Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7280
7280
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem měl trochu problém s hlavní interpretkou - poslouchal jsem audiobook - ale nakonec jsem si ji s celým příběhem spojil a knihu na několikrát doposlouchal až do konce. Nutno říct, že některé části jsem si pouštěl opakovaně, protože v těch jménech jsem se opravdu ztrácel (kdo je čí matka, teta, dcera, kdo má jakou přezdívku, jaké se jmenují stejně, podobně a proč...), ale výsledek je opravdu magický. Někdy jako by člověk poslouchal Pratchettovu Zeměplochu a tamní hlavologii čarodějek z hor Beraní hlavy, někdy jde o tvrdou připomínku dob minulých dvou totalit, někdy jde o pohádky a příběhy moravského venkova a někdy až na dřeň vytěžená témata diskutovaná i v dnešní době. Hlavně je to ale skvěle napsané a velmi dobře poslouchatelné... Krása... Až by se člověk chtěl vydat zase někam do hor, do přírody...
Pro mě dříve neznámé téma Žítkovských bohyň a navíc moc zajímavě literárně zpracované. Snad se do tak krásného kraje někdy podívám a zavzpomínám si tak na knižní hrdinky a jejich bohování.
Přečteno celé, poctivě stránku po stránce, přičemž zhruba od strany 160 jsem se k tomu musela nutit. Uznávám, že problematika bohyní je rozebrána tak detailně, že autorce muselo trval neuvěřitelně dlouho materiály shromáždit. Bezpochyby si s tím dala ohromnou práci, bohužel se celým textem táhne nerozhodnost, zda to má být beletrie, nebo dokument. Na začátku to vypadalo dokonale - prvních zhruba 80 stran jsem zběsile otáčela stranu za stranou a čuměla na to, jaká skvělá spisovatelka Tučková je. Potom to začalo drhnout - a do konce se to nezlepšilo. Pár věcí, co mi nejvíc vadily:
1. V knize je hrozně moc postav a každá z nich (zejména bohyně) má kromě občanského jména i své "bohovské" oslovení, což mě mátlo. Musela jsem se vracet i zpátky, abych zjistila, o kom se vůbec mluví, což mě rozladilo.
2. Příběh žádný. Samé kopie spisů, národopisné poučky, ale v celém příběhu se vlastně nic nedělo. No a ten konec, kde už konečně mělo aspoň dojít k očištění bohyní, to zabil úplně.
3. Nevím - vzhledem ke konci knihy - jaký smysl to vlastně celé mělo? Absolutně nic se nezměnilo, nebo nevyřešilo. Tak proč?
Za mě spíše zklamání - začátek mě moc namlsal.
*audiokniha*
Jedná se o opravdu zajímavý příběh. Knihu načetli dva hlasy, ženský a mužský a bylo to opravdu zpestření.
Na začátku příběhu jsem byla zmatená. Objevilo se tam hned několik postav a vyznat se, kdo je kdo a kdo co dělá mi dalo zabrat. Popravdě, poslední dobou jsem četla knihy, které byly svým příběhem jednoduché (možná jsem si knihu měla přečíst až za sebou budu mít více čtenářsky náročnějších příběhů.)
Zvuk, který odděloval jednotlivé kapitoly mi byl nepříjemný ač mám ráda melodii houslí. Když jsem knihu poslouchala ráno na cestě do práce, opravdu mi to rvalo uši :D
Objevily se v knize pasáže, které mi přišly nudné, nezajímavé. Naopak "dokumenty" k případu jedné z hlavních hrdinek byly zajímavým a vítaným zpestřením.
Knihu mám v plánu si poslechnout ještě jednou. Více se zaměřím na příběh a budu dávat větší pozor. Už budu vědět, že se jedná o náročnější čtení a budu tomu přikládat více pozornosti. Tato kniha se opravdu nehodí na poslech při vaření či uklízení :D
Suma sumárum.
Příběh zajímavý, zpracování (pro mě osobně) trochu kolísalo. Knihu bych ale i přesto doporučila. Jedná se o příběh, který není tak běžný (jako třeba příběhy z druhé světové války).
Ku knihe som sa dostala na základe odporúčaní a zaujala ma téma žítkovských bohýň. Čakala som, že príbeh a popis poslednej generácie bohýň bude intímnejší a viac od srdca, vzhľadom k anotácii, kde Dora mala byť poslednou bohyňou. Z knihy som mala dojem, že je prítomný neustály emocionálny odstup hlavnej hrdinky, aj keď bola priama príbuzná. Áno, bola vedkyňa, ale mala som pocit, akoby v nej nezostalo nič z jej predkov. Smutné bolo aj to, že keď mala možnosť sa niečomu priučiť, nevyužila ju.
Kniha sa venuje hlavne ženám a muži sú vykreslení prevažne v zlom svetle, čo bol zrejme účel príbehu, ale príde mi to trochu tendenčné. Krásne bol popísaný vzťah ľudí v danej oblasti k prírode, k veciam medzi nebom a zemou.
Kniha je prínosom, čo sa týka histórie ČR v období totality, hlavne o potláčaní prírodnej liečby, pohanských zvykov (tých málo, čo sa ešte zachovali). Jazyk a spôsob rozprávania sa mi páčil, záznamy z archívov dodávali celému príbehu autenticitu. Čo bolo fajn, boli odkazy na iné zaujimavé knihy k téme, snáď sa k nim raz dostanem a možno tému objasnia viac. Celkovo sa mi príbeh páčil, čitateľ sa dozvie aj nejaké fakty, čo nikdy nie je na škodu. Ďakujem autorke za spracovanie témy.
Přečíst si...Jak to tenkrát bylo....Mě baví....Moc dobře napsaná kniha. Děkuji Kateřino Tučková
Po létech jsem se ke knize vrátila. Možná pod jménem divadelního představení, které bylo na motivy knížky vytvořené. Zůstalo to kouzlo, které člověk z knihy cítil poprvé...
Výborné téma, určitě tvrdá práce při získávání informací.
Možná by knížce více sedělo dokumentární zpracování než beletrie, ale chápu, že to by zaujalo jen mizivou část čtenářů a každý autor asi chce oslovit co největší záběr populace.
Za mě mínus za tu prvoplánovanou sexuální zápletku, která tam prostě sedí jako černošce blond paruka.
Hodne me zaujal format, jakym je roman napsan. Tema je moje srdecni zalezitost, takze byl u me uspech zarucen. Pribeh je celkove velmi zajimavy a pekne vystaveny, drzel me v napeti a po docteni mam pocit, ze jsem nedavala pozor a musim knihu precist znovu, abych pochopila vsechny souvislosti. Ze zacatku knihy jsem vudy lina pamatovat si vechny vztahy a na konci pak lovim, abych vymyslela, jak to tedy bylo. No, myslim, ze k tehle knize se vratim, a to delam vyjimecne.
Kniha na mě udělala dojem - dobře pojaté téma, které ve mně vzbudilo zájem o Žítkovské bohyně. Do budoucna bych si chtěla přečíst další knihy, ve kterých se autoři zabývají skutečnostmi o těchto podivuhodných ženách. Příběh byl podle mého názoru moc pěkně zpracován, výpisy zpráv z různých archivů působí tak, že se zdá, jako by člověk četl převyprávění skutečného příběhu. Konec knihy mě fakt dostal - to jsem opravdu nečekala. Už dvě noci se mi o Bílých Karpatech a Bohyních zdá, tak uvidím co dnes :-)
(SPOILER) Kterak krásou ne příliš obdařená příslušnice LGBTQ+ vyhrabala v archivech pravdu o tetce ježibabě, která rekreačně léčila pomocí bylin a zaklínadel půlku Třetí říše. Celá kniha působí, jakoby hlavní postava (či autorka) byla v těžkým badtripu z inhalace archivní plísně. “Slečno, co tu děláte??!” zeptá se o půl druhé ráno neznámý hlas. “Já hledám pravdu o tetce, co léčila nágly.” odpoví holka. “Ležíte tu už 7 hodin. Vypadněte!”
Je mi trochu líto, že naši autoři pro pocit, aby vznikla ,,dobrá kniha" kopírují tak nějak severské knihy. Opravdu musela hlavní postava už od dětství projít takovým martyriem, které v samém závěru vyústí pro Doru tak tragicky, i s nálepkou lezbičky? I když chápu, že u spousty čtenářů to jistě za pozitivní v rámci čtení bylo. Já spíše oceňuji autorčin popis krásných míst Bílých Karpat, vzdělanost a moudrost tamních, dřívějších obyvatel - obyvatelek... I připomínku, kdysi tak nelehké doby...
Až překvapivě čtivé a kvalitně napsané. Líbí se mi snaha autorky čerpat z historických pramenů a zajímavě přiblížit další pro mě neznámou část Moravy.
Vy všichni, co tadý hýkate blahem: Celý přiběh je smyšlený a ani v nejmenším nepřibližuje zivot kopanickych bohyn.
Tucková se obohatila na tematu, který celý znicila. Je to vrcholně neetický pocin.
Vnucka poslední zijicí bohyně je pravem rozezlena: "Nejvíc se nás však dotýká, že do těchto svých výmyslů zavlekla i dříve žijící osoby, konkrétně mám na mysli svoji babičku Irmu Gabrhelovou, ale není to případ jediný."
Badatel Jirí Jilik, který se s posledni bohyní Irmou Gabrhelovou setkal:
„Ukrást někomu jeho vlastní život a nahradit jej životem, který si autor vymyslí, jen aby vyvolal pocit věrohodnosti vymyšleného příběhu, je podle mne vrcholně neetické, a to přesto, že Irma Gabrhelová není v románu vyloženě negativní postavou."
Kniha mne nejdříve bavila, ale ke konci jsem měla problém ji dočíst. Konec děje mne překvapil.
Zamotaný začátek si mě získal. Chtěla jsem vědět, jak to celé bylo.
A pak se začaly příběhy namotávat a pomalu se odkrývalo i rodinné tajemství.
Naprosto mě uchvátil závěr, takový konec jsem vůbec neočekávala, ačkoli tomu mnohé nasvědčovalo.
Pak člověk spíš celému příběhu uvěří.
Je mi jasné, že se ke knize ještě vrátím.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Ze začátku byla kniha taková zmatečná, moc jsem se neuměla vžít do děje. Pak jsem se ale začetla. Příběh je poutavý, ale některé pasáže jsou zbytečně dlouhé, některé naopak zase krátké. Sžila jsem se s bohyněmi a za chvíli jsem si úplně dokázala představit, jak se kopanicemi procházím spolu s Dorou :).