Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
2,5*
Spisovatelka Petra Dvořáková mi nesedla už v knize Dědina, nemůžu vystát její naturalistický až nechutný styl. A ať se na mě fanoušci Vran nezlobí, ale s touto knihou jsem to měla úplně stejně.
Obálka i formát knihy přímo vybízí k jisté dávce poetičnosti, ale autorka to při popisu děje vůbec nevyužila. Intermezza s vranami se mi ke zbytku textu nehodily.
Přišlo mi odporné číst o dvanáctileté dívce, když se neustále řeší měsíčky a v každé kapitole je slovo pipina.
Chápu, že autorka chtěla upozornit na to, co se ve spoustě českých rodin děje. Ale mě se nelíbí způsob, jaký zvolila.
Tahle rodina byla naprosto odporná, fuj. A ani Báru bych nechtěla za dceru, byla divná i když za to chudina nemohla, to je samozřejmě vizitka pošahaných rodičů.
Přemýšlím o této autorce, že asi taky není úplně normální, když popisuje utvářející se sexualitu mladé dívky naprosto bez taktu. I když to není reálná osoba. Ale tyto věci se reálně dějí. Za pokus upozornit na ně 1*.
Zbytek za ten konec. Krásný, poetický... takhle měla vypadat celá kniha! Škoda špatného slovosledu u poslední věty.
Nejdřív jsem hvězdičku ubrala a chtěla trochu kritizovat velmi povrchní popis, nicméně pak jsem si uvědomila, že toto není román, ale právě novela. A napsat ji tak mistrovským stylem, kdy se vlastně neděje na první pohled nic tak hrozného, ale vás z toho opravdu mrazí za krkem. Je mi líto, že některé děti musí vyrůstat v takovém neláskyplném prostředí. Petra zcela úžasně zachytila, že i kdyby se kdokoliv (zde Barča) snažila změnit a polepšit si, i při sebemenším prohřešku by opět slyšela "Á, už je to tady zase!". Vidím, jak její matka dokáže svoji nenávist a nespravedlivost vůči svým dcerám tak velmi jednoduše ospravedlnit. Opravdu mistrovské dílo, které vás nutí číst do úplného konce!
Podobne ako pri Dedine, kniha mi prisla az samoucelne (a nevysvetlitelne) negativna-Chybaju mi motivy a vacsia psychologizacia postav - pri takejto knihe.... Ale - samozrejme, citate to jednym dychom, je vam z toho zle a koniec vas dostane.
Velmi zajímavá a úchvatná kniha. Snad poprvé se mi stalo, že jsem na jedné stránce knihy cítit tolik odlišných pocitů. Při jedné větě se vám chce brečet, při druhé padáte smíchy, třetí něco k zamyšlení apod. I když jsem na první pohled pochopil, že kniha není určená pro muže, vůbec mi to nevadilo. Naopak člověk spatří mnohé ze života opačného pohlaví, co si dosud neuvědomil. Velmi povedené dílo.
Kniha mě hodně zasáhla, určitě stojí za přečtení. Hodně smutný příběh, který vezme za srdce. Psáno velmi čtivě, měla jsem přečteno za dvě odpoledne.
(SPOILER)
Jmenuji se Bára a říct mi máma Baruno?? Velmi silný a zároveň smutný příběh. Ani nevím co na to říct? Věřím, že takové věci se dějí v mnoha rodinách...na co si takovy lidé dělají děti? Upřednostňovat více jednu dceru? Nezajímat se o to, co by dítě chtělo? Jet podle nějaké předlohy co má doma Irena z práce? ... hrůza...
Kniha se čte sama, autorka píše suprově. Velice mě zaujala obálka a recenze, proto jsem knihu koupila a už teď vím, že si přečtu další. Doporučuji všem!
Krátká kniha se silným příběhem, který nechce pustit čtenáře od knihy, opravdu zasloužených 5 hvězd.
Neveselý krátký příběh. Chytne vás a nepustí, i když na jeden zátah se čte těžce. Dětská duše je křehounká, a kdo jiný než rodič by to měl vědět, přeci byl taky kdysi dítětem. Jen tak na něj nezapomenu.
Přečteno jednom dechem...srdcervoucí příběh mladé dívky, ktera toužila jenom po tom, aby ji její vlastní rodina měla ráda...když jsem četla pasáže matky, bylo mi vždycky až špatně z jejich myšlenek a z jejího pohledu na svoji vlastní dceru. Otec to samé v bledě modrém, možná vlastně ještě horší. Závěr knihy mě vlastně ani nešokoval, ale bylo mi Báry opravdu líto. Knihu doporučuji k přečtení všem.
I přes útlost kniha vyjádřila vše, co vyjádřit měla a dokázala ve mně zanechat spoustu hlubokých pocitů. Nešokovala, spíš provázela životem mnoha dospívajících dětí, ukazovala, že vyrůstat v idylické rodině je opravdu malý zázrak.
Paní Dvořákovou čtu ráda. Píše jednoduchým jazykem, díky kterému stránky letí a než se nadějete, je konec. Tady ovšem naprosto jednoznačně láme srdce.
Hysterická, pedantická matka, cholerický otec a sestra zvyklá být na výsluní. K tomu křehká duše s láskou k rodinou nepochopenému koníčku schovaná v mlčenlivé, tvrdé povaze a neštěstí je na světě.
Kniha je velmi jednoduše uvěřitelná a není těžké si představit, že příběhů, jako je tento, se kolem nás mohou dít stovky.
Peta umi. Z tech jejich knih je mi tak ouzko, ale chci je cist az do konce zivota.
Včera večer jsem ji před spaním zhltala, ale pachuť příkoří, nespravedlnosti vůči Báře, stejně jako hlodání vlastního svědomí coby matky jsem pociťovala ještě dlouho do noci.
Krásný, silný příběh pro všecky mámy povinný a poselství pro ně- dovolme našim dětem být sami sebou a ne aby byly našimi loutkami....Otec měl na tom všem stejnou míru zodpovědnosti, vedle své ženy svou roli však neustál.
Připojuji se k pětihvězdičkovým. V téhle rodině bych fakt nechtěla vyrůstat....
Jak můžu dát takové knize 5 hvězdiček? Méně ale nelze, jak byla skvělá. Tenká jednohubka, kterou díky velmi čtivému stylu psaní slupnete hned. Jak já tu matku nenáviděla! Všichni rodiče podobně starých dětí by si knihu měli přečíst a před každým"pyskováním" a trestáním dítěte se zamyslet. Souhlasím s komentáři níže, že konec byl useknutý, ale jsem za něj ráda. Byl snad nejlepší ze všech variant, které se nabízely. Je to má první kniha od autorky, ale zcela jistě ne poslední.
Kniha se mi dostala do rukou úplnou náhodou (kolegyně ji měla půjčenou z knihovny a nabídla mi ji k přečtení). Rozhodně této šance nelituji. Čtení to bylo opravdu rychlé, přestože celkem depresivní a ubíjející (ve smyslu - co představitelka Bára musela ustát za příkoří ze strany rodičů, tedy hlavně matky, která ve všem co Bára udělala si našla jen to špatné). Příběh dal emocím rozhodně zabrat - byl velmi silný. Děkuji autorce za tuto čtivou a smutnou novelu, která třeba některým lidem otevře oči...
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Přečteno jedním dechem. Velice silný příběh od kterého se nelze odtrhnout.
Neuvěřitelné. Týrání dětí je tady na tom světě stále víc a víc. Je mi zle z matky Báry. Tohle je hrozné, pokud matka nepřijme své dítě právě takové jaké je. I přes to, že není zrovna dokonalé a nebo takové jaké by chtěla aby bylo. Takoví rodiče si neváží daru, který mají ve svých dětech.
Jako nositelka jména Barbora určité pasáže popsané v knize i já poznávám. Ale týraná jsem nebyla. Stud a nejistota, chaos a odmlouvani, to je našemu jménu známé.
A ani mí rodiče moje specifické povahove vlastnosti nedokázali přijímat přirozeně. Je to asi těžké...
Milou Barunku bych okamžitě adoptovala a zařídila bych ji takový ateliér na malování, že by i pan Dali zíral. A všechny její obrázky by visely na zdi v našem bytě přibité největšíma krovákama, které bych měla. :-*