Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487282/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-cRu-487282.jpg
4
2156
2156
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.... celý text
Přidat komentář
Famózní a výjímečné dílo. Poutavě napsaná historická kniha o otřesné události v Životicích z období 2.světové války, doplněná dobovými fotografiemi. Smekám před paní autorkou. Připomněla mi knihu Kyselé třešně od Lenky Chalupové.
Knížku jsem v podstatě "vdechla", tak mě chytila. Ale je to kruté, velmi kruté.
Knížku jsem přečetla během jednoho dne, o Životicich jsem nikdy neslyšela, i přesto že se tématu druhé světové války věnuji. Strašné!...obdiv před paní Lednickou, za ten čas, energii, sílu, kterou musela věnovat dohledáním všech pamětníků. Velký dík, že se ještě někdo věnuje historii....i té nehezké.
" Lidi volili mezi dvěma zly; dobrá volba neexistovala. Vždyť už jen to samo o sobě je utrpení! Už zapomněli, ti dnešní mravokárci?"
Úžasně poutavým a čtivým způsobem zachycena část našich dějin. A tenhle (po) zapomenutý příběh, diky autorce, opět vstoupil do světa čtenářů jako nezapomenutelný.
Přečteno za jediný den a já zjišťuji, jak málo vím o historii Těšínska natož o Zivoticich. Veškeré události týkající se druhé světové války jsou pro mne nepochopitelné ať už se jednalo o konání německé strany, ale stejně tak i konání odvetné po skončení války. O to více mne děsí, že to všechno se děje i v dnešní době a my s tím nemůžeme v podstatě nic dělat. Možná tak přihlížet, stejně jako zivoticke ženy k celé tragédii...
To, že je Karin Lednická skvělá spisovatelka jsem si otestovala už u Šikmého kostela. Svůj cit pro výstavbu děje, vykreslení charakterů i situací ale vrchovatě zúročila i v případě nebeletristických Životic. Věděla jsem, že příběh bude silný, neboť sama událost byla prostě silná (a mimochodem jsem o ní neměla ani ponětí, takže podtitul Obraz (po)zapomenuté tragédie je více než trefný), ale vůbec jsem nečekala, že kniha bude taky tak čtivě a napínavě napsaná. Spisovatelka důmyslně střídá vyprávěcí styl na začátku každé z kapitol s ryze faktografickými údaji, a přestože čtenář ví, co se stane, trne, fandí hrdinům a přeci jen doufá. Marně. Knihu by si měl přečíst každý a ideálně kdyby se na vydávání takových titulů uvolňovalo více peněz a mohly tak třeba sloužit i jako jakési "učebnice dějepisu", protože kdyby mi kdysi na střední někdo takto zprostředkovával dějiny, možná bych s tím předmětem tak neválčila. Za zmínku určitě stojí i grafická úprava, musím říct, že mě na první dobrou nezaujala, ale když jsem knihu vzala do ruky, hned jsem změnila názor. Obálka je promyšlená a zpracování přebalu velmi netradiční, uvnitř obsahuje bohatou obrazovou přílohu, která podtrhuje celý text. Životice mě zasáhly, pokud jste je ještě nečetli, napravte to!
Zpracovat informace načerpané pro román ve faktografické knize je skvělý počin. Kniha i tiskařsky řemeslně krásná.
Hodně silný příběh, další zničené životy před koncem II. světové války. Je pravda, že jsem o Životicích nikdy neslyšela a proto je dobře, že se prostřednictvím knihy K. Lednické tato pozapomenutá vesnice dostává do povědomí lidí.
Děkuji autorce za to, že nám přibližuje dějiny naší země, které málokdo zná. O Životicích jsem nevěděla nic. Myslím, že ve škole jsme se o nich neučili a jestli ano, tak přesně tím způsobem jak paní Lednická popisuje v doslovu knihy. Bylo to osekané a ideologicky překroucené, že to šlo mimo moje vnímání jako ostatně většina dějepisu o dvacátém století. Tato událost je a zůstane tragédií a rozhodně ji nezmenšuje uběhlý čas. Děkuji za ty pozůstalé, že už víme...
Kdybych nesledovala, kdy vyjde třetí díl Šikmého kostela, vůbec bych se o této knížce a tragédii v Životicích nedozvěděla, a to by byla opravdu škoda. Kniha ukazuje vývoj během druhé světové války (a částečně i po) v malé vesnici u hranic s Polskem, kde už předtím dějiny plynuly trochu jinak a kraj měl už před válkou dost svých problémů. Fakta se střídají se vzpomínkami pamětníků, navíc je knížka doplněna velkým množstvím dobových fotografií. Přečteno za den, protože vyprávění o této tragédie je napsáno opravdu poutavě a nešlo přestat.
(SPOILER)
Kdyby nebylo knížky Karin Lednické, neměla bych dnes ani tušení o malé vesnici Životice na Těšínsku, která byla nejprve zabrána Polskem, ale po 1. září 1939 ji Říše přiřadila ke svým dobytým územím. Nevěděla bych o nuceném poněmčování tamějších obyvatel, o krutých trestech v podobě vysídlování či přímo odsunu do nedaleké Osvětimi, pokud se občané nepodvolili.
Stěžejní událostí vylíčenou v této knížce je však noc ze 4. na 5. srpna 1944, kdy v místním hostinci skupina partyzánů zastřelila tři příslušníky gestapa. “Za jednoho mrtvého Němce zemře deset Poláků.” říkávalo se za války. Německá odveta na sebe proto nenechala dlouho čekat. Ráno 6. srpna zavraždilo gestapo třicet šest mužů ze Životic a okolí. Na následky odvetné akce zemřelo později ještě několik dalších obyvatel a desítky jich skončily v koncentračních táborech. Pobyt v lágru přežili pouze čtyři z nich. Vzhledem k počtu obyvatel jsou Životice jedna z nejpostiženějších obcí v ČR.
Autorka zde střídá vyprávění pamětníků s faktografickými pasážemi. Nejde proto o suché nezajímavé čtení, nýbrž o objektivní informace podpořené vzpomínkami svědků tehdejších hrůzných událostí. K dovysvětlení a upřesnění některých termínů slouží četné poznámky pod čarou. Cením také průběžně zakomponované dobové fotografie a kopie historických dokumentů. Paní Lednická odvedla kus znamenité práce, proto její knížku Životice rozhodně doporučuji. Neměli bychom zapomínat..
?/5 * - Jak chcete hodnotit “literaturu faktu”, navíc pokud se týká podobně tragické události..?
Velmi zajímavá a přínosná kniha, kterou přečtěte jedním dechem. Doplněno o fotografie. Pokud o hrůzných událostech, které se odehrály v Životicích v průběhu 2. světové války nevíte zhola nic, doporučuji tuto vynikající knihu.
Pasáže přísně historické jsou odděleny, doplnění o fotografie. Další úžasný počin pro připomenutí méně známé historie. Děkuji!
Výtečně odvedená práce. Záslužná. Potřebná. Nečekejte příběh, jde o fakta. Mrazivá a hnusná. Další zametený kostlivec. Ostuda.
To bylo velmi výživné čtení a vůbec jsem nepředpokládala, že bych knihu přečetla během JEDINÉHO dne - prostě to nešlo odložit…
Skláním se v obdivu před autorkou, která je velice taktní, snaží se být maximálně objektivní a odvádí neskutečnou práci pro tyto i příští generace. Paní Lednická - klobouk dolů!!!
Opravdu skvělá kniha,moc za ni autorce děkuji. Příběh se četl jedním dechem,i když byl velmi náročný. Líbilo se mi celkové zpracování osudů jednotlivých lidí.
Vážím si paní Karin Lednické, že kromě psaní bestsellerů věnovala svůj čas i této knize, u které je předem jasné, že takovým "trhákem" nebude. Těší mě, že byť ji psaní v posledních letech živí, "nestouplo jí do hlavy" a přemýšlí i nad společenským dopadem své činnosti. Svým jménem tak má možnost zpropagovat tragédii, která je téměř zapomenuta určitě neprávem.
Střídání jasně oddělených beletristických a faktografických částí a obrazové přílohy mi vyhovovalo. Kniha je čtivá a přehledná, navíc je i velice kvalitně zpracovaná. Nápadité obálce vévodí 36 perforovaných děr – tedy určitých „bílých míst“, která zůstala po každé oběti životické tragédie. Červená barva na ořízce stránek má také jasnou symboliku.
Myslím si, že vydáním této knihy Karin Lednická udělala hodně pro naši historickou paměť a jsem jí za to vděčná. Podařilo se jí zachytit svědectví pamětníků často opravdu „za pět minut dvanáct“. Pamětníci pomalu odcházejí a o to důležitější bude na tuto tragédii nezapomínat. Její tragické následky jsou součástí historie mnohých rodin, obce Životice, tamějšího kraje, ale i celé naší republiky.
A nezbývá než se připojit k přání Karin Lednické, které uvádí v samotném závěru svého doslovu ke knize:
"Na závěr si dovolím vyslovit přáni. Chtěla bych, aby téma životické tragédie znovu vstoupilo do veřejného prostoru, aby se o těchto událostech vyučovalo ve školách, aby muzeum bylo otevřeno více než jeden pracovní den v týdnu, aby pomníčky zavražděných nebyly skryty mezi náletovými dřevinami nebo ohrožovány plánovanou výstavbou. Stručně řečeno, aby se vzpomínka na tuto tragédii uchovávala s vážností a úctou, kterou si nepochybně zaslouží."
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Hodně zajímavá a krutá historická událost, o které jsem v životě nic neslyšela. Jsem moc ráda, že se autorka rozhodla tragický příběh životických (a očividně i neživotických) obyvatel sepsat, protože si určitě zaslouží nebýt zapomenut.
Originálně pojatý koncept kapitol - nejprve si přečtete vypovězený příběh pamětníka, poté autorka připojí vysvětlení a propojí to s obecnými informacemi přejatých z kronik či novinových článků. Sice si k postavám skoro nestihnete vytvořit žádnou vazbu, protože pohledy a vyprávění se neustále po pár stránkách mění, ale zase je to takový trochu jiný, realistický zážitek.
Od paní autorky mám přečtené všechny 3 její knížky, všechny moc doporučuji a nedočkavě čekám na další!