Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7277
7277
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Opravdu zajímavé originální dílo. Vždycky si cením toho, když autor zpracuje nějaké skutečné téma, sám dostatečně zasvěcený do celé problematiky. Přišlo mi to jako taková rešerše na dané téma obohacená o souvislosti, příběh, emoce, napětí. Krásně naservírované, četlo se samo, chvílemi jsem se nemohla odtrhnout. Líbilo se mi to jemné balancování na hraně mystiky a celková myšlenka toho, jak i racionálně smýšlejícího člověka může nalomit "obyčejná pověra".
Žítkovské bohyně mě bezesporu zaujaly. Bohužel mě nudily pasáže, kde byly přepisy dokumentů, které tedy nesporně patřily ke knize jako takové, ale klidně bych se bez nich obešla. Bohužel jsem ale dříve četla knihu od autorky Vyhnání Gerty Schnirch, která byla mnohem více strhující. Popisy Bílých Karpat byly okouzlující a rozhodně mě povzbudily k tomu, abych někdy tato místa navštívila. Nicméně styl, kterým autorka píše je velmi jímavý.
Kniha byla na mě místy až moc dokumentární a díky tomu méně čtivá. Zároven vzhledem k tomu, že je příběh postavený na reálných základ tak je to pochopitelné. Jinak za mě zajímavá kniha o částí lidové historie. Hned mě to láká navštívit Bílé Karpaty..
Tak nevím. Začala jsem číst asi s příliš velkým očekáváním a pořád jsem čekala na něco, až jsem byla na konci knihy a to něco nepřišlo. V podstatě jsem knihu dočetla jen proto, že když už jsem byla u konce, tak jsem ji i dočetla. Ale rozhodně bych ji nikomu nedoporučila.
Před touto jsem četla Šikmý kostel, který naopak považuji za jednu z nej knih, která mě naprosto pohltila, tak možná jen Žitkovské bohyně přišly v nepravý čas.
Skvělá kombinace fakt a představivosti, dílo, které mě od pohledu zaujalo obálkou, následně jsem narazil na pochvalnou recenzi a poté jsem na něj pozapomněl. Narazil jsem na něj znovu až v práci, kde jsem už nezaváhal - a rozhodně toho nelituji. Mistrné dílo, kombinující dávnou tradici a ne tak dávnou historii, které Vás chytí a do poslední strany nepustí,
Ženy s takovými schopnostmi to neměly v minulosti jednoduché. Fascinující příběh s životními zápletkami, bohováním, učením a nezdary.
Zajímavé a částmi napínavé. Do Bílích karpat jsem se šla na bohyně podívat na vlastní oči. Viděla jsem neporušenou krajinu a živě jsem si dokázala představit Surmenu, jak sbírá v opuštěných lesích byliny. Nemohla jsem se odtrhnout!
Zajímavá kniha, zejména způsob, jakým byla napsána... jen mi přišlo, že se mezi těmi všemi spisy a protokoly občas hlavní příběh ztrácel.. A za mě to nebylo tak čtivé, aby mě to donutilo přečíst jedním dechem. Určitě se ale autorce podařilo napsat tak, že jsem byla místy vtažená nejen do příběhu, ale zejména do místa, kde se hlavní děj odehrával (bylo hodně autenticky popsané). Některé schopnosti bohyní jsou asi trochu nadsazené, ale celkově hodnotím jako velmi dobré.
Kniha se mi moc líbila tím, jak byla napsaná.. Obsah už tak povznášející nebyl.. Chápu, že je to fikce, ale ty příběhy mohly být naprosto reálné, takové věci se stávaly.. Nicméně četla se sama, nešlo se odtrhnout.. Čtenář je zvědavý, jak to celé dopadne a na to si musí počkat do poslední stránky.. Je tam hezky popsána stará tradice přírodního léčitelství :-) Je jedno jakými slovy to popsat, i tak to vzbuzuje obdiv a úctu.. :-) Prostě moc krásná kniha a všem doporučuji.. Autorka si mě získala už doživotně získala :-)
Příběh je v knize napsán tak trochu netradičně. Je to román i doument dohromady. Téma je ale hodně zajímavé a rozhodně stálo to za to přečíst. Určitě si později přečtu i knihy od pana Jilíka.
Ke knize mě přivedlo shlednutí divadelní inscenace. Tak trochu jsem tedy věděla, co od knihy očekávat. Příběh si čtenář utvářel skrz spisy, které byly studijním materiálem Dory. Psáno velice poutavě, doslova jsem stránky hltala. Trošku horší byla orientace v rodinných vazbách (možná i díky netradičním jménům), tak jsem občas zalistovala zpět, abych se dokázala chytit. Závěr překvapil a rozhodně mě dostal v dobrém slova smyslu. Téma netradiční a rozhodně zajímavé, ráda si přečtu i další literaturu, která sloužila jako zdroj autorčiných infromací.
Musím přiznat, že se mnou kniha docela zacloumala a hodně jsem o ní přemýšlela, než jsem se pustila do dalších stránek. Zároveň jsem ale nespokojená, protože mi v ní některé věci neseděly, zněly mi falešně. Problém jsem měla s Dorou. I přes její tragický osud jsem se neměla čeho chytit, těžko si mohu vytvořit nějaký vztah k postavě, která jako dítě sice zažije tragedii, pak dospěje, najednou je jí čtyřicet, ale vlastně nic o ní nevím, kromě toho, co nachází v různých archivech, což bylo pak už hodně únavné. Trapná zmínka o jejím vztahu k mužům mi připadala, že ji tam spisovatelka nacpala násilím, stejně jako scéna s Jakoubkovým záchvatem. Prostě jsem tomu nevěřila. Často jsem se musela vracet, abych pochopila o jakou postavu, v jaké době a jakém vztahu k Doře vůbec jde. Jak bylo naznačeno, Dora svému osudu neušla, ale i to mi připadalo tak nějak rychlé a násilné. Fakt mám rozporuplné pocity a říkám si, že to asi přečtu ještě jednou a budu trpělivější.
Asi ještě nikdy se mi nestalo, abych měla tak rozdílný pocit z knihy v době, kdy jsem ji začala číst a když jsem ji dočetla. Začala jsem číst s očekáváním, které jsem měla z různých recenzí, očekávala jsem román, kroniku, ságu o téměř mystických postavách kopanických "bohyň". Musím však přiznat, že opravdu mě zaujaly jen ty kapitoly, které byly takové klasicky "románové". Citované dopisy mi připadaly zdlouhavé a někdy až nudné, vložených zpráv, hlášení, zápisů z výslechů, apod., s jejich specifickým úředním jazykem, bylo v příběhu na můj vkus až příliš. Takže ano, životní osudy Dory a celé její rodiny, hlavně Surmeny a Jakoubka, jsem s nimi prožívala, dojímaly mě, ale čekala jsem víc. Co jsem nečekala bylo, jak mě dostanou poslední stránky knihy - setkání s Alžbětou Baglárovou. Všechno, co předcházelo se uzavřelo, jakoby sepnulo a to jsem vážně nečekala. Opravdu mi závěr knihy nabídl mnoho k dalšímu zamyšlení. Určitě se také budu zajímat o osud, životní příběh a tvorbu Josefa Hofera, který je s existencí "bohyň" úzce spjatý a já jsem ho dodnes neznala.
Výborný příběh, skvěle vyprávěno. Dalo se dobře orientovat v časech, ale špatně se mi orientovalo v rodinných vazbách - úplně to chtělo genealogický strom, ale to byla vlastně pointa knihy, takže chápu.
Tučková se v této knize dle mého osobního názoru neprojevuje jako spisovatelka v tom pravém slova smyslu. Prostřednictvím hlavní postavy Dory v knize „prodává“ nastudované materiály k tématu bohyň a jejich bohování. Kniha přešla přes editora, přestože jsou zde části, které absolutně nesouvisí s dějem, nebo odtahují od hlavní dějové linky. Kniha nepůsobí uceleně. O Doře můžeme konstatovat, že je úplně pitomá, protože souvislosti v jejím pátrání jí docházejí až na konci, samozřejmě s naprostým záměrem autorky nechat si vše až na konec, což v důsledku na čtenáře působí až směšně. Příběh není ideálně vystaven. Co mě ale opravdu vadí, je používáni skutečných jmen bohyň s naprosto vyfabulovaným příběhem a považuji to za nehoráznost a když čtu některé komentáře, tak mě zaráží, kolik lidí informace v knize přijali za reálné. Naznačení konce je se záměrem „vyhrotit to“ za každou cenu. Jednu hvězdu dávám za téma samotné, protože si ráda zjistím něco dalšího o bohyních, tentokrát už ale zvolím literaturu faktu. Další hvězdu dávám autorce za smyšlené STB zápisky, které skutečně působily věrohodně.
Samota na Žítkové se občas může zdát jako idylické místo útěku před městem a civilizací, ale překvapivě se zde v horách odehrává mnoho fantastických příběhů, kterým se těžko věří. Pokud vám tedy někdo tamější tajemství sdělí, jelikož komunita je zde celkem uzavřená.
Připadala jsem si tak rychle vtažena do příběhu, že jsem občas musela přestat a zamyslet se nad vším textem, který jsem přečetla. Je to jedna z těch tich, která se čte vlastním tempem - a tak je to správně, neboť dva dny by mi na příběh nestačily.
Začala jsem číst knihu k maturitě, ale nakonec to byl zážitek, a k autorce se proto rozhodně vrátím.
Tučková je pro mě vždy záruka toho, že jakmile začnu číst, mám aspoň na dva dny a dvě noci o program vystaráno – a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Kniha se čte prakticky sama, nabízí spoustu témat k zamyšlení a otevírá téma, která není příliš známé a obecně populární. Odnesla jsem si nejen ponaučení a nové informace, ale i zážitek díky živému a poutavému vyprávění Tučkové.
"Z doby kamenné "
Karpaty jsou slovenské hory,
kdysi dávno se tam děly čáry máry .
Ve stavení bydlely bohyně,
jejich sláva jim však přinese časy nemilé.
Nevěděly jaká bude budoucnost,
že je to jejich pomyslný přechod na ošklivý most.
STB, stíhání, vězení, výslechy,
připadaly si jako u nějaké macechy.
Hodně žen skončilo špatně,
já ale i tak hodnotím historický román kladně.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Několik let jsem knihu pořád odkládala, ani nevím proč…
Teď na ni konečně přišla řada a jsem moc ráda, že jsem se k přečtení nakonec odhodlala…
Občas to teda bylo trochu zdlouhavé, ale celkově se mi knížka líbila…
Doporučuju