Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
1870
1870
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla na jeden zátah (stejně jako Vrány je tenoučká) a čekala, jak příběh skončí. Dost často ve mně knihy od p.Dvořákové zanechají smutný pocit.
I tady jsem po přečtení na rozpacích, protože mi bylo při čtení úzko. Nevím úplně, co dál k tomu napsat, takže to nechám asi takto.
Jsem nadšená. Petru Dvořákovou pokládám za jednu z nejlepších osobností současné české literatury.
Příběh s těžkým osudem a správným rozhodnutím. Budiž inspiraci všem, co v životě zápasí s jinakosti vlastní a krutosti ostatních lidí. Zachovat si lidskost v těžkém údělu a žít dál není lehké.
Opravdu velmi čtivé. Doporučuji. I přes těžké téma napsáno s velkou citlivostí.
Na komentář jsem si pár dní počkala, protože po dočtení jsem nějak nenacházela slova.. Cítila jsem se rozpolceně.. Bylo mi hlavní postavy líto, ale na druhou stranu je tam strach.. Téma je to velmi těžké... Naštěstí reálně dojde k naplnění tužeb málo často... Nečetla jsem anotaci, tak jsem si půl knihy jen tak domýšlela, o co asi vlastně půjde.. Takže pomalejší rozjezd, ale pak už se děly věci... Autorka má velký talent a čtenář velmi prožívá emoce s postavami.. Ale tak nějak se mi Vrány líbily víc.. Autorka si vybírá velmi těžká témata.. A už se těším na další knihu :-)
(SPOILER)
Tak tohle jsem nečekala. Opět silný příběh, který budu mít dlouho v hlavě.
Co může takový člověk dělat? Nikomu neublížil a přesto má život v troskách. A opravdu by se nic nestalo, kdyby se s Luckou dál stýkal?
(SPOILER)
SPOILER
Věděla jsem to. Od úplného začátku jsem to věděla, jenom jsem si to nechtěla přiznat stejně jako Jarek. Tak jsem si přála, abych si svoje předsudky vůči knězům, farářům atd. rozbila, tak se mi jen prohloubily. Chvílemi jsem s Jarkem soucítila, chvílemi mi byl odporný. Hodně se ve mně emoce praly. Každopádně za přečtení stojí.
Paní Dvořáková mě opět dostala. Ona to prostě umí... !!!! Bavilo mě už samotné popisování všech těch strastí po nastěhování do domu, ale následná "zápletka" mě
překvapila, i když zpětně si uvědomuji, že jsem něco podobného asi měla čekat. Leč jsem nečekala..... I přes těžké téma se to četlo dobře. Knihu jsem zhltla za jeden den.
Ten konec mě dojal. Bylo docela jasné, o čem kniha bude, ale taky byla o něčem úplně jiném. O chování společnosti, o tom, jak žít s něčím, co nedokážete ovlivnit, jak na druhou stranu žít vedle někoho, o kom víte, že se zachoval minimálně nevhodně a taky o tom, jak dopadají na lidi a děti prožitá traumata. Na málo stránkách toho bylo hodně a bylo to poutavé, i když těžké čtení.
Knihu jsem měla za dva dny přečtenou. Závěr pro mne nečekaný, nic jsem si dopředu o knize nezjišťovala. Líbila se mi moc, i přes těžké téma. Člověk pak nad příběhem přemýšlí , stejně jako u autorčiny knihy Vrány…
Další skvělá autorčina kniha. I když je opravdu smutně a chmurně laděná. Četla jsem během vánočních svátků, a to bylo trochu těžké téma. I přesto jsem si čtení užila. Čtěte, až budete mít náladu na vážnější téma, které vás nutí přemýšlet o životě a návratech k blízkým lidem, na které je někdy ale už pozdě.
Ačkoliv to byla čtenářská jednohubka, nečetlo se mi to nějak rychle. Téma, které autorka zpracovala, pro mě bylo hodně těžké (mám malou dceru). Objektivně byla kniha dobrá, ale čekala jsem víc...
Jak snadné je odsoudit člověka? A jak těžké je z toho soudu vymanit?
Novinka Petry Dvořákové má rozporuplná hodnocení, za mě se ovšem jedná o výborný počin. Autorku mám ráda za to, že se nebojí otvírat zajímavá a málo častá témata s neuvěřitelnou citlivostí. Po dočtení ve vás příběh rezonuje a nutí vás přemýšlet, a to je za mě přesně to, co by kniha měla umět.
Knihu jsem našla dvakrát na databázi a dvakrát jsem si řekla, že ji číst nebudu. Ale pak přišel nový rok a nová výzva, takže jsem se pustila do čtení a nelituju toho.
Od autorky jsem četla knihu Vrány a ta se mi líbila.
Z knihy jsem taková rozervaná. Byla krátká a mi přišla neukončená. Strašně mě překvapilo, že už byl konec.
Zajimavé téma , poutavě napsané avšak trochu předvídatelné. Autorku mám ráda, umí psát a nesnaží se za každou cenu knížku protáhnout o několik zbytečných stránek.
Hvězdičku strhávám za částku sebelítost hlavního hrdiny - nikdo mě nemá rád, jsem chudák a jsem sám ….. nemusel se tolik stavět do role oběti - od začátku, tím nechci zlehčovat jeho situaci, ale tohle mi vadilo
Zahrada mě naprosto šokovala. Bravurně napsaná kniha. Děkuji autorce a také lidem viz."Čtenářská výzva", kteří na tuto knihu upozornili.
Petra Dvořáková patří mezi mé nejoblíbenější české autorky. Její Sítě a Vrány mě naprosto dostaly! Samozřejmě mě proto nemohla minout její poslední novinka Zahrada.
Bohužel se ale přiznám, že jsem čekala od knihy mnohem víc. Zápletku a téma jsem odhadla poměrně záhy a potom jsem čekala, co dalšího příběh přinese.
Zahrada je rozsahem podobná Vránám, ale rozhodně na mě nezapůsobila tolik. Neskutečně mě to mrzí, ale tak to prostě je.
Nebylo to špatné čtení, to ani náhodou, ale vím, že u mě vedou jiné knihy Petry Dvořákové.
S potěšením čtu čistý a empatický pohled na těžké až temně bolestné téma. Nadšené komentáře přidaly příběhu na hloubce soucitu a zvýrazňují potřebnou plasticitu celku a asi jim dost rozumím. Není však pouhý soucit zjednodušením?
Chybí mi v komentářích i v příběhu pohled z protilehlé strany na téma muže, jež v prvotním zápalu pro víru moc nezkoumá pravdivost ani vhodnost kněžského povolání. Snad, že nedostal do vínku zdravou rodinu, co vede ke zralosti?
Žije potom ve lži kvůli sobě nebo kvůli Církvi ?
Ta ostatně nastavuje v lehce pokřiveném podání Petry (a díky jejímu životnímu příběhu je to trochu pochopitelné) pouze formální, strnulou tvář, co nedokáže nic z toho rozlišit.
"Nadávám sám sobě, jak jsem mohl uvěřit, že v církvi najdu z toho všeho vysvobození."
Myslím, že kdyby nedošlo k propojení danajského daru z anotace s kněžstvím, mohla se autorka pokusit rozplést i hlubší souvislosti povahy či nekomunikace člověka, jehož ústředním handicapem je evidentně uzavřenost a podezíravost okolí z posměchu a neúcty.
SPOJLER !!! !!!
Před bolestným tématem zneužití dítěte nelze zavírat oči a možnost propojení s celibátem není nereálná, jen potom asi chybí hlubší uchopení a souvislosti. Pouhá empatie a soucit v komplikované realitě života současnosti nestačí!
Téhle tak trochu novele, nejde upřít čtivost ani lehké pero, což mám na Petře hodně ráda. Jen je to možná tentokrát pero až příliš lehké. Propojení s motivem zahrady je hodně zdařilé, ale já jsem od autorky Dědiny čekala i něco navíc. (A už bych jí to vykročení z minulosti hodně přála - snad závěr příběhu naznačil lepší směr?) Tohle trochu ještě zůstává na půl cesty. Nebo je to dobře?
Za přečtení bezesporu stojí.
3/5
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Skrýt reklamy
Dílo zabývající se velmi těžkým tématem a rozporem mezi životem v nevybočujících liniích běžné společnosti a přijetím vlastního já. Kniha je, dle mého názoru, napsána velmi citlivě a otevírá pohled na skutečnost, která nemusí být tak naprosto zřejmá, jak na první pohled vypadá.