Ztracený na Nevděku
Petr Hugo Šlik
David Bílek je nejproblémovějším žákem ve třídě: věčně odmlouvá, pošťuchuje se s ostatními a navíc je hyperaktivní. Křehkou harmonii mezi ním a jeho třídním učitelem Cihlářem naruší školní výlet do Žlutic. Podle pověsti se zde nachází vchod do samotného pekla. A když David uteče skupině do lesů, zjistí, že pověsti nemusí být jen báchorky určené k vyprávění u nočního táboráku, ale mohou v sobě skrývat tajemství, které mělo zůstat navždy pohřbeno...... celý text
Přidat komentář
Od stejného autora jsem četla už sérii "Dobrodružství z Klárova" a ani tato kniha mě nezklamala. Má srozumitelný děj, má spád, je dobrodružná, na konci je i ponaučení a je uvedeno vysvětlení některých "záhad". Kniha je svým dějem určená spíše pro kluky, než pro holky. Já jsem knihu četla do letošní Dětské čtenářské výzvy na doporučení syna a rozhodně stojí za přečtení.
Jednoduchý dobrodružný příběh pro kluky. Jenom bych chtěl vědět, zda by se opravdu našel učitel, který by vzal 25 děcek z šesté třídy na třídenní výlet pod širák. Tak to by snad udělal jen sebevrah.
Skvěle napsaná knížka. Děj zajímavý, srozumitelné popsaný - s bezvadným slovosledem - pro děti čtivě popsaný příběh, mládeži ráda doporučuji.
Za mě povedená knížka. Oceňuji dobře vykreslené a opravdu reálné prostředí Žlutic a okolí, tak trochu srdcové záležitosti.
Nezklamalo! Napínavé, dobrodružné, v reálném prostředí. Neobvyklá hlavní postava. Příběh trochu hůře uvěřitelný (únosci, peklo), na rozdíl od legendy.
V závěru mne trochu překvapilo, že zkáza podzemí nezpůsobila žádné otřesy na povrchu.
Kniha vhodná pro i začínající čtenáře - není moc dlouhá, je poměrně napínavá, se zajímavými ilustracemi.
A protože má pevnější bělený papír můžou ji vnoučatům číst i prarodiče.
A je tady ! Další výborná Šlikovka ! Po vynikající čtyřdílné sérii s hlavními hrdiny Vojtou, Jindrou a Terezou tady máme nového hrdinu, Davida. Ovšem, tentokráte to vypadá na jedno jediné ukončené dobrodružství? Napínavý, čtivý, dobrodružný děj románu s takovými atributy, jako jsou podzemní chodby, tajemné sochy, zločinci, policisté a k tomu všemu příběh legendárního pokladu, ukrytého za doby husitských válek v dávném středověku. Pro mě osobně je potěšitelná zmínka v textu knihy o Rychlých Šípech a jako velmi zajímavá mě zaujala postava strážmistra, pardon, poručíka Hoška. Mimořádně bystrý detektiv...a to jméno... otázka na autora: Nemá to snad nějakou spojitost s výborným spisovatelem, profesorem Pavlem Hoškem? Trošku mě rozladilo, jen v závěru, ono zasypání chodeb, protože to až příliš připomíná konec knihy Tajemství jeskyně pokladů. Ovšem, toto je má jediná výtka ke knize. K tomuto všemu máme ještě ideální kresby Petra Morkese ! To už prostě není co dodat, knížka už nemohla být, dle mého, pro mladé dobrodruhy přitažlivější !
Doporučuji, doporučuji, doporučuji ! Howgh.
Autorovy další knížky
2015 | Tajemství jeskyně pokladů |
2017 | Ve staré cihelně se svítí |
2022 | Zkáza Jezerní kotliny |
2018 | Po stopách ztraceného syna |
2019 | Záhada dračího klíče |
Až do strany 80 je to velmi dobrá knížka, má spád, celkem uvěřitelný a rozumný děj, postavy se chovají a jednají logicky a dokonce i to, že by si nějaký hodně ambiciózní učitel vzal sám na výlet 25 žáků se dá skousnout.
Na straně 80 ale asi autorovi došla inspirace, protože z celkem až doposud normálně a logicky jednající postavy Davida, udělá najednou v několika větách úplného blbce.
Citace:
"Pochopil, že rozhodnutí, jež udělal v sále se sloupy, bylo špatné. Tudy Vlčák s Ritchim na povrch nechodili. Měl by se vrátit zpět. To se mu však nechtělo. Netoužil po učitelových výčitkách a napomínání. Kromě toho chtěl zjistit, proč se Vlčák s Ritchim tak hádají. Vykročil tedy do nově vykutané chodby."
Konec citace.
Takže náš pan autor se nás pokouší přesvědčit, že kluk, který strávil několik dní v zajetí dvou pochybných chlapů, musel spát spoutaný na zemi a jídlo mu házeli jako psovi a on ho musel jíst ze země jako zvíře, dvou chlapů, z nichž jedem mu nepokrytě vyhrožoval smrtí a dokonce na něj připravili smrtící zával jako past, tak se po takových zážitcích místo pro záchranu s učitelem rozhodne jít zkoumat, proč se ti dva hádají. To by udělal snad jen naprostý imbecil.
Jako by ale tahle hloupost nestačila, tak nám autor pro jistotu přidává další. David uviděl, že
Citace:
"Vlčák na svého kumpána mířil pistolí a podle všeho se právě chystal stisknout spoušť."
"Ne!" vykřikl David instinktivně..."
Konec citace.
Člověk, když je v nebezpečí a je sám, tak se (aspoň ten, který má pud sebezáchovy a chce přežít) instinktivně chová tiše, mlčí a snaží se schovat a nevykřikuje na dva gaunery, kteří ho několik dnů drželi v poutech nějaké "Ne".
Stal se z dříve normálního Davida najednou blbec? Nebo se nám pan autor snaží říct, že je David tak neuvěřitelný mladý altruista, že i po několika dnech utrpení z rukou těch dvou grázlů, se rozhodl raději se znova nechat těmi grázly chytit a zajmout, než aby je nechal, aby se porvali mezi sebou nebo případně i jeden druhého postřelil?
Neuvěřitelné.
Toto byl okamžik, kdy kniha přestala synovce bavit a už ji ani nedočetl.
Lidi dělají hlouposti, ale postava, která jedná až tak hloupě, jak je popsáno výše, si podle nás obou a v souladu s Darwinovou teorií přirozeného výběru, která mimo jiné říká, že přežijí jen ti, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, tak taková postava si přežít nezaslouží.