Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7274
7274
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Hned po přečtení prvních stran je patrné, že Žítkovské bohyně nepatří úplně k nejjednodušší četbě, nicméně pokud vydržíte a „přetrpíte" místy nekonečně působící dokumentární spisy, jako odměny se vám dostane příjemného autentického pocitu, který vás bude poutavým, zneklidňujícím příběhem o osudu žítkovských bohyní doprovázet po celou dobu čtení/poslechu. Dle mého názoru je nutno ocenit vůbec skutečnost, že se autorka do tohoto důležitého, mnohým lidem (včetně mě) neznámého tématu pustila, a tím ho do jisté míry v našich zeměpisných šířkách i popularizovala. S nadšením hodnotím také velmi kultivovaný jazykový projev Kateřiny Tučkové, díky kterému se autorka řadí mezi veleúspěšnou plejádu našich spisovatelek s velkým S jako jsou například Bolavá, Mornštajnová, Lednická a mnohé další. Už teď je mi po této zkušenosti jasné, že jakmile si odpočinu u něčeho jednoduššího, určitě se vrhnu i na Bílou Vodu.
Za mě skvělá. :-) Po dlouhé době to byla kniha, která mě opravdu bavila od prvních stran a nutila číst pořád dál a dál. Z celého příběhu, hlavně z jeho konce, mi leze ještě teď mráz po zádech.
Bohužel nedočteno, ve svém věku si už nemůžu dovolit plýtvat časem. Popisnost je místy až nesnesitelná a nudí nehorázným způsobem.
Skvělá kniha,která si mě získala hned od prvních stránek. Zajímavé, neotřelé téma opřené o skutečné události.
Zajímavý námět, chvilkami spíše dokument, než příběh. Dotčeno kvůli čtenářské výzvě, jinak bych asi odložila.
V knize je téma, které pro mou generaci bylo velké tabu. Námět se mi líbil, četla se mi dobře při letních bouřkách, že by znamení.....
Skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé. Dlouho jsem okolo Tučkové kroužil, ve čtečce už mám dobře dva roky Vyhnání Gerty Schnirch, ale tahle témata mi nikdy nebyla úplně blízká. Zkusil jsem proto Žítkovské bohyně a ty mě chytly od první... dobře, od páté stránky.
Způsob, jakým je kniha napsaná, mě pohltil. Je mi jasné, že ne každému může vyhovovat sled úředních hlášení a zpráv z archivů, ale vzdáleně mi to připomnělo mou oblíbenou Válku s mloky, a já mám tohle nabourávání zažitých konceptů románů rád. Uznávám, že jsem se chvíli ztrácel v jednotlivých bohyních, přiznávám se, že těmto "ezo" věcem mám problém jako přísně racionální člověk přikládat jakoukoli váhu, ale nic z toho neovlivnilo to, jak mě kniha bavila a jak moc práce muselo dát její napsání. To, že jsem po celou dobu nedokázal odhadnout, co bude dál, můj zážitek z knihy posunulo ještě o kus výš. Jméno "Dora Idesová" mi navíc - a to bude zřejmě jen subjektivní dojem - zní neuvěřitelně... jak ten pocit popsat... asi něco jako kombinace čarovného, pompézního, tajuplného a kakofonického (skoro jako Rodion Romanyč Raskolnikov), že vždy, když se jméno na stránkách knihy objevilo takto celé, tajil jsem dech.
Po přečtení této výborné knihy je mi tedy jasné, že Bílou vodu budu muset do seznamu knih k přečtení posunout o něco dopředu, a že možná dám někdy šanci i onomu Vyhnání. Žítkovské bohyně ale každopádně doporučuji.
Kniha, která ve mně budí rozporuplné pocity. Četla jsem toho o ní mnoho a dlouho trvalo, než se mi dostala do rukou. Teď, po dvou dnech čtení, jsem došla až na konec, a nevím, co si o ní myslet. Příběh je zpracován nesmírně poutavě, není to jen klasické vyprávění, opravdu částečně připomíná nějakou diplomovou práci. Semtam jsem se trochu ztrácela v časové odlišnosti některých kapitol, ale to bych autorce prominula.
Nicméně cosi ve mně se bouří a křičí, že takovýto obraz si Bohyně nezasloužily. Nerozumím tomu.
Nechci nikoho soudit. Autorka pojala knihu jako román a tak bych jej měla brát, jen nechápu, proč mi to nejde a to za mě nikdo nerozhřeší.
Kniha je opravdu čtivě napsaná a námět je velmi poutavý. Autorka si dala očividně velkou práci se sběrem dat a s vystavěním příběhu, který nemá hluchá místa. Ze závěrečné části jde mráz po zádech. Na knize se mi již méně líbilo, že na mě působila trochu uměle a komerčně.
Vynikajúca kniha, ktorá vám predstaví kus histórie zapadnutej prachom. Pootvorí dvere do viacerých, v tej dobe, zakázaných tém a prinúti vás premýšľať. Príbeh je nevšedný, autorka určite prehľadala nejeden archív, postavy sú autentické, miestami máte pocit, že čítate dokument. Ak však hľadáte romantiku, zabudnite.
Žítkovské bohyně jsem četla před několika lety, kdy jsem ji nedočetla. Očekávala jsem něco jiného. Díky výzvě jsem se ke knížce vrátila a četla se mi mnohem lépe, i když některé části byly náročné a zdlouhavé. Konec byl skvělý a už teď vím, že si Žítkovské bohyně jednou přečtu znovu a dám si nuance, které mi teď unikly, do souvislostí.
Kniha má kvalitní základ postavený na důkladných rešerších a nesmírně zajímavé, pro mě až uhrančivé téma. Ale jak autentické byly archivní spisy, tak neživé pro mě byly ty postavy, Dora například funguje pouze jako nositelka příběhu, která posouvá děj. Četla jsem dál, ale ne kvůli vyprávění, spíše kvůli faktům; což není špatně, jen od beletrie bych čekala něco jiného. Neustále jsem musela vzpomínat na Želary a Jozovu Hanuli, které se také odehrávají v prostředí Moravských Kopanic a opravdu mě vzaly na srdce. O Bohyních se to říct nedá.
příběh by to byl zajímavý, pokud by nebyl proložen zdlouhavými a nezáživnými výňatky a dokumenty z archivu, shromažďovaní materiálu dalo autorce jistě dost práce, ale bohužel nebylo zúročený neb kniha je spíš popisem zjištěného stavu než příběhem, spousta linek zůstala nedokončených, spousta skutečností nevysvětlených a neuzavřených, za mě znovu už ne
Z počátku jsem trochu postrádala nějaký rodokmen, abych v tom měla trochu jasno. Až ke konci knihy jsem však přišla na to, že by to byla velká blbost, protože právě tyto rodinné vazby jsou nositelem tajemství a vše by tak bylo vyzrazeno předčasně. Kvůli všem spisům se kniha trochu hůře četla, ale tajemný svět bohyní mě přesto pohltil.
Tak konečně jsem tuto knihu přečetla.Za mě se kniha četla dobře,muselo dát velkou práci vše vyhledat...krásné a nelehké prostředí.V domnění,že u konce stále mluví a je Dora,bylo pro mě trochu překvapení...že je to jinak....
Trvalo mi dlouho než jsem se k této známé knize dostala. Ale konečně! Bohužel velké nadšení se nekonalo. Od autorky jsem předtím četla Vyhnání Gerty Schnirch a to se mi líbilo moc. Obdivuji kolik práce to dalo, pátrat a všechno sepsat. Ale mě ten styl psaní bohužel nevtáhl. Úryvky z archivů jsem musela přeskakovat. Hlavní postava mi také nepřirostla k srdci. Nicméně je dobře, že se na tyto lidské osudy nezapomíná.
Tuhle knihu jsem měl koupenou opravdu dlouho a do nekonečna ji odkládal. Byl jsem příliš nedůvěřivý, v mých očích ji nejspíš nepříjemně kompromitovala mohutná reklamní kampaň. Byla to chyba! Děj příjemně odsýpá, jednotlivé linky do sebe perfektně zapadají, kotrmelce v hodnocení postav v průběhu děje jsou dobře vysvětlené a vysvětlitelné a to, co dokáže Kateřina Tučková s českým jazykem, je prostě nádhera. Ocenit je také třeba perfektní přípravu - evidentní znalost prostředí a souvisejících historických událostí nejen na Žítkové, jednoduše řečeno, líbilo se mi to moc. Díky za fajn pocit, že současná česká literatura má v osobě autorky zajímavý potenciál.
Od jisté doby před čtením nějaké knihy nečtu doporučení vydavatelů, literárních kritiků a ani upoutávky či reklamy k dílu. Tak někdy nevím, co přesně, pokud je to neznámý autor, budu číst. A zpočátku četby tohoto díla jsem byl poněkud zmaten: co to je? Je to vědecká studie, literatura faktu, příběhy z policejní praxe, biografie - ale koho? Je to pro mne pěkně napsaný biografický román na pozadí historických událostí z překrásného prostředí na pomezí Moravy a Slovenska ukazující, že pokud člověk "nezapadne do průměrné šedi - jak je od něho požadováno", a moc z tohoto vybočuje, tak to má za každého režimu těžké!
Do Žítkovských bohyní jsem se pustila díky tomu, že je máme zařazeny v maturitní četbě. Jinak bych se do nich asi nedonutila, protože má dost stran. Ale mile mě překvapily! Příběh byl zajímavý a prostředí obce Žítkové učaruje. Jediné, co mi přišlo občas zdlouhavé, byly dokumenty a opisy policejních záznamů. Některé důležité bych ponechala, ale některé mi přišly zbytečné. Celkově mě však téma bohyní doopravdy zaujalo. Hlavně pasáže s nějakými rituály a historií bohování. Jen nevím, jestli si knížku ve finále k maturitě vezmu, jelikož se bojím, zda bych se do příběhu nezamotala. Ještě to musím zvážit.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Se skeptickým přístupem kniha předčila mé očekávání. Už pro to téma bylinkářek a léčitelek, které mne přitahuje, nejen proto, že babička z Poniklé a bez bylinkového čaje si ji nepamatuji.
Závěr je opravdová třešnička.
Postavy působily přirozeně, se všemi svými špatnými a dobrými vlastnostmi, (zlo)zvyky, umanutostí a přesvědčením o své víře/pravdě, pro kterou se stane člověk na chvíli i dlouhý čas třebas i nedobrým.
Interpretka knihy Tereza Bebarová spolu s Miroslavem Táborským byli příjemnými spolucestujícími při ranním a podvečerním cestování. M. Táborský má ale IMHO lepší německou, než slovenskou výslovnost :)