Živica
Ane Riel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330712/bmid_zivica-cAq-330712.jpg
4
353
353
Severskou krimi roku 2016 sa stal román, ktorý s detektívkami nemá veľa spoločného. Temný príbeh dánskej autorky je o nezvyčajnej rodine žijúcej na izolovanom ostrove. Ďaleko od ľudí sa tam dejú veci, ktoré pripadajú normálne iba samotným zúčastneným. Čo sa stane, ak je jedinou usadlosťou na malom ostrove statok stolára, ktorý tam žije s rodinou obklopený nádhernou, no drsnou prírodou a nevyspytateľným morom? A ak otec rodiny, citlivý a vnímavý muž, opakovane prichádza o to, čo považuje vo svojom živote za najdôležitejšie? Niekto by na jeho mieste možno utiekol. Iný by začal zhromažďovať veci, ktoré ľudia vyhodili ako nepotrebné a nedokázal by sa ničoho vzdať, hoci by hrozilo, že ho odpad zavalí a pochová pod sebou. A možno by sa taký muž odhodlal ku hrozným veciam, len aby mu nezobrali to, čo mu ešte ostalo. Kam až je žena ochotná zájsť kvôli láske k mužovi a rodine? Ak matka dobrovoľne odstrihne od sveta seba i svoje potomstvo a napokon sa stane väzňom vlastného tela, je to lojalita, oddanosť, zločin alebo šialenstvo? Živica je románom o láske, rodine a strachu. O paranoji a krutosti. Úmyselnej aj neúmyselnej.... celý text
Přidat komentář
Taková čtivá, hbita, napínavá jednohubka sfouknuta za vecer. A stejne rychle se mi vypari i z hlavy a zustane mi tam jen mlhavy obraz, o cem to bylo..abych tam mela misto na neco zajimavejsiho, nez je tohle. Nezanechalo to zkratka ve me zadnej Pocit.
Desivá a pochmúrna atmosféra sa na mňa prenášala od samého začiatku až do konca.
Kniha zachytáva psychický narušeného muža - syna, manžela a otca v jednej osobe, ktorý svoje deštrukčné správanie postupne prenáša na svojich najbližších, manželku a dcéru...
Autorke sa podarilo zachytiť asociálne správanie rodiny viac z toho vonkajšieho pohľadu, kde sa zamerala predovšetkým na opisy viditeľných a šokujúcich dôsledkov narušenej psychiky.
Osobne by ma skôr upútali opisy vnútorných myšlienkových pochodov vyvolávajúce následné stkratové správaníe sa psychický narušeného človeka.
Takto ma príbeh iba šokoval, ale chýbalo mi tam akési pochopenie PREČO.
Neuvěřitelně uvěřitelný počin. Já jsem spokojen.
Plně souhlasím se Stanislav0373 .
Psát hodnocení k této knize není jednoduché - prostě neuvěřitelně dobré.
Přesné popisy, plynulé přecházení vyprávění různých osob, které výborně zapadá.
Málo rozhovorů a přímých řečí, takže kniha skvěle plyne formou vyprávění.
Paní autorka píše lehce, citlivě, výborně, dokonce s náznakem humoru, ač se jedná o tohle téma..... kniha se čte sama, bohužel, za den hotovo.
Přečetla jsem opravdu hodně různých knih.
Tuhle řadím k naprostým špičkám.
Nestává se často, že by na mě takto působily, šokovaly, až mě rozbolí žaludek, bez možnosti odložit ji.
Velmi dlouho si ji budu pamatovat a třeba i přečtu znovu.
Což je nejlepší hodnocení.
Určitě - posuďte sami...
Uf, tak tušila som do čoho idem, ale až takúto hrôzu som nečakala.
Veľmi kvalitný psycho thriller.
Livie žije s rodičmi v izolácii na malom dánskom ostrove. Rodinná idylka v lone panenskej prírody sa postupne mení v peklo. Dom plný haraburdia, abnormálne obézna matka neschopná pohybu, a psychicky chorý otec. Najdesivejšie je, že Livie považuje toto prežívanie za úplne normálne.
Autorka veľmi citlivo popísala prerod nežného, laskavého otca Jensa, milujúceho stromy a prácu s drevom, v naprostého šialenca.
Sledujeme, ako sa jeho nevinné podivínstvo mení v nebezpečnú paranoju.
Silný kontrast čistej prírody a nemocného človeka.
Odporúčam.
"V kapse nosil malého mravence konzervovaného v jantaru. Vypadal stejně jako tehdy před lety, když ho Silas poprvé ukázal synům při výpravě k severním plážím. A vypadal pořád stejně jako miliony let předtím. Tehdy měl mravenec za úkol nosit do mraveniště malé kousky vysušené pryskyřice, aby tam fungovaly jako ochrana proti nemocem. Ale osud mu pak předurčil být v jednom takovém kousku uvězněn a udusit se tam. Přišel tím o život, ale ne o své tělo.
Pryskyřice v sobě skrývala něco zároveň uzdravujícího, smrtícího i ochranného a Jense Haardera tím fascinovala."
Kniha Pryskyřice vypráví příběh jedné rodiny, která žije na malém dánském ostrově, odříznutá od zbytku civilizace. Do města na pevnině však otec s dcerou, naší hlavní hrdinkou Livií, podnikají pravidelné výpravy a přinášejí odtamtud věci. Spoustu věcí. Tolik věcí, že s nimi postupem času zaplní celý dům, ve kterém se pak už nemohou ani hnout. ..
Kniha začíná plynout pozvolna, seznamujeme se s minulostí otce Jense, poznáváme jeho vztah k rodině a lásku k přírodě. V průběhu děje se pak čtenář může snažit lépe pochopit činy, ke kterým dojde.
Bylo to spíš psycho, než thriller. Doporučuji čtenářům, kterým nevadí pomalejší tempo knihy.
Přiznám se, že tohle byla síla. Jedna z mála knih, u nichž jsem byla při čtení opravdu otřesená. Šokující příběh dívky Lydie, jejíž otec ji záměrně izoluje od společnosti, aby ji uchránil od toho, co sám nazývá zlem. Nicméně v příběhu nic není vždy jen černé nebo bílé. I přesto, že se mnou některé pasáže a celkový příběh zacloumal, dávám plný počet. Ke knize už se však vracet nechci.
(SPOILER) Ty jo docela mě mile překvapila. Úplně se četla sama. No byla jsem ráda že to Livia přežila ale ten konec s tím medvídkem no
Tak toto bola silná káva. Nečakajte typickú severskú krimi, je to skôr psychologický thriller. Spočiatku sa to rozvíja pokojne, aj keď už vtedy vidieť, že niečo tu nie je v poriadku. Neskôr sa to riadne rozbehne a bola som v napätí ako sa to skončí. Odporúčam.
První půlka knihy byla vlažnější, spíše dokonalé detailní popisování života rodiny a jejich všemožného haraburdí. V druhé půlce byla kniha svižnější a napínavá, jak to celé vlastně skončí. Celkový pohled do mysli nemocného člověka, potažmo pak celé rodiny, která hromadí věci, odpadky a žije na skládce, byl skvěle popsaný. To, co dítě vlastně považuje za normální, když to od mala vidí v rodině u svých rodičů, je šokující, zde je super uvědomění, že děti se nejvíce učí nápodobou. Závěr, který popisuje "prohlídku" domem je nechutný, zvrhlý a ukazuje, kam až chorá mysl a zhromažďování může zajít. Nečetla jsem zatím žádnou knížku podobné tématiky, ale moc se mi líbila. Přikláním se k názoru, že jde spíš o psychologický román.
(SPOILER)
Neni to ten mrazivy thriller, ale i tak jsem knihu precetla za vecer. Bylo to pro me napínavé, i kdyz se dej ubihal v poklidnem tempu, kde vse je vlastne normalni a jen nám to (skoro cele) vypráví mala Livie. Uz jen první veta me nalákala si to přečíst a casu nelituji. Na zacatku mi to prislo úsměvné, jak Livie našla podlouhlou věc, která vibrovala. No a mamka si ji nechala a ona ji uz od te doby nevidela… Ale cele se to potom zamotalo, zkomplikovalo a ja musela cist dal. A ten závěr s medvidkem?! .. Jezisi, co je to za rodinu, sakra!
P.S. Skvěle se take hodi do čtenářské výzvy 2022 (Kniha, jejíž nazev neobsahuje písmeno ,,a’’.
Knížka je psaná moc hezky, ze začátku mi přišla i vtipná. Pak už tedy začalo jít do tuhého a čtení nebylo příjemné. Ale vcelku mě bavila.
Za mne obrovské zklamání.
Ano, nemohu knize upřít její zvrácenost a jistou formu šílenství, ale připravte se na to, že tuto spojitost nedostanete v podobě thrilleru. Pryskyřice je psychologický román. Ani bych nepoužila slovo drama, jelikož i přes psycho postavy a jejich činy se příběh odehrává v poklidném tempu.
Čtenář díky stylu psaní nepociťuje pocity překvapení či šoku, jelikož příběh vidíme očima, které považují to co vidí za normální. Alespoň tedy v mém případě tomu tak bylo. Ano, to, co se v knize děje je přinejmenším "nestandartní" a kdyby byl styl psaní uchopen jinak, několikrát bych v průběhu čtení nemohla popadnout šokem dech, ukáplo by mi nemálo slz a po přečtení poslední stránky mi spadla pusa až na zem. Bohužel.
Je opravdu velká škoda, že je kniha propagována jako šokující thriller, protože kdyby k ní čtenáři přistupovali jako k psychologickému románu, jsem toho názoru, že by se dostala velkého obdivu. Takto v ní hledáme prvky a především tempo thrilleru, které ale nemá a mít ani nemůže.
Ačkoliv tedy knihu hodnotím pouze 2 hvězdami, více než ráda bych viděla její filmovou adaptaci. Je to totiž přesně ten typ příběhu, který předává více vizuální formou a to je samozřejmě filmovému plátnu více než sympatické.
Opravdu psycho. Příběh je mrazivý, šílený, ale naprosto jsem tomu uvěřila. Manželé hlavně on byli nemocní, ale nemoc shromažďování věcí a nejen věcí se málokdy řeší.
Rodina, která se odřízla od okolních obyvatel. Žijí v hrozných podmínkách a s nimi jejich malá dcerka, která tatínkovi ve všem bezmezně věří. Ale on není zlý je opravdu jen nemocný. Přesto je zde ukázáno jak dokáží být lidé hodní a citliví. Něco pro mě originálního a opravdu na mnoha místech šokujícího. Ale kdyby mi někdo řekl, že je to podle skutečné události bez problémů tomu uvěřím. Doporučuji.
Čekala jsem od knihy úplně něco jiného a naprosto souhlasím s komentářem níže....od Niki7763.
Kniha je bez napětí, bez děje, asi mně prostě tento typ knih nebaví.
Thriller, jak ho chápu, to určitě není. Nejde o napínavé čtení, u kterého si koušete nehty a hltáte stránky. Tohle je psycho. Příběh o rodině, která se odřízla od světa. O tom, jak se lidé, v jádru hodní a citliví, vyrovnávají s utajením svých životů. A o tom, jak v tomhle světě žije dítě.
Mrazivé, děsivé, velmi opravdové a citlivé. Určitě doporučuju.
(SPOILER)
Tak toto bylo hodně smutné čtení. Malá holčička, která netuší, že způsob života, jaký je díky své rodině nucena žít, není vůbec normální a považuje to za běžný standard. Prostředí, ve kterém vyrůstá, působí přímo hororově - paranoidní otec, jehož stav se postupně mění v těžkou a fatální psychózu, matka, která pro mě z nepochopitelných a nevysvětlených důvodů rezignovala na život a za návrat k „normálnímu“ životu už kvůli své dceři vůbec nebojovala. To vše v naprosté izolaci od ostatních lidí a v prostředí, které útulný domov nepřipomíná ani vzdáleně – skládka opravdu není běžným domovem.
Než do žánru thrillerů, bych to spíš asi zařadila mezi horory, protože život této holčičky byl horor v pravém slova smyslu.
Dost mě šokovala už věta hned na první stránce: „Když táta v bílém pokoji zabil babičku, byla tam tma jako v pytli.“ Z toho, s jakou samozřejmostí byla tato věta malou holčičkou vyřčena, mě opravdu zamrazilo.
Tato atmosféra se pak nesla celou knihou. Malá Livie, jejíž jediným kamarádem je její mrtvý bráška, tak dokonale podléhá zvrhlé filozofii života (například, že fyzické utrpení, pokud je sdíleno ve tmě, nebolí…), kterou ji do hlavy vtlouká její psychopatický otec. Izolace, nevědomost, nemocná a neschopná matka…cesta ven pro Livii se zdá naprosto nereálná.
I samotný a vcelku nevinný název knihy Pryskyřice není jen nějakou metaforou, ale má přímo děsivou souvislost. Šokující kniha, na kterou asi dlouho nezapomenu.
A navíc…myslím, že odteď když budu mít pocit, že některé věci, které nepotřebuju, se ještě někdy můžou hodit a budu mít tendenci je skladovat…asi si na tuto knihu vždycky vzpomenu. Možná mi to usnadní rozhodování.
Je to zajímavá kniha. Není nijak akční, spíše psychologická s pomalejším tempem. Většina knihy se odehrává z pohledu malé dívky, která zná jen jediný svět na ostrově oddělený od civilizace a vyrůstá v područí psychicky narušeného otce. A však tento styl života nemůže trvat věčně. Za mě doporučuji.
Tak tohle chce opravdu zhluboka dýchat.
Děsivé, chmurné, smutné, ale přesto originální a odvážné psychologické drama, které se dostane hluboko pod kůži.
I když se na první pohled zdá jako naprosto neuvěřitelné, při bližším pohledu zjistíte, že to zas tak nemožné není. Všichni víme, jaký vliv mají rodiče na své děti a zvláště pak, když jsou jediným zdrojem informací a navíc postiženi paranoiou nebezpečí okolního světa. Jsem ráda, že Livie byla nakonec "osvobozena", ale důsledky budou dlouhodobé.
Kniha na mě udělala velký dojem a jsem zvědavá, čím nás autorka překvapí příště.