Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7278
7278
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Do knihy jsem se pustil kvůli její obecné známosti, popularitě a ocenění. Nelituju, celkem se mi to líbilo a to je to kniha spíše pro ženy. Asi že jsem muž, tak jsem se hůř orientoval v těch všech babkách a jejich rodinných vazbách. Někde v půlce jakobych ztratil chuť do čtení a musel jsem se do něj spíš nutit. Ke konci už jsem to celkem hltal.
Oceňuju formu "výzkumu" a fiktivní zprávy z archívů. Vykreslení dvou po sobě jdoucích totalitních režimů a jejich vliv na životy lidí je moc dobré. Zvl. postava Heinricha Sch. je výborná.
Konec .. no, tak ten nebyl úplně podle mého gusta.
Ono přírodní náboženství (nebo jak nazvat bohování) také není úplně můj šálek kávy, což je samozřejmě moje věc a s kvalitou knihy to nemá co činění.
Příběhy bohyň z moravských Kopanic se mi moc líbily, zvláště mne zaujal styl protokolů a hlášení na tyto osoby. Závěr jsem moc neocenil, i když vycházel naprosto přesně z tajemného děje. Autorka odevzdala důkladnou práci a buď jí za to velký dík.
Zajímavé. Celý ten příběh působí hodně reálně. Hezky jsem se začetla, jen co je pravda. Až jsem ztratila pojem o čase. Trochu jsem v těch "babkách" měla guláš, ale myslím, že to zas až tak nevadilo. Fandila jsem Doře, její zápal pro věc byl znatelný. I její nelehká situace, kterou statečně nesla. Zapadlé vesničky ožívaly před očima a nad spisy jsem kroutila hlavou. Síla. V dobrém slova smyslu.
Opus, který se nelehce čte, ale je krásný. Vrcholně ženský a přeci ne upachtěný. Krása.
Titul jsem si chtěla přečíst už nějakou dobu, a tak jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala. Jedná se o velmi zajímavý a silný příběh, který se vám dostane pod kůži. O žítkovských bohyních jsem doposud nic nevěděla, nyní na ně jen tak nezapomenu. Jediný problém jsem osobně měla se stylem autorčina psaní, na který mi chvíli trvalo si zvyknout. Jinak knihu vřele doporučuji:)
Strašně, ale opravdu strašně se mi kniha líbila. Občas jsem se trochu ztrácela v postavách, čoz by mě u jiných knih štvalo, ale tady to snadno spolknu.
Místy mě moc nebavily ty spisové pasáže, ale celkově se mi knížka moc líbila. Zajímavé, netradiční téma a krásné zpracování.
Úžasná kniha. Zajímavé téma krásně zpracované, s hromadou historických detailů, konkrétních osudů, nádherným jazykem popsané. Ani vteřinu jsem nepřemýšlela nad tím knihu odložit. Kateřina Tučková je vynikající spisovatelka.
Přečteno jedním dechem,nemám co dodat,zajímavé číst a tušit že něco takového se někde mohlo odehrávat..
To už je vlastně klasika. Klasika, která mě neomrzí. Plná ženskosti a přesto netlačí na pilu. Kniha o důležitosti našich kořenů a schopnosti dohlédnout dále než na to, co vidíme na první pohled. Když jsem se pak místy, do kterých je děj Bohyní zasazen, procházela, neubránila jsem se vidění jednotlivých postav na loukách v přilehlých lesích a připadala jsem si jako vtažená do filmu s tou nejlepší kamerou. Všem čtenářům této knihy doporučuju místo navštívit, je to silný zážitek.
Já jsem tedy byla spokojená, pouze poslední část mi už přišla dost zdlouhavá, proto ubírám hvězdičku. Jinak se mi kniha četla dobře, o Žitkovských bohyních jsem nic nevěděla, takže jsem si zase rozšířila obzor. Také se mi líbil popis krajiny Bílých Karpat, vyloženě naláká k návštěvě. Ale mám obavy, že vzhledem k množství turistů, kteří tam po přečtení této knihy míří, už ztratí místo své kouzlo. Zvláštní mi přišlo použití jmen některých skutečných osob, když se jedná o beletrii. Těším se na Bílou Vodu, kterou jsem i navštívila a místo na mě zapůsobilo (ne zrovna pozitivně).
Téma zajímavé a začátek se rozjel hodně dobře a bavilo mě to. Jak se ale doba prolínala a bylo tam na mě až moc archivních spisů, tak mě to přestávalo bavit. Ztrácela jsem se v postavách kdo s kým byl příbuzný. Zápletka s Janigenou mi přišla zbytečná. A ten konec???? Proč takto? To už spisovatelce došly nápady?
Kniha je bezesporu zajímavá. Normálně mi to nevadí, ale tady to přeskakování v čase mi trošičku dělalo problém. Líbilo se, jak paní Tučková skvěla popsala oblast Starého Hrozenkova, určitě si tam udělám někdy výlet, ta oblast mě zajímá.
Kniha stylem osciluje mezi beletrií a literaturou faktu. Zajímavě se zde mísí téma magie, tajemna, světa mimo realitu a přírodního léčitelství s tvrdou realitou dané doby: archivy STB, výzkumy nacistů, záznamy čarodějnických procesů, postup sepisování habilitační práce o působení bohyň. Takové nedochucené mišmaš, od všeho kousek.
Nalezneme zde i detektivní prvek či motiv rodinného tajemství. Textu uškodila též naprostá absence kopaničářského nářečí: dialogy jsou vedeny v obecné češtině, styl je buď úřední, odborný nebo umělecký.
Některé pasáže působí příliš popisně, mísí se zde několik dějových rovin, autorka často přeskakuje v čase, v postavách je těžké se zorientovat. Kdo se chce dozvědět něco o samotném "úřadování" bohyň, může být zklamaný - proto doporučuji daleko lepší příručku Jiřího Jiljíka se stejným názvem z roku 2005.
Oceňuji však krásné vylíčení přírodních scén Karpat a skvěle podané čarodějnické procesy s nevyhovujícími osobami. Je znát, že při hledání faktů odvedla autorka mravenčí práci.
Nasadila si však laťku příliš vysoko, konec působí příliš uspěchaně a nechává čtenáře v rozčarování nad tím, jak to všechno vlastně bylo, co je pravda a co smyšlené.
Popravdě jsem čekala něco jiného - jak se tu už psalo - více informací o samotném "bohování"... Přesto mě příběh zaujal a přečetla jsem velmi rychle. Prostě autorčin styl mi sedí. Konec mě teda nas*al.
Musím ocenit práci spisovatelky. Při čtení knihy mě napadalo, že rozdělení lidí na dobré a špatné, včetně jejich činnosti je velmi komplikovanou problematikou. O podstatě bohyní jsem se dozvěděla jen díky doporucované knize Kateřiny Tučkové. Načerpané poznatky a náznaky osudů výjimečných žen ve mně budou asi dlouho rezonovat.
Mě knížka zaujala, alespoň zase něco jiného, než jen klasické detektivní příběhy, kterých je všude dost. Je to zcela zajímavý žánr alespoň pro mě.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Výborná kniha, jsem nadšená. Úplně je se ponořila do děje a jako bych tam byla s nimi při bohování, sbírala zeliny, chodila po kopcích Bílých Karpat. Fenomén Žižkovských bohyň ve mě má dlouho zanechá stopu. Jako velký milovník přírody, která byla krásně v knize popsána, mám na jaře v plánu jet a prozkoumat okolí Žítkové.