Všetko osvetlené
Jonathan Safran Foer
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274288/bmid_vsetko-osvetlene-cwi-274288.jpg
4
99
99
Jonathan Safran Foer je jedným z najzaujímavejších súčasných spisovateľov. Román Všetko osvetlené je jeho literárny debut, ktorý autora medzinárodne preslávil a za ktorý získal cenu Guardian First Book Award za najlepší debut roka 2002. Na železničnú stanicu v ukrajinskom Ľvove prišiel mladý Američan Jonathan. Rozhodol sa, že podľa zažltnutej fotografie a niekoľkých starých máp nájde ženu menom Augustina. Tá počas holokaustu údajne zachránila život jeho dedovi. Necestuje sám, sprevádza ho mladík Alex, ukrajinský prekladateľ, presvedčený, že jeho angličtina je dokonalá, a pritom úplne nevhodne používa slová zo synonymického slovníka, Alexov starý otec, ktorého prenasledujú vlastné spomienky na vojnu, a pes menom Sammy Davis, Junior, Junior. Jonathan vyráža na donkichotskú cestu do minulosti a príbeh o nej, plný smutného, tak trochu kafkovského humoru, nás núti rozmýšľať o tom, na čo by sme najradšej zabudli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Slovart (SK)Originální název:
Everything Is Illuminated, 2002
více info...
Přidat komentář
To, co zpočátku vypadá jako groteska, nabývá postupně ve všech dějových liniích čím dál vážnější podobu. Alexova angličtina přestává být legrační, protože i přes svojí pokřivenou podobu nám s obdivuhodnou autentičností dojemně sděluje fakta čím dál smutnější a děsivější. Magický realismus židovského štetlu přechází do hororu 2. světové války. Velmi silná kniha, budu si jí dlouho pamatovat.
Smekám před tak mladým autorem za super námět a ztvárnění a také obdivuji překladatele. Dávám jim tři hvězdy. Kniha se obtížně četla, chvílemi jsem se v tom ztrácela, protože mi unikal smysl a souvislosti. Dávná historie byly spíš nějaké podivné historky a pocity. Moc fantazie, málo reality. Chápu, že se někomu kniha velice líbí (ale taky, že vůbec ne), záleží na rozpoložení a očekávání.
Ano, je to nádherná kniha stejně jako kniha Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Obě knihy nám dávají poznat jak se žije lidem s Aspergerovým syndromem a že to vůbec nemají jednoduché, protože okolí je nechápe a oni zase chápou okolní svět podle sebe. Mě obě knihy pomohly víc než nějaké odborné příručky... Knihy mají svůj konec, ale já s mým "Aspíkem" budu ten jeho životní příběh prožívat dál..., konečně jí rozumím.
Nádherná kniha, nádherný jazyk (a prý je náš překlad ještě lepší, než originál). A naprosto uchvacující silný příběh resp.víc příběhů. Doporučuju.
Jazyková stránka je vynikající. Chvíli si na ni člověk musí zvykat, ale pak je to zábavné (používání slov jako aportovat, rotovat, chrr, pohlavní, rigidní aj. je skoro geniální). Stejné kouzlo má i střet americké a ukrajinské skutečnosti. Nejde ale o grotesku, jádro knihy - "osvětlování" minulosti, o které sami Ukrajinci mlčí - je bolestivé, ale na konci i očišťující.
Nechronologické vyprávění, prolínání, střídání vypravěčů... v kombinaci s neobvyklým vyjadřováním ukrajinského vypravěče, ale celkově četbu trochu znesnadňuje.
První stránku jsem četla snad čtvrt hodiny, jazyk byl pro mne nečitelný - takhle přece nemůžu zdolávat celou knihu. A pak jsem si zvykla. Taky umím anglicky minimálně a moje pokusy o překlad vypadají ještě mnohem hůř. A navíc jsem se u těch zašmodrchaných vět královsky bavila. Při čtení anotace by mne ani nenapadlo, že se budu tolikrát od srdce smát.
A jinak je ta knížka stejná jako život, nelehký obsah, ale vždy se najde důvod k úsměvu, tajemství, která nemusí být vždy odhalena, něco nevysvětlitelného a nepochopitelného a přesto okouzlujícího, a to nebo ono už jsem někde slyšela...
Tak tahle kniha mi dala zabrat. Děj mě moc nebavil a styl střídaní vypravěčů, kdy jeden je Ukrajinec s omezeným slovníkem mi taky nesedl.
Kniha s několika dějovými a časovými rovinami a dvěma vypravěči, z nichž ten druhý je Ukrajinec, ovládající angličtinu asi jako pan Kaplan ve slavné Rostenově knize Pan Kaplan má třídu stále rád. To zprvu dává knize ráz grotesky, ale časem člověk přijde na to, že tato komičnost je vlastně prostředkem, jak ještě zvýraznit tragiku příběhů ve všech dějových rovinách. Velmi silná kniha, která nakonec předčila všechna má počáteční očekávání.
Uf. Dočítané. Kniha je vysoko cenená a mala som veľké očakávania. Sklamaná som nebola, to určite nie, ale mám z nej ozaj zmiešané pocity. Ťažko sa mi zo začiatku začítavalo a časové prelínanie mi niekedy prekážalo. A tiež mi chvíľu trvalo, kým som si zvykla na nespisovnú angličtinu. Áno, miestami bol Alexov komentár vtipný, ale niekedy ťažko čitateľný a nezrozumiteľný. Celkovo bol príbeh zaujímavý a postava Alexa bola asi najsympatickejšia a bolo zaujímavé sledovať osudy jeho rodiny. Dávam 4 hviezdičky. AJ
Nesmyslná a nudná kniha masochistického autora, který si libuje ve psaní o ničem. Dějová linie špatně rozpoznatelná, schválně psaná jako "googlem" překládanou angličtinou, zamotává tuto slátaninu ještě více. Absolutně bez děje. Snad kromě chromého Žida, který měl stovky žen a milování přes otvor ve zdi. Snažil jsem se najít v této knize něco pro mě pozitivního a zajímavého, protože tak to dělám u každé knihy i když mě nechytne. Zde to prostě to nejde! Asi nemám to správné lyrické chápání...
Já bych na tomto místě chtěla vyzdvihnout jednu věc: překlad Richarda Podaného. Nečtu v originále, nikdy jsem nečetla a ani nehodlám, protože čeština je tak krásný jazyk a když ji uchopí schopný člověk (typu Podaného), člověk žasne. Je to překrásná knížka o putování za minulostí, odhalování minulosti, místy obtížně přístupná, ale o to parádnější je celkový dojem. JSF je nadmíru talentovaný autor a od této knížky ho mám v merku a sleduju každý jeho počin. Už zase čekám na něco nového...
Čím viac o tejto knihe uvažujem, tým viac sú moje myšlienky "rozlietané". Neviem ich akosi uchopiť, či ustáliť a vyrieknuť posledný verdikt. S tým Foerom je to ťažké a jediné čo mi je jasné, a čo majú spoločné obe jeho knihy, je hľadanie. Jedno viem iste, v Príšerne nahlas a neuveriteľne blízko sa mi to páčilo viac, ale to neznamená, že táto kniha je slabšia. Možno keby som ju čítala ako prvú, moje nadšenie bude väčšie, ale to teraz nie je podstatné. Tá nemožná "angličtina", dala zabrať, aj keď čítať ju nebol problém, len sa mi to akosi nepáčilo. Alex si ma aj napriek tomu získal, a naopak, k Jonathanovi som si nevytvorila žiadny vzťah.
Stále mi vŕta hlavou, aký pohľad by mi ponúkol trošku iný preklad Alexovej angličtiny. V celku by to bolo zaujímavé porovnanie, keby sa knihu pokúsil preložiť aj niekto iný než Richard Podaný, ktorý už rozlúskol tento prekladateľský oriešok. 4,5/5
Tak táto kniha ma nesmierne bavila! Neobyčajnosť jej vdýchlo umné prelínanie časových rovín, svojské členenie textu, príbeh podaný dvoma rozprávačmi – rovesníkmi Jonathanom a Alexom – prostredníctvom korešpondencie medzi nimi, čo tejto knihe mimoriadne svedčí. Očakávate osvetlenie osudov Jonathanových predkov, ktorých rodná dedina bola vyhladená nacistami, lebo presne kvôli tomu prichádza Američan Jonathan na Ukrajinu – pátra po minulosti a zbiera materiál na svoju prvú knihu. Namiesto toho sa vám postupne odhaľuje história Alexovej rodiny, pričom osudy Jonathanových predkov zostávajú naďalej zahalené tajomstvom. Realitu strieda fikcia, vo fiktívna časti možno pozorovať jemný náznak použitia prvkov magického realizmu. Navyše Alex, Jonathanov sprievodca, ktorý prejde v knihe obrovským osobnostným vývojom, rozpráva len veľmi oklieštenou angličtinou, čo je zdrojom mnohých vtipných pasáží. Viď ukážka z úvodu knihy:
„Moje legální jméno je Alexandr Perčov. Avšak všichni z mojich mnoho přátel mi přezdívají Alex protože to je mnohem k pronesení hladčí verzí mého legálního jména. Matka mi přezdívá Alexi-nerozlaďuj-mě!, protože já jí vždy rozlaďuji. Jestliže chcete vědět, proč jí vždy rozlaďuji je to, protože jsem vždy na jiném místě s příteli a roztrušuji tolika mnoho hotovosti a vykonávám tolika mnoho věcí, aby mohly rozladit matku. Otec mi přezdíval Šapko, pro kožešinnou čepici já nosil dokonce i v letním měsíci. Přestal mě tak přezdít protože jsem mu poručil mě tak přestat přezdít. Mi to připadalo velmi chlapecké a já jsem vždy bral sebe jako někoho velmi pádného a potentního. U mě bylo mnoho dívek, věřte mi, a ta všechna pro mě mají odlišné jména. Jedna mě volá Bejby, ne že jsem dítě, ale protože je ke mě účastná. Jiná mě volá Celou noc. Vy chcete vědět proč? U mě dívka, která mě volá Hotovost, protože roztrušuji natolik mnoho hotovosti kolem ní. Ona mě za to má k zakousnutí. U mě též miniaturní bratr, který mě volá Alli. Já nežeru to jméno velmi mnoho, ale já žeru velmi jeho, takže O. K., povoluji mu volat mě Alli. Ve věci jména on jmenuje se Igorek, ale Otec jeho přezdí Nešika, neboť on vždy vpochoduje do věcí. Jen čtyři dnů předběžně si udělal modré oko z příčiny kolize s cihlovou zdí. Jestli vy chcete znát, jaké jméno mojí čubky, tak ono je Sammy Davis, Junior, Junior. Má to jméno protože Sammy Davis, Junior byl zamilovaný pěvec Dědečka a čubka je jeho, nikoliv moje, neboť já nejsem onen, kdo si myslí že on je slepec.“
Spočiatku som mala problém zvyknúť si na Alexov štýl vyjadrovania a začítať sa do textu, neskôr mi prišiel roztomilý, kúzelný, detsky úprimný. Striedavo som nadobúdala pocit, že čítam komédiu, inokedy som zasa v ústach cítila trpkú príchuť zverstiev nacizmu...
V anotaci je jen jedna vyprávěcí linie. Román jich ale má tolik! Chvílemi je to jak automatický text, jako když se rychle střídají filmové záběry beze slov. Alexovy dopisy a vyprávění jsou navenek hodně humorné, ale míří do něčeho velice zásadního. Hledání a nalézání, ale současně nenalezení. Cesta je mnohem důležitější než cíl. Tolik osudů, tolik myšlenek!
Hledání předků úžasné, to ostatní už tolik ne. "Angličtina" hrdinova průvodce se ještě dá zvládnout, ale některé debaty mě přišly poněkud laciné. Od Foera bych doporučila Příšerně nahlas a k nevíře blízko, to mi sedlo stoprocentně.
Úžasná kniha. Bylo těžké prokousávat se průvodcovou hroznou angličtinou (u nás tedy češtinou), také nebylo lehké pochopit nečekané posuny v čase i v ději, ale nakonec ani tahle dvě břemena nevadila a celkově tuto knihu obohatila a pomohla mi udržovat se v napětí a v pozoru. No a ty drsné příběhy z minulosti mnou docela otřásly. S touhle knihou si Jonathan Safran Foer opravdu pohrál a mě si získal na věčné časy.
Ze začátku jsem měla problém s překladem (ve filmu mi ta "broken english" hraje nějak líp), ale když jsem si zvykla, otevřel se mi úžasný svět svérázné Ukrajiny (každou kapitolou jsem měla větší a větší zalíbení v Alexovi), hořké vůně nesplněných snů a naivních nadějí. Viděla jsem tam opakující se sdělení, že prostředek se někdy stává cílem (celá ta cesta za poznáním historie rodiny je sama osvětlením a sebepoznáním). Naplnění touhy pouhou snahou o její naplnění. Odstup od věcí, který je pomůže vidět v jiném světle.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Příšerně nahlas a k nevíře blízko |
| 2015 | Jíst zvířata |
| 2005 |  Naprosto osvětleno |
| 2018 | Tu som |
Upřímně musím dát pouze tři hvězdy. Kniha mě bavila střídavě. Tři roviny vyprávění o minulosti i přítomnosti.
Alexova angličtina je sice výborný počin, protože takhle překlady méně zdatných angličtinářů často vypadají. :))) I když tady oceňuji, že od srandovních témat přejdou ve vážná témata.
Pátrání po předcích Jonathana dost osekané. Čekal bych dle anotace větší záběr. I když vyrovnání s vlastní minulostí mělo mrazivý konec.
A třetí rovina deník Jonathana, ten mě bavil asi nejvíce.
Jsem zvědavý na filmovou verzi, která se natáčela v Praze.