Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek)
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296514/bmid_zanik-domu-usheru-a-jine-povidky-sAY-296514.jpg
4
153
153
Druhý svazek vybraných povídek Edgara Allana Poea, zakladatele žánrů horor, detektivního románu a science-fiction je uveden mysteriózním příběhem o tajemném domě Usherů (tato známá povídka se například stala Janu Švankmajerovi předlohou k filmovému zpracování), který vyzařuje silnou negativní energii a jakousi podivnou mocí ničí všechno živé, co v něm přebývá.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem měla velká očekávání. A přišlo mrzení. Nemá to takovou atmosféru a napětí jako umí Lovecraft. A když Poe napsal větu ve smyslu, že její zuby jsou vzpomínky, tak mě ztratil úplně.
(SPOILER) Očekával jsem asi příliš, a tak jsem byl touto knihou poměrně zklamán. Doufal jsem, že se bude jednat o sbírku hororových a tajuplných příběhů, které mě okouzlí svou barvitostí a dostanu z nich husí kůži, nebo aspoň ten krásný pocit, jenž se dá vychutnat nejlépe za deštivých podzimních večerů u černého čaje a svitu svíčky v nějaké kavárně v historickém centru města, ve staré knihovně či doma v příšeří. Bohužel takových byl jen malý zlomek. Ale ještě než začnu kritizovat jednotlivé povídky, musím poukázat na nečekaně velké množství francouzského textu v této knize, což by mi zase tak nevadilo, jenomže vážení autoři sbírky se vůbec neuráčili o přidání jakýchkoli překladových poznámek, a protože francouzsky neumím a žádná z povídek s francouzštinou mě nezaujala natolik, abych si vůbec otevřel překladač google, neměl jsem z četby častokrát skoro nic. Autorům bych dále vytknul poměrně retardovaný výběr povídek a také jejich uspořádání. Vezměme si třeba hned druhou a třetí. I když jsou povídky Ligeia a Morella velice hezky napsané a jejich témata mě baví, jsou si příliš podobné a já prostě nechci číst hned po sobě dvě povídky o mrtvé ženě a nadpřirozených okolnostech doprovázejících tuto tragickou událost (tomto případě jde o jakýsi návrat ze záhrobí). Musím být asi jen rád, že za tyto dvě nezařadili ještě Berenici, jednu z mých oblíbených také o zemřelé ženě, to už bych se opravdu naštval. Ale jinak je třeba říci, že v této sbírce se nacházejí ještě další páry povídek, které spojuje příběh, a které jsou zařazeny hned vedle sebe správně, například moje oblíbené duo Jak napsat článek pro Blackwood a Osud, snad jediné dvě komediální povídky z celého díla, u nichž jsem se doopravdy bavil a u nichž obdivuju jejich originalitu, a potom ještě Arheimské panství a Landorská chýše, které jsou příjemným popisným zážitkem přírody. Nejvíc jsem si užil samozřejmě ty mysteriózní kousky, můj nejoblíbenější ze všech v této knize je William Wilson, dále Skokan, Vrah jsi ty!, Sud vína amontilladského, Ztracený dopis (tj. povídka, v níž se objeví Detektiv Dupin, naprosto geniální), Démon perverzity, Von Kempelen a jeho objev a Případ M. Valdemara. U čtení knihy jsem si však připadal jako při rozbalování čokoládového vajíčka s překvapením; čokoláda je nekvalitní a nikdy nevíte, jestli bude ve vajíčku ukryt hezký temný příběh, nebo divný, nudný nebo “humorný” pokus o rádoby povídku. Edgar Allan Poe je skvělý autor mystery, ale komedie prostě neumí; povídky Jak napsat článek pro Blackwood, Osud a možná ještě Rozhovor s mumií a Muž, který byl troskou člověka jsou výjimkou v tomto oboru, zbytek je nezáživný, zvláštní, či dokonce příliš absurdní. Kupříkladu povídka Umění stát se lvem salónu je o nose? Jako vážně? A v povídce Ztráta dechu ztratí hlavní postava dech na celý den a nemůže kvůli tomu umřít? Prosím? A Ďábel ve zvonici je povídka, kde narušení chodu času v malé vesničce způsobí chaos a paniku? Náměty, těchto zmíněných příběhů by měly jakýsi potenciál, ale jejich zpracování je vskutku bídné. Ale nejhorší je Šeherezadina tisícátá druhá povídka. Nezáživný výčet divů světa v budoucnosti popisovaný z pohledu středověké arabské princezny ozdobený masivními kusy poznámek pod čarou v takovém množství, že jim ani hvězdičky na označování nestačily, a že museli použít křížky?! Ne, děkuji. Ve sbírce je i mnoho povídek, které by byly možná zajímavé, ale kvůli jejich nezáživnosti si jen povrchně pamatuju, o čem byly, a někdy ani to ne. Našel jsem si však v knize jednu povídku, která nebyla ani komediální ani strašidelná - Síla slova - veskrze dojemná záležitost působící mocí básně, dokonce mě dojala k slzám, což se mi u čistě psaného textu stává jen málokdy. Ilustrace ke knize byly pěkné, ale bylo jich málo.
Fascinující je, že něco, co bylo napsáno už téměř před dvěma sty lety, si najde své čtenáře i dnes - a ne jen z donucení v rámci povinné četby k maturitě.
Atmosféru i jistou originalitu to má, i když je jasné, že se čtivost je u každé povídky jiná. Jsem ráda, že se mi kniha dostala po tolika letech od mých středoškolských studií do rukou, ale radši si teď zase zaměřím na soudobější autory.
Kdysi dávno v předaleké galaxii jsouc v pubertě jsem četla sbírku povídek E. A. Poea a líbila se mi. Moc. I vrátila jsem se k tomuto autorovi po spoustě let a přečtených knih a…
Fakt nechápu, jak se tenhle člověk mohl stát klasikem! Psal vůbec některou z nich střízlivý?
Ne, nelíbilo, jakože hodně. Obehrané schéma chmurných gotických kulis, psychických poruch, smrtelně nemocných krásek, zaživa pohřbených manželek. Kratinké povídky se utápějí v popisech. Občas je čtenář odměněn překvapivou pointou, ale mnohdy se jí vůbec nedočká. Humor je vysloveně tragický – jízlivý, ponižující, sarkastický, nabubřelý, velmi nesympatický.
V povídce Bez dechu vypravěč nepotřeboval k životu kyslík, plíce mu byly dobré akorát na to, aby mohl nadávat manželce. Interesantní. „Velikost lva je dána velikostí chobotu, ale se lvem bez chobotu nelze soupeřit.“ Hustý.
V některých povídkách se dopouští obvyklého nešvaru, že někomu „z minulosti“ (mumii nebo Šeherezádinu manželovi, například) předvádí úžasnou vyspělost počátku devatenáctého století. Už tenkrát to muselo být trapné. A autorův odhad budoucího vývoje je vyloženě mimo (obzvlášť srovnáme-li jej s J. Vernem).
Poslední povzdech – ach, opět „skvělá“ práce nakladatelství. Přehršel chyb a nesrovnalostí, nesmyslné věty. Překlad? Dobrý vtip (jediný v knize) – celé pasáže ve francouzštině, latině, řečtině, ovšem slůvko „scissors“ nám onen dobrý člověk laskavě přeložil. Děkujeme.
E.A.Poe byl geniální spisovatel. Jeho většinou hrůzostrašné (nebo detektivní) povídky jsou pro mě čtením, které si můžu dovolit jednou za čas. Vyžadují určité nastavení, ochotu a kapacitu pojmout jeho chmurné, emotivní, hrůzu nahánějící, tíživé texty, které pobaví napětím a strachem hlavně čtenáře, který jinak netrpí melancholií. Je to natolik zručný spisovatel, že umí tak přesvědčivě popsat tíživé stavy liter. postav, které uvízly v nepěkné situaci, že člověka se sklonem k občasné trudomyslnosti (při dlouhodobějším čtení) až zamrazí.
Jeho horory jsou plné pocitů a neg.duševních pochodů (nejčastěji strachu, hnusu, deprese a hrůzy). Často má v něčem uvězněného hrdinu (trpí v mystickém domě, snaží se uniknout až z klaustrofobicky malého prostoru nebo je uvězněný v těžké nemoci, z níž není úniku). To mi sice dovoluje nahlédnout do temné mysli osudem těžce zkoušeného jedince, v nadměrném množství mi ovšem tato ponurá atmosférická četba plných muk nedělá dobře.
Čtení to je kromě časté hrůzostrašnosti umělecky krásné, působivé, temně romantické, mystické, poetické a myšlenkově bohaté.
Pokud někoho nebaví třeba číst o duševních pochodech a strádání hrdiny a stěžuje si, že se u čtení nudil, dovoluji si ho upozornit na to, že autorovo psaní je plné metafor s poselstvím. Třeba tím chtěl autor říct, že největší nepřítel může být v naší duši, mysli, uvnitř nás a je třeba si dát pozor na problémy a negace, jako je strach, který nás ovlivňuje až ničí. Včas naše úzkosti, závislosti a potíže rozpoznat a v zárodku je zastavit, než nás tragicky zavalí. Minimálně by jsme se o to mohli alespoň pokusit.
P.S. Všechny povídky nemám ještě ani zdaleka přečteny. Až časem…
+ Autor mě překvapil množstvím žánrově odlišných povídek. Nevěděla jsem třeba, že napsal i několik humoristických příběhů a satir.
Edgar Alan Poe byl mistr ve vytváření napětí a strachu, které se projevují ve všech povídkách. Příběhy mají úžasnou atmosféru, ze které někdy doslova mrazí, např. nejznámější povídka z tohoho svazku Zánik domu Usherů, ve které jde o rodové šílenství bratra a sestry. Některé povídky jsou detektivní např. Vrah jsi ty anebo povídka se slavným detektivem Dupinem Odcizený dopis. Tento soubor povídek dokazuje obrovský talent Poea
Vedle známého souboru povídek Jáma a kyvadlo je tu ještě tato sbírka méně známích povídek. Pokud však čekáte jednoznačně hororové povídky, musíte být zklamáni, protože v těchto příbězích se Poe zaměřuje nejen na horor, ale výrazně také na satyrické povídky a zajímavé literární experimenty. Z takového literárního mišmaše vyplývá, že ne každému se zalíbí vše. Osobně mne nejvíce potěšily temnější příběhy, jako Berenice či Stín - parabola, což je také důvod proč upřednostňuji sbírku Jáma a kyvadlo.
Nicméně i mezi humornými povídkami jsou vyložené skvosty, jako třeba Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kouzlo těchto humoresek spočívá hlavně v Poeově květnatém jazyku, který vyniká v archaickém překladu z roku 1927 (za používání zastaralých překladů je však edice Omega, ve které tato kniha vychází, četně kritizována).
Literární experimenty, jako je dialog Síla slov nebo povídka Landorská chýše, která v žádném případě není povídka (jak autor sám dosvědčuje) vybočují ze všeobecně známé Poeovy povídkové tvorby, ve všech těchto textech je však přítomna jakási neurčitá jazyková krása, která je příznačná pro Poeovu básnickou tvorbu. Mimochodem, povídka Ligea obsahuje báseň Červ dobyvatel, kterou osobně řadím hned za Havrana... Doporučuji se s ní seznámit v překladu Jaroslava Vrchlického.
Super,Poe to prostě umí!
Je až podivující, jak se jeho povídky liší od ostatních téhož žánru. Zatímco jeho vrstevníci se strašili čarodějnicemi, vodníky a bílými paními, on jako by předběhl svou dobu a začal psát takové věci, při kterých vám vstávají vlasy nefalšovanou hrůzou.
Když tak pročítám jeho životopis, (drogy, manželství se sestřenicí, úpadky, karty,..) nemohu se ubránit myšlence, že snad E. A. Poe čerpal náměty pro své horory ze svého vlastního života.
Ovšem vydání od Omegy z roku 2013 mě omráčilo svou nedokonalostí - a není to u tohoto nakladatelství poprvé. Překlad je naprosto mizerný a neomlouvá to ani krásná obálka...
Opravdu dobrá sbírka povídek, ze kterých si člověk vybere. Něco bude bavit a něco třeba zase ne...
Ani se nepamatuji, kdy jsem nedočetl nějakou knihu. Ale tady to jinak nejde. Ani nevím jestli bych měl právě to hodnotit, ale asi myslím, protože to byl zážitek jako zážitek. I když se to tak nedá moc nazvat. Kniha se táhne jako autobus v létě na D1 a nebere konce. Plus k tomu by to nebyl takový problém, kdyby byla záživná. Poe je prezentován jako mistr hororu. Já spíše očekával příjemné počtení u toho, co by mohlo nabídnout obecně bez možnosti se bát. Ale sklouzávání i mimo literární druhy a žánry bylo moc i na mne. Člověk mohl přeskočit celý odstavec a nebo stránku bez toho aniž by to ovlivnilo jeho názor na povídku a nebo bez toho aniž by se tam v příběhu vlastně něco stalo. To samo o sobě je smutná záležitost. Moc nevím jak to brát. Jsem zklamán a šokován, že můj oblíbenec mne mohl takto zklamat. Nejhorší na tom je, že když už tam třeba byla povídka, která mohla být i zajímavá, tak můj mozek jel na úplně jiné vlny a na druhé koleji. Neuvěřitelný nesmysl, co jsem zde zažil.
Opravdu jsem se snažila... ale nebýt toho, že mám knihu koupenou a četla jsem ji do čtenářské výzvy, tak bych ji několikrát odložila - tak jsem se při čtení nudila. Asi jsem natvrdlá a možná mi mnohdy unikla pointa (i jeden nadšený čtenář, který ohodnotil 5 hvězdičkami, uvádí, že se pro pochopení musí některé satirické povídky číst vícekrát, případně nahlédnout do rozborů (pěkně děkuji)), ale ani vyloženě hororové příběhy mě nebavily. Jiný čtenář tu uvádí, že ho zdržovaly poznámky - v mém vydání nebyly a asi bych je uvítala. Třeba by mi potom pointa mnohých příběhů došla. Mnohé mohou odradit četné citáty ve FR a latině (bez překladu - alespoň v mém vydání). Řazení úvodních povídek v této sbírce také není nejšťastnější - první tři mají společné jedno téma, až jsem si říkala jestli Poe psal jen o tom (nikdy před tím jsem od něj nic nečetla). Nepsal - povídky jsou na různá témata. Ale asi jsem neměla nejšťastnější ruku a měla zvolit jinou sbírku (až tady z komentářů se dovídám, ze jsem zvolila výběr méně známých a povedených kousků), protože v této mě zaujalo opravdu jen pár povídek. Ale už se asi k autorovi bohužel nevrátím.
Mistrovské dílo, důkaz, že když má autor co říct, nepotřebuje k tomu stovky stran textu.
No nevím... Poea mám ráda a i když mi ne všechny povídky úplně seděly, tak jsem je s chutí dočetla. Zbožňuju jeho podrobné popisy absolutně všeho, je mi to hodně blízké. Takže z téhle strany nemám moc co kritizovat.
Co mě docela odrazuje je spíše způsob, jakým byla kniha vydána. Nevím, jestli to bylo součástí již předešlých vydání, ale ta kvanta poznámek, kvůli kterým jsem musela neustále listovat tam a zpět, abych se nakonec nic pořádného nedozvěděla (jméno, příjmení, datum narození a úmrtí a shrnutí kariéry dané osoby do "básník, filozof, politik, spisovatel" atd.), mě prostě unavovala. Zvlášť v případě povídek, kdy Poe za sebou zmíní několik jmen, to jsem doslova otáčela oči v sloup. Myslím si, že by se to dalo značně obohatit a nebo úplně vyškrtnout. Takhle je to takové "nemastné neslané", vlastně Vám to stejně nic neřekne.
No, při druhém čtení budu prostě poznámky ignorovat.
Z této sbírky jsem měl smíšené pocity. V první polovině jsem si myslel, že knihu zavřu, protože satira na mnou (až na výjimky) nepochopená témata, intelektuální odkazy na řecké filosofy a citace ve francouštině na mě byly příliš. Ke konci už naštěstí převládalo "přízemnější" vyprávění, a několik málo povídek bych označil i za velice povedených, ale obrázek jsem si udělal a k Poeovi už se nevrátím.
No já nevím..snažím se pokaždé do mého seznamu četby, kterou se chystám číst, zařadit také něco z klasiky, ale příště budu muset vybírat lépe. Tato kniha se mi tak špatně četla, že jsem několikrát myslela, že ji odložím, ale nestalo se. Po dlouhém přemáhání jsem ji dokončila.
Páni... Docela jsem s tím bojovala. Řekla jsem si, že něco od takové osobnosti si musím přečíst, ale upřímně mě to moc nenadchlo. Docela mě to mrzí, ale upřímně - Dá se tohle vůbec považovat za hororové povídky? Je to škoda, ale třeba to zaujme jiné.
S Poem mám stejný problém, jako s Kafkou. Některé povídky mě přímo nadchnou, některé nezaujmou vůbec. U mě jasně vedou hororové povídky, které mě doslova vtáhnou do děje, až mám občas pocit, že děs a hrůzu prožívám intenzivněji, než hlavní postavy.
Přečetla jsem jen stěžejní povídku. Bože, jak já si přála, aby sestra konečně natáhla bačkory a skončilo to! Pana bratra Ushera bych považovala za většího mimoně, než jsou dnešní xenofobní IT. Vypravěč to odvyprávěl pěkně. Tak douho potom jsem měla pocit, že si musím přišpendlit třetí oko dozadu hlavy, abych viděla zmrtvývstalou vstupovat do dveří a mhla zdrhnout (= end of spojler). Znova číst nebudu, ale slušně napsaný horor. Prý to kdysi kdosi natočil. Asi zkusím, ja dlouho se budu bát po filmu. Dějově chápu proč jde o slabšího Poea, pointa taky průhledná (z dnešního osvíceného pohledu). Takže za tři a půl.
PS: přiškrtit redaktora za hrubky!
Přímo přehlídka Poeových, dle mého názoru, měně známých povídek, která mě, jakožto čtenáře a obdivovatele jeho nejznámějších děl, rozšířila obzory ohledně jeho tvorby.
Sbírka obsahuje kromě horrorových také satirické a humorné povídky, jejichž pochopení si bohužel někdy žádá vícero přečtení, a někdy i nakouknutí do rozborů. Některé kousky jsou až překvapivě filozofické a poučující, nicméně snadno pochopitelné, neboť jsou většinou popsány na nějakém příkladu.
Škoda jen některých typografických chyb, převažujících hlavně v druhé části sbírky. Občas mne otrhly od čtení.
Část díla
Anděl pitvornosti / Anděl nevšednosti
1844
Arnheimské panství neboli Zahrada v krajině / Panství arnheimské
1842
Berenice
1835
Bon-Bon / Bonbon
1832
Čtyři zvířata v jednom - homo-camelopardalis / Čtyři bestie v jedné aneb Homo-velbhart
1836
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
V knizce jsou slabsi i silnejsi povidky. Prijde mi ze je zde spoustu povidek zalozene na neustalem opakovani a namotavani ruznych jmen, udalosti apod.
Nektere povidky jsou spise absolutne nective. Naopak treba povidka kral mor nebo ustredni ,,ašerove,, to je jine kafe.
Ke konci knizky citim ze nekds jde jen o nestoudne zvaneni a vymysleni slov, jmeny, druhych jmen. Kniha lezela dlouho nedoctena na mem stole. Kniha mi dala celkem zabrat, uz pro svoje nektere velmi obsahle popisy - kdy jsem se pristihl, ze vlastne nevim co ctu.