Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516431/bmid_zahrada-6460f9334b34f.png
4
1913
1913
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Další mistrovské čtení od paní Dvořákové. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, těch pocitů, co ve mně vyvolala bylo mnoho. Nemá cenu se tu rozepisovat, jen bych opakovala, co už tu bylo napsáno. Prostě si knihu přečtěte, stojí za to.
Knihu mám rozečtenou, a už od prvních stránek se mi moc líbí. Autorka umí vyvolat emoce a pocity tak věrně, jako kdyby viděla postavám do hlavy. Hodnocení po dočtení bude určitě vysoké.
Moc hezká sonda do lidské duše. Hledání svého já a smyslu života. Při tom jeho odhalení ve mě trochu zatrnulo... Ale pak jsem si uvědomila, že bych také měla hned tendenci toho člověka odsoudit, aniž by něco provedl. Život pro takové lidi musí být peklo a přitom za to nemůžou. Na druhou stranu je spousta těch, kteří nemají takovou morálku a pak se dějí zlé věci. Je to člověk jako každý z nás a má stejné právo na život jako my.
Ačkoliv je kniha krátká, nabízí velmi intenzivní prožitek, obrovskou tíhu, lítost, hněv, beznaděj, zoufalství... a mnoho dalších emocí, které v tomto příběhu pohltí čtenáře a rezonují ještě nějakou dobu... perfektní psychologická sonda do duše jednoho ne/obyčejného muže, se kterým se život nemazlil.
(SPOILER)
Skvěle napsaná knížka - koneckonců - Petra Dvořáková píše jenom dobré knihy...
Ale děj byl pro mě až příliš těžký, depresivní. Hlavní postava neměla na růžích ustláno, nicméně se stále snažil "žít normálně/žít dobře".
O tématu spjatém s pedofilií jsem četla každopádně poprvé a na dlouhou dobu asi i "naposledy"...
Protože nám přijely nové knížky do knihovny a ve čtvrtek odlétám, vybrala jsem si tu nejtenčí. A přečetla jsem ji za den a půl To se tak dobře četlo. Jak jistě víme, život není vždycky fér. Téma je velmi zajímavě pojato. Upřímně jako někomu kdo nežije v ČR přišly některé věci, že jsou fakt jen v ČR - předsudky, odsouzení předem apod. - okna, voliera, nápis.
Už se moc těším na autorčinu další knihu. Mám doma ještě Dědinu, Pláňata a Vrány
Moje první setkání s autorkou, skvěle napsáno, brzy sáhnu po další knize.
Velmi emocionální, místy až lyrický příběh jedné zbloudilé lidské duše. Ne, nepocítila jsem žádné nesympatie vůči tomuto nešťastnému muži, kterému osud takto naložil.
Kniha je o hledání sebe a své osobní svobody. Zpracovává dvě tabu, hrdinův osobní problém a jeho svědectví o fungování církve, obě by jistě vydaly na samostatnou knihu. Pro mě mohlo být v knize více té zahrady, to bylo krásné doplnění.
"Žádná lidskost mne nepřiměje k tomu, abych ji pochopil. Ne proto, že to nedokážu. Ale proto, že nechci."
Autorka sa pri písaní tejto knihy rozhodla pre veľmi citlivú tému a priznam sa že ju obdivujem za to...
Nebudem pisat radšej akú, aby kniha nestratila svoje čaro, keď sa do nej pustíte, aj keď si myslím, že už asi pri prvých stránkach zistíte aká téma by to mohla byť ...
Tridsaťpäťročný Jaroslav Havlát sa rozhodol, že ukončí svoju "kariéru" kňaza a chce začať nový život...
Príde bývať do dlho neobývaneho domu aj so záhradou, ktorá je síce zanedbaná ale časom sa mu ju podarí dať krásne do poriadku...
Dom zdedil po svojich starých rodičoch...
Musím napísať, že pri písaní som mala miestami rozporuplné pocity, nevedela som či mi má byť Jaroslava ľúto alebo nie...
Síce to ako sa správal ku kocúrikovi, ktorý sa objavil u neho na záhrade sa mi vonkoncom nepáčil...
Páčili sa mi opisy, ktoré autorka používala pri opise záhradky, mikujem prácu v záhrade, človek si tam dokáže krásne oddýchnuť...
#stafeta #ceskyautor #petradvorakova #zahrada #hostbrno #recenzia #milujemeknihy2 #bookstagram #ilovebooks
Moje třetí knížka od autorky a opět velmi silný příběh. Krásně vykreslené postavy, atmosféra, emoce... Určitě si chci přečíst další knihy od autorky.
Velmi nepříjemné čtení (poslech) svědčící o tom, že to je napsané velmi dobře. (Audiokniha)
(SPOILER)
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami. Tři jsou za, pro mě, slabý zacatek. Vadil mi jazyk postav. Kdo dnes říká věty typu - To je nestastnice! Ve druhé půli se příběh rozjel. Bylo mi jasné celkem brzy, jaký bude mít Jaroslav problém, a stejně jako někteří další komentujici, nebyla mi ta postava příliš sympatická. Hlavně svým postojem, kdy odmítal návštěvu psychologa a všechno si chtěl vyřešit sám. Bylo mi ale lito, ze přestože nic neudělal, vysloužil si rozbitá okna, volieru a hanlivy napis. Konec je smirlivy.
Petru Dvořákovou čtu moc ráda. Je to jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
(SPOILER) Těžké téma, které bylo zpracováno velice citlivě a důstojně. Život bohužel není vždycky fér a ani jednoduchý. Přesto si myslím, že stojí za to bojovat a hledat všechna možná východiska do posledního dechu. Jaroslav zde byl vykreslen jako člověk, který má dobré srdce a ačkoliv je vnitřně "rozbitý" a neexistuje způsob, jak to zcela "opravit", určitě by stálo za to alespoň docházet do nějakých podpůrných skupin či vyhledat psychoterapeutickou pomoc, která je již v dnešní době dostupná. Na druhou stranu chápu, že to nemusí pomoci každému, ale jedná se alespoň o pokus řešit tuto nepříjemnou situaci.
Pěkně a poutavě napsané ošklivé téma. Čtenář se nějak sune od nenávisti k lásce k Jarkovi. Dům hrůzy a zarostlou zahradu jako by člověk měl před očima.
Jaroslav skončil, ako kňaz a vracia sa do domu starých rodičov, ktorý bol dlhé roky neobývaný, takže si viete predstaviť, v akom stave, sa nachádza...
Postupne chce dať Jaroslav všetko do poriadku, hlavne teda záhradu, pretože na nej, si jeho babička s dedkom, dávali obzvlášť záležať.
V záhradkárčení, bol zrejme, ako ryba vo vode, avšak vzťahy s dospelými ľuďmi, mu moc nešli - hneď sa mi na tom niečo nepozdávalo.
Najskôr som si myslela, že je to aj kvôli tomu, lebo už mal plné zuby počúvania všetkých dospeláckych rečí z kostola, ale bohužiaľ, mýlila som sa a dôvod bol úplne iný.
Spoznal sa s deťmi susedov, Luckou a Filipom, a tam to všetko začína...
Zrazu mu nevadilo, že sa ho pýtajú rôzne veci a dokonca mu nevadil, ani kocúr, ku ktorému sa predtým správal škaredo - takže hneď ma napadlo, že tento chlap, nebude úplne v poriadku!
A bohužiaľ, som sa nemýlila!
A teda dosť sa čudujem, že mu susedia, po pár dňoch, odkedy sa spoznali, dajú postrážiť deti - pre nich v podstate, úplne cudzí človek...
Za mňa osobne musím povedať, že mi Jaroslava nebolo vôbec ľúto. Možno, keby vyhľadal nejakú odbornú pomoc, tak by som sa na neho dívala inak, ale absolútne sa nečudujem, ako zareagovali rodičia Lucky a Filipa.
Áno, snažil sa odolávať a nakoniec aj odolal, ale kto zaručí, že pri ďalšej príležitosti, to nedopadne horšie???
Ja by som za takého človeka, ruku do ohňa veru nedala!
Takže jediné, čo mi bolo ľúto, keď mu zničili voliéru, kde choval vtáčikov :(
A nakoniec sranda, že jediný, kto mu zostal, bol kocúr, ku ktorému sa správal škaredo.
Chvíli jsem si myslel, že Zahradu nedočtu. Jenom zvědavost mě nutila vědět, kam až autorka může dojít.
Pořád v rozpacích musím přiznat, že to bylo bolestné čtení.
Při čtení se ve mně pral soucit se vztekem, a přiznávám, že jsem nerozuměla sama sobě.
Po přečtení jsem v rozpacích kdo je tedy vinný a kdo je kat?
Vykreslení postav, emoce, které jsou z knihy cítit, popisy událostí - to všechno je na jedničku s hvězdičkou. Téma je velmi zajímavě pojato.
"Až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno."
Velká nálož emocí, která ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat. Petra Dvořáková prostě umí!