Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7280
7280
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Naprostý bestseller roku 2012. Přečetla jsem ji během víkendu po nočních směnách. :) Krásná kniha o silných a zajímavých ženách.
Zjišťuji, že jsem asi jediná...ale kniha se mi vůbec nečetla dobře. Nebavil mne styl, časté citace zpráv a zápisů, čekala jsem román, děj a vyprávění...a to bylo trochu víc až v druhé polovině. Možná jsem pod dojmy okolí očekávala moc, když jsem se na "Bohyně " těšila. Námět určitě zajímavý, zpracování zklamalo.
Fantastická, naprosto úžasná kniha. Jedna z nejlepších, které jsem četl. Začátek knihy - myslel jsem, že čtu nějaký hororový příběh, ale chápu důležitost zaujmout dějem hned od prvních stránek. Konec - smutný, ale finis corona opus. Mistrně podaný příběh bohyň z Bílých Karpat, do té doby jsem o nich nikdy neslyšel. Velmi smutné a srdcebolící čtení od kterého se ovšem nelze odtrhnout. Nejvíc mě bolelo systematické ničení Surmeny v psychiatrické léčebně za komunistického režimu. Kniha byla napsaná po důkladném a dlouhém studiu historických faktů, jak je u autorky zvykem. Miluji paní Tučkovou a moc se těším na její další knihu, která by měla vyjít už letos.
Přečteno během čtrnácti dnů (rozuměj u mě fakt rychle), pokaždý jsem se těšila, až se ke knížce budu moct vrátit, takže za mě zasloužených pět hvězd. Příběh z Bílých Karpat o bohyních byla pro mě doteď velká neznámá, ani by mě nenapadlo, že by mě tohle téma mohlo tak zaujmout. A stalo se. Člověku je z toho smutno. A pak je mu ještě víc smutno, když se dozví, co tahle skvělá knížka udělala s tím místem... :(
Kultovní knize jsem dlouho odolávala, ale nakonec byla skvělá, i když místy dost temná.
Přemýšlím nyní nad celou situací ohledně Žítkovských bohyň a dohledávám si další informace - touhu vědět víc ve mně autorka skutečně vzbudila. Je skvělé, že toto téma zpracovala a že si s ním dala tolik práce. Obdivuju její vůli, protože na díle je vidět, že s ním strávila spoustu času a že si na něm dala skutečně záležet. Jak už jsem zmínila, na knize nejvíc ze všeho oceňuji téma jako takové - pro mě bylo úžasné vůbec se dozvědět o světě Žítkovských bohyň. Nemám příliš ráda ženské romány, ovšem téma jakéhosi čarodějnictví atd. mě vždycky fascinovalo, a jsem spokojená s tím, že o typicky ženský román nešlo.
Přesto bohužel ve výsledku musím konstatovat, že mě kniha nebavila. Chtěla jsem ji dočíst, chtěla jsem vědět jak to dopadne a chtěla jsem ocenit ohromné úsilí, které spisovatelka vynaložila, aby tohle všechno dala dohromady, ovšem čtivé bohužel Žítkovské bohyně příliš nejsou, což je škoda.
Opět knížka, kterou jsem rozčítala několikrát --- při prvním pokusu mě hnala zvědavost, při druhém hrůza z nesložené maturitní zkoušky. Ironií je, že jsem knížku doopravdy přečetla asi dva měsíce po tom, co jsem zkoušku složila. A znovu se mi osvědčilo, že jsou jistá témata a autoři, do kterých zkrátka musím dozrát, a že když mi nikdo nestojí z pravítkem u obličeje, čte se mi líp.
Nemůžu si pomoct, ale mám prostě ráda kontroverzní témata, o kterých se lidé i dnes běžně nebaví. A Bohyně jsou jedním z těch témat. Protože co si budeme nalhávat, kolik z nás dnes skutečně věří v magii? --- Ať už v podobě hůlek nebo bylinek.
Byla jsem velmi překvapená, že se v knížce objevilo hned několik velmi temných momentů, u kterých jsem nevědomky přivírala víčka. Nečekaný konec to dovršil úplně. Kdo mohl něco takového čekat od něčeho tak nečekaného?
Podle názvu knihy jsem usoudila, že se bude jednat o příběh obyčejných lidí z počátku 19. století, kteří si k bohyním chodili pro léčivé byliny, rady, kouzla a zaříkadla. Dostala jsem však něco jiného - děj ze 2. pol. 20. století, ale o to zajímavější! Společně s Dorou jsem rozplétala složitou síť rodinných a příbuzenských vztahů bohyní ze Žítkové. Našla jsem nejen lidovou magii, ale i temnou stránku těchto žen. Poznala, s jakými problémy se musely potýkat. Ať už se jednalo o potírání čarodějnictví katolickou církví, snahu zneužít vědění nacistickou mocí, nebo zakázat jejich léčitelské praktiky lidově demokratickým režimem. Nejedná se o román v pravém slova smyslu, ale o Dořino pátrání po tajemství tety-bohyně, které vyústí v nečekaný konec. Kniha je čtivá, zajímavá, někdy hodně temná, ale rozhodně stojí za přečtení.
Knižka začína úchvatnou krutou atmosférou, ktorá sa, bohužiaľ, v neskorších častiach už nevracia, a čím ďalej, tým viac, mi pripomína len konštatovanie smutného osudu.
Kniha, která byla zároveň jakousi studií jedné oblasti naší republiky a jejích obyvatel. Autorka se dívá skrze oči hrdinky na bohyně se střízlivostí a objektivitou, tudíž je již na čtenáři, jaký postoj k nim zaujme, zda čistě badatelský, duchovní, nebo prostě neutrální, poznávací. Kniha mi opravdu sedla, i přiložené zprávy ss a stb dodaly na důraznosti celého vyprávění
"Věda končí tam, kde začíná já."
Příběh Dory Idesové se odehrává v srdci Bílých Karpat a sleduje historii její rodiny. Dora zde vystupuje ve dvou rolích - etnografka se zaměřením na oblast Kopanic,
a poslední žena z rodu žítkovských bohyň. Pasáže se prolínají vyprávěním s archivními zápisy, čtenář si skládá dohromady střípky Dořina současného života,
jejího dětství a rodové minulosti. Samotný závěr příběhu je velmi překvapivý.
Ač popis může znít stroze, je to příběh, který donutí přemýšlet a objevovat
další kousek české historie, české země, a taky další kousek lidského srdce.
Ze by to byla takova pecka, jak mi kazdy doporucoval, to ne. Ale rozhodne stoji za precteni.
Co ještě napsat ke knize, která tady má už skoro pět tisíc hodnocení a přes tisíc komentářů?
Je to prostě bestseller, který se málokomu, kdo rád čte, vyhne.
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, už od začátku mě pohltila a tak jsem četla a četla a nemohla od ní odejít, protože jsem nechtěla přetrhnout tu nit a přerušit ji realitou kolem sebe.
Děj je zasazen do kraje moravských Kopanic, mezi jeho tajemné, ale přitom reálné a respektované obyvatelky, obdařené znalostmi a i určitými magickými schopnostmi, pomocí kterých pomáhají lidem. Samotný děj a osudy hlavních postav jsou sice téměř úplně smyšlené, ani postavy nejsou (až na výjimky) reálné - nebo reálné jsou spíš jen jména některých postav. Knihu ale vnímám jen jako skvěle napsanou románovou fikci. Dokážu si představit, že spoustu lidí, ať už jsou to potomci nebo rodina „bohyní“, nebo těch, kteří je v reálu znaly, tato kniha musela velice popudit kvůli její nepravdivosti, ale o tom tady nechci spekulovat. Nebudu posuzovat knihu ani z pohledu etiky a už vůbec nechci kvůli tomu ani soudit nebo moralizovat samotnou autorku.
Je to skvěle literárně zpracovaná kniha, poutavě psaná, plná tragických osudů a silných příběhů. Vůbec mi nevadily ani pro někoho možná nezáživné citace z archivních dokumentů. Pro mě právě dokonale dokreslovaly atmosféru té doby.
Žiju nedaleko tohoto kraje, takže jsem samozřejmě toto prostředí navštívila i osobně. Domek poslední „bohyně“ jsem ale záměrně nenavštívila. Dnes už je to bohužel jen o komerční propagaci, která využívá obrovské popularity a zvědavosti, kterou kniha vyvolala. Se skutečnými hodnotami „bohyní“ to už nemá moc společného. To lze jasně vytušit i z reakcí původních obyvatel, kteří dobře ví, že moudrost, umění a tajemství okolo těchto žen by měly zůstat raději skryty. Už jenom z úcty k nim a k jejich schopnostem.
Podmanivá kniha. Ženská kniha. Od ženy o ženách pro ženy. Nula mužských pozitivních postav. Moc pozitivního nenajdete. Celkově jsou pozitivní postavy snad jen Surmena, Dora a Jakoubek. Tvrdá kritika komunistickéhi režimu, nacistický moc nevadil. Čekal jsem víc přírody, poetiky a krásy a dostal víc mrtvých, utpení a dramatu. Fenomém Žítkovských bohyní je nepopiratelný.
Knihu jsem četla již před 8 lety v roce 2013 a hodnotila jsem ji 2 hvězdičkami, vůbec mě nezaujala, říkala jsem si ale, že možná na ni nebyl vhodný čas, vhodné rozpoložení, atd. všichni z ní byli nadšení, unešení či uchvácení. Tak jsem se rozhodla, že musím knížku přečíst znovu (to normálně nedělám, pokud to není nějaká moje extra oblíbená kniha), no a stalo se teď, začátkem roku 2021 a bohužel můj názor se příliš nezměnil, dávám 3 hvězdičky, protože jsem poslouchala tentokrát jako audioknihu a moc se mi líbilo zpracování i hudba v audioknize. Budu se tedy opakovat, námět je poutavý, originální a a prostředí je od mého rodiště nepříliš vzdálené, ale zpracování mě neoslovilo (přitom například Vyhnání Gerty Schnirch jsem četla s nadšením), vůbec mě nebavily pasáže z vyšetřování STB, také láska k závěru knihy mi přišla absolutně zbytečná a "navíc". Takže já i na druhý pokud jdu proti proudu většiny příznivců této knihy, ale přesto se moc těším na autorčiny další knihy.
„Za komunistů se špatně ne-ži-lo, v létě bylo vedro, v zimě sně-ži-lo.
Z jara tály ledy, byly po-vod-ně, to jste, milé děti, přišly o ho--dně!“
Kdovíproč mi v průběhu četby často naskakovala tahle hříčka, zplozená Jarkem Nohavicou. Jiný důvod k úsměvu jsem nenašla, „Žítkovské bohyně“ zjevně nebyly sepsány za účelem zvednutí nálady. Pokud si však chcete hojně přiživit splín návštěvou oblasti Moravských Kopanic, místa, kde se zastavil čas, zjistit něco o tamním nelehkém životě za bolševika i dříve, o různých lokálních (ne)zvyklostech, o víře, o lidské povaze, potom je tato kniha ideální.
Jelikož jde o románovou fikci inspirovanou reálnými základy, cloumala mnou zvědavost, co si autorka vycucala z prstu a kolik z uvedeného jsou fakta. Někdy si naplánuji výšlap tamní přírodou, ovšem nejsem komunikativní typ, ochotný otravovat místní svými dotazy. Spokojila jsem se s články na internetu, leccos si v hlavě srovnala, podivila jsem se odvaze (drzosti) použít jména skutečných osob bez souhlasu jejich příbuzných. To se potom nelze divit, že obyvatelstvo Moravských Kopanic nepřijalo „Žítkovské bohyně“ zdaleka tak pozitivně jako čtenáři z jiných končin.
Mám ráda příběhy, nutící mě zapátrat a zjistit víc, atmosféra byla hutná až dusná, připomínek zločinů komunismu (jakož i dalších zhůvěřilých ideologií) není nikdy dost. 80%
Po dlouhé době knížka, u které mě opravdu zaujal začátek. To bylo ale bohužel všechno. Po asi 150 stranách jsem odložila. Přehrabování v archivu asi není můj šálek kávy.
Fascinující, výborná kniha ze dvou světů: Kouzlo, magie, drsné přírodní zákony versus drsná socialistická realita....
Zajímavý příběh, bohužel číst spisy z archivu mě většinou nebavilo, ale určitě měly své opodstatnění.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Skvělá kniha, originální námět a zpracování. Často mám po dočtení knih pocit, že kloužou po povrchu, ale tahle mě držela od začátku do konce a vůbec mi povrchní nepřišla.