Zo života bábok
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542815/bmid_zo-zivota-babok.jpg
4
117
117
V podivnom domčeku v korunách stromov žijú traja roboti a človek. Victor Lawson je mladý vynálezca, ktorý sa snaží kráčať v stopách svojho adoptívneho otca, robotického majstra – vynálezcu Gia. Spolu s nimi býva v domčeku úzkostlivý vysávač Rambo a ironická sestra Ratched. Ich pokojný život naruší deň, keď Victor objaví nového androida odhodeného na vrakovisku. To však spustí sled udalostí, ktoré odhalia dávne a temné Giovo tajomstvo. Tajomstvo, ktoré ho po rokoch dobieha, a tak je to napokon Victor, ktorý sa so svojimi priateľmi musí vydať na cestu naprieč krajinou, aby Gia zachránil. Pri tom sa však dozvedá skutočnú hĺbku hrozných tajomstiev, ktoré zahaľujú nielen Giovu a Victorovu minulosť, ale aj dlho utajovanú pravdu o svete, v ktorom Victor žije.... celý text
Literatura světová Sci-fi Fantasy
Vydáno: 2024 , MetaforaOriginální název:
In the Lives of Puppets, 2023
více info...
Přidat komentář
Tyhle příběhy miluju. Člověku připomenou, že nejlepší je mít otevřenou mysl a nejlépe i srdce. A taky mě baví si užívat postavy, do kterých autor svůj příběh zakomponoval. Mohla bych zdůraznit, že je tu LGBT, asexuál, stroj, ale to není vůbec podstatné. Podstatná je ta oslava lidství, které je sobecké, děsné a vlastně marné a přitom dokáže takové věci jako je smích, hudba a knihy. Už teď je vám jistě jasné, že kniha je zase plná úžasných myšlenek. A ani postavy nezůstávají pozadu. Vysavač Rambo je kouzelně užvaněný, ale i tak je potřebný. Já osobně jsem se zamilovalo do sestry Radched. Její sarkastické a sadistické poznámky mě u příběhu držely líp než pattex. Příběh je to plný láska, laskavosti a přátelství. Jen doufám, že není vizionářský.
Keď si chcem prečítať nejaký príjemný príbeh plný pekných myšlienok, ktorý ma zahreje pri srdci, tento autor je stávkou na istotu... a nesklamal ma ani tentokrát. Mojou topkou síce naďalej ostáva Dom na azúrovom pobreží, ale aj Zo života bábok rozhodne stojí za prečítanie. Autor tu pekne nakombinoval humor i vážnejšie témy. Bol to príbeh o rodine, priateľoch, druhých šanciach, nových začiatkoch, hľadaní samého seba a áno, aj o láske.
Tentokrát sme mali možnosť nazrieť do sveta robotov, ktorý bol podľa mňa vymyslený dobre. Nechýbali tu tajomstvá ani nebezpečenstvo, spoznali sme zaujímavé postavy, navštívili zaujímavé miesta, takže som sa počas čítania nenudila. Autorov štýl sa mi páči, kniha sa mi čítala naozaj ľahko.
Všetky postavy mi prirástli k srdcu, mali medzi sebou vybudovaný krásny vzťah a jeden pre druhého by urobili i nemožné. Gio bol taká studnica múdrosti a vždy mal prichystanú nejakú radu či životné múdro. Victor bol dobrák od kosti. Otec a syn si boli veľmi blízki a bola z nich cítiť veľká láska.
Sestra Ratched si ma získala svojim ironickým, miestami by som povedala až čiernym humorom. Zbožňovala som jej hlášky a neraz som sa na nich musela nahlas smiať. Bavilo ma, ako si z ostatných neustále robila srandu. Rambo bol zasa ako také zvedavé, no zároveň trochu ustráchané dieťa, ktoré si nešlo neobľúbiť. Vniesol do príbehu dávku rozkošnosti. A nový prírastok do tejto skupiny tiež pekne zapadol.
Samozrejme, že nesmela chýbať ani romantika, hoci nebola nejak výrazná, to mi však vôbec nevadilo. Išlo skôr o nesmelé dotyky a nenápadné pohľady, pri ktorých som sa musela len prihlúplo usmievať.
Čo viac dodať, knihy tohto autora si jednoducho musíte prečítať, verím, že si vás získajú rovnako ako mňa. Môžem vám ich len a len odporučiť. Už teraz sa teším na jeho ďalší príbeh.
Již třetí kniha od autora a opět velmi dobrá. Netypický příběh, skrývající v sobě pro dnešní dobu velmi aktuální a diskutované téma. K tomu přidejte jeho jedinečný styl vyprávění, který vás donutí nad příběhem přemýšlet, zároveň vyvolá potřebu číst dál, protože vy zkrátka potřebujete vědět, jak tohle celé dopadne, a vyjde vám opravdu výjimečná kniha, jenž ve vás zanechá spoustu otázek. Jenom doufejme, že TJ Klune není kromě skvělého spisovatele také prorokem... Hodnocení 4,5*
Žili, byli v pohodě, pak se něco stalo a šli. Šli a šli a došli. Něco se stalo, vrátili se a něco udělali a žili a byli v pohodě.
To jen ve zkratce.
Chvíli jsem se bavila a chvíli se nudila. To je tak zvláštní kniha.... Líbí se mi, budu ji doporučovat, a přitom jsem ráda, že jsem ji konečně dočetla. A stejně vím, že na ni budu dlouho vzpomínat.
Je vtipná, je geniální, je láskyplná, je k zamyšlení, a je otravně nudná. Chápete?
I když v této knize najdeme občas nějaké filozofické úvahy, je určena především pro děti a mládež. Příběh klouže po povrchu, přitom nabízel tolik možností, jak vytvořit něco zcela jedinečného. Protože nápad je to zcela originální. Ovšem zpracování mi příliš nesedělo. Celá kniha je založená na velmi dlouhých a bohužel dost často se opakujících dialozích. Uznávám, že mě sarkasmus robota ošetřující sestry Ratched velmi bavil. Ale vysavač Rambo mi hodně brzy začal lézt na nervy. O to se velmi velkou měrou zasloužil také narátor pan Saša Rašilov. Z počátku mě jeho pojetí bavilo. Měla jsem pocit, jako kdybych sledovala nějaký dětský animovaný film. Bohužel za poměrně krátký čas, se mi tento způsob spíš zprotivil. Pan Rašilov totiž někdy až zbytečně přehrával. Což se k audioknihám příliš nehodí. Kdyby to šlo, dala bych této knize 3,5
(SPOILER)
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila. Od autora jsem už něco četla a obzvlášť Dům v blankytně modrém moři se mi moc líbil. Stejně jako v něm, i tady je hlavním konceptem rodina, kterou si najdeme sami, což mě moc baví. Hlavně, když je poskládaná z co největších podivínů. Oba stroje, Rambo i sestra Ratched, si mě naprosto získaly. Jejich společným interakcím jsem se smála jako blázen a obzvlášť maličkého Ramba jsem si zamilovala. Vic byl taky sympaťák a jeho osud mu vůbec nezávidím. Být posledním člověkem na Zemi, to je zatraceně velké břímě. Hap jako jeho partner se mi k němu docela hezky hodil, i když je to takový bručoun.
Příběh jako takový byl podle očekávání milý a náležitě hořkosladký. Hrozivá pohádka o tom, jak lidstvo dost možná skončí. Jen mi připadal takový krotký. Jako by mu ještě něco chybělo. Možná víc jiskry a razance. Možného důvodu jsem se dopátrala, když jsem si četla poděkování autora. Klune v něm zmiňuje, že do této knihy byl přinucený zasahovat jako do žádné jiné. Předpokládám, že na nátlak redaktora. Lidé prý ještě nejsou připraveni na podobu knížky v její původní podobě. Nevím, jaká ta původní podoba byla, ale tuším, že příběh by v ní byl mnohem lepší. Dost mě to mrzí. Nemyslím si, že by někdo měl zasahovat do duševního vlastnictví autora. Zajímalo by mě, o čem tam psal, co by mohlo dnešního čtenáře šokovat, ale jak nám ukazuje historie, pokud by román svět nepřijal dnes, nejspíš by to udělal o pár desetiletí později a s velkými ovacemi. To ovšem není autorova chyba. Vím, jaké tlaky nakladatelství leckdy vytváří, aby se knížky co nejvíc prodávaly. Samozřejmě chápu, že je to jejich obživa, ale my, čtenáři, jsme tím nejspíš o hodně ochuzení.
Ale to bylo jenom takové povzdechnutí. Knížka jako taková je určitě skvělé počtení, které čtenáře zahřeje a potěší, navzdory některým děsivým předpovědím.
TJ se člověku umí zavrtat až pod kůži. Všechny knihy, co zatím vyšly v češtině, jsou tak krásné. Vtipné, dojemné, k zamyšlení…
Asi jsem ztratila řeč.
Po přečtení Domu v blankytně modrém moři jsem si myslela, že to nic nepřekoná. Ale zmýlila jsem se.
Začátek mě vůbec nezaujal, ale po pár úžasných dialozích sestry Ratched a vysavače Ramba jsem se začala bavit a navíc příběh začal nabírat na obrátkách. Teda jestli se to u Kluneho knížek vůbec dá říct. Jsou to příběhy nabité sentimentalitou, dlouhými dialogy a myšlenkovými pochody. Ale i tak musíte číst dál a vědět co se stane a nejde přestat.
Moje nejoblíbenější postavy byly právě ty dvě výše zmiňované. Úžasná ironie v podání Ratched s naivitou Ramba vytvářeli úžasnou kombinaci.
Knížka nepostrádala vážnost, klid, ale na druhou stránku ani spád a vtip.
A přidanou hodnotou byl projev Saši Rašilova v prezentaci audioknihy. Myslím, že to v jeho podání bylo dokonalé. Je to audioknižní virtuos.
Každá knížka od Kluneho je pohlazením po duši.
Od autora som čítala už jeho dve predchádzajúce knihy a páčili sa mi. Z tejto som mala trošku obavy, pretože roboti nie sú moja obľúbená téma. Ale dopadlo to oveľa lepšie ako som čakala. Príbeh je opäť krásne napísaný, jemne, citlivo, užívala som si každú stranu a čítalo sa mi to veľmi dobre a to aj napriek tomu, že je to miestami dosť depresívne. Rambo a Ratched boli skvelí, ich slovné prestrelky ma veľmi bavili. Kým ich život prebiehal v lese, tak to bolo super. Lenže potom prichádza na scénu únos Gia a naši hrdinovia sa vydávajú na dlhú cestu. Tam ma to bavilo už menej. Všade samý robot. Taktiež náznaky istého romantického vzťahu neboli úplne moja šálka kávy a mierne mi tam vadili. Ale stále sa to čítalo veľmi príjemne, aj keď samotný dej už trošku haproval. Taktiež je tam dosť veľa myšlienok, nad ktorými sa dá zamyslieť.
O něco slabší díl, jelikož se nejspíš jednalo o scifi, takže mi to celkově kapku nesedlo, ale namluveno jako audiokniha skvěle :)
Poslechnuto jako audiokniha. Za me asi nejslabsi z tech 3. Od pulky se mi to desne vleklo a asi bych to odlozila, kdybych to neposlouchala. Nacteno to ovsem bylo skvele.
Jsem celkem zklamaná. TJ Klune napsal dvě z mých nejoblíbenějších knih a od jeho psaní jsem toho tolik očekával, ale tahle mi prostě nepřinesla stejnou úroveň. Sestra Ratched a Rambo byly postavy, které mě dokázaly nahlas rozesmát, ale samotný příběh byl pomalý a bylo pro mě těžké se do něho vžít.
Lidstvu:
Vlastně jsi nanic,
ale vynalezlo jsi knihy a hudbu,
takže si tě asi ještě chvíli nechá.
Máš štěstí. Protentokrát.
Hudba ozubených kol představovala život.
Vymyšlený svět je celkem povedený. Ale sem tam to docela hapruje. Čím hlouběji z lesa se dostáváte, tím vám příběh připadá divný a účelový. Dokonce i Rambovo hlášky vám po určité době začnou vadit. A to, co pak přednese na konci příběhu k němu absolutně nepatří. Pan spisovatel poukazuje na to, že pokud lidé vyrobí roboty a ti se pak vzbouří, začnou pak dělat stejné chyby, jako lidé – jejich tvůrci. Je v tom trochu náboženstvý, fantastična, akce a lásky. Příběh jsem dočetl s velkou nechutí. Ono když pak vidíte, kam to všechno spěje, tak si řeknete, proč je to tak růžovoučké.
Malá ochutnávka:
Jsi hodný kluk. Možná trochu pošetilý, ale hodný. Řekl táta.
Naučil jsem se to od tebe, řekl Vic.
Já jsem taky hodný, ozval se Rambo.
Nesnesitelně, prohlásila Sestra Ratched. Ikdyž se zdá, že trpíš silnou úzkostlivou poruchou. Všichni jsme jedineční. Victor je asexuál. Giovanni je starý. A já mám sociopatické sklony, které se projevují v nebezpečných situacích.
Hurá! Zaječel Rambo. Všichni máme něco.
Proč se v tom příběhu neobjevuje více temna, více chyb strůjců i aktérů. Inu, je to spíše pohádka pro malé a menší děti. Jediný rozruch tam vlastně dělá sestra Ratched. Někdy jsem jí i fandil, aby ty svoje výhrůžky prostě udělala. Ale měl jsem smůlu, většinou to byl z její strany jen vtip. Obálka knihy také nevystihuje skutečné prostředí ve kterém roboti a člověk v lese žijí. Chybí na ní spousta podstatných věcí. Možná se zdá hezká, ale mám pocit, že jí Red Nose Studio mohlo vytvořit lépe. Ano, je to digitální tvorba a tak tam třeba mohl být vidět i ten výtah, kterým se Vic dostává do svého pokoje a laboratoře. A to nemluvím o spojovacích lávkách. Na obrázku to jsou jen nějaké liány, nebo co.
Citát: Zlomil mi smeták, když jsem ho s ním přetáhl. Ale jinak není špatný.
Musím přiznat, že jsem se několikrát od srdce zasmál. Hlavně hláškám, které měli Rambo a Retched. Avšak celkově to na mě působilo nevěrohodně, příběh nebyl propracován, tak jak jsem si z komentářů a anotace myslel. Vybral jsem několik citátů – spíše hlášek – a vložil je panu TJ Klunemu do jeho profilu. Najdete je v sekci Citáty. Tři a půl ozubených Hetešovo zelených robotických motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )
Citát: Vyjádřila bych ti uznání, jenomže pitomost na mě dojem neudělá. Kdyby ano, flirtovala bych s tebou.
Od T. J. Kluneho jsem četla již Dům v blankytně modrém moři a Pod šeptajícími dveřmi, a jelikož zrovna Dům se mi strašně moc líbil, byla jsem zvědavá i na další autorovu knihu. A jsem spokojená.
I tady se kombinuje fantasy/sci-fi příběh s prvky toho, co by mohl být (zdánlivě?) příběh z našeho světa. Fantasy/sci-fi prvky tu jsou ale spíše na pozadí a vytvářejí prostor pro příběh o lidskosti a o tom, co je v životě důležité - tak jak jsme to již mohli vidět v dřívějších autorových knihách. Byť ta lidskost tu může působit trochu jako paradox vzhledem k tomu, že část postav jsou stroje/roboti. Ale prostě to tady funguje a je to skvělé a možná o to víc ta lidskost tady vystupuje do popředí.
Hodně mne bavily ty oživlé stroje-roboti - hlavně Sestra Ratched a vysavač Rambo. Jejich interakce jsou zdrojem zábavy, padají z nich dost humorné hlášky a já se u toho docela dost nasmála. Bavilo mne to moc.
Kniha obsahuje i několik pěkných silných myšlenek o tom, co to znamená být člověkem, a také o možnostech volby - o možnosti zvolit si svou cestu a to, kým jsem.
Nakonec 4 hvězdy. Dům v blankytně modrém moři u mne zatím stále vede, ale i tohle bylo skvělé. Za sebe mohu určitě doporučit.
Výborný nápad, příběh a krásná obálka. Jediné co mi vadilo, a to dost, byl překlad v části kde potkali vílu a to oslovování jednou v množném a podruhé v jednotném. Špatně se mi tato část četla.
V jednom lese žijí 3 roboti android GIOVANNI LAWSON, mechanická ošetřovatelka SESTRA RATCHED a neurotický vysavač RAMBO. A ještě s nimi žije člověk VICTOR LAWSON. Victor jednoho dne zachrání ze šrotoviště androida s označením HAP. Dojde k určité události, kdy je unesený GIO a ostatní naši hrdinové se rozhodnou, že ho půjdou zachránit do Města elektrických snů, ve kterém se nachází. Zažívají spoustu dalších dobrodružství.
V knize se vyskytují další zajímavé postavy jako např. PRINCIPÁL, MODRÁ VÍLA aj.
Kniha se mi líbila. Humorné byly také hlášky Sestry Ratched a Ramba. Od předcházejících autorových knih bychom tuto knihu mohli spíše zařadit do žánru sci-fi. V knize se objevují také prvky LGBT (asexuál, nebinární postava). Kniha má přesah.
Obálka je moc pěkná.
Myslím si, že TJ Klune může svému domácímu robotickému vysavači poděkovat. Tohle je letní počteníčko skoro stejně tak dobré, jako Dům v blankytně modrém moři. (Doporučuji obě knihy!) Takhle jsem se nepobavila při čtení již dlouho - v rámci minimálního zapojení mozkových buněk. Četlo se to celé totiž jedna báseň a hlavní postavy se opět postaraly o skvělou zábavu. Kdo si neoblíbí Ramba nebo sestru Ratched by se měl jít léčit :D V knize to hezky jiskřilo drsným humorem, sexuálními narážkami a taky docela silným tématem. Jsme my lidi opravdu takový svině? Dají nám jednou námi vyrobené stroje co proto? A opravdu si to zasloužíme? TJ Klune možná nepíše knihy pro mou věkovou kategorii, ale je totálně úžasný vypravěč, má skvělý smysl pro humor a taky mu závidím tu bezbřehou fantasii. Je pro mě objevem loňského roku číslo J E D N A, u kterého si příště zase velmi ráda odpočinu. Není čtenář jen vysokými literárními skvosty živ...
Předchozí dvě knihy byly krásné, smutné a moudré zároveň. Tato byla jiná... o postavách bylo již napsáno hodně a s většinou souhlasím, měla jsem je ráda všechny, každý z nich má své kouzlo. I ten příběh byl opět zajímavý a nutil k zamyšlení, k úsměvu i k slzám. Vlastně by i tato kniha byla dokonalá nebýt jedné, pro mě naprosto nepochopitelné a zybtečné, skutečnosti narážky sexuálního charakteru. Nebýt jich, mohl to být klidně příběh, který bych doporučila větším dětem. Nevadí mi vznikající romantický vztah Vica a Hapa, dokonce ani Modrá víla, kteří nemají jasno v tom, kdo jsou. To vše patří do příběhu a je to v pořádku. Ale už část o Rambově "trubičce" mi přišla tak moc zbytečná a rušivá... a bohužel jich tam bylo víc. Škoda.
Štítky knihy
roboti lesy romance sci-fi fantasy gayové LGBT, queer, LGBT+ hopepunk
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
Pěkná a nenáročná sci-fi kniha ve stylu spíše YOUNG ADULT - nenudila, občas napínala, sem tam donutila člověka k zamyšlení, humorným projevem nešetřil bláznivě neurotický vysavač Rambo a famózně zvrácená zdravotní ošetřovatelka Ratched. Příběh hezky vykreslen jak v jejich kouzelném domově tak i na cestě do mechanického města. Mohla bych vytknout opakující se dialogy ale nijak zvlášť nerušili.