Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Čo symbolizuje vrana? Vieme? Od začiatku som to mala v hlave.... a ono to skutočne bolo tak...
Kontrast dvoch nešťastných duší, bohužiaľ, jedna z nich nevinná, nepochopená, utláčaná a najhoršie, že tými, čo ju mali pochopiť, chrániť a predovšetkým milovať.
Veď deti sú súčasťou nás, vždycky! Žiadna iná možnost není a žiadne ospravedlnenie nie je prípustné.
Kniha zasiahla sakra hlboko.
4/5
Ani nevím, z koho mi bylo víc zle - z neurotické matky, která zcela očividně upřednostnila jednu dceru před druhou, z lhostejného otce s krizí středního věku, kterou si vybíjí na své mladší dceři, anebo ze starší sebestředné sestry neschopné jakékoli empatie. Zkrátka a dobře, Lundákovi jsou rodina k pohledání. Tenhle dramatický příběh jsem zhltla během dnešního rána a všechno se ve mně svíralo. Kdybych mohla, sáhla bych do knihy, podala Báře ruku a řekla jí: "Pojď se mnou." Dvořáková mě opět dostala tím, jak dokáže nahlédnout do lidské duše a lehce psát o její spletitosti tak, abyste se nedokázali od čtení odtrhnout. Motiv vran mi zpočátku unikal, ale nakonec do sebe všechno hezky zapadlo. Vlastně, ne tak hezky. Rodičové, kteří o sobě někdy pochybujete, že jste špatní rodiče, přečtěte si tuhle knihu.
Z literárního hlediska mě kniha zas tak vlastně neuchvátila. Trochu pluje po povrchu, šablonuje. Na motiv vrány jsem se nějak nenapojila. Na druhou stranu příběhová stránka je nervydrásající. Dlouho dobu se mi nestalo, abych měla problém nějakou knížku dočíst, protože mě její čtení doslova fyzicky bolelo. Přišlo mi to od autorky trochu prvoplánové, ale vlastně proč ne. Tyhle nenápadné příběhy domácího týrání se dějí, tak proč je čtenáři nepředhodit rovnou, donutit je se tomu podívat přímo do očí, i když by nejradši odvrátil zrak. Je odstrašující, jak se Bářina matka tak zacyklila ve své touze udělat z dcery dokonalé dítě podle svých měřítek, že už ani neni schopna nějaké sebereflexe nebo empatie. Vnitřní monolog otce neznáme, ale i když nejspíš nějakým sebezpytem prochází, nakonec je to jen frustrovaný slaboch, který není schopen překročit vlastní stín. A příběh končí, tak jak končí. Sebereflexí tak nakonec prochází jen čtenář...
Silný příběh se ukrývá v této tenké knížečce. Aneb jak zničit své dítě svou naprostou omezeností. Matka hloupá ženská, která vyžaduje, aby její děti byly stejně nudné a omezené jako ona sama. Jednu dceru zbožňuje, druhou tyranizuje všedností a nespravedlností. Už jen jak o ní mluví: "Baruna", zatímco druhá je "Katuška". A tak místo toho, aby matka byla ráda, že má její dítě tvůrčí osobnost, jí vlastně pozvolna a nenápadně utahuje smyčku kolem krku.
Hrůza. Bohužel se tohle opravdu děje. Příběh je jedna velká každodenní realita, jednoduše, věcně napsaná. Jednu hvězdu jsem ubrala pro to, že bych vlastně uvítala příběh delší. Možná ještě víc do hloubky.... Maličko.
Ale to je spíše můj problém. Vtáhnutá do děje jsem byla hned a knihu jsem slupla jako malinu.
Na pár stránkách napsaný tak silný příběh ... musela jsem to přečít na jeden zátah a pak se z toho jít vyběhat. Ze všeho nejvíc mě zasáhlo to, že se vlastně jedná na první pohled o absolutně normální rodinu ( žádný extrém - rodiče pracují, holky chodí do školy a ještě mají krásné studijní výsledky), prostě ideální rodina. Vždyť co je na tom, že maminka vyžaduje po holkách pořádek? A na tom to vlasně všechno stojí a padá - matka chce své dcery dostat do škatulky a to do takové, která absolutně vyhovuje jí, ale už vůbec neřeší jaké jsou její dcery, co je těší, nevidí ty malé dílčí změny a snahu, která za vším je. A ta dětská bezmezná a nekomplikovaná láska a snaha se zavděčit. Hrnuly se mi slzy do očí ... Neuvěřitelné, že je to tak moc reálné. Hned jsme musela obejít mé 4 děti a poptat se jich jak se mají :-)
Shrnul bych to do jedné věty: "Čekal jsem o této knihy něco horšího, ale ve finále to bylo horší, než jsem čekal." V pozitivním slova smyslu. Povinná četba pro rodiče. Nádherně napsáno, velmi silný příběh. Petra se stává mojí oblíbenou autorkou.
Neuvěřitelně silný, smutný a bolestivý příběh.
Kéž by takto “vychovávaných” dětí bylo ve skutečném světě co nejméně.
Přečteno na jeden zátah, knížka nešla odložit.
Útlá knížka, necelých 200 stran, jednohubka na jedno odpoledne. Přesto velmi silný příběh, nepochopení a zoufalost na Vás křičí z každé stránky. Báry mi bylo líto, a konec knihy byl drsný a smutný.
Neskutecne silny pribeh, neskutecne dobre napsany. Skvele stridani vypraveni matky a dcery a jejich rozdilny pohled na realitu. Sama mam tri dcery, taky na ne obcas zakricim, obcas je placnu, ale pri cteni tehle knihy jsem si slibila, ze se budu snazit to co nejvic odbourat a zklidnit se, protoze takove matce se nechci ani vzdalene podobat. Precetla jsem na jeden zatah, za jeden vecer a to uz se mi hodne dlouho nestalo.
Vrany mi hodne pripominaly Anezku od Viktorie Hanisove, ale rozhodne jsou lepsi, prijdou mi prirozenejsi a opravdovejsi.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah (je drobounka) a čekala, co z toho bude. Konec byl opravdu silný.
Vypadá to, ze paní Dvořáková píše opravdu skvěle-četla jsem od ni Chirurga a toto byla druhá kniha, opět velmi povedena. Doporučuji!
Strhující a tak hrozně pravdivý obraz...Mladá dívka, která se potácí v začarovaném kruhu, kterému mnohdy nerozumí. Přesto však vidí mnohem víc než my, díky talentu. Kniha na kterou se jen tak zapomenout nedá!
Noo tak to je silná kniha. Moc jsem nevěděla do čeho jdu, ale tohle jsem nečekala. Hodně silný příběh a napsaný tak jak ho snad dokáže napsat jen život. Klobouk dolů před ti, jak autorka vystihla pocity dítěte i matky. Při čtení jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá také kolikrát raději mlčela, protože jsem si styděla a přitom šlo o maličkosti a jak to asi na druhé působilo. Děkuji za připomenutí.
Tolik neporozumeni v jedné rodině... matka, co chce jen dokonalost a otec slaboch a (sprosté slovo).... Do těchto dvou se mi špatně vcitovalo a chapalo proč se tak chovají.
Knihu jsem si půjčila, že si přečtu pár kapitol. V půli knihy jsem si řekla, že už je to jedno jestli půjdu spát teď nebo to doctu. Knihu jsem přečetla na jeden zátah a přesto, že je po půlnoci nemůžu usnout. Příběh se mi pořád honí v hlavě. Opravdu výborně napsané.
Bohužel to dopadlo přesně tak jak jsem si myslel, že to dopadne.. Táta je jasný, ale máma si určitě myslela jak skvělou výchovu jede. Holt občas se nám narodí někdo jiný/výjimečný a nastavené hodnoty musíme upravit a dítěti se v něčem přizpůsobit.
U knížky musí člověk uvažovat, jestli náhodou taky výchovou moc neubližuje. Smutné, ale krásné.
Smutné, bolestivé pro mne jako pro matku a pro mne jako pro dceru i pro mne jako pro sestru. A přitom se to děje stále. Celou dobu jsem Báře držela palce a konec mě zasáhl jako blesk z čistého nebe.
Je úžasné, jak se na tak málem prostoru odehrál tak neskutečně smutný příběh. Barči mi bylo strašně líto, přála jsem jí, aby vše dobře dopadlo. Kniha mě zasáhla o to víc, že jsem ji přečetla během dvou dnů vesměs u kojení dvouměsíční dcerky.
Nedávno jsem přečetla Já jsem hlad od Petry Dvořákové a bylo mi doporučeno pustit se také do knihy Vrány, protože jsou oba příběhy určitým způsobem propojené. Stejně jako Já jsem hlad, i Vrány jsem měla přečtené během jednoho odpoledne. Autorce se na necelých 200 stranách podařilo popsat neskutečně bolestný příběh, který se paradoxně díky jednoduchému a čtivému stylu psaní četl velice snadno.
Příběh sledujeme střídavě z pohledu dvanáctileté Báry a její matky. Hlavním tématem knihy jsou rodinné vztahy, především tedy vztah matky a dcery. Vrány tímto částečně navazují na knihu Já jsem hlad, kde měla hlavní hrdinka také nelehké dětství a komplikovaný vztah s rodiči. Vrány toto téma dále rozvíjejí, více se pak zaměřují na dospívání malé Báry a věnují se také domácímu násilí a zneužívání.
Petra Dvořáková velmi dobře popsala dysfunkční rodinné vztahy, zajímavé pak byly hlavně pasáže vyprávěné z pohledu matky, která byla, s prominutím, pěkná kráva. Bylo mi líto Báry, která nikdy nebyla pro své rodiče dost dobrá. Konec mě hodně zasáhl, přišel jako blesk z čistého nebe a něco takového jsem vůbec nečekala. Ale napsané to bylo krásně.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Jsem matka, dcera i sestra a kniha mě hodně vracela do mého dospívání, kdy jsme se taky mnohdy nemohly s mamkou "naladit na stejnou vlnu", to přišlo až časem, ale i přesto si v sobě nesu dodnes některé dětské "křivdy", tedy momenty, kdy jsem si přišla absolutně nepochopena. Teď už je mým posláním být tou nejlepší možnou mámou svému dítěti.