Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Této knize jsem se dlouho vyhýbala, protože mi přišlo nemožné, aby byla tak dobrá. Všichni ji četli, a nejen zde se to superlativy v komentářích jen hemží.
Ale ona je vážně TAK dobrá. Já jsem poslouchala audio verzi s Veronikou Khek Kubařovou a Andreou Černou a byl to úžasný zážitek.
Děsivé, smuté, poučné a velmi velmi lidské.
Děs. Běs. Nevím z jaké strany se na to koukat. Opravdu nevím. Asi bych trochu ocenila kdyby svět ( předložený a ukázány) nebyl takový buď anebo. Jako postavy v něm, zdá se že to poněkud ubírá na věrohodné představě o nich. Rozumím - ne nerozumím - Věřím, že takové případy kolem nás jsou, ale tato forma a přístup k ní mi spíše připomíná autoterapii ( což si nemyslím že je autorčin případ) a ta mi zrovna v tomto tématu nesedí. Pokud je to čistá beletrie, tedy fikce a autorka si příběh komplet vymyslela, potom by podle mě měla zvážit zda by to nechtělo lepší literární ruku. To že je to čtivé, z toho udělá taky snadno knihu na kterou po prvním jednodechovém přečtení snadno zapomenu. Zvláště když postavy nemají žádný grif.
Nechám to na třech hvězdičkách, obsah byl pro mě zdrcující ale forma byla pro mě taková střední ( pardon)
Silný příběh nad kterým je nutno se zamyslet. Ještě jsem nečetla žádnou knihu na toto téma... Nemám ani slov.
Je to na pět hvězd, bezkonkurenčně, takovýhle konec jsem nečekala, všechno možné ale tohle ne.
Je mi z knihy velmi těžko, protože každé dítě, každý člověk je originál, přesto nevědomky stále srovnáváme, začne to už ve školce, pak škola, zaměstnání, hlavně dřív k tomu byla společnost podněcována. A pořád to v nás je ve všech, ať chceme nebo ne. Srovnáváme se kdo jak co dělá, kdo je jak chytrý, kdo jak pořádný, kdo jak dělá tohle a tamto. V rodině ještě o to víc, když jsou dvě děti stejného pohlaví, jeden pořádný po jednom z rodičů, druhý lajdák po druhém... Každý máme na věc jiný názor...
Velmi dobře napsaná psychologie postav. Knihu doporučuji, ale nebude Vám z ní dobře. Mě aspoň nebylo.
Tento příběh... Ještě teď je mi z toho špatně. I přesto, že Barunka nezažívala žádné velké fyzické násilí či znásilnění, bylo to hrozné. Je strašný, že psychické týrání nelze nijak dokázat. Navíc vyprávění z pohledu "matky" bylo o to horší, že jí člověk vidí do hlavy. Je neuvěřitelný, jak jeden člověk dokáže rozvrátit vztahy v celé rodině a ovlivnit jejich myšlení.
Jinak kniha byla napsána stručně, čtivě a jednoduše, takže k tomuto nemůžu nic vytknout. Za mě by si lidé tuto knihu měli přečíst z toho důvodu, aby pochopili, co jejich možná i neškodná slova či činy mohou způsobit.
(SPOILER)
Mísí se ve mě tolik pocitů - šok, překvapení, nechápavost, znechucení, naštvání, zmatenost.
Příběh mě pohltil hned od začátku, přečetla jsem ho za jeden večer. Autorka skvěle vystihla pocity dvanáctileté Báry. Bylo mi jí hrozně líto, štvala mě oblíbenější Katka a to, jak se rodiče k Báře chovali. Nejvíc mě dostalo chování jejího otce, že kterého jsem byla opravdu znechucená a chvilku mi trvalo, než jsem přišla na to, o co vlastně jde. A jsem vážně v šoku.
Úplně nedokážu popsat všechny pocity, co ve mně tato knížka zanechala. Určitě doporučuji, i když jsem příliš nepochopila ten konec.
Opet skvěle napsane, jak uz jsem u autorky zvykla. Dokonale pronikla do smysleni postav a vystihla to jazykem. Jen mě velice rozmrzel konec.
Kniha mě opravdu překvapila a hodně mě zasáhla. To, co se v knize odehrává, se bohužel děje normálně i v našem světě. Autorka jednoduše na pár stránkách ukázala, jak mohou být rodiče krutí a vytvořit pro dítě opravdu nepříjemné prostředí.
Kniha byla čtivá, psána z pohledu matky a její dcery Báry. Díky tomu jsme mohli pohlédnout na situaci z dvou odlišných pohledů, tedy z pohledu rodiče a dítěte. Autorka použila opravdu jednoduchou formu psaní, což přidalo příběhu hlavně z pohledu Báry a jejího myšlení jakožto dítěte.
Postava Báry mi byla sympatická, což mi usnadnilo vžívání se do příběhu. Matka, která tyranizovala své dítě a celou svoji rodinu, byla ukázkovým příkladem, jak dohnat dítě k zhroucení. Její manipulace s lidmi byla strašná. A mě mrzí, že takto to v nějaké rodině opravdu vypadá a dítě pak vlastně neví, jestli je to v pořádku nebo není, jestli je to jeho vina anebo není.
Kniha byla opravdu skvělá a příběh zdrcující.
Tento příběh ode mě dostává zasloužených 5 hvězdiček a tuto knihu bych chtěla doporučit úplně všem.
Příběh z pohledu dospívající dívky a její matky mě naprosto pohltil a zanechal ve mě silné emoce, přesto že od čtení uběhlo již několik měsíců. Postavy zpracovány velmi reálně včetně psychologické stránky. A závěr byl zcela nečekaný. Nejhorší na tom je, že takové věci se opravdu dějí.
Napsáno čtivou formou, přečtěte opravdu za chvíli. Střídají se pohledy matky a dcery. Zvlášť pohled dcery, její přemýšlení je zajímavý, především pro rodiče dvou dětí. Konec knihy se mi z literárního hlediska líbil moc.
Smutné čtení.
Nejspíš každý z nás zažil "výchovný výprask" a neporozumění s rodiči, jenže, když se dítě doma necítí bezpečně, má strach z každé vaší reakce, tak už je sakra pozdě, hledat řešení, neboť v tu chvíli si málokdo uvědomí, že začít by měl nejdřív u sebe.
Matka je zde hlavni příčina problému, její absence pochopení a pokřivené vnímání rodiny ( Katuska je nejlepší, hlavně ať je uklizeno, Vaclav je traged) je bohužel skvělým příkladem jak dítěti srážet sebevědomí a vychovat z něj uzlicek nervů.
Co se psychologie týče je to zmaknute na jedničku, přesto mi chybí více rozvinutý děj.
Čte se sama a asi by si ji měli přečíst všichni dospěláci mající děti. Děkuji za krásnou knihu, která nutí k zapřemýšlení!
Neskonale věrně vykreslená psychologie postav, autorka rozumí tomu, co píše, rozumí motivaci jednotlivých postav. Jen kdyby to nebyl takový tragický příběh.. a přitom takových je kolem nás..
Velmi dobře napsáno, nemohla jsem přestat číst, přitom mě párkrát přepadla taková úzkost, až jsem měla chuť knihu odložit. Vím, jaké to je, když dělá rodič rozdíly mezi sourozenci, takže se mě příběh dotkl osobně. Přítomnost vran dokonale dokreslovala ponurou atmosféru. Těším se na další knihy Petry Dvořákové.
Smutné, velice smutné...vždyť všechny děti jsou tak křehké bytosti...a je naprosto neodpustitelné je dohnat až do stavu řešení, byť pro ně samotné vysvobozujícího...
Katuška a Baruna, je jasné, kterou dceru má matka raději. A proč? Protože jedna z nich je ta "hodná", jinými slovy chová se přesně dle matčiných představ, zatímco ta druhá si dělá věci víc po svém. Nedá se ale říct, že by dělala něco natolik hrozného, aby musela doma zažívat takové peklo. Jakožto matku mě na příběhu nejvíc zasáhlo, jak zle se v duchu matka o Báře vyjadřovala. Nedokázala jsem si vysvětlit, kde se v ní bere ta zášť k vlastnímu dítěti, za úplné maličkosti. A nedokázala si to vysvětlit ani ona. Opakovaně se sama sebe ptá, co ji na Baruně tolik rozčiluje. Obraz úplně rozbitých vztahů mezi manželi, rodiči a dětmi a dokonce i mezi sestrami. Šokující je naprostá absence sebereflexe u matky. A proč to všechno? Aby měla doma uklizeno? Jak už tady bylo napsáno, k příběhu se dá říct tolik, ale současně je člověk beze slov. Přečetla jsem za dvě hodiny, protože kniha se nedala odložit.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Pro mě další skvělé překvapení od české autorky, tentokrát z pera Petry Dvořákové. Je to moje první její dílo a určitě mě nalákala na další. Vrány mě velice zasáhly, přestože je to knížka o krátkém rozsahu. S hlavní hrdinkou jsem cítila a bylo mi jí neskutečně líto. Bylo zajímavé vidět příběh z obou stran - z pohledu Báry i její příšerné matky.
Knihu jsem nemohla odložit a přečetla ji na dva zátahy, nedalo se jinak - povinnosti musely ustoupit stranou. Obdivuju autorku za to, co dokázala na 180 stranách.