Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Dle recenzí jsem se na knihu těšila. Ale vlastně jsem z ní smutná. Kapitoly jsou psané jak z pohledu matky, tak i dcery. A protože vám už od začátku přijde divné, že jedna z dcer je Baruna a druhá Katuška, tak se bojíte, co se z toho vyklube. Strach se vlastně tak trochu stupňuje s přibývajícími kapitolami, čekáte, zda to skončí dobře nebo špatně. Ač jsem starší generace (a je mi to proti srsti), nenapadá mě vlastně lepší vyjádření se, než jaké běžně používá dnešní mladá generace - "hustýýý"...
"Připadám si najednou lehká, úplně nejlehčí v životě, a když se na sebe podívám, vidím, že místo svýho těla mám ptačí, ale vůbec mi to nevadí."
Co vidí vrána ze svého hnízda za okny protějšího domu?
Na první pohled nic neobvyklého. V domě bydlí čtyřčlenná rodina, Rodiče chodí do práce, dvě dospívající dcery do školy, kde dobře prospívají, navíc jsou obě výtvarně nadané.
Jenže se brzy ukáže, že za fasádou spořádané středostavovské rodiny přebývá utrpení, a zrychleným tempem narůstá.
Dcera Barunka trpí náladami a perfekcionismem své matky a ještě hůře, doslova zakouší fyzickou bolest v návalech vzteku svého otce. Občas blbě umyje nádobí nebo se vylije voda z kelímku při malování a už to jede.
Dokáže se s tím vyrovnat? Dokáže přežít? Kdo jí pomůže ze složité situace?
Tak přesně o tom je tahle kniha. Je také o rodinných vzorcích a o tom, jak děti vnímají chování rodičů, jak jej takřka bezvýhradně přijímají a omlouvají, i když je namířené proti nim samotným.
Novela Petry Dvořákové je prostoupená neodkladným napětím, které pohání oči čtenáře po stránkách knihy, aby zjistil, co se z toho vyvrbí a kam až to autorka nechá zajít.
Knížka stojí za přečtení. Má podle mě totiž vedle literární roviny ještě několik dalších.
Jedna je tak trochu povzbuzením pro dospívající, kteří se doma vyrovnávají s obdobnými obtížemi, byť je to povzbuzení z určitého pohledu morbidní. Důležité ovšem je uvědomění, že se s tím dá něco dělat, jen je důležité obrátit se pro pomoc někam ven, mimo rodinu, a hlavně nezůstávat uvězněný v bludném kruhu domácího násilí.
Další, tu vnímám hlavně jako rodič. Je to nastavené zrcadlo, byť trochu extrémní, které ale pomůže více se vcítit do našich dětí. Jako dospělí zapomínáme, že "dětské zlobení" není zlomyslnost s cílem nás naštvat. Takto to jen někdy my sami vnímáme. Vrány jsou připomínkou, jak křehké jsme bytosti a jak křehké jsou naše vztahy, a že rozhodně nestojí za každodenní nadávky nebo dokonce mlácení našich nejbližších.
Už proto doporučuji knížku ke čtení.
Jak sama autorka řekla v nějakém rozhovoru, strašně by si přála, kdyby tahle její kniha pomohla zachránit nějakou skutečnou Barunku.
Můžeme se jen dohadovat, kolik takových za zdmi domů bydlí.
Před spaním jsem otevřela Vrány, že jenom rychle nakouknu, jakým stylem je to psané.. příběh mě ale natolik pohltil, že jsem otáčela stránku za stránkou a nakonec knihu dočítala v půl třetí ráno.
Vrány jsou o dospívající dívce Báře, o toxických vztazích v její rodině, o vzájemném nepochopení, o bezmoci, o raněné dětské duši. Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma..
Opravdu silný čtenářský zážitek. Barunky mi bylo neskutečně líto. Tenhle příběh jen tak z hlavy nedostanu.
Nemám silu napísať nič duchaplné.
V priebehu čítania mi bolo priam až fyzicky tak zle, ako už dávno nie.
Neviem, či viac ľutovať postavu matky, alebo dcéry.
Na tomto príbehu je strašné vedomie toho, že sa stačí pozrieť z okna a v ktoromkoľvek inom okne kde sa práve svieti, alebo aj nie môže hniezdiť podobná Vrana.
A ešte strašnejšie je uvedomiť si, že chtiac nechtiac môžme mať podobné Vrany doma. A nevedieť o tom. A ešte si aj myslieť, že predsa robíme všetko len to najlepšie a pre ich dobro.
Čte se tak lehce, že prostě musíte otáčet stránku za stránkou a pak se zamyslet, jestli jsou ty moje děti šťastný a nezažívají žádné bezpráví, a jednou budou na dětství vzpomínat s láskou.
Knihu jsem dostala jako dárek a svým popisem mě moc neohromila, myslela jsem, že si jí snad ani nepřečtu. Poté jsem si ale zalistovala a zaujaly mě krátké pasáže z pohledu vrány. V tu chvíli jsem se rozhodla, že si knihu přečtu. Nakonec mě kniha překvapila, nemohla jsem se od ní odtrhnout a skončila přečtená za jedno odpoledne. Myslím, že to nemusí být úplně čtení pro každého, i já měla občas problém, aby mě kniha nedeprimovala, ale myslím, že si na ní každý může zároveň najít něco pozitivního. Konec byl zpracován velmi dobře a je důvodem proč dám knize místo 3 hvězdiček 4.
Krátká novela, popisující vztah matky a její 12leté dcery, ve mně vyvolala daleko více emocí než kdejaká bichle. Matku jsem měla chuť praštit něčím po hlavě a o malou Báru jsem se permanentně bála.
Smutné čtení, které vás i přes svou (ne)délku pohltí.
Bohémství a řád se těžko snáší - v jednom dívčím pokoji, ve společném domě, v rodině. Zvlášť když je v tom člověk sám a je ještě dítě. Ovšem pokud má za sestřičku vzornou Katušku (ale nekřivděme, příběh z pohledu Katky by mě taky zajímal, ona v tom šťastná není!). Ještě hůř, když je vztah mezi rodiči na bodu 0 nebo i níž, otec má choutky, je cholerik a násilník a máma je deprimovaná, pořádkumilovná a chtěla by mít klid a dům jak z katalogu. Já tu matku v té touze po pořádku a řádu chápala, ale samozřejmě v téhle přehnané vypjatosti už to byla kráva. Násilí fyzické, psychické, konkurence mezi dospívajícími sestrami prakticky ve všem - k tomu konci to směřovalo. (Přiznejme si, že mohlo být i hůř... za pár týdnů nebo měsíců by měla Bára o zážitek navíc, to je jasný...)
(SPOILER)
"Nadšení" ze mě po dočtení této knihy doslova sálá. I přes velmi smutné téma jsem knihu (díky malému počtu stran) zhltla během jednoho dne. Týrání dítěte je v dnešní době více než běžné. Dítě je jedno z nejcitlivějších a zároveň nejzranitelnějších stvoření. Mnohdy ve svém věku spoustu věcí nepochopí nebo si je nedokáže úplně správně vyložit. Někdy stačí maličkost a člověk může dítě nevědomky zasáhnout na tom nejcitlivějším místě. O to hůř, když rodiče dětem ubližují s plným vědomím. TAK JE TOMU I V TÉTO KNIZE.
Už na první stránce se mi v hlavě rozblikala varovná kontrolka, když jsem narazila na oslovení dcer Baruna a Katuška. Tušila jsem, jakým směrem se dále bude příběh odvíjet, ale že to bude "takové", to by mě ve snu nenapadlo. Autorce se na pár stranách povedl vykreslit neuvěřitelně silný a dojemný příběh. SMEKÁM.
Perfektní styl vyprávění; perfektně vykreslené jednotlivé postavy; situace, ve kterých největší roli hrají emoce. Takto psychicky rozložená jsem se ještě po dočtení žádné knižky necítila.
Příběh je vyprávěn z pohledu Báry a její matky. Autorka nemohla udělat lépe. Nad Barunkou se mi svírá srdce ještě teď. Přitom je to naprosto normální holčička v pubertě. Kolik párů, které nemohou mít děti, by dalo cokoliv za to, aby nějakou takovou Barunku mohli mít. Matka byla naprosto odporná. Její myšlenkové pochody mi rozum absolutně nepobíral.
A ten konec? Skončilo to tak, jak to skončit mělo.
Nádherné ilustrace a zajímavé básničky, které přímo kontrastují s příběhem.
Doufám, že se příběh dostane do podvědomí co nejvíce lidem. Za přečtení stojí, i když je to velmi bolestivé.
Nebylo to pro mě příjemné čtení. Bylo mi líto celé rodiny, jak jsou zaseklí a bez chuti něco změnit. A nejvíce samozřejmě Báry. A bude to možná znít podivně, ale byla jsem ráda za takový konec. Neviděla jsem jiný způsob, jak by se celá situace mohla kdy zlepšit.
Asi nejsem cílová skupina autorky, takže ani nerozumím tak vysokému hodnocení, které mne k četbě nalákalo. Děj hodnotit nechci, takovými osudy jsem dennodenně obklopena, tudíž nevidím důvod, proč bych měla být uchvácena. Jsem ochotna dát jednu hvězdu za obálku a druhou za ukončení osudu Báry, zbytek byl katastrofální. Od naprosto odporné češtiny (chápu, že jsem tímto měla být postavám blíže-nepovedlo se), přes ploché, šablonovité postavy, po podivnou příběhovou, nic neříkající linii (vážně je potřeba představovat dospívání dívky prostřednictvím podoby menstruace a způsobu balení vložky?). Nejsem puritán,jen takové podrobnosti mají mít své opodstatnění a načasování... Mám pouze intenzivní dojem znechucení. To bylo cílem?
Smutné, hrozně smutné. Na tento příběh nikdy nezapomenu. Barunko, je mi to moc líto.
Hned od první kapitoly mě neskutečně štvala matka hlavní hrdinky Báry. Bára je na prahu dospívání a všichni víme, že toto období není jednoduché pro nikoho - pro člověka osobně i pro ostatní. Skvěle zpracovaný příběh, smutný, bolavý a syrový. A ve mně celou dobu rezonoval smutek, lítost a beznaděj.
Podle náznaků z anotace jsem čekala úplně jiný příběh, ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Novela je to velice hutná a strhující, nabízí psychologickou sondu do chodu jedné domácnosti. Vylíčené události jsou též zajímavě zachycené - ze dvou úhlů pohledu, matky a dcery Báry. Pro úplnost mi však trochu chybí i pohled starší dcery Katky.
Kniha odkrývá velmi bolestné téma neporozumění, neschopnosti komunikace a odcizení v rámci úzkého kruhu rodiny, dotýká se i několika tabu témat, jakým je např. první menstruace.
Autorka skvěle vystihla křehkou psychiku dospívající Báry, která si neví rady sama se sebou a se světem okolo: nabaluje na sebe pomyslné vrstvy zbytečných nedorozumění, což nakonec nabývá obludných rozměrů. Oproti ní postavila tvrdou a panovačnou, zároveň však přecitlivělou a méněcennou matku, která své emoce nedokáže ukočírovat. Postava starší dcery Katky se mezi nimi poněkud ztrácí, není nijak vyhraněná, její submisivita je vlastně výsledkem výchovy: chová se tak, jak od ní rodiče očekávají. Obrázek o otci si děláme zpětně, až z jeho chování, kdy si až příliš silně uvědomuje Bářin přerod.
Svým námětem by kniha klidně vydala i na obsáhlejší román - autorka je však mistr zkratky: na malý prostor dokáže vměstnat neuvěřitelné množství informací. Zajímavá je i paralela k vráně, která ze svého hnízda pravidelně pozoruje život za oknem protějšího domu.
Tak tohle bylo.. strašný. Vážně moc smutné a depresivní čtení.
Nechtělo se mi do knihy dlouho, kvůli tomu týrání (ačkoliv děti nemám, tohle moc nezvládám). Labilní matka jí týrá psychicky, otec fyzicky. A Bára si vždy vybírala mezi tim "lepším" zlem. Její sestra byla taky pěkná potvora, no a když se tohle všechno skloubí.. vyjde z toho horor pro dospívající dítě.
Strašný. Strašný. Strašný.
Tak nadané dítě, které si chtělo jen užít dětství, malovat a dělat si svoje věci.. a takhle utrápené.
Přečetla jsem během chvilky, nedalo se odtrhnout.. snad každý rodič by si toto měl přečíst, a zamyslet se nad tím, co je pro jeho dítě nejlepší.
Smutné, žalostné, prostě strašné. Do čtení jsem se musela nutit, ale jenom proto, že jsem měla strach, co se bude dít v dalších kapitolách. Po přečtení jsem zůstala celá jak opatřená. Komentář píšu až po dvou dnech. Nerada srovnávám, ale po Chirurgovi je toto úplně jiná liga. Plný počet.
Páni. Tato kniha mě velmi dostala. Příběh je skvěle vykreslený a myslím si, že by si ji měli přečíst jak všichni rodiče, tak i adolescenti. Přečteno velmi rychle.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Před chvíli jsem doposlouchala audioknihu a po hodně dlouhé době jsem u knihy plakala. Naprostá bezmoc dvanáctileté Báry, odporná zlá povaha matky a slabošský otec.....Bára naprosto v kleštích. Moc smutné čtení. A samozřejmě jsem musela i přemýšlet nad tím, jestli moje holky jsou šťastné a jestli jim také někdy nevědomky neubližuju a budou na svoje dětství vzpomínat hezky...