Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
1839
1839
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
No tak tohle byla síla. Knížku jsem přečetla za jedno odpoledne, nešlo se od ní odtrhnout. Za mě zatím nejlepší od Dvořákové.
Autorka se ozehavych témat vážně nebojí. Knížka se mi líbila, ale za mě nejlepší pořád zůstávají Vrány.
Od autorky jsem už přečetla všechny knihy a ani tato mě nezklamala. Je to náročné téma na zprcování, ale autorka jej zdařile zpracovala. S hlavním hrdinou jsou soucítila a jakýsi náznak pozitivního konce mě potěšil.
Podle mne velmi dobrá kniha. Překvapila mne tvrdá kritika katolické církve (ne náboženství) skrze hlavního hrdinu, který je i samotným vypravěčem příběhu. Svět je krutý, a člověk mu tu trošku štěstí přál, přestože s každou další stránkou jsem jsem čekal "tvrdou ránu osudu", protože u autorky nelze čekat happyendovou knihu ve stylu Coelho. Ta "osudová rána" přišla a mne trochu trošku zklamala, protože v kontextu s kněžími je to takový nejznámější bulvarizovaný problém. Autorka je skvělá vypravěčka, text před očima lehce protéká... A za tu trošku naděje na konci jsem rád. Přečteno v rámci ČV 2023.
Velmi těžké téma, ale skvěle zpracované. Některé pasáže mi připomínaly Houbařku od Viktorie Hanišové. Les byl vyměněný za zahradu, hlavní postavy měly své pochmurné myšlenkové pochody. Je zde mnoho otázek, nad kterými se může člověk na konci zamyslet. Určitě doporučuji.
I já se poprvé setkávám s touto autorkou a i když kniha působí hodně ponuře a téma je opravdu těžké, nemůžu jinak, než dát plný počet. Po přečtení toho mám plnou hlavu a věřím, že na knihu budu myslet ještě hodně dlouho...
Moje prvé stretnutie s touto známou českou autorkou nemohlo dopadnúť lepšie. Kniha začína opisom polorozpadnutej vily a zanedbanej záhrady. Milujem tú pochmúrnu atmosféru, ktorá sa nesie prvými stranami. Postava Jaroslava si čitateľa nezíska svojim sympatickým vzhľadom či prístupom k životu. Napriek tomu ma zaujal a chcel som o ňom vedieť viac. Po pochmúrnom úvode nasleduje niekoľko desiatok strán, ktoré popisujú jeho snahu dať si život a vilu do poriadku. Miestami to pôsobí skoro až idylicky. Autorka si však len pripravuje pôdu na významný zvrat. Nie je vyslovene nečakaný, ale aj tak prinesie veľké množstvo temnoty a úzkostnej atmosféry. Okrem atmosféry oceňujem aj skvelý, veľmi originálny námet. Autorka má môj veľký obdiv, že dokázala pripraviť takýto skvelý čitateľský zážitok na necelých 200 stranách. Je to jedna z tých kníh, nad ktorými budete po dočítaní ešte niekoľko dní rozmýšľať. Odporúčam !
Petra Dvořáková opět napsala knihu s těžkým tématem, a zase napsáno naprosto bravurně. Hodně se mi libí, jak dokáže o takových tématech psát a výborně se vcítit do hlavní postavy. Ty popisy myšlení jsou naprosto jedinečné. Zaslouženě pět hvězd a velké doporučení.
Petru Dvořákovou jsem nikdy nečetla. Zahradu jsem objevila na pultech knihkupectví dřív, než jsem na ni natrefila na internetu či tady na databázi. Zaujal mě formát útlé knížečky, obálka a především tajemná anotace, která vyloženě lákala k objevování - tedy ke čtení. A tak jsem si ji zamluvila v knihovně a jedno volné odpoledne se do ní pustila.
Styl paní Dvořákové je velmi čtivý, příjemný, laskavý. Někdy možná až moc popisný a táhnoucí se. Pokud ovšem knihu otevřete v ten pravý okamžik, můžete se do její monotónnosti propadnout tak, že vás bude až uklidňovat. Skutečně si myslím, že na knihu musí být ta správná chvíle, aby čtenáře neunavovala...
Zahrada má své kouzlo v hlavním hrdinovi, který otevře čtenářovo srdce dokořán. Jaroslav zakouší peklo za to, kým je, aniž by se hledělo na to, co dělá a jak žije. Líbilo se mi nahlédnutí do tohoto velmi nepříjemného tématu prostřednictvím neuvěřitelně lidského přístupu. Ať už je to postava, kterou paní Dvořáková vytvořila nebo samotný soucit autorky, co dělá knihu nesmírně citlivou a výjimečnou, je jisté, že se jedná o literární dílo, které v člověku zůstane.
Dotýká se odsouzeníhodného... Ale čtenář je plný emocí, důvěry a především spřízněnosti a laskavosti.
Kniha popisuje zlo, které existuje, ale které se nestalo...
Kniha mě překvapila. A já si vážím odvahy, která byla k napsání tohoto příběhu jistě třeba. Věřím, že vzbudí vlnu lidskosti a čtenářům hodně dá...
Děkuji.
Dílo zabývající se velmi těžkým tématem a rozporem mezi životem v nevybočujících liniích běžné společnosti a přijetím vlastního já. Kniha je, dle mého názoru, napsána velmi citlivě a otevírá pohled na skutečnost, která nemusí být tak naprosto zřejmá, jak na první pohled vypadá.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah (stejně jako Vrány je tenoučká) a čekala, jak příběh skončí. Dost často ve mně knihy od p.Dvořákové zanechají smutný pocit.
I tady jsem po přečtení na rozpacích, protože mi bylo při čtení úzko. Nevím úplně, co dál k tomu napsat, takže to nechám asi takto.
Jsem nadšená. Petru Dvořákovou pokládám za jednu z nejlepších osobností současné české literatury.
Příběh s těžkým osudem a správným rozhodnutím. Budiž inspiraci všem, co v životě zápasí s jinakosti vlastní a krutosti ostatních lidí. Zachovat si lidskost v těžkém údělu a žít dál není lehké.
Opravdu velmi čtivé. Doporučuji. I přes těžké téma napsáno s velkou citlivostí.
Na komentář jsem si pár dní počkala, protože po dočtení jsem nějak nenacházela slova.. Cítila jsem se rozpolceně.. Bylo mi hlavní postavy líto, ale na druhou stranu je tam strach.. Téma je to velmi těžké... Naštěstí reálně dojde k naplnění tužeb málo často... Nečetla jsem anotaci, tak jsem si půl knihy jen tak domýšlela, o co asi vlastně půjde.. Takže pomalejší rozjezd, ale pak už se děly věci... Autorka má velký talent a čtenář velmi prožívá emoce s postavami.. Ale tak nějak se mi Vrány líbily víc.. Autorka si vybírá velmi těžká témata.. A už se těším na další knihu :-)
(SPOILER)
Tak tohle jsem nečekala. Opět silný příběh, který budu mít dlouho v hlavě.
Co může takový člověk dělat? Nikomu neublížil a přesto má život v troskách. A opravdu by se nic nestalo, kdyby se s Luckou dál stýkal?
(SPOILER)
SPOILER
Věděla jsem to. Od úplného začátku jsem to věděla, jenom jsem si to nechtěla přiznat stejně jako Jarek. Tak jsem si přála, abych si svoje předsudky vůči knězům, farářům atd. rozbila, tak se mi jen prohloubily. Chvílemi jsem s Jarkem soucítila, chvílemi mi byl odporný. Hodně se ve mně emoce praly. Každopádně za přečtení stojí.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Skrýt reklamy
(SPOILER) Doufám, že kniha přispěje k osvětě na téma parafilie.
Bohužel, popsané církevní mechanismy nejsou vyfabulované, ach jo.