bych měla husí kůži od hlavy až po konečky prstů a paní Dvořákové se to povedlo....delší dobu jsem čtení této knihy odkládala a teď naopak sháním všechny ostatní od paní spisovatelky, prostě si je musím nutně všechny přečíst.....
Postava matky mě úplně neskutečně vytáčela a Barunky mi bylo neskonale líto :-( Konec jsem obrečela a jen si na to vzpomenu mám opět slzy v očích :-( Smutný příběh o rodině, dospívání, nepochopení a tragédii....Jen doufám a modlím se, aby se mé děti nikdy nedostaly do situace, že by měly strach s čímkoliv za mnou přijít a na cokoliv se zeptat....Je mi hrozně smutno :-(
Tahle malá knížečka vám přinese obrovský příběh. Celou dobu jsem do ní chtěla vběhnout, obejmout Báru, ujistit ji, že ona je normální a dostatečná!
Matka byla na facku. Jedna dcera milovaná Katuška, druhá nenáviděná Baruna. I v tomto oslovení si dala autorka záležet, takže vás to bude psychicky deptat, kdykoli bude mluvit.
Neskutečná ukázka reálného příběhu, kdy bylo vše špatně. Rodina, učitelé. Až na Froda Bára neměla v nikom zastání. To mladou, dospívající dívku srazí na kolena.
Chování otce snad nebudu ani komentovat. Snad jen, že on a ta matka se hledali, až se našli. Jen neměli mít děti. Aspoň by nebylo koho týrat.
Toto je velmi silný příběh. Opravdu mi zasadil ránu do srdce. Autorka neskutečně vykreslila atmosféru a prostředí, ve kterém musela Bára žít. Smekám a pořizuji další její knihy.
Nemám ani jednu jedinou výtku. Smutné a dokonalé dílo. 100% doporučuji.
Výborně napsaná novela, vzbudí ve vás přesně ty emoce, které autorka zamýšlela. Velmi smutné čtení, ale krásný čtenářský zážitek.
To bylo tak smutný. Hlavní hrdinky Báry mi bylo nesmírně líto, nikdy nepochopím, jak se rodiče (a že takových skutečně je) můžou k vlastním dětem takhle chovat. Přečetla jsem za odpoledne, příběh je opravdu komorní, motivy postav nastíněny nejsou, ale je to vlastně asi jedno. Byla to fikce, a přesto z toho mám depku, protože podobných případů na světě je..
Skvěle napsaná knížka, četla se jedním dechem. Chování jejího otce bylo nechutné. Matka nespravedlivá tyranka. Chudáci děti, které prožívají život, jako Bára
Četlo se rychle, plynulo věrohodně, každý má trochu másla na hlavě, učitelky se chovaly tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, ale nejvíce mne zasáhlo prozření hrdinky, že táta je bez mámy fajn a máma že vlastně vyšiluje kvůli tátovi.
Výborné asi i jako kniha, já četl ušima a myslím, že Veronika Kubařová jako pubertální dívka a Andrea Černá jako psychopatická slepice povýšily celé dílo ještě o stupeň výš.
Pokud bych přeci jen měl něco vytknout, pak jen trochu nahodilé nakládání s časovými údaji (např. vyvádění mladých v zimě) a chybějící kořeny chování matky i otce. Naopak autorka skvěle poukazuje na to, že trpět může i protežované dítě. A přesto, že ani jeden z možných výkladů konce nepůsobí příliš optimisticky, i tahle víceznačná drobnost je podaná s hlubokým citem. A není k tomu třeba mnoha slov.
Zatím jedna z letošních TOP.
Ach, taková bezmoc!
Hodně silný příběh. Už od první stránky mě rozčilovala všudypřítomná nespravedlnost Baruna vs. Katuška.
Pokud vidíš vránu často, může to být zpráva z druhé strany...
Temnota, kde se rodí věci. I lidi.
Jako malé mi říkali, že až budu velká, všechno pochopím, ale já nechápu vůbec nic.
Moje české srdce zase začalo bít na poplach a hledala jsem, kterou českou knihou ho uspokojit. Jako další milník jsem si vybrala Vrány, knihu, která by neměla nikoho minout. Ačkoliv jsem věděla, že to bude ponuré a temné, netušila jsem, jak moc bolavé, živé a osobní to bude. Je tak zvláštně krásné, jak tyhle příběhy člověka vždy srazí na dno, přesto v nich nalézá vášeň, nadšení, vroucnost a útěchu.
Skromná a strohá kniha, co do tloušťky a počtu stran, avšak hutná, vážná, tíživá a tísnivá, co se obsahu a příběhu týče. Sebralo mi to vítr z plachet, naději z mysli a poslední kousek lásky ze srdce. Zůstala jen hluboká propast a temná díra, černočerná jako vrána. Ale nezlobím se, svým způsobem mi to přineslo jakési zadostiučinění, a v tom je tahle kniha právě výjimečná a nevšední. Věděla jsem, že se něco stane, že tohle přijde, a když to přišlo, můj život se najednou zastavil. Nicméně to bylo napsané a podané tak magicky, až to ve výsledku bylo poetické a sladkobolné a já byla vlastně smířená a oddaná. Za sebe i za Báru. Ten konec, ač nevyhnutelný a hrůzný, byl svým podáním a atmosférou dokonalý. Jakkoliv to bylo očekávané a gradující, po té poslední větě jsem jen seděla, čuměla do zdi a nevnímala. Bez soucitu, bez emocí, prostě jenom tak. Tady a teď. Skončilo to přesně tak, jak mělo, i když se vám to nebude líbit a nebudete mít z toho radost, věřte mi. Citelně jsem vnímala tu bezútěšnou bezmoc a pustou prázdnotu, která mi zanechala šrámy na duši a už ve mně navždy zůstane. Člověk si knihy přečte, postupně některé pozapomene, ale tenhle příběh si budu pamatovat napořád.
Strašně fandím tomu a baví mě, jak stačí komorní a stručný příběh, který ovšem vydá emocemi, myšlenkami a obsáhlostí za víc než jen jednu knihu, a stvoří se veledílo. V tomhle je víc. Je to naprosto vyčerpávající příběh, ke kterému se budu v myšlenkách vracet ještě dlouho, bude vám po něm těžko, smutno a nepříjemně, ale určitě budete mít dobrý pocit a skvělý zážitek ze znamenitě napsané knihy, o tom není pochyb.
Báro, promiň.
Je mi to líto.
Rozumím ti.
Jsi skvělá.
A nikdy na tebe nezapomenu.
(SPOILER) Jeden příběh očima matky a dcery. Matky, která jako by vylezla z příručky "jak nevychovávat dítě", a citlivé dcery, která na to doplácí. Barunky mi bylo strašně líto, celou dobu jsem jí držela palce, ať všechno dobře dopadne. Učitelky mě doháněly k šílenství (opět jak z příručky, tentokráte na téma, jak neřešit problémy s dětmi). Tak mě to vzalo, že jsem knížku přečetla tak za tři hodiny... Ale ten konec? Jako vážně? Trošku to na mě působilo, jako školní slohová práce, děcko píše, píše, najednou učitel řekne, dopište odstavec, a tak děcko musí holt něco napsat, aby to uzavřelo a zároveň to bylo rychle napsané... (Nemyslím tím, že tam nutně musí být happy end, ale v celé té bravurně napsané knize to bylo prostě takové... nedodělané...)