Živica
Ane Riel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330712/bmid_zivica-cAq-330712.jpg
4
353
353
Severskou krimi roku 2016 sa stal román, ktorý s detektívkami nemá veľa spoločného. Temný príbeh dánskej autorky je o nezvyčajnej rodine žijúcej na izolovanom ostrove. Ďaleko od ľudí sa tam dejú veci, ktoré pripadajú normálne iba samotným zúčastneným. Čo sa stane, ak je jedinou usadlosťou na malom ostrove statok stolára, ktorý tam žije s rodinou obklopený nádhernou, no drsnou prírodou a nevyspytateľným morom? A ak otec rodiny, citlivý a vnímavý muž, opakovane prichádza o to, čo považuje vo svojom živote za najdôležitejšie? Niekto by na jeho mieste možno utiekol. Iný by začal zhromažďovať veci, ktoré ľudia vyhodili ako nepotrebné a nedokázal by sa ničoho vzdať, hoci by hrozilo, že ho odpad zavalí a pochová pod sebou. A možno by sa taký muž odhodlal ku hrozným veciam, len aby mu nezobrali to, čo mu ešte ostalo. Kam až je žena ochotná zájsť kvôli láske k mužovi a rodine? Ak matka dobrovoľne odstrihne od sveta seba i svoje potomstvo a napokon sa stane väzňom vlastného tela, je to lojalita, oddanosť, zločin alebo šialenstvo? Živica je románom o láske, rodine a strachu. O paranoji a krutosti. Úmyselnej aj neúmyselnej.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
V prvé řadě se jedná o psychologické drama, pokud hledáte thriller tak tady ho nenajdete.
Ze začátku jsem z toho byla celkem zmatená, po knize jsem sáhla protože jsem si chtěla přečíst thriller a pořád ho nedostávala, až komentáře tady mi pomohli se v tom vyznat.
Abych pravdu řekla tak si nejsem jistá, co si o tom myslet - thriller to není a jako psychologické drama to pro mě moc nefunguje. Autorčin styl je takový nemastný, neslaný, k žádné z postav jsem si cestu nenašla, občas k Livii ale pouze nárazově. Možná by bylo lepší kdyby byl příběh vyprávěn pouze z pohledu Livie a později Roalda, které z toho byly asi nejzajímavější.
Bez čeho bych se ale rozhodně obešla tak byl Jens a to jeho až (z mého pohledu) šílené chování a "mumifikování" členů rodiny, jen tak, protože to asi autorce přišlo šokující... (Nebylo.)
Dopisy, které napsala Marie dceři bych taky vynechala, nějak mi tam neseděly nebo alespoň na místech na kterých se objevily.
Konec jako takový zvláštní, i když jsem od začátku čekala, kdy jim ten barák spadne na hlavu.
Knížka ve mně nedokázala vykřesat žádné silnější emoce, což je škoda.
Za mě 3*, průměr, ke kterému se nepotřebuju vracet.
Tuto knížku jsem koupila pár let zpět někde ve výprodeji a dostala se k ní až teď díky Čtenářské výzvě. Moc jsem neočekávala a o to víc jsem překvapená. Velmi dobře a čtivě napsaný příběh s originálním tématem. Oceňuji i popisné pasáže, které čtenáře přímo zanesou na místo příběhu.
Dobře napsané psychologické drama o životě na malém ostrově, kde žije pouze jedna rodina, která ale není jako ostatní. Zajímavá, čtivá, ale i téměř neuvěřitelná kniha.
Shoduji se také s většinou čtenářů.Velmi zajímavé,neodložitelné i přes morbidnosti a nechutnosti,které jsou podány tak laskavě a citlivě,protože zde se šílenství mísí s láskou,etické a mravní zákony se stírají vlivem strachu z osamění i opuštění a hlavní hrdina vytváří normy nové ,pokřivené svým šílenstvím.
Parádní psychologický thriller. Logický, uvěřitelný, napínavý, čtivý a neodložitelný až do konce.
Psychologický thriller, který vás vtáhne do čtení hned první větou a těžko se odkládá. Příběh Jense Haardera, jehož svět neutvářely stejné systémy a pravidla jako u většiny ostatních lidí. Člověka, který až příliš miloval svou rodinu a přírodu, a jehož fascinovala pryskyřice, která pro něj v sobě skrývala něco zároveň uzdravujícího, smrtícího i ochranného. A mezi tím vším stojí jeho dcera - tichý, učenlivý a osamocený pozorovatel.
Uf. Sakra. To byla jízda. Už samotný začátek doslova bere dech, postupně příběh graduje a člověku se honí hlavou myšlenky, kam až dánská spisovatelka osudy postav v knize dožene. Přitom je to napsané opravdu s něžným nádechem a čtenáře často dohání lítost a zároveň vztek a údiv. Temný příběh, který odsýpá a nutí hltat stránku za stránkou. Vyprávění z pohledu malé Livie doslova bere dech, je zde vyobrazena dětská naivita a nevědomost, kde dospělí manipulují a ohýbají to, co "normální člověk" považuje za morální. Po dočtení knihy jsem měl pocit,že dítě vyrůstající pod takovým vlivem si do konce života musí nést opravdu těžké a depresivní trauma...
Kniha kterou mám doma déle než 1 rok. Idylka v dánské přírodě, souznění s přírodou a nevědomost, která se promění v psychologický, temný, drsný a zároveň jemný příběh. Kam až jste ochotni zajít abyste měli své blízké po svém boku. Tohle vše nám vypráví malá Livie. Stránky utíkají rychle a čtenář se potřebuje dál a dál dostávat příběhem aby mu dostalo rozuzlení.
Stojí za přečtení. 307 stran jsem přečetl za 3 čtecí večery, ale přecejen mi tam něco chybělo, nebo nedávalo smysl
Vubec nevim, jak to mam hodnotit. Ja toho snesu hodne, ale tohle bylo uplne morbidni, nechutne, ale pritom tak jakoby jemne a citlive podane. Rekla bych, ze to ani nejde dohromady, ale vyslo z toho fakt obri psycho, nektere odstavce jsem musela i preskocit, jak mi z toho bylo az zle. Na druhou stranu ten konec a posledni veta? Genialni, posadilo me to na zadek.
Tak to bylo morbidní psycho.Jak může někdo takhle žít.Vsude v domě krámy,prach,bordel i jiná zvířata než ve stodole.Brouci, modrozelené masařky, myši,krysi.Proste pořád někde něco sustilo,pistelo.Rodina tam bydlela,jejich dcerka spávala v domě na nejrůznějších místech .V pokojíčku,dokud se tam ještě vešla.Pak dole v obýváku,u schodů....stačilo si donést jen peřinu.
Opravdu silná kniha na čtení.Pro mě to byl horor takhle žít.
Psychologické drama od začátku do konce. Poetický začátek příběhu rodiny na ostrově, který se postupně mění v noční můru, kterou by nechtěl nikdo zažít. Vše je umocněno tím, že drsný příběh vypráví malá nevinná dívka.
Občas jsem musela knihu odložit, abych se nadechla a uklidnila. Závěr knihy mne šokoval.
Kniha vás vtáhne do svého děje a musíte číst.
Doporučuji, je to rozhodně jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla.
Krásná a zároveň smutná kniha především o pocitech a o křehkosti duše. Kolik traumat kdo unese je ve hvězdách a taky na okolí. Hlavní postavou není Livie, ale rozhodně Jens, jelikož vše další dění je výsledkem jeho zvláštností, které pramení ze specifického vztahu s otcem a navazujících událostí. Nechci nic prozrazovat, jelikož já dopředu o knize vůbec nic nevěděl a pro všechny čtenáře to bude nejlepší stejně tak.
Do určité míry podobně zvláštní rodiny jsou v každé zemi na světě a hranice příčetnosti je někdy velmi tenká. Stačí, aby okolí nebylo psychicky nemocnému člověku schopné nabídnout pomocnou ruku a namísto toho hrálo jeho hru.
Jedna z knih, nad kterou budu delší dobu přemýšlet.
Z této knihy čišela dusivá atmosféra od začátku do konce. Ukázka velice pohnutých vztahů
v rodině i velký vliv psychopatického otce. Říkám si, zda by se mohla dívka z této atmosféry vymanit....to už se nedozvíme. Celé čtení bylo drsným zážitkem.
Zážitek. Není to thriller, je to psychologické drama, kdy se děs plíží pomaličku zpod keříků na ostrově jménem Hlava. Viděno a vyprávěno očima malé dívky nabývá příběh ještě dalších rozměrů. Tohle jsem si opravdu vychutnala.
Sice je kniha označená jako thriller, ale je to psycho drama. Dánsko, rodina s psychotickým otcem žije odřízlá na malém ostrově.
Malá Livie má milující rodiče, až na to, že podivný a paranoidní otec se po několika nešťastných událostech stává nezvladatelným a při ochraně svého světa a rodiny se nezastaví před ničím.
Tempo je pomalé, ale naléhavé, hlavní dějovou linku vypráví Livie lehce, důvěryhodně a s dětskou naivitou. Začnete číst a už vás nepustí.
Zvláštní čtení. Příběh je příšerný, ale bylo to napsané tak, že se mě ani moc nedotkl. Nemůžu říct, že by kniha byla špatná, ale nesdílím nadšené reakce ostatních.
Přiznávám, že se mi do čtení Pryskyřice moc nechtělo. Nemám ráda příběhy o dětech, které trpí a kterým je ubližováno... Jenže toto je příběh, který mě dostal a u kterého jsem se - i když to zní jako klišé - nemohla ani nadechnout. Je napsaný tak podmanivě, že stále jen čekáte, co ještě přijde a kdy už to skončí. Tušila jsem, co se chystá a vážně jsem se třásla strachy o tu malou naivní holčičku se zkušenostmi dospělého. Tohle všechno si nezasloužila, konečně jako žádné jiné dítě...
Ane Riel odvedla skvělou práci. Pryskyřice je mimořádná kniha napsaná lehce a bez patosu, s nadhledem, pochopením i důvěryhodnou dětskou naivitou. Nutí vás stále se ptát: jak je něco takového vůbec možné? V civilizované Evropě? V jedné ze zemí (do nedávna) proslulých svými vyhlášenými sociálními systémy?
"Když táta v bílém pokoji zabil babičku, byla tam tma jako v pytli. Stála jsem u postele. Carl taky, ale toho si nevšímali. Přihodilo se to na Štědrý den brzy ráno. Trochu sněžilo, ale o bílých Vánocích nemohla být ani řeč.
Tenkrát ještě bylo všechno jinak. Stalo se to předtím, než se tátovy věci nahromadily tak, že už se nedalo chodit do obýváku. A předtím, než máma natolik ztloustla, že už ani nevycházela z ložnice. Ale stalo se to až potom, co nahlásili, že jsem umřela, abych nemusela chodit do školy..."
Takto začíná jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Ale také z nejděsivějších a nejdepresivnějších, místy až natolik, že to člověk musel rozdýchat... Zůstane mi ještě dlouho v hlavě... Ač je napsaná velmi čtivým způsobem, až se skoro čte sama, místy je při čtení hodně těžko na duši, hlavně ke konci, kdy máte chuť utéct od knihy tak daleko, jak to jen jde, a přece čtete dál, protože vás nepustí... V každém případě ji doporučuji, opravdu stojí za to a doufám, že stejně skvělé budou i další autorčiny knihy.
Tohle je kniha, u které je velká škoda, že dost klame tělem. Dánská autorka, na obálce je napsáno THRILLER, celkem moderní provedení ve stylu konzumní literatury, prostě si myslím, že když tuto knihu uvidí v knihkupectví prúměrný čtenář, řekne si, á to je nějaká severská krimi, detektiv Sven TrǾllund bude řešit svúj třetí případ. Je to škoda, protože se kniha dostává do rukou čtenářúm, který vyhledávají trochu jiný čtenářský zážitek a naopak má menší pravděpodobnost, že se dostane do ruky někomu, kdo přesně tenhle druh literatury hledá. Tohle je psychologický drámo, mno možná bych i to slovo drámo nahradil slovem román. Tempo tohoto díla je pomalé, ale drtivě neúprosné, jako ten žabí efekt. Říká se (někde jsem to četl, žádný týrání zvířat neschvaluji), že když hodíte žábu do vroucí vody okamžitě vyskočí ven (nebo se o to alespoň pokusí), ale když jí dáte do vlažné vody a tu budete pomalu zahřívat, žába si bude postupně zvykat a spokojeně se uvaří. Podobné je to s tímto příběhem, na počátku je všechno v pohodě, možná trochu podivínská rodinka, ale žádné zlo na vás nekřičí "tady jsem", jen se vám tiše omotává kolem nohy, hezky pomalu, takže stránku po stránce vám uniká ten pocit rázné změny a najednou si uvědomíte, že jste až pokrk pomořený do naprostého psychobizáru a už není úniku. Napsané je to výborně a autorka má u mě taky velké plus za to, že je to asi vúbec poprvé co jsem se v literatuře setkal s popisem oné psychické poruchy, která by se dala asi nejlépe označit jako "sběračství" (myslím, že odborně se tomu také říká diogenúv syndrom) a popsat to velmi věrohodným zpúsobem (až si řikám, že v reálu musí mít nějakého "povedeného" souseda).
Tak z této knihy jsem si tzv sedla na zadek. Já musela číst dál a dál, protože to prostě jinak nešlo. Jak dokáže s člověkem zamávat narušená psychika, v tomto případě jde o otce rodiny. Matka která svůj život vzdala a malá Livie, která vyrůstá v tak narušeném prostředí, ale ona nic jiného nezná a tak je to tak v pořádku. Podle mého jde o psychologický román, thriller je poněkud zavádějící.