Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487282/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-cRu-487282.jpg
4
2156
2156
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.... celý text
Přidat komentář
Jsi Polák, Čech, Němec? Otázka života a smrti, jenže smrt se tehdy mohla týkat všech odpovědí. Leckdy ani volksliste nestačil v době války v Životicích k přežití. Velké poděkování autorce - utajování, zapomínání a překrucování jedné z válečných tragédií uvádí na pravou míru.
100 % (zatím 783 hodnocení s průměrem 88 %).
Velmi detailní ověřená fakta o Životické tragédii. Hůře jsem v ní hledala tempo čtení, protože se střídal popis vztahů a děj, ale také výpisky z oficiálních dokumentů.
Nejvíce mě zaujal doslov, který je super, protože jsem se v něm našla, když jsem jako malá jiskra u památníku skládala slib. Informace a vysvětlení soudružek učitelek bylo povrchní. Po přečtení konečně vím, jak to bylo. Přišla na mě i nostalgie z dětství, protože jsem si vzpomněla na vonící šťavnatá životická jablíčka... Až budu v Havířově, tak doufám, že to bude v úterý, abych mohla vzít do památníku děti.
Kniha je propracovaná do posledního detailu. Není to styl Šikmého kostela, ale to neubírá na kvalitě knihy ba naopak. Velmi oceňuji fotografie + odkaz na text v knize. Knihu určitě doporučuji. Pocházím z Karviné a jsem smutná, že se ve škole neučí regionální dějiny.
Nelíbí se mi styl této knihy. Očekávala jsem "románové podání" jako byl Šikmý kostel. Tato kniha uvede příběh a hned na další straně ho historicky objasní... Za mne velké zklamání. Knihu jsem ani nedočetla.
Životice se od Šikmého kostela znatelně odlišují a to převážně historickými zkazky, uváděním jmen konkrétních lidí a událostí. Zatímco Lidice zná každý, o Životicích slyšel málokdo. Životice sice zůstaly stát a část obyvatel v nich také zůstala, ale to nemění nic na faktu, že je postihla tragédie, která ovlivnila mnoho životů i generací.
Kniha je velmi dobře napsaná a emotivní. O tragédii v Životicích jsem neslyšela, děkuji autorce za zpracování, nedovedu si představit, kolik úsilí ji to muselo stát. Celý příběh jsem prožívala, jako bych se toho přímo účastnila. Všichni by si knihu měli přečíst a jednoznačně dávám pět * a doporučuji.
Smutná, velmi smutná událost, a paní Lednické patří můj obdiv a velký dík za to, jakým způsobem ji zpracovala a přiblížila široké veřejnosti.
Jedna z mála knih, při které se mi draly slzy do očí.
Nejprve musím zhodnotit obálku knihy. Ta je graficky velmi povedená, i ořízka listů. Je vidět kvalitně odvedená práce. Dále obsah samotné knihy. Byla to má první kniha od autorky a musím se přiznat, že mě zasáhla do morku kostí. Silný příběh, ze kterého i nyní po několika desítkách let mrazí a má z ní člověk husí kůži.
Doporučuji přečíst, tato tragédie by neměla padnout v zapomnění. Ostatně jako každá hrůza, která byla vykonána za války.
Kniha je připomínkou jaké zlo na sobě lidé dokázali páchat a toho jaké strašně události se tu odehrávali za druhé světové války. Neměli bysme zapomenout a proto vždy moc fandím autorkám a autorům, kteří si dají tu práci a chtějí přiblížit pravdu. Moc si také vážím pamětníků za to že o rodinných traumatech dokázali mluvit. Ani s odstupem let to jistě není jednoduché, zvlášť pokud ty zločiny viděli na vlastní oči. Hrozné je že někteří vinici opět unikli dopadení a v klidu dožili v Německu.
Velmi silný příběh o události, která mi absolutně unikala. Kniha vzala za srdce, z velké míry i proto, že bratr mojí babičky byl obětí podobné události….
Jsem 734 hodnotitelem. Vše zde již bylo řečeno, zhodnoceno, napsáno a zřejmě i zkritizováno. Proto oněch naprosto nepochopitelných 88%.
Všichni můžeme Těšínskému Slezsku závidět paní Karin Lednickou. V ČR je tolik míst, lidských osudů a událostí, které by si jistě zasloužily tak pečlivou, ohleduplnou a zapálenou autorku.
Paní Karin, já Vám tleskám! Máte můj neskonalý obdiv! Děkuji!
Napsat tak dobře knihu je velký dar a zároveň velká bolest. Paní Karin musí mít nervy ze železa a několik srdcí. To moje totiž při čtení pukalo žalem.
Grafická stránka knihy je dokonalá! Zvolený styl "dokudrama" je výbornou volbou.
Autorčino rozhodnutí věnovat knihu tomuto místu a jeho lidem obdivuhodné!
DOPORUČUJI!
K tomu co píše @ctv není co dodat. Jen poděkovat paní spisovatelce, že - nevím z jakého důvodu zamlčenou a neznámou - událost mistrovsky zpracovala a zdokumentovala.
Ufff je mi moc smutno....
Ufff…opět velmi silný příběh.
Autorka odvedla velmi dobrou práci, když na základě výpovědí a dobových zápisů vytvořila takovéhle dílo. Je to poutavé, je to čtivé, je to…kruté. Nikdy mě nepřestane udivovat ta až fanatická bestiálnost, které byli někteří schopni.
O Životicích by se mělo také povinně učit, zároveň s podrobným vykreslením situace té doby (což i teď mnohdy chybí).
Knihu doporučuji!
Kniha se mi moc líbila, o popisovaných událostech jsem neměla nejmenší tušení. Děkuji za doplnění znalostí.
Životice , malá vesnička uprostřed Těšínského Slezska o jejímž osudu naprostá většina čtenářů netušila vůbec nic. Stejně jako v případě Šikmého kostela autorka vzkřísila příběh , o kterém bychom měli vědět . Vědět a nezapomenout. Já děkuji za vyplnění mezer a za přínosnou , i když neskutečně smutnou hodinu dějepisu .
Další kniha u které mi není jasné jak je možné, že nemá 100%. Další (a jedna z mála) knih, u kterých kdybych mohla, tak dám bonusové hvězdy.
Obsah - ten je prostě neuvěřitelně silný. Není to kniha, kterou si člověk vezme na pláž a zvládne ji prožít za řevu dětí mezi lehátky. Je třeba číst v klidu, uvědomovat si důsledky, představovat si popisované. Nemůžete přestat kroutit hlavou když čtete o kreaturách typu Sattlera, o popisované cestě komanda smrti mezi jednotlivými domy, o střílení nevinných lidí. Cítíte závan toho zoufalství, které musely prožívat manželky a děti když viděly, jak jejich otce ženou k lesu a pak se ozvou výstřely. Paní Lednická zvolila zvláštní formu, kdy je jen menší část textu psaná beletristicky a větší jako literatura faktu. A to považuji za naprosto geniální, protože faktické části vás seznámí s reáliemi a beletristické vám pomohou je prožít. Prostě skvělé. Doplnění o fotografie účastníků Životické tragédie je další skvělá věc, prožití příběhu vám posune na další úroveň.
Vzhled - pokud se letos bude volit nejhezčí kniha, tak budu hlasovat pro Životice. Opravdu nádherně udělaná kniha - krásně zpracovaná obálka, název knihy prolisovaný, nádherný design, prostě další skvělá záležitost na této knize. Barevné hrany listů ... všechno dohromady to dělá z knihy vizuálně opravdu jedinečný kousek.
Skláním velmi hlubokou poklonu paní Lednické za to, co dělá. Za tu neuvěřitelné množství mravenčí práce a energie, které vkládá do sběru informací a vzpomínek pamětníků. Myslím, že řada lidí si ani neuvědomuje, co udělala pro oživení paměti na historické události jedné části naší země. Jak moc záslužná práce to je. Podle mého by za Šikmý kostel a Životice měla dostat nějakou cenu, metál.
Téměř se mi nestává, že bych četla nějakou knihu ještě v roce jejího vydání.
V tomhle případě, jsem se na ni chystala, už když se oznámilo, že výjde.
Po Šikmém kostele jsem věděla, že boom kolem autorky je opravdu oprávněný.
Přiznám se, že o událostech, které jsou v knize popisované, jsem dosud nevěděla. A vlastně mne mrzí, že když je to skoro za humny, v hodinách dějepisu se nám o tom nikdo nezmínil ani na ZŠ a ani na gymnáziu.
Kniha je velmi silná, ostatně to se u tohoto tématu dá čekat, nicméně je to ještě umocněno, tím, že nám autorka představí jednotlivé rodiny a atmosféru tamního života roky, měsíce, dny i hodiny před tragédii. O to víc si člověk uvědomí, jak zrůdného činu bylo vykonáno.
A o to víc si člověk uvědomí, jak je vděčný, že žije v relativním bezpečí a pohodě.
Ani náhodou nechci zpochybňovat kvalitu téhle knihy, o tragickém příběhu Životic jsem ještě nikdy neslyšela a jsem ráda, že jsem si díky téhle knize trochu doplnila vzdělání. Je to možná spíš můj osobní problém, že jsem čekala víc beletrie a míň literatury faktu. Takže se mi kniha četla dost těžce, navíc jsem se chvílema i ztrácela a musela se vracet zpátky. Ale je moc dobře, že se o těchhle zapomenutých lidských tragédiích píše.
Skvěle zpracovaná kniha, která se čte sama! Je vidět, že autorka si k tématu udělala velmi kvalitní rešerši a že věděla, o čem psala. Ač byl příběh velmi těžký a já absolutně nechápu, jak je možné, že se o něčem takovém neučí jako o Lidicích a Ležácích, kniha byla napsaná velmi krásně. Líbilo se mi a velmi oceňuji, že autorka použila k vysvětlení dané situace příběhy postav, co se asi tak mohlo stát, než se došlo k vysvětlování a historickým faktům.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Chtěla bych touto cestou poděkovat Karin Lednické za sepsání této tragédie, o které jsem doposud neměla ani tušení. Styl, jakým je kniha napsaná (román + ověřená fakta + fotografie + vysvětlivky pod čarou), stojí za přečtení. Doporučuji!