Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76003/bmid_vyhodme-ho-z-kola-ven-CVs-76003.jpg
5
2985
2985
Keseyova prvotina Vyhoďme ho z kola ven je silný příběh marné vzpoury jedince proti systému, příběh vězně McMurphyho, který ve snaze uniknout pracovní farmě volí jedinou možnost – dostat se do psychiatrické léčebny. Jeho představa poklidného přežití se ale záhy mění doslova v noční můru, když se seznámí s ponižováním a psychickým terorem se strany personálu léčebny, prováděným především vrchní Velkou sestrou. Díky nezkrotnému irskému temperamentu se vrhne do boje a snaží se k zápasu podnítit i ostatní pacienty. Příběh vyprávěný hluchoněmým schizofrenikem „Náčelníkem“ prostou hovorovou řečí s četnými vulgarismy a proto působící hodnověrně a autenticky... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Jedna z najlepších kníh aké som v živote čítala. Je to kniha, ktorá Vás prinúti o nej premýšľať i po dočítaní. Jednoznačne každému foporučujem
Fantastické. Mnohem lepší než filmová adaptace. Toho, kdo nejprve viděl filmovou adaptaci určitě překvapí, že hlavním hrdinou knížky je náčelník Bromden.
Billy Bibbit patří dodnes k mým nejoblíbenějším hrdinům. Skvělá kniha, stejně tak film.
Pridávať ďalšie pozitívne referencie je možno ako nosenie dreva do lesa, pretože povedané tu bolo všetko. Môj celkový dojem by som vystihla výrazom "smiech cez slzy", človek sa smeje a má chuť plakať zároveň... Svojská, energická, neopakovateľná postavička McMurphyho musí imponovať snáď každému, rovnako ako zrejme každého bude šokovať nečakaný záver.
No v tomto prípade prvýkrát dávam viac bodov filmu ako samotnej knižnej predlohe, ktorý naozaj stojí za to si pozrieť, najlepšie niektoľkokrát :-). Btw. skutočne si neviem predstaviť lepšieho týpka na stvárnenie hlavnej postavy, ako práve Jacka Nicholsona, ktorý bol jednoducho skvelý.
Tak ešte aspoň jeden citát McMurphyho po absolvovaní šokovej terapie, ktorý ma dostal na kolená:
"Až stadeto vypadnem, prvá ženská, čo si narazí desaťtisícwattového psychopata, starého ryšavca McMurphyho, zasvieti ako Tivoli a vysypú sa znej strieborné doláre! Nie, vôbec sa tej nabíjačky nebojím."
Asi jako nikde se právě zde nabízí srovnání knihy a filmu. Většinou upředňostnuji knihu před filmem a toto není výjimka. Obě díla jsou výtečná, ale ve filmu chybí výklad náčelníka Bromdena a jeho představy, které příběh dokreslují. Knihu jsem přečetl až po zhlédnutí filmu, který si určitě oskara zasloužil. Pod postavou rebela McMurphyho jsem si snad díky jeho výtečnému výkonu, nedovedl představit nikoho jiného než Jacka Nicholsona.
Ten, ten nebo ten, vyhoďme ho z kola ven...
Nevím co si myslet. Nechápala jsem ten humbuk kolem této knížky i filmu. Většinu knížky jsem to stále nechápala a vnímala jsem toto dílo především jako skvěle napsanou věc. Posledních 60 stránek mě ale odrovnalo, nemohla jsem usnout.
Teď se chystám na film, ale trochu se bojím Macka v hlavní roli, pro mě je totiž nejklíčovější postavou náčelník Bromden.
Viděla jsem i divadelní zpracování-stejně jako knižní verze naprosto perfektní!
Výbrorná kniha, výborný film a ještě jsem toto dílo viděla v divadle Na Fidlovačce a musím přiznat, že jsem byla překvapena, jak mistrovsky bylo utvořeno. Je to velmi těžké, dle takového skvostu přetvořit na film či divadelní hru, ale povedlo se, všechna provedení jsou výborná.
Vedle "Spolčení hlupců" a Beckettova "Murphy" jedna ze zásadních knih mého života.
Film jsem shlédla před maturitou a docela mě zaujal, tak jsem si řekla, že by nebylo od věci přečíst si i knížku. Když jsem teď rok po maturitě zahlédla knížku v knihovně, vzpoměla jsem si na to a vrhla se do ní. A opravdu to nebylo vůbec od věci, hned od prvních stránek mě zaujal ten obrazný popis, ještě jsem se s níčím podobným moc nesetkala, takže mi to zezačátku přišlo poněkud zvláštní, ale po nějaké době jsem si na to zvykla a začalo mě to bavit. Děj mě taky úplně pohltil, i přesto že jsem z filmu věděla, co příjde a jak to dopadne, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Smála jsem se když Randle pořád a pořád vyváděl další kousky Velké sestře a když se jí potom s provinilým výrazem nezbedného dítěte (úplně jsem ho před sebou viděla) potom omlouval a na konci jsem byla dojatá z toho jak to celé zkončilo. Knížku i film tedy rozhodně doporučuji, a jediné co chci ještě podotknout, že po přečtení knížky mi nepříjde, že Jack Nicholson byla zrovna nejlepší volba představitele Randla McMurphyho, z knížky na mě působil úplně jinak než Nicholson ve filmu.
Kniha je to skrz hlavního hrdinu "frajerská". Frajeři ale v mašinérii institucí nekončí většinou dobře. A právě tak se děje i s hlavní postavou, která vlastně jen projde životem léčebny, nelíbí se mu tamní pořádky a přece moc "Velké sestry" ho zruší. SPOILER Na závěr ho Indián raději zabije, než aby tam živořil a byl z něho výstavní pako.
Film je krásně natočený po stránce výtvarné, ale mě osobně dost pasáží v něm často nudila, a jelikož jsem už znal knihu dříve než jsem viděl film, tak vše co jsem čekal se mi ukázalo i na plátně, takže na mě film nijak moc nezapůsobil.
Zhruba okolo roku '06 a hned nedlouho potom jsem narazil na tuhle knihu, ale byla beznadějně rozprodaná a nesehnatelná. Vzpomínám, jak si knihu četla i moje ex k maturitě, půjčila si ji z knihovny, což já nedělám, čtu knihy svým tempem a až když se k nim dostanu, tak se k nim dostanu, bezdůvodně, stejně jako ten stoh knih, co mě pořád čeká a pořád se kupí čtu a čtu, ale pořád jetoho, co chci přečíst víc a víc... každopádně, měla tehdy o Keseym i referát, pořád jsem vyslovoval "Kesi" a ona jen "Ne Kesi, ale Kízi!" Ta vzpomínka mě vždycky rozesměje. Rozesměje mě proto, jak vážně to vždycky myslela.
Navzdory lehkosti, s jakou je kniha napsána, těžko hledám slova, ne, že bych byl až tak odzbrojenej, spíš... film jsem viděl jako první (a hned několikrát, je to klasika) a když s odstupem času obě díla porovnávám, nepřikláním se na stranu žádného. U obou médií jde o zcela vyjímečné počiny, jen každý svým vlastním způsobem. A ačkoliv je řada detailů pozměněna, nedovedl jsem si hrdiny knihy představit jinak, než jak jsem je viděl ve Formanově majstrštyku, už se toho cejchu nelze zbavit. Sdělení tu je stejné, jen se obrátil pohled a ubralo té beznadějnosti. Vlastně Formanovi tleskám, že se tak bravurně vyhnul něčemu, co by jeho film technicky zkomplikovalo a vypomohl si naopak jinak, přičemž stále zůstal věrný myšlence. Tahle kniha ukazuje nebývalý charakter, touhu, lidskost, přátelství – dnes velmi prázdné pojmy a já se k ní určitě někdy vrátím, to je bez debaty.
Ken Kesey, velký obdivovatel Kerouacka a sám jeden z hlavních představitelů „Beat generation“ bývá často označován jako spojovací prvek mezi hnutími beatníků a hipies a zcela jistě ne neprávem, jeho první román Vyhodte ho z kola ven se spolu s Kerouackovým Na cestě, Burroughsovým Nahým obědem, Salingerovým Kdo chytá v žitě, Hellerovou Hlavou XXII a Ginsbergovým Kvílením patří bezesporu k literárním počinům, které významně popisují americkou realitu okolo poloviny minulého století a jsou vedeny úpornou snahou dobrat se své identity a nalezení sebe sama. Jeho první a současně i nejznámější a posléze doslova kultovní román, který se stal bestsellerem, dočkal se dramatizace a byl zfilmován pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem , román, který byl započat v 60. letech a jehož úvodní stránky a koncepce vznikly pod vlivem drog, především LSD a alkaloidů z oblíbených mexických kaktusů, román ve kterém nejde jen o kritiku situací v psychiatrických ústavech, kde se místo na léčbu zaměřuji spíš na utlumení a otupení pacientů spojené s jejich zastrašováním a manipulací, ve stálé atmosféře strachu a totálního podrobení, jak by se snad mohlo zdát. Je to také o neustálém a neutuchajícím boji člověka o svoji osobnost, o osobní svobodu, o zachování své identity i navzdory hrozící ztrátě vlastního pohodlí a osobního bezpečí, o boji s konformní spotřební společností, který je veden i s častým vědomím jeho marnosti. V knize nejde jen o popis vzpoury jedince proti systému, o vzpouru motivovanou snahou prosadit své ego. Jde o mnohem víc – jde o právo být sám sebou, o právo na zachování své lidské důstojnosti, o právo na svobodu. Každý člověk se dostal nebo může dostat v běhu života na rozcestí, kdy se musí rozhodnout jak dál, kdy musí volit mezi vlastním pohodlím a pocitem duševní volnosti. Mně osobně tahle kniha často pomáhala ve výběhu rozhodnutí, přes různé peripetie se domnívám, že správně.
A myslím si, že je lepší než film – ten se mi přes ověnčení 5 Oskary, přes Formanovu režii a Nicholsona v hlavní roli zdá být oproti knize trochu zkratkovitý a povrchní – kniha poskytuje mnohem větší prostor pro vcítění se.
A poznámka na závěr: Kořánův překlad názvu se mi jeví jako přesnější a víc vystihující název originální na rozdíl od názvu filmu. Vychází totiž z dětského rozpočítávadla : One flew east, one flew west, one flew over the cuckoo´s nest.
nepochybně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.. viděla jsem i film a divadelní představení (avšak nic se nevyrovná knížnímu originálu)... příběh mě uchvátil.. mistrovské dílo
"... Ruce má tak dlouhé a bílé a jemné, až mám dojem, že jedna druhou vyřezala z mejdla, a někdy mu utečou a klouzavě před ním poletujou, volné jak dva bílí ptáci, dokud si jich nevšimne a nelapí je mezi kolena; má z těch hezkých rukou mindrák..."
Nad myšlenkami náčelníka Bromdena můžeme hádat co prožívá opravdu a co díky přídělu léků od naleštěného okénka Velké sestry. Hlavně v tom vidím kouzlo mého nejoblíbenějšího titulu. Kniha je napsaná skvělým způsobem a taktéž i Jaroslavem Kořánem přeložena.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Videla jsem film a ten byl skvely.