Všetky tvoje prednosti
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515244/bmid_vsetky-tvoje-prednosti-nYF-515244.jpg
4
1752
1752
Quinn a Graham si navzájom prisahali lásku, veriac, že všetky nepriazne osudu prekonajú spoločne. Dokonalú lásku však ohrozuje nedokonalé manželstvo. Životy manželov sa od seba vzďaľujú, sny o založení rodiny sa stávajú nedosiahnuteľnými. Obaja začínajú pochybovať o význame svojho vzťahu. Prestať či neprestať bojovať za spásu manželstva, ktoré malo trvať večne? Spomienky, chyby a tajomstvá, ktoré si vybudovali v priebehu rokov, ich trhajú od seba. Budúcnosť závisí od plnenia sľubov z minulosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
All Your Perfects, 2018
více info...
Přidat komentář
Táto kniha bola vyšší "level", počas čítania som mala chuť ju odložiť a nedočítať ale oplatilo sa vydržať do konca. Zaujímavý príbeh, krásne myšlienky, nádherné a nie bežné vyznanie lásky. Malo by byť viac takých silných manželstiev ako bolo manželstvo Quinn a Grahama. A nedá mi necitovať pár krásnych riadkov z knihy.
"Niektorí ľudia si myslia, že v manželstve si treba užívať iba tie krásne dni. Milujú sa intenzívne a náruživo v období, keď je všetko ideálne, a dúfajú, že zlé časy nikdy neprídu. Sľubujem, že Ťa budem ľúbiť za búrky viac ako za slnečných dní....."
"V manželstve sme stratili mnoho zo seba samých, ale nikdy sme jeden druhého neprestali milovať. A to je jedna z vecí, ktorá mi dáva nádej, že my dvaja by sme dokázali ustáť aj hurikán najvyššej kategórie."
"Ak budeš neustále poukazovať na svoje nedostatky, všetky tvoje dokonalosti zostanú nepovšimnuté".
Knihy od Colleen patřily vždy mezi mé oblíbené, ale od knihy Námi to končí (i přes všeobecné nadšení) se mi zdá, že už její knihy trochu povadají, sice se pořád zabývají závažnými tématy, ale už to podle mě není tak strhující, že bych se nemohla od knihy odtrhnout.
Stejně tak tento příběh byl velmi poučný a ukazoval na důležitost komunikace, zajímavé střídání děje tehdy a teď a samozřejmě konec, zejména Grahamovy dopisy, byl nádherný, ale mezitím mi děj přišel zdlouhavý a nezáživný.
Bylo tak těžké číst ctuto knihu. Už po pár stránkách jsem si říkala jestli ji opravdu chci dočíst nebo ji prostě odložit. Kdo chce číst o možných, smutných stránkách v manželství když všechno není růžove jako v jiných románech. Tento příběh popisuje realitu, tvrdou realitu. Ale přes to všechno popisuje co v mnoha manželstvích chybí s dětimi nebo bez nich a to obrovskou nehynoucí lásku. Bože ty dopisy které napsal Graham Qinn byli tak nádherné a od srdce. Ještě nikdy mi u knihy neukapla ani slza, možná proto že se snažím číst v denním shonu ale tahle kniha se ani u mě neobešla bez slz. Jsem ráda že jsem ji dočetla až do konce a uvědomila si spoustu věcí. Samozřejmě jsem čekala že se nakonec těhotenství zadaři ale když se potom stala "věc" kdy už to nebylo fyzicky možné říkala jsem si vydrží to jejích láska ? Jejich láska by vydržela opravdu všechno na světě.
Divím se, že jsem knihu přes slzy dočetla. Bohužel mě s hlavní hrdinkou pojí mnoho společného. Byl to silný příběh plný emocí a opravdových citů. Ale i velké beznaděje a spoustu trápení. Klobouk dolů, že paní spisovatelka zvolila toto téma.
Neskutečná nálož emocí, lásky, citu, beznaděje... tohle všechno kniha obsahuje... To, že se dva lidé milují ještě neznamená, že spolu zůstanou navždy a šťastní. Nekonečná honba za dítětem a nenaplněná mateřská touha dokáže udělat pěknou neplechu. Tak od půlky knihy jsem jen plakala a nešlo to zastavit... jen pláč, pláč, pláč jako hlavní hrdinka. Pláč, když se nikdo nedívá, pláč ve sprše. Strašně mě to mrzelo, bolelo a prožívala jsem to s ní. Ta bolest nejde ničím vypudit. Prostě tam je a nejde se ji zbavit. Kdo nezažije, tak tohle nemůže pochopit.
"O co jsem přišel, zatímco jsi spala?"
"Zdálo se mi o nás."
"Ještěže uplyne celých pětadvacet let, než si tuhle básničku přečteš, protože jakmile budeme svoji, už tě z tohohle svazku nikdy nepustím. Jsem jako Hotel California Grahama můžeš milovat, kdykoli se ti zlíbí, ale nikdy nesmíš odejít."
"Doufám, že si vybereš tu cestu, která tě učiní šťastnější. I když to nebude volba, kterou bych byl schopen milovat, budu pořád milovat tebe. Ať už budu součástí tvého života, nebo ne. Zasloužíš si být šťastná víc než kdokoli, koho znám."
"Slibuji..."
(SPOILER)
Colleen bude navždy patřit mezi mé oblíbené autorky. A už zase mě dokázala dohnat k slzám. Nemohla jsem se odtrhnout, způsob psaní, kdy nás zaváděla do minulosti a zároveň přítomnosti přiměl mé oči jet stránku po stránce. Moje srdce krvácelo, moje oči brečely, ale nakonec se přeci jen vše v dobré obrátilo a já mohu s klidem v duši říct, že tohle je další kniha od Colleen, která ve mne zanechala stopu ️
Celým srdcem DOPORUČUJI!
Bohužel musím narovinu říct, že tohle jedna z mých nejméně oblíbených knih od Colleen Hooverové. A to knihy téhle autorky fakt miluju.
Celý příběh mi přišel takový nemastný, neslaný. Nedokázala jsem se do příběhu ponořit tak, jak bych chtěla a celkově jsem měla problém autorce soustu věcí uvěřit. Hlavní hrdinka mi přišla nesympatická a často otravná, což příběhu určitě nepřidalo na kráse.
Co se stylu psaní týče, tak ten mi u Colleen sedí a její knihy se čtou dobře, tahle není výjimkou. Obsahově je za mě To nejlepší v nás ale slabší.
"Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepší v nás zůstane ve stínu."
"Smutek je jako pavučina. Dokud se do ní nechytíte, tak jí nevidíte, a potom se musíte rvát zuby nehty, abyste se dostali ven."
Já... já nějak nevím co napsat. Jsem trochu v šoku, protože tahle kniha ve mě zanechala tolik emocí a pocitů, že si s nimi nějak nevím rady. Cítím bolest, smutek, strach, štěstí, lásku, touhu, naději, vyčerpání i vášeň... a vím, že už nikdy nic nebude jako před tou knihou. Hrozně bych si přála mít jednou to štěstí a mít někoho, a kým přečkáme každou bouři. Někoho, s kým si napíšeme a schováme dopisy na dvacáté páté výročí.
Pláču.
Drolím se na kusy.
Po dlouhé době je to kniha, která mě tolik bolí číst a vím, že takovou další dokáže napsat zase jen Colleen.
Proč se tolik bojíme přijmout pomoct a pochopení? Zvláště když víme, že tím, že si takhle ubližujeme, ubližujeme i těm, které máme nejraději? Kdyby se tahle kniha jmenovala bolest, vůbec by mě to nepřekvapilo. Kapitoly TEĎ jsou totiž všechny plné smutku, bolesti a emočního vyčerpání. Je až absurdní, jak se dají všechny emoce skrz knihu přenést na čtenáře. Jak se dají prožít.
Přeju si jít životem a i když budu ve válce a budeme stát na opačných stranách, chci odmítnout se chopit zbraní. Odmítnu válčit a dál ubližovat sobě i ostatním.
Někdy je hold nemocná naše duše a je tak moc těžký najít způsob, jak jí uzdravit. Jak se vyhnout chvílím páté kategorie. Jenže ne vždycky to jde.
Mrzí mě to.
Bolí mě to.
Ale děje se to.
Dva lidi můžou ztratit naději, touhu nebo štěstí, ale ztráta všech těch věcí neznamená, že prohrají a zanechají tance.
Chci věřit, že se v jednom dni může obrátit život vzhůru nohama proto, že osud nachystal něco lepšího.
Miluju.
"Jenže já se nemůžu změnit. Jsme tím, kým nás dělají okolnosti."
"Jsem jako Hotel California. Grahama můžeš milovat, kdykoliv se ti zlíbí, e nikdy nesmíš odejít."
Kniha se velice dobře čte a je poměrně poutavá. Na mě to však působilo tak, že se nechala autorka moc unést a já jsem jí ten příběh prostě nevěřila. Kdyby se soustředila více na problém, který dvojice řešila, tak by šlo o skvělou knihu. Grahamovo chování mi přišlo naprosto nerealistické a celé to vyznělo až moc sladce.
(SPOILER)
Kniha je úžasná, ale hlavní hrdinka mě štvala. Ano, má právo na to se chovat, tak jak se chovala, ale podle mě toho mohla udělat více pro záchranu manželství. Kdyby to Graham vzdal, tak jejich manželství skončí.
Každopádně téma neplodnosti, o kterém se moc nemluví, je tu krásně popsáno. Autorka nám ukázala, jak některé všední otázky na manželský pár mohou být bolestné.
První, co bych chtěla napsat je to, že to je něco totálně jiného (alespoň podle mě), než co autorka obvykle píše... Ale líbilo se mi to! Fakt hodně!
Neskutečně poutavé čtení a jak už je u autorky zvykem - emocemi nabitý konec, u kterého si dost možná popláčete.
Doporučuji :)
Přečteno za jedno odpoledne, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, příběh Quinn a Grahama mě od první stránky naprosto pohltil. Prolínání minulosti a současnosti jej činilo ještě čtivějším. Autorka bravurně popsala pocity a smýšlení Quinn coby ženy vyrovnávající se se svou neplodností. Nebylo to úplně lehké čtení, ale podáno zcela pohlcujícím způsobem, včetně závěru, kdy ukápla i nejedna slzička. Krásná kniha, která ve čtenáři vyvolá a zanechá silné pocity.
Kniha s tématem manželské krize. Myslím si, že nezáleží na tom, zda to bylo způsobeno neplodností, nebo celkovému odcizení dvou lidí, kteří měli dříve k sobě tak blízko. Perfektní vylíčení této krizové situace - neschopnost přijímat doteky toho druhého, domácí prostředí s nucenou komunikací, vyhledávání soukromí apod... Toto bylo velmi realistické. V polovině knihy mi začalo vadit střídání kapitol "teď" a "tehdy", bohužel "tehdy" už mě při čtení přestalo zajímat (až příliš sladké, bezkonfliktní, bez vývoje)... Toužila jsem se dozvědět, co přinese současnost...
To nejlepší v nás je moje v pořadí třetí knížka od CoHo, kterou jsem přečetla a rozhodně se bude řadit k těm nejoblíbenějším.
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách - tehdy a teď. V minulosti se hlavní hrdinové seznamují, zatímco v přítomnosti už jsou manželé a jsou nuceni řešit určitý problém a jejich manželství se ocitá v krizi. O jaký problém jde vám říkat nebudu, protože to není ani v anotaci a podle mě je lepší, když to zjistíte až během čtení stejně jako já! Tak jako tak mě tohle téma velmi zasáhlo a přimělo mě se nad tím vším zamyslet.
Oba dva hlavní hrdinové mi sedli od první kapitoly. Graham byl dokonalý chlap a vážně bych jednou vedle sebe chtěla taky někoho takového. Quinn mi bylo hrozně moc líto. Autorka dokázala s naprostou lehkostí popsat její pocity a myšlenky, že jsem se do ní dokázala vžít a soucítit s ní.
O čtivosti se u Colleen ani nemusíme bavit, ta je samozřejmostí. Já knížku přečetla za jeden jediný den, kdy jsem četla do půl jedné ráno. Možná bych ji měla přečtenou i dřív, kdybych přes všechny ty slzy viděla na stránky!
To nejlepší v nás je plné krásných myšlenek a zanechalo ve mě opravdu hodně! Vážně moc moc doporučuju! Jedna z nejlepších knížek letošního roku!
Knihu jsem už jednou četla, ale protože jde o knihu, při níž jednou nestačí dostala jsem chuť si ji dát znovu. Ani nevím proč jsem předtím nenapsala komentář, neboť tento příběh si ho určitě zaslouží. Šlo o nejkrásnější příběh, jaký jsem kdy četla. Byla to dokonalost sama. Dojemné, syrové, reálné. Postavy byly podle mého názoru velmi dobře zpracované a i když jsem z velké části měla Quinn chuť zabít za to jak se ke Grahamovi chovala oblíbila jsem si i ji. Konec byl nádherný - přesto, že mě jen tak něco nerozpláče, tak tento příběh mě dostal a proplakala jsem téměř polovinu knihy. Vím, že mnoho z autorčiných čtenářek má nejvíce v oblibě její dílo Námi to končí a souhlasím, že jde o opravdu krásnou knihu, ale za mě je To nejlepší v nás na prvním místě.
Pro mne oddychovka se smutným příběhem. Někde bych trochu ubrala, i když částečně vím, co hrdinka prožívala.
Tak tohle byla síla, zase jsem se nemohla odtrhnout , už se těším na další knížku od autorky !!!
Štítky knihy
nevěra dopisy láska partnerské vztahy vzpomínky rodina neplodnost romantika svatba zásnuby
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
No, jsem z knihy docela v rozpacích. V první řadě mě moc nebavila, ale hodně mi toho dala.
Kapitoly "TEHDY" jsem více-méně přeskakovala a četla jen jejich rozhovory a mezi řádky. Jednoduše mě to nebavilo, kromě první kapitoly, kde se seznámili a té poslední.
Část "TEĎ" mě taktéž tolik nebavila, pro mě to bylo zbytečně moc roztáhnuté a rozebírané. Téměř po celou dobu sem čekala, že konec bude prostě happyend, a o to víc jsem byla překvapené skutečností, která nastala. Samotný konec mě dostal. Nejsilnější z celé knihy byla ta kapitola, kde si četli dopisy. Ta láska, kterou Graham celé ty roky dával Quinn byla nádherná. A jelikož jsem milovnící epilogů tak epilog byl na knize to nejlepší.
Jak říkám, knížka mě sice tolik nebavila ale hodně mi dala. Ta jejich láska, manželství, to že se to nemá vzdávat a mnoho dalších věcí, které byli řečeny (především Grahamem v jeho dopise) to mě dostalo a dohnalo k slzám. Kapitoly TEHDY byly plné lásky a vidiny krásné a růžové budoucnosti. Kapitoly TEĎ byly plné bolesti a reálného života, neopětované lásky a neštěstí. Jak říkám, poslední kapitola - dopisy od Grahama a epilog celou knihu zachránily.
Z knihy si obnáším mnoho a myslím, že nějakou dobu ji budu mít na paměti a že se k dopisům ještě vrátím a přečtu si vyznání lásky, abych si uvědomila jaké štěstí mám vedle sebe. Obzvlášť si zapamatuju jeden citát: "Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepší v nás zůstane ve stínu."