Živica
Ane Riel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330712/bmid_zivica-cAq-330712.jpg
4
353
353
Severskou krimi roku 2016 sa stal román, ktorý s detektívkami nemá veľa spoločného. Temný príbeh dánskej autorky je o nezvyčajnej rodine žijúcej na izolovanom ostrove. Ďaleko od ľudí sa tam dejú veci, ktoré pripadajú normálne iba samotným zúčastneným. Čo sa stane, ak je jedinou usadlosťou na malom ostrove statok stolára, ktorý tam žije s rodinou obklopený nádhernou, no drsnou prírodou a nevyspytateľným morom? A ak otec rodiny, citlivý a vnímavý muž, opakovane prichádza o to, čo považuje vo svojom živote za najdôležitejšie? Niekto by na jeho mieste možno utiekol. Iný by začal zhromažďovať veci, ktoré ľudia vyhodili ako nepotrebné a nedokázal by sa ničoho vzdať, hoci by hrozilo, že ho odpad zavalí a pochová pod sebou. A možno by sa taký muž odhodlal ku hrozným veciam, len aby mu nezobrali to, čo mu ešte ostalo. Kam až je žena ochotná zájsť kvôli láske k mužovi a rodine? Ak matka dobrovoľne odstrihne od sveta seba i svoje potomstvo a napokon sa stane väzňom vlastného tela, je to lojalita, oddanosť, zločin alebo šialenstvo? Živica je románom o láske, rodine a strachu. O paranoji a krutosti. Úmyselnej aj neúmyselnej.... celý text
Přidat komentář
Nemohla jsem se odtrhnout. Nevím proč, ale celé mně to přišlo dost reálné. Myslím, že takové rodiny v naší společnosti reálně existují...nebo mě jen autorka dokázala přesvědčit? Každopádně za mě super, doporučuji!
Páni! Tohle snad nenechá klidného vůbec nikoho! Výborně napsané, napínavé, děsivé psycho, cloumalo se mnou od začátku až do konce. Nedávno jsem četla něco podobného (Vzorný syn) - tyto příběhy o úchylkách lidské mysli mě lákají a zajímají. Doporučuju.
Naprosto ojedinělý thriller. Ale je to vlastně thriller? Pro mě to byla trochu surrealistická psycho-pohádka z odlehlého dánského ostrova, vyprávěná očima naivního a důvěřivého dítěte, prokládaná vhledy do života jeho rodičů a jiných dospělých. Už první věta celého příběhu naznačuje, že na této zdánlivé idylce nebude něco v pořádku. A je to tak. Postupně se odkrývají čím dál více znepokojující skutečnosti, postavy přicházejí o svou příčetnost. Všechno je to odvyprávěno tak nějak nenápadně, nenásilně, s typickou severskou odměřeností, což námětu dodává hodně zajímavý rozměr. Přečetla bych si i další knihy od této autorky, až budou.
Tak to byla ale divná rodina... Lehce nadprůměrný psycho román. Líbily se mi popisy tamější přírody.
První stránky mě šokovaly. Pak už mě nešokovalo nic. Je to geniálně napsaný psychologický román. Originální, promyšlený, výstižný, ponurý, morbidní, s velkým tlakem na emoce. Livii s jejím pohledem na svět a jejím chápáním věcí jsem si zamilovala. A konec je krásný.
Líbit se to každému nebude, přesto knížku doporučím.
Autorka umí výstižně popsat vnitřní pocity a pohnutky postav.... i šílení lidé žijí mezi námi a je zajímavé pozorovat, jaké pochody se odehrávají v jejich hlavě... Poutavý styl vyprávění.
Jak zde bylo popsáno, psychologické drama, morbidní, neuvěřitelné, ale zároveň skutečné, zajímavé. Dobrá kniha, tak za 4'5 hvězdičky. Jelikož jsem četla podobný příběh a ten byl ještě lepší.
Úplně jiná knížka než všechny co jsem doposud četla. Byla napinava i presto, ze nemela zadnou poradnou zapletku,hltala jsem každou stránku. Knížka psaná detskyma očima, které vidí jen to krásné i tam kde nic krásného, už nezbylo.
Když jsem knihu kupovala, moc jsem netušila, co mám očekávat. Dopadlo to výborně, knížka byla místy sice už docela slušné psycho, ale celkově to bylo moc povedené, čtivé a hlavně neotřelé téma.
(SPOILER)
Jak již bylo psáno v předchozích komentářích.....tohle opravdu nebyl thriller.....tohle je psychologické drama ze kterého vám trne, jelikož představa, co se všechno může dít kolem vás je děsivá. Protože přece prožívat smutek je normální.....přece se nebudeme starat o někoho, kdo působí jako podivín....raději nechme všechno být.....ale ono se to zatím přetavuje v něco obludného a narůstá do maximálních rozměrů (a tím nemyslím Liviinu mámu, i když i v tomto případě by se to dalo použít).....
POZOR MOŽNÝ SPOILER!!!
....a i když to vypadá, že se nakonec všechno vyřeší, tak už je to tak nasáklé kolem vás, že to prostě nemůže jen tak zmizet..... a ne...nemusí to vypadat nebezpečně.....ale otázkou zůstane.....do jakého rozměru se to rozroste tentokrát? ....
No nevim. Za mne to vubec thriller nebyl. Spis mi jich všech bylo líto a divila jsem se, jak můžou tak zit... v izolaci, nepořádku, smradu... a nechat v tom zit své dítě. Bavilo mne posledních asi 70 stranek. Protoze tam se stalo par nečekaných veci. Ale Livie mi prisla až v klidu, jak to vse na konci přijala... teda až na tu poslední stranu...
Určitě to není klasický thriller, ale psychothriller. Jinak perfektní, běhal z toho mráz po zádech.
Zvláštní kniha, děsivá. Hlavně ta naprostá důvěra dítěte v svého otce, to bylo psycho. Opravdu zvláštní kniha, od které se člověk nemůže odtrhnout.
Originální, promyšlené, dechberoucí. A dost děsivé - dekonstrukce lidské mysli je popsána opravdu působivě. Stupňuje se postupně, plíživě a z psychologického hlediska pochopitelně. Není to obrat, kdy by pozitivní postavě přeskočilo a stala se z ní postava negativní. Jak už tu někdo psal, vesměs se všemi postavami soucítíme, přestože dělají strašné věci. Kniha v nás probouzí otázku, kde je hranice zla.
Tak tohle je opravdu psycho. Líbilo se mi hlavně vyprávění Livie, naivní dušička, která věří otci každé slovo. Pošahaná rodina v odlehlém domě, kde zákony neplatí. Jaký to může mít dopad na dítě zjistíte na poslední straně.
Zvláštní knížka, určitě ne thriller jak je psáno na obálce, ale jde o knihu, která čtenáře drží v určitém napětí a vtáhne jej do atmosféry tolik, že se mu od čtení nechce odcházet. Líbilo se mi především střídání vypravěčů a to, jak odlišně vypadají stejné situace nebo místa pohledem různých lidí. Zároveň oceňuji především části vyprávěné Livií, autorce se hezky povedlo vcítit se do postavy malé holčičky. Děj knížky mi přijde hodně originální a myslím, že si knížku budu dlouho pamatovat. Jedinou výtku mám k závěru, který mi nepřijde moc pravděpodobný a hraje v něm dle mého názoru velkou roli náhoda.
Příběh od první stránky vtáhne do děje a nepustí, dokud nedočtete. Je to mazec - hodně čtivý mazec.
Nepoučím se a znovu a znovu se pouštím do thrillerů; tady jsem přečetla první větu a chtěla jsem knihu znechuceně odložit. Přesvědčila jsem samu sebe, že zkusím dočíst alespoň jednu kapitolu. A zjistila jsem, že tenhle příběh je úplně jiný!
Zvláštní kniha, která určitě stojí za přečtení. Na rozdíl od mnoha jiných thrillerů si dokážu představit, že by se tenhle (nebo tomu podobný) příběh opravdu mohl stát. A možná by ani nebylo chybou použít v předešlé větě prostý minulý čas.
"Plynutí času na ostrově fungovalo jinak, než to znal z pevniny. Tam míval každý jeho rok jasné linie: připomínal zřetelně vymezenou úsečku se striktně danými body v podobě maturit a příprav a prázdnin a třídních schůzek a pedagogických porad. Vše bylo každý rok stejné, všechny ty povinnosti a rutina. Na ostrově se rok změnil na organický tvar plynoucí poklidně k Vánocům a pak k létu a volně splývající s rokem předchozím a s rokem následujícím. Čas nezmizel, jen získal odlišnou podstatu. Stal se z něj nenáročný kamarád, který neměl jiné požadavky než prostě jen být."
Knížka zhltnutá za pár hodin, vtáhne do děje a už nepustí...pak člověk jen přemýšlí, čeho je lidská mysl schopná a co jsou lidi schopni udělat .. konec jsem čekala trošku lepší, říkala jsem si, že asi hvězdu uberu dokud jsem nedočetla poslední větu, po které prostě plný počet dát musím .. není to podobné žádnému thrilleru co jsem četla, spíš psychologické drama, ale perfektní
(SPOILER) Tohle bylo něco tak děsivého, že bych snad i věřila, že to může být reálné.
Většinu času mnou zmítal vztek, jak by vůbec někdo mohl a dokázal žít tímto způsobem a navíc k tomu nutil i své vlastní děti...
Nad některými událostmi v knize jsem jen kroutila hlavou. Jako morbidně obézní matka nebo miminko ala matrjoška. Doufám, že je to celé jen spisovatelčina fantazie... nicméně kniha stojí za přečtení jako sonda do nemocné mysli.
Knihu však nechávám bez hodnocení, protože se nemůžu rozhodnout, zda se mi líbila nebo ne.