Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
1870
1870
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Velmi silný a poutavý příběh, který zpracovává dvě důležité a ne příliš medializované témata. Autorka má skvělý dar psaní, dokáže čtenáře skvěle vtáhnout do děje. Překvapil mě konec, popravdě jsem s jistotou očekávala, že to hlavní hrdina nezvládne a vypořádá se s tím po svém - tak jak bylo v posledních stranách naznačeno. Překvapilo mě, že konec byl finálně, dejme tomu, pozitivní. Mimochodem, jsem jediná, kdo stále očekával větší přiblížení postavy Jindřicha? :-)
Moje druha přečtena kniha od této spisovatelky a zase nejak poradne nevim, co k tomu rict. Cetla jsem Vrany a tam jsem mela takove smisene emoce, ze ani nevim, jestli se mi kniha libila a ted to mam zase. Proste nevim, nevim co napsat. Bylo to takove zvlastni. Na jednu stranu je pro me nepředstavitelne mit za souseda takoveho cloveka, ktery ma takove myslenky (a to deti nemam), ale to, jak se k nemu potom chovali mi take vadilo. Bylo mi ho lito. Zaver mi prisel takovy neukonceny, ale kdyz to ma mit nejaky ten hlubší význam, tak to asi musi tak nejak vyznit do ztracena.
Byla to síla. Příběh jsem přečetla na jeden zátah. Téma, které lidi odsuzují a hnusí se jim, přesto aktuální, ani netušíme kolik takto nemocných lidí ve společnosti žije. A mnozí z nich se třeba trápí tak, jako pan Jaroslav. Přesto, jako máma dvou holčiček, jsem ráda, že takového člověka nemám za souseda....
(SPOILER)
Jedná se o první knihu, kterou jsem od autorky četla. A mrzí mě, že jsem si vybrala zrovna tuto...
Když jsem si knihu kupovala, nevěděla jsem, jaké téma se v ní ukrývá. Když jsem si přečetla na zadní straně anotaci, začala jsem tušit. A když jsem si při čtení listovala knihou, hledala spoilery, tušení se potvrdilo. Přesto jsem se rozhodla knihu dočíst. Chtěla jsem totiž zjistit, proč tolik čtenářů cítilo sympatie (či lítost) k hlavní postavě. Po dočtení nechápu. Je mi hrozně při představě, že bych měla dceru, a za souseda Jaroslava. A je mi hrozně, že tolik čtenářů lituje Jardu, ale že je Lucka opravdu v nebezpečí, nad tím se nepozastavují. Ne, vážně nemohu mít slitování. Zvolené téma je pro mě noční můrou. Sice nejsem zatím matka, ale straší mě již teď, že bych své děti neuchránila před zrůdou. U čtení Cartera občas pociťuji lítost k vrahům, kteří měli těžké dětství, ale když je někdo "tímhle", co Jaroslav, nemají v mém světě místo. Lítost jsem cítila ke kocourovi, myším, a ptáčkům z voliéry. A měla jsem obrovský strach o Lucku.
I když jsem knihu přečetla na jeden zátah, nebylo to lehké čtení. V některých scénách jsem se až hnusila nad tím, co to čtu za nechutnosti.
Chtěla jsem si od autorky přečíst Vrány a Chirurg, ale v tuto chvíli mě to vůbec neláká.
(SPOILER)
S knihami Petry Dvořákové mám trochu problém, zatím se mi nejvíc líbily Vrány, ale ty další, které jsem přečetla nemohu hodnotit vysoko a tak je to i se Zahradou. Ještě, že je kratší, asi bych ji jinak nedočetla. Vůbec jsem netušila o jakém tématu to bude a když to na mě vybaflo, tak mě to naštvalo. O možné pedofilii číst nechci, hlavní hrdina mi byl krajně nesympatický, vůbec jsem mu nerozuměla.
Musím uznat, že autorka píše čtivě, za to pár hvězdiček stojí a také za ten konec, kdy se doktor zachoval líp, než všichni kněží dohromady.
Velmi silný příběh. Již druhá kniha od této autorky, kterou jsem přečetla během jednoho večera. Knihy Petry Dvořákové se čtou samy. Každá umí překvapit a to tak, že nad tématem dokážu ještě několik dní přemýšlet a příběhy ve mně rezonují.
A o čem je tato? Dvě velká tabuizovaná témata - odsouzení druhých za to, i když člověk nic neudělá a to, když v sobě nejdeme něco, co nechceme a snažíme se to v sobě udusit.
Vlastně jsem čekala spíš nějaký happyend, něco jako zamilovali se, vzali se a žili spolu až do smrti, odhalené tajemství mě doslova šokovalo, v nejmenším jsem to nečekala a musím říct, že jsem ráda, že autorka nitro hlavního hrdiny sice popisovala, ale nijak víc nepitvala a za to jsem jí byla vděčná. Nakonec mi hlavního hrdiny bylo vlastně líto a odpor k němu se postupně vytratil. Kniha se četla tak nějak sama, plynule.
Chlapec - kněz - muž - touhy - odsouzení - snaha bojovat s tím, co ve vás dřímá.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu s touto tématikou a i když mi při čtení určitých částí nebylo lehce, přesto se jedná o skvělý knižní počin.
Velmi silný příběh, až někdy i srdce zabolí. . Nepředstavitelné, s čím vším musí někteří lidé žít. Petra Dvořáková bravurně zpracovala těžké téma, má veliký dar empatie, takže jsem se i já dokázala plně vcítit do pekla hlavního hrdiny a držela mu palce, aby tu hrůzu v sobě ustál.
Dopisuji po týdnu:
Ale pravda taky je, že kdyby to byl můj soused, neměla bych chvilku klidu a snad bych se raději s dětmi odstěhovala.
Děkuji i za ten konec, skvělá kniha, doporučuji.
Nemůže být větší kontrast mezi dokonalým poetickým popisem starého domu a zašlé zahrady a dějem, který nám postupně tahle kniha naserviruje. Pomalu, plíživě.... Obdivuji um paní autorky tohle popsat a hluboce se klaním.
(SPOILER)
Jako mnoho dalších jsem nevěděla do jakého tématu se pouštím, o co v knize půjde. Teda mohla jsem po Vránách a Chirurgovi čekat, že to žádná sluníčková záležitost nebude, že? Každopádně, skoro až do půlky to plyne skoro klidně jako voda, hledání sebe sama, odpovědi na otázku, kdo vlastně jsem, řešení osobnostní krize, "zahradní" terapie, navazování nových přátelství...a pak BUM! Pecka! Dvořáková je tady!
!!! SPOILER !!!
Je možné, aby si P. uvědomoval, že je P. a uvědomoval si, že je to špatně a dokázal to udržet na uzdě? Je reálné, že se opravdu zvládne celý život ovládat a nic "neprovést"? Že si vystačí "jen" s panenkami, internetem a svými představami? Několikrát se v knize opakuje, že nic neudělal - fyzicky opravdu ne, ale ono to nemusí být vždy fyzicky vidět...
Nedokážu si představit, jak bych se já sama k takovému člověku chovala...
Měla jsem to úplně stejně jako jedna čtenářka níže - na jednu stranu bych mu přinesla oběd v kastrůlku a objala ho a na druhou stranu bych před ním své vlastní děti držela co nejdál... Na jedné straně mi ho bylo hrozně líto, na druhou stranu se mi hnusil.
Konec se mi líbil, on by tam ani žádný happyend nešel. Na Dvořákovou je podle mě i toto zakončení optimistické až až :))
No, každopádně doporučuji! Mám o čem přemýšlet, mám z ní v hlavě pěkný bordel :D
Knížečka o pár desítkách stran na jedno odpoledne na nelehké téma, o kterém se radši moc nemluví ani nepíše. Petra Dvořáková má takový zvláštní syrový způsob vyprávění, který mi k tématu sedí. Stejně jako Vrány, tohle není kniha, na kterou bych mohla zapomenout.
Hodně zajímavé, doporučuju!
Silná kniha... Není to lehké čtení, ale doporučuji... Je to "typický" styl Dvořákové. Souhlasím s LuckaH2, že Vrány se mi líbily daleko více... Ale i tak dávám 5 hvězdiček
Kniha je to silna. Otevírá hned 2 temata (ne moc veřejně probrana) - pokrytectvi v církvi a "možnost" najit v sobě neco, co nechceme. A taky ukazuje, jak snadno lze morálně odsoudit člověka za to, ze "nic" neudelal. I kdyz se mi treba vic líbily knihy Vrany ci Dedina, i tak knihu doporucuji.
Lze pochopit nepochopitelné?
Příběh o samotě, pochybnostech, hrůze, bezmocnosti, úzkosti, strachu, o naději, která přichází a zase mizí, o bezútěšnosti, zklamání, víře i znechucení.
Bolavé, drsné, kruté a zdánlivě beznadějné.
...až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno...
...odteď jsem cizincem všude, nejen v tomhle světě, městě i zahradě, ale i ve svém vlastním těle...
Smutné. A děsivé.
Odsoudit umí každý. Pochopit málokdo. Protože - jak lze pochopit nepochopitelné?
Přečtěte si...
Úžasná, nadčasová kniha, řeší tabuizované téma, četla se mi dobře, i když oddychovka to není. Kolik tíhy může unést jeden člověk, aniž by se z toho nepo....? Doporučuji k přečtení.
Za mě plný počet. Stejně jako Vrány, malá útlá kniha, kterou dočtete a nezapomenete na ní, přemýšlíte o ní... s Jaroslavem jsem vlastně soucítila, bylo mi ho strašně líto, nechce být takový, naštěstí nic neudělal.... strašně by mě zajímalo třeba pokračování, odhodlal by se k léčbě? Zůstane ve své milované zahradě?? Jak půjde jeho život dál??
Moje první kniha od autorky. Styl psaní je velmi čtivý ... ale ... v půli jsem chtěla knihu odložit. Dočetla jsem jen díky přečtení zdejších komentářů. Námětu moc nerozumím a čtení mi vlastně bylo velmi nepříjemné. Rozporuplné pocity ... a vlastně nemožnost řešení ... Jsem ráda, že jsem dočetla ... a stejně nevím, co si mám myslet.
Člověk má někdy málo kamenů. Ale než hodíš , zapřemýšlej . Podle anotace na zadní straně je to příběh, který testuje čtenářovu toleranci. a já sama nevěděla kdy vzít jídlonoš a donést Jarkovi teplé jídlo a pohladit ho a kdy ho kopnout do rozkroku.
Kdo byl ten čistý a kdo má právo soudit ? Sousedi , nevinné děti nebo já ?
Velmi silný příběh, jeden z nejsilnějších , co si vybavím.
Vrány ulétly a usedly do Zahrady . A co dál ?
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Skrýt reklamy
V ich formě, citlivě, až poeticky vyprávěné, bez oplzlostí a vedlejších nepodstatných projevů, které by možná rádoby zvýšily čtivost románu.
Autorce nejde upřít snaha o vyváženost pohledu na svět, který musí přijmout člověk, jemuž se dostalo tohoto prokletí.
V souvislosti s kněžstvím jde o obecně proklamovanou záležitost, ale zvolená linie příběhu tento nedostatek náležitě vyvažuje.
Konstelace zvoleného jazyka mi připadá poměrně obyčejná, ale v některých textových pasážích dovede působit i vzletně a poutavě.
Ne každý se za život setká s problémem, který paní Dvořáková otevřela.
Přesto je všudypřítomný a odsouzeníhodný, i když s ním zřejmě nejde bojovat. V knize je moc hezky vyjádřeno.
ZAHRADA spíše rozvíří vody v českém literárním průmyslu tématem, nikoliv ohromujícím zážitkem z četby.